Posledni dny v raji

Jo, zacal jsem to psani flakat jeste vic nez driv… Kdyz si clovek na tu krasnou prirodni kulisu privykne, najednou nevi, o cem psat, protoze je to doslova vsedni. Nemyslim tim, ze bych si te nadhery nevazil, naopak, ale tak nejak jsem to prijal jako standard. (To bude zase pad na hubu, az se vratim do CR.) Na ranci ale uz pres ctvrt roku nebydlim, muj zivot najednou nabral uplne jiny smer, zkusim ale aspon strucne zminit, co se pred stehovanim delo. Tak o cem bych se tak zminil…


Mel jsem na ranci dalsi navstevu z Ceska. Na par dni se za za mnou stavil muj byvaly sef. Cemuz bych pred ctyrmi lety, kdy jsme za jsme se poprve setkali v Brne na pracovnim pohovoru, jen stezi veril. Vlastne jsem tenkrat pokladal za prakticky nemozny, abychom se dostali dal nez k tomu prvnimu pohovoru. Na pohovor jsem tenkrat sel jen nekolik malo dnu po tom, co jsem se vratil z rocniho pobytu na Novem Zelandu. Na Zelandu jsem se rok neholil a necesal (protoze proc ne :) ), no a v takovym stavu jsem sel i na pohovor – rok neholenej, rok necesanej. Kdyz na svuj zjev ted zpetne vzpominam, tak jsem musel mit celkem koule tam takto vyrazit. :)) Jelikoz se ridim heslem „s uprimnosti nejdal dojdes“, na nic jsem si nehral… Doted si pamatuju uryvky naseho prvniho rozhovoru…

Sef: Mate zkusenosti s „timto“?
Ja: Bohuzel, zatim prakticky zadne, ale zajima me to.
Sef: Umite „toto“?
Ja: Neumim, bohuzel. Ale rad bych se to naucil…

Nerikam, ze jsem tehdy na vsechny jeho otazky odpovedel „Ne / nevim / neumim“, nicmene i takovy odpovedi ze me tenkrat padaly. A me presto na tu pozici do kancelare (brrrr) dealerstvi luxusnich vozu (brrrr) nakonec vzali. Me – cloveka, kteremu jsou auta a luxus uplne u zadk… prdele. :) Vlastni nevim, proc jsem na ten pohovor sel. A proc me vzali mi zustane asi navzdy zahadou. Nicmene jsem spolupracovat vydrzeli pres tri roky, nez jsem odletel na ranc v Kanade, kam me muj byvaly sef ted prijel na par dnu se svoji rodinou navstivit.

Bylo zjevny, ze uz jen pouhy pobyt na ranci byl pro ne byl paradnim odpocinkem, regeneraci a odreagovanim z mestskeho zivota. Ale i na par vyletu jsme si spolecne odskocili.
Stavili jsme se do narodniho parku Waterton. Sice jsme podnikli jen kratsi prochazky, zadny delsi treky, ale i tak pekna podivana, tam je to krasny na kazdym kroku. Prijemnej vylet. Prijemnym bonusem bylo setkani s medvedem, na ktereho jsme narazili primo na turisticke trase. Byl tak 10 az 15 metru pred nami. Automaticky jsem chytil bearspray a zacali jsme pomalu couvat. Kdyz jsme byli trosku dal, tak jsem parkrat zatleskal, aby vypadnul, ale ten lump ze me nemel zadnej respekt! :)) Tak jsme minutku pockali v povzdali dokud dobrovolne nezmizel.

20160815-111302 20160815-112618

Jiny den jsme se sli podivat na „nase“ vodopady, ke kterym vede lesni stezka primo od rance. Takova cesta do hlubin kanadskeho lesa. Vylet jsme zahajili akcni jizdou na Gatoru, ta neomrzi. (Svezl jsem sefa dealerstvi luxusnich vozu v „terennim golfovym vozitku“, to jde. :) ) Druhou polovinu jsme si lesem proslapli uz po svych. „Nas“ vodopad sice neni nijak monstrozni, ale zato je to prijemna protahla prolizacka. Ja se tam teda jako dite na prolizacce citil. A ja se jako dite citim rad. :) Pekny misto k odpocinku. Skoda, ze jsem tady v lete nezkusil nekdy prespat s medvedy. :)

20160816-122225 20160816-122624

Asi nejvyzivnejsi byl vylet na horu Table Mountain. Sice byl taky kratky (tusim, ze jsme nahoru splhali cca dve hodiny), ale zaverecne stoupani ho prijemne opeprilo. O Stolove hore jsem psal uz driv (tady), je to krasne misto zdobici horizont nekolik vzdusnych kilometru od rance. Minule jsem tam sel delsi cestou lesem primo z rance, tentokrat jsme si to trosku zjednodusili, svezli se bliz k hore a vyslapli si ji z druhe strany. Nez jsme vyrazili, Jarek, ktery tuto trasu uz znal, me, jakozto vedouciho vypravy, upozornil, ze pod tim nejprudsim stoupanim se cesta rozdvojuje a my musime jit tou vlevo, protoze na te vpravo bysme mohli vypustit dusi. Na jeho radu jsem si ale vzpomnel az kdyz uz jsme se splhali po ceste vpravo. :) Dusi jsme nastesti nevypustili. Navic, cesta se ma poradne prozit, takze bylo vse v poradku takto. :) Cesta to zazitkova skutecne byla, prudky kopec v kombinaci s terenem, ktery se bortil pod nohama, zarucoval zabavu. Tri kroky vpred, dva (a nekdy ctyri) kroky spolecne se suti zpatky. Doufam, ze se bavili vsichni clenove vypravy. Celkem jsme se v cilove rovince zapotili. Ale vyhled nahore by stal i za vetsi utrpeni. Ale kdyz mi cestou zpet muj ex-boss vyhrozoval smrti, a po navratu k autu s vdekem prijal moji nabidku rizeni jeho auta zpet na ranc, rikal jsem si, jestli jsem to s tim vyletem neprehnal. :)) Ale ne, jsem si jistej, ze i diky tomu vsemu bude tohle naopak jeden ze zazitku, na ktere budou vzpominat nejradeji.

20160817-132812 20160817-124930 20160817-132103

Z rance se rodince moc nechtelo. Je to skutecne magicke misto, kde cloveka nejednou opousti jeho chmury a starosti, ktere ma „tam venku“. Ale z fotek soudim, ze si uzili i zbytek kanadskeho vyletu. Ja kazdopadne dekuju za prijemnou navstevu. Dalsi setkani je naplanovano v Brne u piva. ;)


Do Narodniho Parku Waterton jsem se zanedlouho podival znovu. Byla by skoda tam nepodniknout aspon jeden prechod. Tentokrat nas vyrazila vetsi rancerska skupinka. Trek jsme si dali pianko, ale i tak o krasy nebyla nouze.

20160829-101744 20160829-115255 20160829-120037 20160829-122223-pano 20160829-120803 20160829-125147 20160829-134859

Mimochodem, kdybyste nekdo zvazovali navstevu Kanady, tak mam pro Vas dobrou a zaroven spatnou zpravu. Ta dobra je, ze letos (2017) je diky 150. vyroci zalozeni Kanady vstup do vsech narodnich parku zdarma. Ta spatna, ze se diky tomu na trecich letos bude pravdepodobne toulat vic turistu nez jindy. Tak to pridejte do svych rozhodovacich plusu a minusu. :) Vice info ZDE. Uprimne, ja kdybych byl ted v CR a planoval do Kanady cestu, tak bych radeji svoji cestu o rok odlozil, protoze mam nejradeji, kdyz na kopcich nejlepe nepotkavam nikoho.


Dostal jsem se k foceni zatim nejneobvyklejsi, nejoriginalnejsi a nejprirozenejsi svatby, na jake jsem doposud byl. Na doporuceni jsem se stal fotografem Cierry a Mika, kteri meli svatbu v duchu filosofie dudeismu. Pokud netusite, o co jde (ja nemel vubec tucha), tak doporucuju „dudeismus“ vyhledat na internetu. Clenove dudeisticke cirkve nic neresi, nikam nespechaji, nic neberou prilis vazne… a dle toho taky vypadala tahle svatba. A myslim to jen v pozitivnim slova smyslu. Poprve po me svatebcane nechteli zadne pozovane fotky. Nechteli nic strojeneho, coz je pristup, ktery mi k svatebnimu foceni sedi. Rad splyvam s denim a zachycuju zivot kolem, mam rad prirozenost. Zadani, ktery jsem od snoubencu dostal znelo: „Vsichni se budou volne bavit a ty se bav taky. Fot u toho co chces. Jedinou vyjimkou bude par skupinovych fotek pro babicky, jinak nic rizeneho. :)“ Ze svatby si pamatuju, jak mi nevesta napr. rika:“Bavis se? Mas co pit? Za chvilku budeme asi krajet dort, ale fotit to nemusis.“ :)) Vsechno bylo naprosto uvolnene. Dress code znel „oblec si to, v cem je ti dobre“. A ne, nebyl jsem tam jedinej v zabkach a kratasech, bylo nas vazne vic. :)) Kapitolou samou pro sebe byl dredaty oddavajici „knez“, ktery na obrad prisel v zupanu a se sklenickou whiskey a cigarem v koutku. Jeho rec byla uprimna, od srdce a s nicim a nikym se nesrala. :)) Premyslim, ze se sam stanu knezem. :) Vecer misto kapely hrali sami novomanzele (nevesta zpev a kytara, zenich bici a cajon) a knez (djembe). Prirozene, zabavne, krasne.

Photo: Martin Rabovsky www.mrrca.cz

Photo: Martin Rabovsky www.mrrca.czPhoto: Martin Rabovsky www.mrrca.cz

Photo: Martin Rabovsky www.mrrca.cz

Photo: Martin Rabovsky www.mrrca.cz

Mel jsem tu cest fotit i svatbu Hanky a Grahama. A i kdyz to nebylo planovano, ani tady na strojene fotky nedoslo. Resp. doslo na jednu pozu a pak jsme si rekli, ze to staci, protoze nam byla zima. Proste hlavne no-stress. :) Laskyplna veselka kamaradu na ranci, co vic si prat. Jsem rad, ze jsem mohl byt soucasti jejich dne.

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

A konecne jsem se dostal i k foceni uzasnaku – moji kanadske „rodiny“.

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca20160913-175551

Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca
Photo: Martin Rabovsky www.facebook.com/mrrca

Jsem tehle bande nesmirne vdecnej za to, ze mi umoznili celej tenhle kanadskej pribeh zazit. Dekuju moc!


Oficialne jsem na ranci bydlel v teto chate (nize), konkretne v jeji prave polovine. Chata se jmenuje „Visions and Dreams“, ja bydlel v „Dreams“ aneb spoustu casu na ranci jsem travil ve snech. Priznacne. :)

20160916-170730

Mel jsem tam paradni obyvak, nekomu by mozna mohlo vadit, ze byl pred domem, ale pro me to byla rozhodne jedna z jeho hlavnich vyhod: :))

20160916-170354
Muj „obyvak“.
20160905-171126
Kamos, kterej mi casto delal spolecnost.

Postupne jsem se ale presunul do chaty, kterou puvodne osidlila Janca. Byla uplne odriznuta od vsech ostatnich, dole u jezera. Skutecne magicke misto, mohl bych vam zkusit popisovat kazdodenni vyjimecne podvecery a noci s nadprirozenym vyhledem, ale nevedel bych ani jak zacit…

20160829-202031-pano

Ale tak jeden z poslednich intenzivnich veceru popsat zkusim…
Kolem pulnoci me probudily nejake pohyby kolem chaty. Neco velkeho smejdilo a funelo vsude kolem. Dostal jsem strach, dvere nejdou ani zamknout, takze by stacilo, aby se o ne medved oprel, a mel bych ho „doma“. Napadlo me, ze citi to nedopity pivo z vecera. Napadlo me, ze bych ho pro jistotu mohl vypit… ale neznamenalo by to, ze pak pujde primo po me jako po zakusku? :)) Kdyz se to dvakrat oprelo o chatu, srdce jsem mel az v krku. V levacce jsem mel pripravenou celovku, v pravacce bearspray. Kdyz to doslo ke dverim, rekl jsem si, ze to zkusim zastrasit, jinak se proste strachem poseru. Zarval jsem do tmy tak, jak nikdy pred tim. Ani jsem netusil, ze jsem takovyho zvuku schopnej, skoro jsem vydesil sam sebe. A byl klid, po zbytek noci uz me nic neterorizovalo. Nicmene na zachod jsem nesel presto, ze jsem celkem trpel… Rano jsem vysel ven a… vsude nasrano… Byla to krava. :D O nekolika realnych setkanich s medvedy jsem uz psal driv. U jezera jsem zazil spoustu kouzelnych momentu… :))

20160829-201512


Uz minule jsem naznacil, ze Janca vyrazila do sveta. Po tom, co nejakou dobu pobyla na novem ranci, kde cerpala energii v zenove biozahrade (vic TADY na jejim blogu), se presunula do „komunity“ do mesta Nelson, nasla je na internetu. Jenze, z vysnene alternativni komunity se vyklubala tak trochu prilis alternativni sekta. Takze jsem nakonec jel Jancu zachranovat. Ne, to prehanim (ale zni to dobre :D), proste jsem pro ni radeji preventivne zajel. Nemel jsem z toho totiz vubec dobrej pocit. (Nicmene jen negativni to nebylo, vic o pobytu v teto „sekte“ se muzete docist v Jincim blogu TADY. Rozhodne zajimave cteni.)

Z rance je to 450 km daleko, takze jsem se cestou stavil ve meste Fernie pro kafe k Timovi Hortonovi (to je fastfood retezec, resp. fastcoffee retezec). A kdyz jsem z rychlokavarny odchazel, zastavila me dreadata „servirka“ s dotazem, jestli nechci pomoc s udrzbou dreadu (jednou za cas se s tim holt neco delat musi). Seslalo mi ji samo nebe, uz nekolik tydnu jsem na tohle zkousel nekoho sehnat, coz neni snadny, jelikoz to zpravidla stoji poradnej ranec. Ona mi to nabidla zdarma s tim, ze za 15 minut konci, tak na „to“ muzeme hned vlitnout. :)) Ja byl ale na zachranne misi, takze jsem si na ni jen vzal kontakt. Tohle setkani zminuju zamerne, protoze zasadne ovlivnilo moje dalsi fungovani v Kanade. Ale o tom vic az v pristim prispevku.

Popovezl jsem par spriznenych stoparskych dusi a setkal jsem se s Jancou v Nelsonu, v restauraci/kavarne, kterou provozuje prave ta „komunita“. Po kratke degustaci tamnich dobrot jsme jen navstivili zdejsi hudebniny (uz tam mame kamose z minula), posedeli v parku a nas pujcenej kombik zaparkovali u jezera, kde jsme planovali prenocovat.
Pred vecerkou jsme jednomu Kanadanovi pomohli uvolnit auto uvizle na obrubniku. Zajimavy je, ze ac Kanadan, skoro neumel anglicky. V nekterych kanadskych provinciich se totiz mluvi jen Francouzsky.
Kombik se nakonec ukazal byt na spani pro me moc malej, takze jsem si sel lehnout ven k jezeru. Spal jsem doslova pod mostem, coz byl taky duvod, proc toho ze spanku ve vysledku nakonec moc nebylo, pravidelne buraceni projizdejicich aut tomu nepralo. Vecer mi kolem hlavy probehl skunk. Jak ja jsem vdecnej, ze jsem se neprobudil s ksichtem u jeho prdele… :)) V noci se pak ke me pridalo osm hus (konkretne bernesek kanadskych), ktere nocovaly kousek ode me. A k ranu me probralo nejake cakani. Nakouknul jsem pres malou plachetnici, vedle ktere jsem lezel, a z druhe strany na me vykoukly dva pary obrich usi, mezi kterymi byly male roztomile hlavicky jelenu beloocasych. Mama s malym prckem se sem prisli vymachat. :) Roztomily, jak prcek zvedave nakukoval. Byli cca 5 m ode me. A ze spacaku me definitivne dostalo hejno kacen. Krasna mestska fauna.

Janca jeste spala v aute, tak jsem se sel projit do parku. Valela se tam spousta zapomenutych veci z predchoziho dne. Nasel jsem zapomenute body, mikiny, sportovni lahve, , karimatku na jogu, bryle, nahrdelnik… Neukradene, presto, ze v parku uz se objevili prvni bezci. Naopak, vsechny veci byly viditelne bud postavene na lavicku nebo povesene na strom, aby je pripadne hledajici majitel snadneji nasel. Krasa.
Po tom, co Jancu ze spacaku nakonec vytahnul nakladni vlak projizdejici mestem, jsme pokracovali v ceste. Jen jsme se stavili pozdravit nase kamarady Rachelle a Billa (o kterych jsem psal ZDE) a pokracovali zpet na ranc.

20160917-133135 20160917-132456 20160925-182601


Nedostatek kultury a socialniho vyziti resi Aaron a Iva (majitele rance) po svem, proste si na ranci usporadali svuj vlastni hudebni festival. :) Sice byl v duchu krestanske hudby, ale neco bylo poslouchatelne dokonce i pro pohana. :) A mezi ucinkujicimi byla dokonce i Janca, takze si tady sikula strihla svuj prvni ofiko koncert a nasledne dostala svuj prvni kanadsky honorar za zpev (vystoupeni pro krestany za nekrestansky penize :)) ). Duchovne me mijel, ale presto to byl fajn vikend plny prijemnych setkanich s dobrymi lidmi.

20160910-160458 20160910-132748 20160910-200037 20160910-193736 20160910-130044

S Jancou jsme konecne podnikli vylet do Frank Slide. Nescetnekrat jsme za posledniho pul roku projeli kolem a parkrat se zastavili na cumendu z dalky, ale k blizsi prohlidce jsme se dostali az ted. Prosli jsme si tedy misto, kde se v roce 1903 sesunul kus hory Turtle mountain (konkretne devadesat milionu tun) a sutiny pohrbily 90 obyvatel mesta Frank. Je to misto se silnou energii, pro me vetsinou negativni. Ale tentokrat jsem se tam citil dobre. Prekvapilo me, jak takova betonova zahrada (nebo spis hrbitov) muze byt krasna.

20160903-151742

Znovu jsme si prosli „nas gladstonacky les“ a podivali se k vodopadu Gladstone Falls (ktery tak asi nenazyva nikdo jiny nez obyvatele Gladstonu a jejich kamaradi).

20160918-175858
Kren Obecny, ohrozeny druh. Aneb jeden z nejvernejsich portretu Jinci, jaky se mi kdy podarilo poridit. :)

20160918-175747 20160918-170225

Ani jsme se nenadali a po pul roce prisel termin, kdy se Janca musela rozhodnout, jestli si prodlouzi viza a zustane v Kanade dyl nez pul roku. Hadam, ze to pro ni nebylo snadny rozhodovani, ale nakonec dosla k zaveru, ze jelikoz nenasla misto, kam by vylozene patrila, pobyt prodluzovat nebude a rozhodla se, ze se vrati k rodine do Trebice a bude se starat o svoji nemocnou babicku. Janca je dobro samo!
Pred odletem Janca jeste stravila par tydnu u kamaradek Kari-Ann a Karen v Crowsness pass, kde v podstate pobyvala vymenou za vypomoc kolem domu.
Uz v Kanade jsme postupne zacali jit kazdy svoji vlastni cestou, a nakonec se tedy nase zivotni cesty rozdelily uplne, Janca je zpet v CR, ja pokracuju v Kanade. Diky za vsechno, Janco!


Blizila se zima a na ranci pro me proto bylo mene a mene prace. Nakonec se moje prace zacala tocit prevazne kolem tvorby webu, coz sice neni zrovna prace, o ktere bych snil, ale vysledek pred kritiky obstal, takze to minimalne melo nejaky smysl, a to se pocita. Co se manualni prace tyce, tak krome pomoci s opravou strechy jsem se tusim od minula nicemu novemu nepriucil. Nedostatek prace a hlavne akutni nedostatkek socialniho a kulturniho vyziti urcyhlily moje rozvahy o planu na zimu. Puvodne jsem chtel zkusit najit praci ve meste Nelson, ale osud tomu opet chtel jinak…
a o tom priste. :)

20160917-090708-pano

1 komentář u „Posledni dny v raji“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.