Hippie road trip

Ondra nam nabidnul zapujceni jeho vymazlene dodavky. Jelikoz auto nevlastnime a zrovna jsme chteli vyrazit na vylet, tak jsme nemohli odmitnout, lepsi nabidka nas nemohla potkat. Mezi predni sedadla jsme nacpali cestovni lednici, dozadu obri matraci a vyrazili jsme na cestu. Luxus, damy a panove, luxus! :) Diky, Ondro!

Kazdy nam radil trochu jina mista, kam bychom se meli podivat, ale na jednom se vsichni do jednoho shodli – musime jet do Nelsonu, pry je to mesto presne pro nas. Ok, takze jsme tam vyrazili. Nemeli jsme zadny pevny plan, doufali jsme, ze se nam ty spravne cesty zjevi samy od sebe… a ono jo…

Po necelych 300 km jsme v podvecer na „dalnici“ mijeli stan ve tvaru stareho hippiesackevo WV Transporteru obklopeny prazdnymi prodejnimi stanky. Nekecam, neco me tam tahlo, takze kdyz mi Janca potvrdila, ze bych ten stan mel vyfotit, nevahal jsem a otocil to. Sotva jsem vylezl z auta, z povzdali na me zavyskala hippie dama Rachelle. Zcela spontanne jsme se objali. A bylo to tam. Vratil jsem se do auta pro Jancu se slovy: „Moje intuice mi rika, ze tady mame zustat“. A intuice se nemylila, prozili jsme nadherny vecer s Rachelle, Amandou a Charliem zvanym Bill. Nasim hostitelum je 42, 57 a 67 a vsichni jsou tak krasne mladi!
Dostali jsme veceri a pivo a az do noci si povidali. Uz ani nevim, o cem vsem jsme mluvili, proste jsme plynuli a bylo to super. Tohle setkani me hodne obohatilo! Jedinecnou atmosferu umocnovala radiova stanice nonstop hrajici hity sedesatych let. :) Jelikoz je kvuli pozarum stale v platnosti zakaz rozdelavani otevrenych ohnu, svitili a topili jsme si plynovou bombou. :)) Ale maji prekvapive efektni system, takze si clovek skoro pripadal jako u klasickyho ohniste.

Vsichni jsme byli za nase setkani uprimne vdecni.
Nadhernou vetu pronesl Bill: „You know what makes life good? Meeting people like you.“ A ja mu to veril. Je vazne krasny citit, ze nekoho dela stastnym jen vase byti. My citili to samy.

A korunu tomu nasadila Rachelle, ktera v prubehu rozhovoru pronesla vetu, ktera se mnou resonuje: „Succes in life is determined by the amount of people that you can help.“ S tim se hodne ztotoznuju, casto totiz premyslim o smyslu svyho byti a zatim jsem vzdy dosel ke stejnemu zaveru – kdyz uz nic, tak ma rozhodne smysl pomahat ostatnim.

Rachelle je neuveritelnej zivel, dusi hippies. Nekecam, za celou dobu se nezastavila, bud neustale tancila kolem nebo behala naproti projizdejicim kamionum a vyprosovala si u nich zatroubeni. :) Daroval jsem ji svoji brumli, aby si mohla muzicirovat, z cehoz mela radost jako mala holka. :) Ja od ni dostal privesek se symbolem peri. Asi me nakazila Janca, tenhle symbol je mi v posledni dobe hodne blizky.

20160712-085710 Rachelle
Typicky vyraz Rachelle. :)
20160711-214904 Rachelle
Zatrub!  :)

Bill je dusi motorkar a dobrak, ktereho proste chcete mit za dedecka! Zastavil se tady pred par dny podobne jako my. Mezi nim a Rachelle zjevne neco vzplalo. Rachelle tvrdi, ze jestli Bill zustane dalsi 3 dny, tak ma tuseni, ze to bude uz na cely zivot. Tak drzime pesti! :)

Bill a jeho korab.
Bill a jeho korab.

Amanda je taky mila otevrena duse. Prijela se svym malym roztomilym obytnym privesem za Rachelle na nekolikadenni navstevu. Doma dela fundraising pro skoly, tady ale bude prodavat kosmetiku. Rachelle totiz na tomto miste (u dalnice na okraji mesta Yahk) zacina rozjizdet neco jako malou alternativni trznici.

20160712-112808 Amanda
Amanda v jejim docasnem utocisti.

Takze s hledanim mista k prespani jsme si hned prvni noc nemuseli lamat hlavu. Spali jsme v „nasi“ dodavce na provizorni trznici ve spolecnosti nekolika obytnych karavanu. Citil jsem se trosku cikansky. :) Diky tomu, ze jsme parkovali v tesne blizkosti u silnice, moc jsem toho nenaspal. Proto jsem si rano odskocil na nedalekou benzinku pro spunty do usi, at uz takovou noc nemusim na ceste zazit. Spunty sice nemeli, ale prodavac byl fajn chlapek, tak jsme aspon prohodili par milych slov. A kdyz jsem byl na odchodu, ve dverich se zjevila pani, ktera slysela nas rozhovor a vrazila mi do ruky spunty do usi, pry je ma navic. Co dodat? (Zase mam pocit, ze se tupe uculuju v prubehu psani celeho tohoto prispevku.) :)

Rachelle Janci na nabidla misto v jednom stanku, takze jsme se ani nenadali a z Janci se stala prodejkyne na zdejsim trhu. :) A mela co nabidnout, na vylet si s sebou totiz vzala svoji „tvurci“ krabici, ktera skryva vsemozne poklady. Janca na trhu nabizela sve vyrobky z recyklovanych materialu, konkretne napriklad penezenky vyrobene z tetra obalu od mleka a dzusu, sperky vyrobene z uzaveru od plechovek apod. Je to sikovna slecna, ta Janca. :)) A nejaky svy dila skutecne prodala! Neni divu.

Cely den jsme relaxovali se stankari, kteri od rana prijizdeli. Vladla uzasna pohoda, krasne jsem si odpocinul. Rachelle na trhu nabizela produkty z konopi (ruzne vonne masticky a oleje). Jinak tam prodejci nabizeli ruzne second handove drobnosti (klasickej blesak), pekne drevene handmade lavicky, pomucky pro raw „vareni“, vonne tycinky apod. Minimalne tri stanky byli osidleny „medii“ – tzn. lidmi, kteri pry ctou myslenky, budoucnost apod. Vsichni byli fajn. Ale budoucnost jsem si precist nenechal, radeji se necham prekvapit. :)

Po treti hodine jsme vyrazili dal na cestu. A ja citil, ze tihle lide mi budou chybet. (Mel jsem podobny pocity jako pri sledovani jedne casti meho nejoblibenejsiho filmu Into the Wild, kdy se hlavni hrdina setka a nasledne rozlouci s hippie parem, ktery zije v aute a na trzich prodava stare knihy. Kdyz tak o tom premyslim, mozna si ten film pustim podvacate. :) )

Tenhle stan za to krasny setkani vlastne muze! :) (A zaroven zcela jedinecna prilezitost videt Jancu v riflich. :D
Tenhle stan za to krasny setkani vlastne muze! :) (A zaroven vyjimecna prilezitost videt Jancu v riflich. :D )

Po 130 km jsme zastavili u Yashodara Ashramu, coz je v podstate neco jako budhisticke meditacni a vyukove centrum prospikovane jogou. O jeho existenci se dozvedela Janca pani, ke ktere ted dojizdi vypomahat na ranc (na „nasem“ ranci uz pro Jancu totiz prace bohuzel neni) a Rachelle nam ho predchozi den pomohla lokalizovat na mape. Bohuzel uz meli zavreno, tak jsme zakotvili v peknem lesnim kempu u mesta Riondel. Je tam krasny vyhled na obrovske jezero Kootenay. Kdybych nevedel, kde jsme, rekl bych, ze jsme u more, i vlnobiti tomu chvilemi odpovidalo. Vim, ze je to kyc uz z principu, ale u tohoto jezera bych mohl podvecerni hru barev sledovat denne…

20160712-195246

20160712-215246
Stejne misto o hodinu a pul pozdeji.

Rano jsme jen posnidali u jezera a opet zajeli do Ashramu. Prosli jsme si tamni obri zahradu. Rozhodne inspirativni misto. Delsi pobyt by me urcite lakal. Treba nekdy priste. Navsitivili jsme i jejich provizorni chram (ten puvodni shorel), kde jsme preckali dest, a nadhernou malou motlitebnu s dokonalym zenovym vyhledem na jezero. Jelikoz jsme dorazili zrovna pred polednem, vyuzili jsme nabidky a poobedvali tam. Obed byl formou svedskych stolu a vse bylo samozrejme vege a bio. Vari tady vyhradne z plodin, ktere si sami vyprodukuji. A nejen tim je zdejsi stolovani vyjimecne. Pri jidle se tu nesmi vubec mluvit, coz je fajn, clovek se pak mnohem lepe soustredi na pestrost chuti. V centru maji i prodejnu s knihami a ruznymi upominkovymi a meditacnimi predmety. A tady opet na jednicku zafungoval vesmir. Rano Janca rikala, ze by si rada koupila knihu „Eat, pray, love“, kterou ma zrovna pujcenou a rozectenou… no a samozrejme, ze ji tady meli mezi pouzitymi slevnenymi knihami! :)

20160713-124252
Zahrada plna inspirace.
20160713-130735
Utulna motlitebna.
20160713-125113
Provizorni igelitovy chram, ktery, co se teploty tyce, plnil spise funkci skleniku. :)

Z chramu to uz bylo temer coby kamenem dohodil na trajekt na druhou stranu jezera (to jezero je fakt obri, takze objizdet ho se rozhodne nevyplati). A na trajektu, na ktery jsme prijeli asi dve minuty pred vyplutim, dalsi prekvapko – cesta je naprosto zdarma! Cca pul hodiny jsme si uzivali plavby.

20160713-150734
V popredi bila prcina naseho bejvaku. :)
20160713-151212
Nekdy fotim fotky uz i s rameckem. :))

Po vylodeni jsme si zajeli na Hot Springs, coz byla nakonec zbytecna zajizdka a nejvetsi preslap naseho vyletovani. Jen jsme tam nahledli a videli davy rochnicich se turistu v umelych bazenech. Nic pro nas. Kdyby to byly vylozene prirodni lazne, tak ok, takto ale jedeme dal… Trosku jsme si zahazardovali s tim, jestli stihneme prijet do Nelsonu pred tim, nez nam dojde benzin, ale nakonec to vyslo krasne a my se dostali do toho „udajne-naseho-mesta“.

V jeho ulicich jsme s autem trochu tapali, tak jsme chteli co nejdrive najit nejakou kavarnu Tim Hortons, kde je vzdy zarucene parkovani zdarma a hlavne pripojeni na wi-fi, takze bychom si vyhledali nejake misto, kde bezpecne prenocovat v dodavce. Jak na potvoru tady Tima nemaji, tak jsme se museli spokojit s wi-fi ze zdejsi A&W hamburgrarny. Tam jsme zjistili polohu supermarketu Walmart. Ten nas zajimal primarne, protoze na parkovistich tohoto retezce pry muzete v cele Severni Americe beztrestne nocovat. Bohuzel jsme ale zjistili, ze zrovna tento ma vyjimku, protoze parkoviste, ktere u nej je, nevlastni primo Walmart, ale provozovatel nakupniho centra, ktereho je Walmart soucasti. Stejne jsme to riskli a svuj bejvak tam zaparkovali. Strategicky hned vedle „parkoviste“ pro nakupni voziky, abychom v noci prilis netrceli do prostoru. :)
Kdyz jsme zastavili, nemohl jsem najit kroksy, musel jsem je nechat u te hamburgrarny! Grrr… tak rychle zpatky… a uz tam nebyly! :( Ze by je nekdo vzal? To neni mozny, to neni mozny! No a neni, to jen ja jsem bordelar, byly zahrabany v aute (byste neverili, jakej bordel se v aute da vytvorit). Ale pri jejich hledani jsem pro zmenu prisel na to, ze mi zmizely pohorky! A co hur, naposledy si vzpominam, jak jsem je daval na noc pod auto v tom kempu u jezera… :( Napsal jsem do kempu a… boty tam na me cekaji, vyzvedneme je na zpatecni ceste. :)

V podvecer jsme vyrazili na prochazku mestem. Zpocatku jsme nechapali, proc nam to mesto vsichni tak doporucovali. Byla tam sice spousta obchudku s peknym zbozim, ale to je ono?! Az pozdeji nam docvaklo, co je tady tak super. Je to jakasi otevrenost, clovek tady muze byt sam za sebe, at uz je sebevic alternativni. Rekl bych, ze Nelson je tak alternativni mesto, az je tady alternativa mainstreamem. :) Hemzi se to tady kreativnimi otevrenymi dusemi. Strasne nas to tahlo za kulturou, za hudbou, ale ten den byl ve meste jen jeden koncert a bohuzel pro nas drahej. Nakonec jsme skoncili v nejake hospode, kde jsme si dali do nosu, objednali jsme veceri a kotel tocenyho piva (Janca se musela prokazat obcankou :D ). A i tu muziku nam doprali, zrovna tady meli karaoke vecer. :) Opiveni jsme ulehli do naseho apartmanu na parkovisti.
Co se prebyvani v dodavce tyce, tak me to naprosto nadchlo. Az si vazne zahravam s myslenkou, ze prestanu s hledanim levne chaty v okoli Brna, ale zabydlim se v „mistnosti“ se ctyrma kolama. Mami, uplne vidim, jak se chytas za hlavu! :D (Mimochodem, Ondro, proc jsi svoji karu nazval Donut / Kobliha? :) )

Nevim, jak je to mozny, ale zda se, ze tohle je jedina fotka, kterou z ulic Nelsonu mam. :)
Nevim, jak je to mozny, ale zda se, ze tohle je jedina fotka, kterou z ulic Nelsonu mam. :)

Strategicke polohy u nakupniho centra jsme vyuzili hned rano, kdy jsme prepadli kavarnu a ja si tam dal asi pullitr zelenyho japonskyho caje. Krasny start dne. :) Rozhodli jsme se, ze ve meste jeste den zustaneme, a vyrazili jsme znovu do ulic. Stavili jsme se v prodejne Armady spasy, kde ne ma cekala zajimava kniha. Vylozene vypadala, ze je tam na me nastrazena, trcela tak, ze jsem ji nemohl prehlednout. Tak je moje. Jmenuje se „Walden on wheels“ a je o chlapkovi, kterej se zabydlel v aute. Jak priznacne. :)) (Kdyz jsem si ji pozdeji cetl v parku, tak se u me zastavil duchodce a nevericne se pta: „Coze, zadny Kindle?“ :D ) Pri odchodu jsme si jeste vzali baleni starsiho peciva, ktere dava Armada spasy volne k rozebrani. Bezdomovcum se tu musi darit. :)

Ve meste jsme neustale ocumovali vsechny plakaty, ktery jsme potkali. Porad jsme doufali, ze najdeme nejaky koncert, ktery by ukojil nas deficit. A skutecne se tam jedna akce vyjimala, zajimavy tridenni festival Unity, asi 70 km od Nelsonu. V prodejne vstupenek nas ale odradili – vstup stoji 100 CAD. Zlakala nas letni zahradka (Coz je v Kanade unikat!) na nabidku konopneho piva, tak jsme tam sedli a premysleli, co dal. Janca projizdela mistni platky a ja se jeste mrknul na webovou stranku toho festivalu, kde stalo „Mame k dispozici nekolik mist pro dobrovolniky…“ ;-) Tak jsem jim zkusil napsat. Festival mel zacinat sice uz v patek (tj. dalsi den), takze maji pravdepodobne vsechny dobrovolnicke pozice obsazene, ale nemeli jsme co ztratit…

Pak jsme si sli zalenosit s knihami do mestskem parku. Je tam pekny vyhled na okoli mesta – ze vsech stran trci zalesnene kopce a mesto (vcetne parku) je nalepene na krasne jezero. Jo, tady bych si zivot predstavit vazne dokazal… (Jen sem teleportovat i rodinu a vsechny kamarady.)

20160714-195135Tak si tak sedime v parku a v tom si Janca povzdechne, ze dostala chut na cigaro (ktery nemela)… okamzite prichazi typek a pta se, jestli nemame cigaretovy papirky… Ty jediny Janca ma, tak mu je ochotne podava. Borec podekuje a na oplatku Janci daruje cigaro. Janca kouri do minuty od vysloveni prani. :D Moje první reakce? „Zasranej vesmir!“ :-D
Janca si zapali cigaro, zadiva se na druhy breh jezera a hlasi: „Ja si pripadam, jak kdybych byla na prazdninach u vody“. Pak v ni hrkne a uvedomi si:“No jo, vlastne…“ :))

V parku jsme si par hodin cetli. Bylo to krasny nicnedelani (ale rozhodne ne flakani). V deset vecer jsme v parku nasli verejny zachody. Uklizec je zrovna chtel zamknout, ale ještě Jancu pustil (uz to mela za pet minut dvanact). Tak jsem s nim mel aspon moznost pokecat. Je to Francouz, ktery se do Kanady prestehoval před 19 lety. Ptal jsem se ho, jestli je tady spokojeny. Bez rozmyslu spustil, ze by se do Evropy uz vratit nemohl. V Kanade se citi volneji. (Chapu.) Tady v Kanade pry clovek muze delat, co chce, (Mam taky ten pocit.) proste se rozhodne a udela to. V Evrope na vsechno potrebujete milion papiru apod. A je pravda, ze tento rozdil tu je hodne citit. Lidi si tu neboji plnit sve sny. V kteremkoliv veku. I uklizec. Od pohledu stastnej, chytrej a spokojenej uklizec. A tak si znova zahravam s myslenkou, jestli se nezacit zajimat vic o problematiku kanadskych viz…

20160714-233826-DSCF0078Dodavku jsme na parkovisti presunuli asi o 100m dal tak, abychom meli vyhled na jezero. A asi i proto jsme dalsi rano za steracem uz meli vzkaz, ze jestli auto do 23:00 neodvezeme, tak nam jej odtahnou. To nam ale nevadilo, dalsi den uz jsme se ve meste zdrzovat nechteli. Navic nam odepsali z festivalu, ze pro nas maji misto! :) Dobrovolnictvi na tomto festivalu spociva v tom, ze si tam odpracujete 8 hodin a za to mate zdarma vstup na cely tridenni festival zdarma. To zni fer! Ale uplne jednoznacne rozhodovani to nebylo, svych 8 hodin jsme si totiz meli odpracovat zrovna v dobe, kdy tam meli mit koncert headlineri (ackoliv ja neznal jedineho interpreta, ktery tam mel vystupovat). Janca jet chtela, ja byl hodne na vazkach… ale nakonec jsme vyrazili a jeste ze tak, o to, co nasledovalo, bych prijit nechtel!

Posledni "nudny" vyhled od nakupniho centra.
„Nudny“ vyhled od nakupniho centra.

Na festival jsme dorazili presne v dobe skoleni dobrovolniku. Nikdo o nas sice nevedel (komunikacni sum), ale prace se pro nas nasla. A ja dokonce dostal mnohem lepsi smeny. Prvni ctyrhodinovku jsem si odkroutil hned v patek od 17h do 21h a druhou v nedeli od 9h do 13h. Ideal! A napln moji prace? Hlidal jsem vstup do backstage u mensiho podia. Mrrca je bouchac sekuritak! :D
Moje prvni smena byla trosku nudnejsi, protoze stage, kterou jsem mel hlidat ponicil vitr, takze se vsechno deni presunulo na jinou stage, ale nevadi, festival tou dobou teprve zacinal, takze mi nic vyznamnyho neuteklo. A na uvodni slavnostni zahajeni v podobe indianske motlitby me sefka propustila. :) Janca si, chudak, odkroutila celou svoji osmihodinovku zrovna v dobe headlineru, ale vypadala, ze s tim nema problem. Tak jsem ji „do prace“ prinesl aspon kafe a zvanec. :)

Prvni den prislo jen par lidi, pozdeji se nas ale par stovek seslo.
Prvni den prislo jen par lidi, pozdeji se nas ale par stovek seslo.

Na festivalu bylo i nekolik prodejnich stanku. Koupit jste tu mohli autorske obleceni, sperky, surfy, tibetske misy, vaporizery,… Presto, ze na festivalu prodavala i spousta jidla, kazdy si mohl prinest sve vlastni, naopak k tomu informacni materialy v podstate vybizely. Obecne ta akce pusobila, ze cilem neni nekomu namastit kapsy, ale skutecne jen oslavit zivot. To se mi libi. U jednoho stanku jsme si dali kafe a jen tak si povidali, kdyz v tom v Janci (doslova fyzicky) hrklo, jako by dostala pecku neviditelnou pesti… na obloze se totiz objevil orel. Jako by se priletel podivat na zahajeni festivalu. Nevedel jsem, jestli se driv divat na nej nebo na uzasne fascinovanou Jancu. :)

Absolutne netusim, jak autenticky festival popsat, protoze to je podle me jedna z akci, ktere se proste musi zazit. Neuveritelne mi to sedlo. Vsude kolem byla spousta nadhernych stvoreni. Mezi vsemi panovala pratelska otevrena atmosfera. Zivot v harmonii s prirodou sem prijeli oslavit lide vseho veku, skutecne od prcku po duchodce. Vyjimkou nebyli ani od pohledu devadesatilete hippie babicky. Kdybych je poprve uvidel sedet nekde na zidli, tak neverim, ze dokazou samy vstat, natoz takto tancit! Lidi vseho veku, ale vsichni mladi! Zajimavy pro me take byl znacny nepomer mezi poctem pritomnych zen a pritomnych podprsenek. :D Takovy maly Woodstock se vsim vsudy. Chvilemi jsem mel az pocit, jako bych byl soucasti historie. :)

20160717-183703-DSCF0158 20160717-183254-DSCF0155 20160717-164556-DSCF0150 20160717-143217-DSCF0147 20160717-141215-DSCF014120160716-123501-DSCF0116 20160716-125550-DSCF0129 20160716-124819-DSCF0123

Cely festival byl provoneny marihuanou. Bylo prakticky nemozny nebyt v techto podminkach imrvere zkourenej. :)) Sice je to i tady nelegalni, ale nikdo to neresil. Naopak, bafali i ti, od kterych byste to na prvni pohled necekali. Nicmene stejne prijela zasahovat policie – nejaci vytrznic si u vstupu totiz otevreli pivo. Kriminalnici! V Kanade se nesmi pit alkohol na verejnosti. Coz v praxi znamena, ze se nesmi pit ani na festacich. Pro nas Cechy skoro nepredstavitelne. Coz mi pripomina, ze mozna nejsem typicky Cech, protoze jeden klucina mi tam povida: „Znam par Cechu. Radi a hodne pijou. A pak se navzajem fackujou a zkousi, kdo to vydrzi dyl. A libi se jim to!“ :D Jsem rad, ze do tehle skatulky nezapadam. :)) Chvilemi jsem se na festaku citil trochu mainstreamove. Coz je ale v podstate dobre, protoze to asi znamena, ze jsem byl mezi svymi. :)

Moc jsem nefotil. Nejak se mi nezdalo vhodny tem lidem strkat fotak do ksichtu. A taky jsem mel v podstate dve moznosti – bud tam budu nebo tam budu fotit. Presto, ze znacnou cast festivalu si vybavuji v marihuanovem oparu, na tuhle akci budu dlouho a rad vzpominat. :)
Zustali jsme do pondeli, kdy jsme se vratili do Nelsonu. V hlave mi totiz uzrala touha po Guitalele, ktere jsem potkal v tamnich hudebninach. Je to vlastne kytara velikosti ukulele, jen s trochu jinym lazenim. A ja, chronicky sberatel hudebnich nastroju, na ktere neumim hrat, jsem se proste zamiloval! Nadherny nastroj s nadhernym zvukem. Muj! :)

Znovu jsme ve meste prenocovali. Tentokrat ale radeji uz jinde. Dle hesla „pod svicnem je nejvetsi tma“ jsme zaparkovali pod mostem 20 m od vjezdu na policejni stanici. :) Super misto, ktere jsem vytipoval pri minule nocni prochazce mestem.

20160718-195042-DSCF0172 20160718-195441-DSCF0177

Rano rutina – japonsky caj v kavarne, pro pecivo do Armady spasy… :D Potom cesta k domovu (Janca mela neco domluvene), trajekt, vyzvednuti pohorek v kempu, v zahradnictvi vyzvednout stromy pro Aarona…
Cestou jsme se zastavovali snad v kazdym meste a hledali hudebniny nebo bazar, Janca totiz zatouzila po male akusticke baskytare. :) V Crestonu jsem k vyhledani hudebnin zkusil pouzit navigaci. Ta selhala a z „nejakeho“ duvodu nas privedla k auto servisu, kde se Janca aspon poptala a dostala planek cesty k bazaru, kde si za dvacku koupila slusne ukulele! Slovo „nejakeho“ jsem v predchozi vete dal do uvozovek zamerne, pozdeji jsme totiz zjistili, ze pan, ktery Janci poradil, je syn Rachelle. Te, o ktere jsem psal na zacatku prispevku. Te, ktera momentalne bydli 50 km odtud. Vesmire? :D
A prave u Rachel jsme se zastavili i na zpatecni ceste. Museli jsme, minule jsme ji totiz slibili, ze ji pred odjezdem napiseme vzkaz na jeji prives, a uplne jsme na to zapomeli. :)
Meli jsme stesti, byla tam! A spolu s ni i Bill! Rachel tentokrat vubec netancovala, naopak se sotva hybala a dokonce sedela (coz je u ni skutecne nevidane). Ti dva spolu totiz meli nehodu na motorce. :-/ Ale hlavni je, ze se jim nestalo nic vazneho. Treba chtel osud jen Billovi naznacit, ze se ma vykaslat na cesty a ma tady zakotvit. Koneckoncu tady vydrzel vic nez tri dny, takze to bude asi na cely zivot! :)

Zajimavy pribytek ve meste Yahk. Vyfesakovana stodola a obytny vagon. :)
Zajimavy pribytek ve meste Yahk. Vyfesakovana stodola a obytny vagon. :)

Jeste jsme u nich naposledy prenocovali a pak uz jeli „domu“ na ranc. Tam jsem se planoval zdrzet maximalne 2 dny, hned v patek jsem chtel vyrazit na dalsi delsi vylet, opet neznamo kam, ale tentokrat vcetne nejakych treku do hor. Stopem a sam. Za pet minut dvanact ale volal Topher (Ondruj blizky kamarad a super chlapek), ze by od pondeli potreboval moji pomoc, protoze je ve skluzu s nejakou zakazkou. Takze jsem puvodni plan odlozil na neurcito a v pondeli se jdu vyucit sadrokartonovym mistrem. :) Nicmene touha po vyletu byla silna, takze jsem vyrazil aspon na kratsi vikendovy vyslap do hor. Uz jej mam za sebou a byl… (nenachazim slov)…
Ale o tom zase priste…

7 komentářů u „Hippie road trip“

  1. Proč Donut? Měl jsem ho teprve chvíli a jeli jsme s kamosem na prvni testovací jízdu před USA. Řekl, ze bychom ho měli pojmenovat. Tak jsem nadhodil, ze předchozí auto se jmenovalo Cougar (puma). Vybuchl smíchy a nadhodil, ze tohle je spis tak lazy donut (líný Koblížek), šlápl jsem na plyn, takze zůstal mu uz jen ten Donut :)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.