Drobné ne/všednosti

Ani se mi nechce verit, ze to  budou 2 mesice, co jsem zverejnil posledni prispevek na blogu. Mel jsem pocit, ze se nedeje nic, co by stalo za to poustet do sveta. Jako bych trochu zabredl do stereotypu… Ale diky vam, kteri me kopete do psani, si ted uvedomuju, ze to zas tak na jedno brdo vlastne vubec nebylo…

Medvedi v Kanade?! To urcite!

Mesic pred svatbou mel Ondra rozlucku se svobodou. U nas na Jizni Morave tomu rikame „Svica“, tady je to „Stag“. V CR se zpravidla chlasta, v Kanade jsme sli na dvoudenni trek do hor. I like the Canadian way! :)

Cil jsme si snad ani nemohli vybrat jiny nez horu „Gladstone mountain“. Nas ranc nese jeji jmeno a pritom na jejim vrcholu nikdo z nas doposud nebyl. Cestu jsme si rozfazovali na dva dny. Prvni den jsme toho moc nenaslapali, jen jsme dosli do provizorniho taboriste v lese, kde jsme klabosili u ohne. Jen nekolik desitek metru pred taboristem jsme potkali rekordne velkou stopu medveda, takze jsem byl v noci trosku nesvuj. :) V noci jsem spal nejblize k teto cerstve stope, takze jsem se hodne tlacil k ohni, coz se mi vymstilo propalenim meho oblibeneho novozelandskeho v Australii vyrobeneho spacaku. Ale nic me nesezralo. :)

20160603

Rano jsme uz kolem seste slapali smerem k hore. Zadna oficialni stezka tam nevede, takze jsme si proslapavali svou. Byla to prijemna tura. Na vrchol nasi hory jsme ale bohuzel nedosli, i kdyz nas od nej delilo jen par desitek vyskovych metru. Vynorila se pred nami skalni stena, ktera bez horolezeckeho vybaveni budila velky respekt. Ale nevadi, i bez cile to byl pekny vyslap, stalo to za to! Cestou zpet jsme se parkrat ztratili. Tu nam cestu odrizla reka, tam zase kanon… Cestu domu jsme si ale do krve dorezanyma nohama nakonec proslapali. Medveda jsme nepotkali. :(

20160604-DSCF7935 20160604-DSCF7947 20160604-DSCF7966 20160604-DSCF7984 20160604-DSCF7991 20160604-DSCF7996

O nekolik dni pozdeji slysim rano ze spanku Aaronuv krik: „Martin! Martin! Martin! Martin! Martin!…..“ Sotva jsem si stacil natahnout kalhoty, vtrhnul mi do pokoje, chtel mi ukazat medveda (vi, ze stradam, bo jsem zadnyho jeste nevidel), ktery pry navstivil nas pozemek. Nez jsme vybehli pred chatu, medved zmizel v lese. :( Presto jsem z nej byl trochu nervozni, cely den jsme totiz v lese pracovali – dopoledne jsme pripravovali jimku pro kadibudky tabornikum a odpoledne jsme spravovali ploty hloubeji v lese.

A o nekolik dalsich dni pozdeji na medveda na ranci pry (temer doslova) narazili Ondra s Amy. Bezel pry primo na ne a kdyz si jich 30 m pred nimi vsimnul, strihnul to pres louku do lesa. Ja jim ale stejne neverim, podle me v Kanade medvedi nejsou, vsichni si je vymysli, jen aby me nastvali… :)

Kanadska rodina

…i kdyz kdo vi, o Jarkove rodine jsem si taky myslel, ze je vymyslena, protoze takova idylka proste dle me nemuze existovat… ale zjevne jsem se mylil, protoze mu vsechny ty jeho holky konecne prijely! :) Jeho utopicka rodina je skutecna. :) Paradni smecka. Pri pohledu na ne se clovek tesi, az bude mit taky svou. :)

Prirustku do nasi kanadske rodiny mame ale vic – pridal se k nam prcek Huxley, zlaty retrivr. :)

20160622-183312-DSCF8270

A kdyz mluvim o rodine, musim se zminit o tom, ze se na ranci se konal Family Camp. Rodiny z okolnich obci se u nas mohli zdarma ubytovat a cely vikend jen relaxovat. Kazdy vecer byl spolecny taborak, kde jsme meli moznost pozdravit „stare“ a poznat nove tvare. Jak jsem uz predem tusil, byla to moc povedena akce, vsichni byli uzasni, pratelsti a otevreni. Radost delal napr. pohled na manzelsky par, kteremu je dohromady pres 170 let, vzali se teprve pred 2 lety a naramne jim to spolu sluselo. :) Prijeli i 2 Japonci z Tokia, kteri nedaleko studuji Anglictinu v ramci vymenneho programu skol. Sesla se proste pestra smesice zajimavych lidi.

20160626-110924-DSCF8633 20160626-110729-DSCF8629 20160626-110651-DSCF8626 20160626-104530-DSCF8612 20160626-104059-DSCF8603 20160625-172223-DSCF8386 20160625-170608-DSCF8384 20160625-170540-DSCF8379 20160625-144031-DSCF8364 V ramci vikendu jsem si dokonce privydelal i par dolaru. Lidem se celkem libi moje fotky a tak si me foceni objednalo par rodin. V Colemanu dokonce memu foceni udelali reklamu v tamnim „kostelnim“ tydeniku! (Diky Ivi, to ty jsi to zpiskala! :) ) Dalsi „zakazky“ jsou na obzoru.
Poprve jsem dostal za svoji praci zaplaceno kanadskym sekem. Je to uplna prkotina, ale me to proste tesi. :) A za jedno foto-sezeni jsem dostal 100% dysko, asi se prodavam prilis pod cenou. :))

20160630-173744-DSCF8817 20160625-195112-DSCF8548 20160625-191432-DSCF8471
Hodne jsem si uzil foceni s Jamajskou rodinou Petrien, s temi jsme si paradne sedli, to vam jsou tak krasne cisti lide. A kazdy clen jejich rodiny uzasny osobity original.
Mam pocit, ze jsem nikde jinde nevidel takovou koncentraci zdravych rodin, jako tady. A slovem „zdravych“ nechci vyjadrit, ze jsou imunni vuci chripce. :)

20160626-135643-DSCF8709 20160626-135316-DSCF8689 20160625-185057-DSCF8420

Dokonce me ukecali, abych se postavil na druhou stranu fotaku…  :))

20160626-140226-DSCF8720

Mozna jste si vsimli, ze na te fotce mam cosi divnyho na ksichtu… to vam bylo tak…
S Jancou jsem vtipkoval, ze by mohla byt sranda oholit si jen pulku ksichtu, protoze by me zajimaly reakce lidi… :) A jelikoz mi Janca tvrdila, ze to neudelam, a ze se vymlouvam na ucastniky Family Campu, tak jsem to udelal. :D  Jak myslite, ze probihaly reakce na muj divno-zjev? Nekecam, spousta lidi si toho na prvni pohled nevsimla. Nekteri si myho sestrihu dokonce vsimli az treti den kempu! A to jsme spolu predchozi dny vazne mluvili! :) Asi se neboji divat do oci. Nebo jen neresi nesmysly, co ja vim. Ti, kteri si vsimli, se jen pobavene ptali, proc jsem zvolil takovou nezvyklou upravu. :)) Vazne premyslim o tom, ze tento socialni experiment zopakuju v CR. :)

20160624-185819-DSCF8292

Uz jsem na ranci mel dokonce prvni navstevu z CR! Cestou na vylet do USA se za mnou stavili brnensti kamaradi Katka a Milda.
Prijemne straveny cas, ktery narusila snad jen situace, kdy se nam Milda ve tri v noci vloupal s baterkou do pokoje. :D Ja je totiz jak na potvoru ubytoval zrovna v pokoji, kde kde na sebe kazdych par minut hlasite upozornoval pozarni hlasic, kteremu dochazely baterie, takze chudaci nemohli spat. No tak jsme v noci stehovali. :) Dalsi den jsme se vydali na kratky trek do lesa. Medvedi ale stale nerostou.
(Jeste s nimi mam historku o ztracene odsavacce materskeho mleka, ale tu necham asi Mildovi.) :D Diky za navstevu, kamaradi!

Super nahoda byla take navsteva Alese a Dasi, mych davnych brnenskych exkolegu. Prijeli na ranc na svatbu. Svet je malej, ze?

Working holiday

Kdyz to trochu zobecnim, tak je muj soucasny kanadsky zivot skutecne trochu rizlej stereotypem – pres tyden pracuju a o vikendu odpocivam. :) Nastesti je prace stale relativne pestra a od minula k mym kanadskym pracovnim zkusenostem zas nekolik pribylo. Vsechny si ale uz nevybavim…
S Jarkem jsme prorezali pekny kus lesa. Pekne jsme les pripravili pro taborniky, vyvezli jsme 30 vlecek „odpadu“. Na den, kdy to vsechno zapalime, jsem se hodne tesil. V hlave jsem jasne videl ty krasny dramaticky portrety, ktere v popredi toho obriho ohne vyfotim, nicmene jen co to blaflo, tak me zar presvedcil o tom, ze to nebyl tak dobrej napad. Nas „Burn pit“ (tzn. dira na spalovani) je v tesne blizkosti lesa a my palili chvilku po zruseni fire banu (zakazu zakladani ohnu), takze se dostavila nervozita. Trochu me uklidnovalo (nebo spis melo uklidnovat) nase hasicske auto pristavene opodal. Je to predpokladam jediny hasicsky auto na svete, kteremu nefunguji brzdy (resp. je tusim uz ani nema). :D No co, hlavne, ze hasi. :))

Nase moderni hasicske auto, ktere nastesti nemuselo zasahovat. :)
Nase moderni hasicske auto, ktere nastesti nemuselo zasahovat. :)

Taky jsme se pustili do „kopani grilu“. Ne ze bychom celej den kopali do grilu, kterej nam nechce ugrilovat bastu, to ne, „gril“ se pry v CR nazyva druh „brany“, kterou jsme spravovali. V Americe se tomu rika „Texas gate“. Jsou to v podstate trubky v zemi, pod kterymi je cca pul metru dira, a ktere zabranuji vstupu dobytka (na nase pastviny jsme totiz vpustili „sousedovy“ kravy). Nase brana nebyla uz nejakou dobu udrzovana, takze byla cela zanesena sterkem, cimz jaksi ztratila svoji funkci. Museli jsme se pod ni tedy ze strany podkopat a vycistit ji. Tezka, ale dobra prace. Stava se ze me cimdal lepsi kopac.

Zvlastni, jak casto se moje prace na ranci toci kolem hovna. :)) To jsem vam jednou pro zmenu opravoval ucpany septik a pomahal budovat novy odtok „kanalizace“. Za pomoci bagru jsme odkryli podstatnou cast jimky a omylem pritom urvali trubku jejiho odtoku. Nehoda, ktera se mela stat, protoze jsme diky ni paradoxne ihned nasli misto, kde je odtok ucpany. No, hadejte, kdo do te jamy vlezl, aby septik „prostouchnul“? Ano, ja. :) Vybaven gumakama jsem za dozoru Aaronova lisackeho usmevu sestoupil do undergroundu a opatrne do ucpaneho odtoku stouchal klackem. Nejdriv jsem jen opatrne natahoval ruku co nejdal od tela, abych se vyhnul primemu zasahu a nedopral Aaronovi vtipnou historku pro navstevy, ale kdyz ty dobroty nepovolovaly, zacal jsem stouchat razantneji a razantneji… az to prdlo a ja mel jen neco malo pres vterinu, abych uskocil pred proudem vy-vite-ceho. Stihnul jsem to. Jsem oficialne opravarem zump. Premyslim, ze si koupim hovnocuc a zacnu podnikat.

Ranc hostil konferenci biologu zabyvajicich se invazivnim plevelem. Dostal jsem funkci jejich k-ruce-kluka. Proste jsem jim pomahal, s cim se dalo. Nebyla to nejlepsi zkusenost. Poradatelka konference byla z nejake nadrasy, nebo si to o sobe aspon myslela, dle jejiho povyseneho vystupovani. Ale rozdychal jsem to, nikomu jsem neublizil, naopak ochotne pomahal. :) A vyplatilo se to. Sice neumyslne, ale biologove me za me sluzby odmenili… Den pred jejich odjezdem jsem si rikal, ze si musim koupit vlastni bear spray pro bezpecnejsi vyslapy do prirody a hned dalsi jsem ho dostal od madam Vedouci! Ne, ze by mi ho dala s vdekem, to vubec, proste mi ho vrazila s tim, ze ho mam zlikvidovat, protoze je poskozeny a tudiz prilis nebezpecny pro prevoz autobusem a jakekoliv pouziti. Ono poskozeni spocivalo v tom, ze ze spreje nekdo odstrihnul pasek, ktery zabranuje ztraceni pojistky uzavirani. Ze je to naprosta konina, ktera se da vyresit behem nekolika vterin, jsem ji nevysvetloval a prislibil, ze sprej bezpecne zlikviduju. Ironii osudu je, ze ten sprej mi polozila na lavicku, na ktere jsem nasel kousek dratku s jehoz pomoci jsem sprej spravil do puvodniho stavu. :) Ale to stale neni vsechno, vesmir mi dela radost dal! Ten samy den jsem si rikal, ze je skoda, ze nemam k pocitaci redukci z DisplayPort na VGA, abych mohl vsem poustet filmy z myho notebooku na projektor… no a fakt ho Janca o par hodin pozdeji pri uklidu hotelu nasla! :)) To vazne nevymyslis, ne?! :)
Jinak me biologove zklamali…. maji svym vyzkumem pomahat prirode a pritom ani nejsou schopni tridit odpad. Tak jsem se do jejich odpadku ponoril ja a pekne to napravil. :)) A i tohle neslo ovoce. :D Z kose jsem zachranil cokoladu, dve baleni susenek a novozelandsky vino. :)) Mozna si rikate, ze jsem prase… ja si rikam, ze prasata jsou lidi, co zbytecne vyhazujou do odpadu potraviny. Ale muze byt hur, zazili jsme tady i svatebcany, kteri do odpadu (dokonce tridenyho) vyhazeli doslova kila potravin – ovoce, zeleninu, syry, maso… z toho je jednomu az smutno.

Kdyby nekoho zajimalo, jakej je Aaron sef, tak to krasne ilustruje prihoda z renovace sten a oken venkovni kuchyne. Ivca nam trem (Aaronovi, Jarkovi a mne) prinesla do prace nejake kolace… nez nam je ale stihla predat, Aaron ji zastavil se slovy: „Ivi stop! They are working! STOP! They just can’t accept this!“ Kdybych Aarona neznal, malem bych mu naletel, ze nam nechce doprat ani kratkou prestavku, ale on pokracoval: „They really can’t accept this without coffee!“ A tak nam sla Ivca ke kolacum uvarit jeste kafe. :D Diky obema za prijemnou prestavku! :)

Ale ne vsechno jde hladce. Mam za sebou prvni pracovni uraz. Myslel jsem, ze se to stava jen ve filmech, ale ne, i ja uz mam za sebou slapnuti na rezavy hrebik. Jak do masla! Udelal jsem si vylet do nemocnice a odvezl si odtud ockovani proti tetanu. Dokonce jsem ho dostal zdarma presto, ze jsem jim neukazal zadne platne pojisteni. Dalsi den uz jsem se belhal na treku. :)

20160528-120931

Duchoviny / Duchariny / Duchovno

S Aaronem obcas pri praci vedeme hluboke rozhovory o duchovnu, konkretne o bibli a vsem kolem ni. V podstate z nej citim, ze by me rad popostrcil na tu „pravou“ duchovni cestu. Sice se to miji ucinkem (nabozenstvi jde mimo me), ale rozhovory jsou to rozhodne zajimavy, jsem za ne rad. Aspon trosku vic pochopim „ty druhy“. :) Je z nej citit, ze to mysli dobre, to je fajn.

Jak uz jsem driv zminoval, momentalne jsem prakticky neustale mezi hluboce vericimi lidmi a obcas s nimi zajdu do kostela. Presto, ze mi to po duchovni strance nic neprinasi, cas od casu tam zajdu rad, mam rad tamni atmosferu, plus je to dobra prilezitost, jak pozdravit fajn lidi a navic super trening anglictiny.

Jednou jsme dokonce vyrazili do kostela az do mesta Lethbridge (tusim, ze hodina a pul cesty). Kostel Via Church je sympaticky – jakozto prestavena sportovni hala je hodne prostorny. Nikde zadny zbytecny zlaty nesmysly, jak je znam z ceskych katolickych kostelu. (Mimochodem, proc maji katolici potrebu chvastat se pred svym bohem zlatem? Nemelo by to byt spis o skromnosti? Vim ja, jen melu, v tomto nejsem studovanej.) Bylo to tam super ozvuceny, kdyz kapela zacala hrat prvni krestanskou pisnicku, mel jsem pocit, ze jsem na poprockovym koncerte. Kdyby trosku pritvrdili kytary, mohla by to byt celkem fajn party. :)
I tady vladla hrejiva pratelska atmosfera. Treba slecna Rebecca se u me zastavila jen proto, ze se ji libily moje dredy, a hned si se mnou povidala, jako bysme byli dlouhodobi kamaradi. Jestli me Kanadani touhle otevrenosti a vrelosti jeste o trosku vic nakazi, tak mam strach, ze me Cesi po navratu sezerou, protoze budu proste „nejakej divnej“. :)
Na chodbe me zastavil mladik Alex s otazkou, jestli muze pri bohosluzbe sedet vedle me. Ze jsem neverici (i kdyz tento pojem kazdy definuje jinak) a jsem tu jen na cumendu, takze mu do toho asi moc nevnesu, mu nevadilo. Celou dobu si poctive delal poznamky, hltal vsechno, co kazatel hulakal do davu. A me to uprimne desilo. V puli obradu mi nabidnul, ze pokud budu mit jakekoliv otazky, mam si je napsat a po obradu mi je zodpovi. Tak jsme pak o tech ducharinach jeste pokecali. Prijemny, i kdyz jsem na svoje otazky casto nedostal dostatecne odpovedi.
Behem sluzby se tu vystridalo nekolik kazatelu. Zajimavy je, ze vsichni vypadaji znacne hipstersky, hodne si opecovavaji svuj bujny porost ksichtu. :) Kazani hlavniho z nich mi pripominalo Fuhrera, krecovita trhana rec tela a kazani formou hulakani, ktere na me pusobilo trochu jako vymyvani mozku. Na coz se mu z publika dostavalo pravidelne odezvy „that’s right“ nebo jen „right“. Na me to pusobi depresivne, jsem z toho nervozni. Ale mozna mi jen chybi nejakej receptor v mozku a ti lidi vidi a citi neco, co ja videt nemuzu. Nemyslim si to, ale kdo vi. Mne proste neni souzeno byt vericim, potvrzuju si to s kazdou navstevou kostela. Nebe na me asi neceka, protoze nejintenzivnejsi myslenky, na ktere si z bohosluzby vzpominam, jsou:

  • „Ten Alex ale fakt suprove zpiva, proc ted radsi nezkousi nekde s nejakou metalovou kapelou?“
  • „Tamhleta holka ma ale vazne krasnej zadek!“
  • „Pujdu do pekla, kdyz si prdnu v kostele?“

Takze takhle nejak to mam momentalne s mym krestanstvim. :))

Do Letbridge jsme ten den jeli ale primarne kvuli tanecnimu predstaveni „Fairy Tales, Fables and Fantasies“, v ramci ktereho vystupovaly dve dcery kamaradky Ivci – Tammy. Pozvani jsme radi prijali, kultury je akutni nedostatek. Na oplatku jsem na predstaveni vyfotil par fotek pro Tammy, aby mela pamatku na sikovny dcerky tanecnice. Predstaveni jsem se snazil nerusit, fotil jsem jen z mista, kde jsem sedel a fotim zasadne pres hledacek a v „tichem rezimu“, takze jsem nikoho neobtezoval sviticim displejem a hlukem. A fotky udelaly velkou radost, Tammy mi dokonce pri pristi navsteve prinesla na oplatku lahev vina. Diky. :)

20160522-DSCF4105 20160522-DSCF4099
Ale zpet k ducharinam…
Musim uznat, ze skutecne jsou veci mezi nebem a zemi… A mam dukaz! Tak treba – kdyz si koupite 2kg baleni burakoveho masla, o kolik se prodlouzi doba, do kdy ho spotrebujete, oproti jednokilovemu? Mne by se chtelo rict, ze dvojnasobne, ale neni to pravda! Nezalezi na tom, kolikrat vetsi baleni mate, burakovy maslo totiz vzdycky zmizi za cca stejnou dobu. Jak je tohle mozny?! Kde je fyzika a takovy ty blaboly? Netusim, ale temer exaktnim merenim jsem si overil, ze tomu tak skutecne je! :)) (Skeptik by mohl rict, ze kdyz je to baleni velky, tak se clovek nezdraha nabirat poradnou lzici namisto male lzicky, ale takove kecy mu nesezerem, ne?)

Janca od Ivci dostala balicek tabaku, kterych ma Aaron (prilezitostny kurak) diky darum tolik, ze ho se svoji potrebou nema sanci spotrebovat. Jelikoz tady tabak stoji 40 CAD, tak Janci zasvitila ocicka a prijala. Horsi bylo, ze kdyz dostala chut na cigaro, tabak sice uz mela po ruce, ale nikde zadny cigaretovy papirky. Jak to vyresila? Jako spravna krestanka! Tenoucke listy jeji bible, kterou si privezla z Ceska, by jeden od cigaretovych papirku skutecne jen tezko rozeznal… :)) Pokud pujdu do pekla, asi tam nebudu sam… :))


Ja bezne nekourim, ale taky jsem si zapalil. Obcas chodim vegetit k nejvzdalenejsi chate za jezerem, uvelebim se do kresla na zaprazi a vychutnavam si pohodu, stridave si ctu a cumim na okoli jezera pode mnou. Jednou jsem si tam s sebou vzal prvni biblickou cigaretu od Janci s tim, ze se zkusim trosku zmotnout. :)) No, zajimavy, melo to nekolik fazi:

  • 1. sluk: Vsechno se hned zacalo tocit. Pecka, jak rychle to pusobi. Ten stav me bavi, je to sranda.
  • 2. sluk: „Vune“ horiciho tabaku mi pripomnela detsvi, kdy jsem se dostal k prvnim cigaretam. Mohl jsem byt cca v pate tride, chodil jsem tenkrat se spoluzakem pomahat ke konim. Hrebelcoval jsem je, krmil a menil podestylku vymenou za to, ze jsem tam mohl jen byt. Obcas jsme pri uklidu narazili na zapomenutou krabicku cigaret, a kdyz ve stajich nikdo nebyl, parkrat jsme s nadsenim vzali cigaretu a potaji ji palili. O slukovani tenkrat nemohla byt zadna rec, ale strasne me to bavilo, uz jen proto, ze to bylo neco, co se nesmelo. :) Paradni cas. Kone jsem vzdycky miloval (a kdo ne, ze?). Az nechapu, ze presto, ze mi ta laska vydrzela az do ted, tak ani s odstupem dvaceti let jsem se na koni zatim nenaucil jezdit. Snad to do dalsich 20ti let jeste napravim.
    Nicmene, po druhym sluku se motam tak, ze kdybych se ted zvedl, vim jiste, ze sebou prasknu o zem.
  • 3. sluk: Zmotany zmeneny stav si  absolutne uzivam, krajinu kolem vnimam uplne jinak, z jine perspektivy. S uzasem hledim na okolni lesy a hory, hlavu mam plnou pozitivnich myslenek. Myslim na to, jak se mi na ranci opet zacina plnit poznamkovy blok ruznymy napady (ktere pravdepodobne z drtive vetsiny nikdy nezrealizuju). Naposledy jsem takto napady chrlil pri praci ve vinicich Noveho Zelandu. Ono to je u me totiz tak, ze pri praci v kanclu, kdy mam mozek porad zapnutej a naladenej na praci, toho moc kloudnyho (mimopracovniho) nevymyslim. To u cisteni septiku to je jina. :)
  • 4. sluk: Je mi blbe. Je mi hodne blbe. Najednou myslim jen na to, jestli se driv pobliju nebo poseru. Rozdychavam. Nepobliju se. Ale asi se fakt poseru. Nastesti jsem to rozdychal na tolik, ze uz se  muzu zvednout, tak si to okamzite namirim ke kadibudce. Uff, hajzlpapir tady nastesti je.
  • V chate jsem si vsimnul neceho ne nepodobneho kalimbe. Zase je mi dobre, necham se unaset loudenim zvuku hudebniho nastroje. Skoda, ze nejsem hudebnik. :)
  • Kurak ze me asi nebude. Happy end. :)

20160531-183546-DSCF4150Škatule, hejbejte se…

Zjistili jsme, ze v hotelu, do jehoz baru obcas jezdime na nedelni hudebni jamy, je extremne levny ubytovani – na mesic tady vyjde pokoj na cca 7.000 Kc, coz je na Kanadu vice nez slusny. Pozdeji jsem se od Aarona ale dozvedel, ze ten hotel asi nebude z nejbezpecnejsich. Vedeni je pry napojeny na Hells Angels a proudi tudy do sousedstvi drogy rozlicneho druhu. Ale uprimne, po tom, co jsem se toto dozvedel, me jeste vic laka se tam ubytovat. :)) Ne, neni to kvuli tem dobrotam, co tam dealujou, spis je to moznost, jak proniknout do prostredi se spoustou zajimavych postavicek… proste by asi nebyla nouze o temata na blog. :D Navic se zda, ze bych s tema bouchacema mohl celkem dobre vychazet, pri jedne z navstev jamu jsme se tam totiz seznamili s motorkarem, se kterym jsme prijemne pokecali. Jo, sice podstatnou cast naseho rozhovoru povidal o tom, koho naposledy zmlatil, ale loucili jsme se vrelym pratelskym objetim. :)
Nicmene ten hotel pro nas je skutecne jen zaloznim nouzovym resenim pro pripad…


A kdyz uz jsem zavadil o hudebni jamy, tak se musim pochlubit…
Dostal jsem chut brnkat na elektrickou kytaru. Jelikoz na ni ale nemam prebytecny penize, napadlo me, ze bych si ji mohl pujcit. Na FB jsem nasel diskuzni skupinu, ktera sdruzuje „kreativce“ ze sirokeho okoli, tak jsem se tam jednoduse zeptal, jestli by mi nekdo kytaru nepujcil. A vyslo to. Jsem tedy momentalne opatrovnikem nejvic sexy elektricke kytary na svete! :D Dokonce mi k ni Tynan a jeho dcerka (majitelka te krasavice) k ni pujcili i krasny retro lampovy kombo.

20160613-DSCF8122-2 20160613-DSCF8124

Ale moc jsem si hrani pres zesilovac neuzil. Odstehoval jsem se do jine chaty, takze nemam na dosah vhodnou zasuvku. Konkretne jsem se vystehoval z naseho moderniho maxi-srubu do mnohem mensi a skromnejsi chatky s krasnym nazvem „Visions and Dreams“. Neni tady internet, topeni, kuchyne, lednicka, zachod, sprcha ani voda, ale je mi tady tak nejak lip. Jsem bliz prirode a moje samotarsky ja se tady citi prirozeneji. Uzivam si to. (Pro vtipalky – to, ze tady nemam sprchu, neznamena, ze se nemam kde sprchovat. Sprchuju se nahodou kazdou prvni stredu v kazdym lichym mesici. Teda jen kdyz to vyjde na sude datum.) :)

A aby toho stehovani nebylo malo, tak na 2 tydny jsem se jeste nastehoval do chaty Lookout. Je to chata nad jezerem, odriznuta od vsech ostatnich a i tato je osvobozena od vsech modernich vymozenosti, coz ma svy kouzlo. A ten vyhled! To byste museli zazit.
Na ranci ted zacal prvni turnus letnich detskych taboru (jak rad bych se vratil do mych taborovych let!) a kdyz vidim, v jakym stavu ty decka nechavaji hajzliky, tak jsem uprimne rad, ze mam ted u jezera svoji vlastni kadibudku… :) )

Kdybych mel jmenovat jednu vec, ktera mi na mem pobytu v Kanade chybi, tak je to moznost nejakeho kulturniho a socialniho vyziti. V Brne jsem byl nekolikrat tydne na koncerte nebo na akci se znamyma, tady nic. Ale stacila prvni noc v chate u jezera… Par minut pohledu na nebe a do hor a lesu noricich se do tmy, a najednou bych si dokazal bez problemu predstavit zivot, kdy na takove samote vecery travim prostym civenim ze zaprazi.

A ze tam zazivam krasny situace! Treba…
Vecer po desate si sedam na zaprazi chatky u jezera. Idylka s krasnym vyhledem. Jen tak cumim do mraku, hor a lesu a cekam, jestli se driv ukazou blesky nebo hvezdy. Zacina se stmivat. A v tom proti mne jde po ceste od lesa medved! Ztuhnu vzrusenim. Kdyz se vzpamatuju, vytahuju fotak s tim, ze si to krasny zvire vyfotim, ale v tom mi dojde, ze uz je takovych 50 m ode me, takze bych mel myslet na svoje zdravi… zkusmo jsem zatleskal… Diky ozvene medved nepoznal, odkud tleskani slo, zmatene se parkrat rozhledl kolem sebe… A zmizel v krovi. To vam byla takova nadhera! Az jsem skoro zapomnel, ze kdyby se ten medved rozhodl, ze se se mnou pomazli, tak si ani nemam jak zavolat pomoc (neni tady signal), a ze tahle chata rozhodne neni nedobytna (nema ani zamek).
Takze nekecali, medvedi v Kanade vazne jsou a jsou krasni! :)
A o tyden pozdeji… Kdyz jsem se rano vracel z kadibudky, zaslechl jsem u chaty nejaky susteni, mrknul jsem do krovi a asi 6m ode me zase medved! Tentokrat mensi, takze jsem dostal strach, jestli mu ze zalohy nedela bodyguarda nastvana mama. Ani si me nevsimnul a pomalu si odkracel podel jezera do lesa. Jeste, ze jsem byl uz na ceste z kadiboudy, kdyby se to stalo cestou tam, tak…

20160706-071333-DSCF9768

Nova kapitola

Cerstve mame za sebou asi nejdulezitejsi udalost. Udalost, ktera mela uzavrit kapitolu naseho pobytu na ranci, a udalost, ktera naopak jinou kapitolu otevira… Amy a Ondra se na ranci vzali! A ja toho mohl byt soucasti, diky!
Opet jsem potkal spoustu zajimavych peknych lidi. Z rad rodiny a kamaradu Ondry a Amy. Jste skveli! :)

Tomuto paru se stalo uz tolik neuveritelnych historek, ze clovek nemusi byt nijak zvlast bystry, aby mu doslo, ze tihle dva si jsou proste souzeni. Jiskreni mezi nima citite temer fyzicky! Navic jsou oba krasni veseli zivi pratelsti… blablabla… lide… Koncim, at tady nemam moc preslazeno… :D
Navic jsem jim to fotil. Na tohle foceni jsem se pripravoval doslova tydny. Chtel jsem, abych Amy a Ondrovi odevzdal tu nejlepsi praci… mel jsem vsechno tak dokonale naplanovany… az se ve vysledku pokazilo, co se dalo. :-/ Zaclo to hned u obradu, kdy mi vypovedel sluzbu fotak zrovna v okamziku, kdy prichazeli svatebcane. Uplne me to paralizovalo…  Nicmene dle reakci novomanzelu soudim, ze fotky mohly prece jen dopadnout podstatne hur. Vlastne me vsichni presvedcuji, ze jsou ty fotky povedeny, takze tomu vlastne uz verim i ja. :))
Cely den se sebehl strasne rychle, parkrat jsem mrknul a byl pryc. Premyslim, ze jestli se ja budu nekdy zenit, mela by to byt minimalne vikendova party. Ale ja uz jsu na svatbu moc starej…  :P :))

20160702_201104

Vyber fotek ze svatby Amy a Ondry najdete ZDE (klikni).
(Muze chvilku trvat, nez se galerie nacte.)

Jak jsem psal, puvodni plan byl takovy, ze se po svatbe z rance odstehujeme, protoze tady v tuhle dobu uz jednoduse neni zadna prace. Jenze nakonec se jeste nejaka nasla, tentokrat ale ne manualni, vytvarim momentalne web pro business, ktery dotuje provoz celeho rance. Drzte pesti, je to relativne velky projekt. Napovim jen, ze se jedna o firmu, ktera zasobuje celou Severni Ameriku karabinami a bezpecnostnimi rychloupinacimi systemy, ktere pouzivaji horolezci, armada i Hollywood (najdete je prakticky v kazdem scifi a valecnem americkem filmu). Zatim to vypada dobre.

Ondra se mi po svatbe pokusil vnutil dalsi prachy za svatebni fotky. Darebak! Samozrejme jsem odmitnul, ale Ondra se nevzdava jen tak snadno, takze mi tema stodolarovkama jeste nekolik minut maval pred ksichtem, nez prisel s necim lepsim – nabidnul k zapujceni svoje auto! Zni to jako banalita, ale tohle neni jen tak nejaky auto! Tohle je prosim Donut! Tak se jmenuje Ondrova vymazlena Chevy dodavka s posteli vzadu! :) Takze pristi tyden vyrazime na cca tydenni nizkorozpoctove cesty. Diky, Ondro!!

Ale mam tuseni, ze mi tohle cestovani nebude stacit, uz ted si snim o tom, ze po navratu vyrazim obratem na dalsi vylet na divoko – sam, se spacakem, stopem, za nosem. Tesim se.  Teste se taky. :)

20160605-105336-DSCF4184 20160531-203606-DSCF4172

2 komentáře u „Drobné ne/všednosti“

  1. Celou dobu si poctive delal poznamky, hltal vsechno, co kazatel hulakal do davu. A me to uprimne desilo. V puli obradu mi nabidnul, ze pokud budu mit jakekoliv otazky, mam si je napsat a po obradu mi je zodpovi….tak to je hooodně dobrý :))))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.