Ve ctvrtek (2011-12-22) jsme v praci trochu pokecali s jednim ze spolupracujicich Thajcu („Kalolo“) a zjistili jsme, ze vlastne vubec nejsou z Thajska, ale z Tongy (Kingdom og Tonga) :)) To ta nase anglictina to popletla! Rozpovidal se o zivote v Tonze… zivi se tam sberem a prodejem ovoce, za ktere si vydela 50$ tydne, coz je zalostne malo, vzhledem k tomu, ze jej stoji 500$ rocne skolne pro jedno dite… A tech deti ma tento sympatak 7! Sedm! Z toho duvodu kazdy rok na na pul roku priletaji na Novy Zeland, kde si sberem vydelaji mnohem vic. Vetsinu penez pak posilaji domu rodine, pro sebe si nechavaji jen 50$ na tyden. Taky jsme se dovedeli o drogovych dychancich, ktere si ve sve domovine uzivaji zpravidla kazdou sobotu. :) Ale pry tento mily zvyk dodrzuji i tady, na Novem Zelandu. :))

„Doma“ mi udelal radost nalez v knihovne, narazil jsem tam na knihu Annie Leibovitz, moji oblibene fotografky! Lana (domaci) ma vubec dobrej vkus, u CD prehravace ma spoustu super muziky… Pearl Jam, Creed, RATM,… mnam. :)
Dost nas pobavila prvni fotka v knize (foto dodam).

Patek (2011-12-23) byl nasim poslednim pracovnim dnem ve zdejsim sadu Close, navic jsme meli zkracenou pracovni dobu, coz jsme uvitali ,jsou prece Vanoce, tak co v praci! ;)

Odpoledne jsme doma trochu pomohli s pripravou slavnostni vanocni vecere, na kterou jsme byli pozvani. Obycejne se na Novem Zelandu slavi 25.12. rano, ale Lanina rodina z nejakeho duvodu preferuje vecer 23.12.
Na veceri krome Lany a male Maiy prijeli take Moyen (nase ex-sefova a Maina babicka) s manzelem, otec Maiy (nezije s nimi) a Lanina svagrova Andrea, takze nas tady bylo vazne dost… :)
Vsichni se k nam cely vecer chovali, jako bysme vazne do teto rodiny patrili… a dokonce nam sem donesl Santa nejaky darky! (Jezisek sem nechodi) Obdarovala nas jak Lana, tak od Moyen, zaskocilo nas to, samozrejme jsme to necekali, my nemeli pro nikoho nic. :/ Jeste tady nebydlime ani tyden a uz dostavame dary! :)
Cely Vanocni den byl samozrejme hlavne pro malou Maiu, ktera si jej taky nalezite uzivala. Po rozbaleni kazdeho vanocniho nasledovalo radostne vriskani, byla stastna i z pastelek! :)
Jednim z darku byla i hra twister, do ktere hned mala zapojima me, El i babicku… :D
Po darcich nasledovala vecere, ktera vazne stala za to! Predrmem byl kreveti salat (pro nas naprosta novinka), bylo to vazne dobre, ale mnozstvi odpovidalo hlavnimu jidlu a ne predkrmu! El se s tim taktak poprala. :)
A hlavni chod? Kde zacit… Sunka (poradna kyta!), kureci cosi, brambory, testovinovy salat, vyborny salat z cervene repy, zelenina,… Dobre to bylo!! :) A samozrejme nas nepustili od stolu pred tim, nez jsme sporadali zakusek v podobe svestkoveho kolace, zmrzliny a cerstvych ostruzin! :D
Vecer to byl vazne moc fajn, dokonce jsem si vzpomel na dobu, kdy jsem sam jeste veril na Jeziska nosiciho darky atd., nicmene presto jsme meli zvlastni pocit, protoze jsme vedeli, ze sem nepatrime… Doma je doma. :)

2011-11-24
Stedry den byl od rana ve znameni lenoseni. Rano po snidani nas cekala povinnost v podobe hodiny kresleni s malou Maiou. :) Kreslil jsem asi poprve od skolky. :)) A taky to tak vypadalo, ale aspon moje obrazce celkem zapadly mezi ty od Maiy. :)
Po poledni byl uz dum jen pro nas (a mel by byt az do ctvrtku), rodina odjela nakam lenosit.
Takze mame odpocinek! Jidlo, cteni, vino, jidlo, filmy, pivo, jidlo, trochu sampana a jidlo. :) Zvladli jsme se podivat na 3 filmy:
7 let v Tibetu, Gran Torino a Legenda o vasni, myslim, ze celkem fajn vyber.
Ale abychom celi den jen nesedeli na zadku, vecer jsme se sli projit do nocniho mesta (ani nevim, jestli Taradale muzu nazvat mestem). Narazili jsme na zajimavy kostel, tak jsme se na nej chteli podivat i zevnitr a zjistili, ze uvnitr zrovna probiha mse. Prisli jsme zrovna uprostred krasne pisne (nahravku casem pridam), tak jsme se pridali. A i tady jsme byli privitani s otevrenou naruci, uvitali nas usmevy a hned jsme dostali svicky. Nevim presne, jaka to byla cirkev (anglikani?) ale prijemne tu na me dychnul vanocni duch, dobra atmosfera, bylo to prijemny.

V nedeli (2012-12-25) jsme si udelali vylet na Te Mata peak, kopec, na ktery jsme se koukali kazdy den v praci ze spicek jabloni. :) Byla to moc fajn prochazka, sice tu bylo pomerne dost lidi, ale vetsina z nich si vyjela autem az na vrchol, tam se vyfotila a zase jela, kdezto mi se toulali pesky po okoli, takze jsme meli vetsinou klid.

Moc pekne nam vyslo pocasi, bylo slunecno, ale slunce moc nepralo, tak jsem se rozhodl, ze si opalim pupek a sundal na putovani triko. Ach jo, to byl taaaak blbej napad! Pralo to vic, nez se zdalo! Ale to mi doslo az nasledujici den… :D
Po navratu domu nam prisla sms od Andrey (Lanina svagrova), ze jsme vytani na veceri. Sice se nam zrovna dvakrat nechtelo nekoho o svatecnim veceru obtezovat, ale nechteli jsme urazit, takze jsme pozvani prijali. Byli jsme upozorneni, ze to bude neco jako teenage party, takze plno pubertaku… El se trochu vydesila, ale ja se celkem tesil, ze bude sranda, sam jsem totiz porad v puberte. :)) Abych mezi omladinu zapadl, rozhodl jsem se oholit. :D Oholit poprve za cely pobyt na NZ!! Vrhnul jsem se na to krovi ziletkou, ale behem nekolika vterin ji znicil! Takze jsem se pred samotnym holenim musel oskubat malymi nuzkami, parada! :D A i potom jsem znicil dalsi 3 ziletky. Nicmene dilo je dokonano, omladnul jsem o 7 let! ;)
Samotna navsteva byla zvlastni, zacala tim, ze jsem asi o milimetr unikl utrhnuti ruky jejich bojovym psem. :)) Andrea ma 2 deti, dceru (16 let) a syna (18 let). Dcera ma super punk styl, byl by to skvelej objekt na foceni, syn je surfer. Nicmene jsme s nima ani nepokecali, syn se totiz po nekolika minutach (jeste pred veceri) sbalil, odesel ven a my uz jsme jej nevideli. Dcera byla s kamarady zalezla v pokoji, pry nema hlad, protoze se prezrala cokolady. :D Takze jsme nakonec povecereli jen ve trech. :) Po veceri se na chvilku dcera s jeji bandou (4 kluci) na chvili ukazala, odpalili u domu par petard, snedli dezert a zase se vyparili. :))

Mezi reci jsme se dovedeli, ze NZ neni zas tak bezpecne misto, valci tu pry mezi sebou gangy a velky problem maji s drogami (udajne uz na prvnim stupni zakladni skoly). Trochu nas vystrasila dalsimi historkami (rozepisovat se nebudu, ctou to i rodice :) ), nicmene nas se urcite bude vse zle vyhybat. :)

Dalsi den (2012-12-26) jsem pocitil, ze to triko jsem si na vylete vazne sundavat nemel! To, ze mam na tele vypalenej batoh je v pohode, ale ta bolest! El rika, ze ani nejsem cervenej, ale spis fialovej! No, priste budu vedet… :))
Dopoledne jsme ze zdejsi internetove „kavarny“ zaskypovali domu a jinak se opet flakali. Ja aspon dodelal vanocni fotky, ktery bych chtel nechat vyvolat a darovat na pamatku Lane.
Tento den je na NZ znamy jako „Boxing day“ a je typicky tim, ze vetsina obchodu ma velke slevy. Ze zvedavosti jsme vyrazili do Napier omrknout ty uzasne ceny, ale prijeli jsme pozde, po pate hodine uz byla vetsina obchodu zavrena. Taky dobre!