Poslední dny minulého roku mě mimovolně přiměly bilancovat. Bylo to fajn přemítání, uvědomění, že mám to štěstí, že pro mě 2020 byl navzdory pandemii dobrým rokem, je vážně příjemný. Dal mi hodně, posunul mě, plnil dlouholeté sny. To není samozřejmost, jsem skutečně vděčnej. A bez racionálního vysvětlení tuším, že 2021 bude ještě lepší – chci věřit, že bude rokem dobrých změn. Kéž to tak bude pro všechny. Buďme dobří.

Když jsem si před silvestrovskou půlnocí vyšlápnul pro tuhle fotku na kopec Louky, na Karpaty padly mraky – viditelnost byla mizivá, i s čelovkou jsem kolem sebe viděl jen na několik málo metrů, dál byla už jen osvětlená „bílá tma“. Člověk je na otevřeném kopci a přitom má skoro náběh na klaustrofobii. Zvláštní pocit. Nicméně počáteční lehkou nervozitu záhy vystřídal úžas nad tou minimalistickou krásou. Úderem půlnoci se ale mraky z ničeho nic během chvilky doslova vypařily. Krajinu pak osvítil stále-téměř-úplňkový měsíc tak dokonale, že na zpáteční cestu už jsem čelovku potřeboval jen v lese. Krása střídá nádheru. Tu půlnoční proměnu beru symbolicky, 2021 bude fakt Dobrej rok! :)