V utery (2011-11-24) rano se auto umoudrilo, prestalo hlucit! Dokonce uz i autobaterie sviti zelene, konecne se poradne dobila! Je pripraveno na vylet! Jede se na sever!
Prvni planovanou zastavkou bylo jezero Tutira vzdalene asi hodinu cesty. Bylo to jezero cernych labuti! Byly tady vsude! A navic sem tam i nejaka kachna a husa. :)

Misto se nam libilo, navic tu byl kemp a cena za noc 5$ (placeni bylo navic dobrovolne), takze jsme se tu rozhodli prenocovat. Ale jeste pred tim jsme se vydali na petihodinovy track Tutira Walkway Long Loop po okoli. Stezka vedla pres hrebeny okolnich kopcu a vetsinu casu nam delaly spolecnost ovce a kravy, ktere tu pobihaly mezi nama. :)

Ke konci treku jsme tesne mijeli vetsi stado krav, kde me zaujala krava, ktera stala tak srandovne, ze jsem ji musel vyfotit… ale nez jsem stacil vytahnout fotak, El me upozornila, ze mam za zady nejakyho hromotluka! A fakt jo, stal tam byk jak hora, neuveritelnej obr! Na fotku jsem se vykaslal a radej si zachranil zivot rychlym presunem pryc. :D
V kempu jsem jeste na chvilku vytahnul fotak a slo se spat. I kdyz spankem bych to nenazval, spis takove nekonecne polehavani, nejak mi neslo usnout, ze bych tak rychle odvyknul spani na zemi? :)

Rano (2011-01-25) jsme sbalili veci a jelo se dal, do oblasti Boundary Stream Mainland Island. Cesta stala za to, 12km vedlo po prasne sterkove ceste, ktera se klikatila mezi kopci, celkem zazitek. A kdyz pisu prasna, tak myslim hodne prasna! Meli jsme prach vazne vsude! :)
V cili nas cekal trihodinovy Bell Rock Loop Track, ktery nas zavedl na super misto, obri skaliska, ktera cnela nad siroke okoli! Tady jsem s sebou placnul na skalu a jen tak si uzival byti! :)

Nasim hlavnim cilem mela byt navsteva nejvetsiho vodopadu v Hawk’s Bay (neco jako okres), jenze se ukazalo, ze nam pruvodce lhal a cesta tam a zpet by netrvala 1.5h, ale 8h! Na to jsme bohuzel nemeli zrovna dost sil a ani zasob potravin. :( Takze jsme se rozhodli pro jiny, kratsi dvouhodinovy Kamahi Loop Track. Tady sice nebylo nic k videni a foceni, celou cestu jsme slapali jen lesem, ale za to to byl poradny trenink… do kopce, z kopce, do kopce, z kopce… :)

El pak prisla s necim, z ceho pry nebudu nadsenej… Navrhovala navstevu jeste jednoho kratsiho tracku a pak odjezd domu… Domu? Aniz bychom videli ten vodopad? Ani nahodou, tento napad se zamita! :)) Nakonec jsme zvolili kompromis, pojede se zpet k jezeru Tutira, kde prenocujeme a dalsi den se pokusime zdolat vodopad z druhe strany! :)

Po ceste zpet jsem musel zastavit v uzemi Bellbird Bush Scenic Reserve, protoze me v dalce zaujali kopce v podvecernim svetle… musel jsem si to jit zkusit vyfotit! :)

Vecer jsem jeste cvaknul par fotek u jezera a slo se zase na kute. :)

Tato noc taky nebyla z nejlepsich, ale bylo to lepsi, toto uz se dalo nazvat spankem! :) Ctvrtecni (2011-01-26) budicek byl super, vzbudil nas maly ptacek, ktery se vsi silou pokousel rozbit orech o nase auto! Docela sranda. :)) Pekne rano to bylo, slunicko hezky svitililo a odrazelo se v brzdovych svetlech naseho auta, jako by ta svetla skutecne svitila! :) Coze?! Ty svetla fakt sviti, to cervene svetlo, co jsem celou noc videl ze stanu nebylo z vedlejsiho karavanu, ale z naseho auta! Dvanact hodin v kuse nam to svitilo!! Ke zhasnuti stacilo dupnuti na brzdovy pedal, asi tam mame nejaky spatny kontakt ci co. Nase baterka uz bohuzel nesviti zelene, ted je cerna! :( Nicmene v ni zbylo jeste dost stavy na nastartovani, mohli jsme pokracovat. :)

Po dalsi sterkove ceste jsme prijeli k Shine Falls Walkway, kratsi (1.5h) pristupove ceste k vodopadum. A ty staly vazne za to, obri vodopady! Jen fotit se tam poradne nedalo, tristici se voda o skaliska byla vsude! Ale byla to krasa! :)

Cestou zpet jsme se rozhodli jeste navstivit Spooners Hill Loop Track, coz byla dvouhodinova prochazka s peknym vyhledem na okoli. V nejvyssim miste byly kameny, ktere primo vybizely k posazeni se, dalsi pekne misto. Nazval bych to tu „Vetrna hurka“, protoze vitr co tu byl, ten stal vazne za to, nepamatuju, kdy jsem naposledy zazil na vlastni kuzi podobny! Chvilemi jsem musel vazne bojovat, abych se na kameni udrzel! A to i v sedu! :)) Bylo to fajn osvezeni pred zpatecni cestou.

Posledni zastavkou melo byt jezero Opouahi, kde se nachazi rezervace Pan Pac kiwi crèche, kde se chovaji mladata kiwi. Ale my tam bohuzel zadneho kiwiho nevideli, tak jsme hned pokracovali dal, zpet „domu“.
Cela oblast, kterou jsme ted posledni dva dny krizovali ma byt mimo jine vyjmecna tim, ze se tu nachazi rozmanite druhy ptactva. Coz jsme taky pocitili. Kdyz jsme jedno mensi hejno mijeli, schytalo nase auto nekolik jejich darecku! Ty potvory nam to auto urcite posrali schvalne, behem peti vterin pet zasahu! :D
Abych nezapomnel, jeste jednu zastavku jsme museli absolvovat a to kdyz nam vzplanuly brzdy! :/ Ty kopce jsou tu vazne velky, takze jsme museli nechat vychladnout brzdove desticky, jinak bychom asi brzy dobrzdili. :)

Tak a ted odpocinek. Vecer me jeste pobavila domaci, kdyz na zahrade karala kocku, aby se vratila zpet domu, protoze nedojedla svoji veceri! Kdyz kocka ani po minute premlouvani nepochopila, co po ni ta zenska chce, domaci ji capla, hodila do domu a zavrela dokud to nesni! :D No a kocka to ocividne pochopila a dojedla. :) Jeste ze me nikdo do jidla nutit nemusi. :)

A dnesni (2011-01-27) budicek stal taky za to, vzbudil nas klepanim kolemjdouci pan, protoze si vsimnul, ze nam sviti brzdova svetla! Grrrr!!!!