Země slz

4.9.2012 (utery)

Ani dnes rano nebyly podminky pro trek, nebe bylo sice protrhanejsi nez vcera, ale mraku bylo porad presprilis a nektere i hrozily destem. Ale i tak jsme to riskli, zacatek treku je vzdaleny pres 10km, tak jsme si rekli, ze nez tam dojedem, tak se pocasi treba jeste trochu umoudri. Okoli mesta Wanaka je moc hezke, byla by velka skoda neabsolvovat tady nejaky trek.
Ze stanu a kempu jsme dnes rozhodne nijak nespechali, na parkoviste na zacatku treku jsme dorazili az na dvanactou hodinu. A meli jsme stesti, pocasi se mezi tim skutecne umoudrilo, mraky byly uz v dali, takze jsme se opet zacali drapat nahoru k vrcholu Roys Peak.

A pocasi nam vazne pralo, mracna uz neskodila, ale naopak krasne doplnovala okolni krajinu. Cestou jsem mel nutkani vyhled porad fotit, s kazdym nastoupanym metrem se mi zdal uzasnejsi a uzasnejsi. Takze mam spoustu fotek jedoho a toho samyho mista. :)

Vcera jsme se kvuli mraku dostali jen do 750 m n.m., dnes jsme se po dvou a pul hodinach bez problemu dostali az do 1578 m na Roys peak!

Cestou nahoru jsme si uzivali slunicka, bylo prijemne jarni pocasi, ale nahore to vypadalo uplne jinak! Nahore jsme se borili do snehu, tam panovala zima. Planovali jsme se tu zdrzet a kochat se, zatim co si nacpeme zaludky, ale foukal tu hodne silny ledovy vitr, takze jsme se nakonec dlouho nezdrzeli.

Po treku jsme se posunuli zase dal, po 2 hodinach jsme se dostali kousek za mesto Queenstown do kempu 12 Mile Delta Campgroung. Prijeli jsme uz za naproste tmy a diky tomu jsme v kempu nemohli najit misto pro stan… z cehoz jsem byl po ceste hodne nervozni… A jak ja dokazu byt nervozni!! :))

5.9.2012 (streda)

Sotva jsme vylezli ze stanu, prijel za nama DOC ranger vybrat poplatek za prenocovani (vetsinou je v DOC kempech samoobsluzny „obalkovy“ system, ale tady kasiruji osobne). Prohodili jsme s nim par slov, trochu nas vystrasil, kdyz nam rekl, ze na nasem zitrejsim planovanem tracku v oblasti Ailsa Mountains bude pravdepodobne hodne mizerne pocasi, ma silne prset. Reky pry muzou byt hodne rozvodnene a my se tak pres ne budeme muset brodit. On sam tam nahore jednou cekal na zlepseni pocasi 11 dnu! :)

Vzhledem k tomu, ze zitra vyrazime na ctyrdenni trek, dnesek jsme pojali hodne odpocinkove a navstivili jen mesto Queenstown. Je to hezke mesto u jezera, nad kterym se tyci krasne hory, musi to tu byt lyzaru raj! V centru je plno obchodu, kavaren, zivota. Pripominalo mi to tu trochu evropsky mesta. Ale je to zaroven asi nejdrazsi mesto na NZ, fuj!
Navstivili jsme informacni centrum DOC, kde jsme se chteli podrobneji informovat o pocasi na nasem treku. A nepotesili nas, krome silnych destu je tam vyhlaseno i lavinove nebezpeci tretiho stupne. Puvodne jsme chteli podniknout tracky Routeburn a Caples, ale jelikoz prave nahore na Routeburn hrozi laviny, musime to jeste promyslet.

Queenstown jsme si puvodne chteli projit mnohem vic, ale neni casu nazbyt, mesta nas momentalne zajimaji tak nejak min, takze jsme vyrazili dal, do kempu v Glenorchy a zacali se pripravovat na zitrejsi trek.

Domluvili jsme se na finalnim planu, puvodni trek tedy nepujdeme. Zacneme Caples Track a jeste pred napojenim na Routeburn to vezmem zpet pres Greenstone Track. Pripravime se tak o Great Walk a jeho vyhledy, ale pravdepodobne alespon prezijeme. :)
Ale ani tady to nebude bez problemu, prijezdova cesta k treku pry vede pres nekolik proudu, ktere budou diky silnym destum pravdepodobne hodne rozvodnene a my nemame terenni auto, takze budeme muset i posledni cast cesty k treku dojit pesky. Takze 11km navic. Ale to se da! ;)

Takze zitra zaciname ctyrdenni trek!

6.9.2012 (ctvrtek)

Prijeli jsme do vesnice Kinloch, kde jsme chteli nechat auto a dal k treku pokracovat po svych. Potkali jsme ale domorodce, ktery nam rekl, ze by se na nasem miste posunul dal, ze ani pro nase auto by tato cesta nemela byt problem. A tak jsme to riskli.
Cestou jsme trikrat brodili, 2 brody byly v pohode, ale u posledniho jsme malem zapadli, vypadal nejvic neskodne, ale nejvic nam zatopil. Spodkem auta jsme trochu zavadili o sutry, ale zvladli jsme to. Ted se modlime, aby se za ty ctyri dny moc nezvedla hladina. :) Dostali jsme se tedy autem az na Greenstone Car Park, kde zacina nas Caples Track.

Predpoved nelhala, prselo hned od zacatku. Cesta vedla vetsinou podel udoli, teren tu byl nejsnadnejsi, co jsme na NZ na trecich zatim zazili, byla to takova odpocinkova prochazka prirodou na dobrou naladu. :) Jeste tak s sebou nemit ty krosny.
Pres dest nebyla uplne idealni viditelnost, ale i tak tam bylo moc hezky. Plane, potucky, ovecky, v pozadi naznak hor… :)

Museli jsme prelezat i spoustu brodu, vsechny ale sly diky pohoram a kamenum prehopsat suchou nohou…. az na jeden. Tam me neudrzel jeden kamen, preklopil se podemnou a ja se prekulil do vody. Nastesti bylo ale teplo, takze moje lehke navlhnuti nemelo zadne fatalni nasledky. :)

Po necelych sesti hodinach jsme se dostali do dnesniho cile, chaty Upper Caples Hut.
A sotva sme dosli, dest rapidne zesilil a zacala poradna bourka. Tady teprve podruhe vidime na NZ blesky. :) A ty hromy! Ty tady otrasaji celou budovou tak, jak jsem to jeste nezazil. Pocit ne nepodobny zemetreseni v Christchurch. Trochu nas desi, co s bourkou jeste prijde jelikoz na chate je asi nejmasivnejsi hromosvod, jaky jsme kdy videli. :) No buraci to vazne velkolepe.
V mape jsem nasel, ze se zdejsimu okoli rika „Lands of Tears,“ dnes to sedi..)

V chate nejsme sami, je tady s nama kiwak, ktery tu travi pracovni volno, proste si vyrazil s puskou do prirody. :) V pohode chlapek, i travu nam nabidl. :) Ale my na to: „Ne, radeji knihu!“ :D

Nevyhodou DOC chat je, ze kadibudky jsou vetsinou dost daleko od vlastni chaty. Ono je to logicky, radej at si smrdi opodal v lese nez nam pod oknem, ale v tomto pocasi je to vazne k vzteku! Ani jednomu se nam do toho deste nechtelo, takze jsme vykonani potreby oddalovali, jak jen to slo. Ale jakmile odbila osma hodina, tak uz to oddalovat proste neslo, vzal jsem plastenku a celovku a musel jit! Jenze uz byla absolutni tma a ja tusil jen priblizne, kterym smerem ma ta bouda byt. Usel jsem skoro 100m a hajzlik nikde! Uz jsem se smiroval s tim, ze ji nenajdu, kdyz v tom… PRASK! Blesk osvitil cely les a s nim i kadiboudu smerem, kterym jsem zrovna cumel! Bylo to jak typicka horrorova scena, jen ve filmech blesk osviti vrahouna a ne kadibudku. :D Nicmene ja se lekl stejne, jako by tam stal Jack Rozparovac! :D
No a po mne vyrazila na stejnou misi El! :) Predem jsem ji informoval, at jde dal a hleda wc po prave ruce. Pro jistotu jsem sledoval z okna, kde se mihota svetelko z jeji celovky, abych pro ni pripadne zabehl driv, nez se nadobro ztrati v lese. A docela jsem se bavil. Stejne jako mne, i ji blesk osvitil boudu, bohuzel pro ni ale boudu se drivim. :)) Pochopila to rychle a tak pokracovala dal, ale po par metrech propukla panika, svetlo z celovky zacalo po lese litat na vsechny strany… Mel jsem strach, ze uz ani nenajde cestu zpet, tak jsem vybehl za ni, ale nez jsem stihnul dobehnout, El se zorientovala a uz si hovela v boude. :D Vratil jsem se tedy do chaty a sledoval, jestli se El zvladne aspon vratit do chaty. A nezvladla. Jen, co z wc vylezla, svetlo zase zacalo zmatene litat uplne jinde, nez melo. Ale stacilo par mych svetelnych signalu z okna a je tu happy end, El se neztratila!
Dobrou noc! :D

7.9.2012 (patek)

Bourilo celou noc a rano porad prselo, takze podle toho dnes les taky vypadal. Vsechno bylo pekne nacucany vodou, casto to byl vylozene mocal a taky brodu dnes hodne pribylo.
Prvnich par brozeni bylo celkem v pohode, ale pak nas potoky zacaly pekne zlobit.

Parkrat jsem si musel zahrat hru „dostan El na druhy breh“ a to nebylo zrovna snadny. :)
U dvou vetsich brodu vzdalenych od sebe jen 50m jsme stravili minimalne trictvrte hodiny vymyslenim a hledanim suche cesty na druhy breh. Nakonec jsme to zvladli, jen jsme museli prehazovat na druhy breh krosny, protoze s nimi bychom to nezvladli.
Paradoxne, nejvetsi havarie se stala na brehu, kdyz El statecne chytala moji fotobrasnu na protejsim brehu, tak uklouzla po vlhkych korenech a natahla se. Odnesla to nastesti jen narazena holen. :)

Rozvodnenych potoku jsme dnes prekrocili vazne nepocitane. Ale pak jsme se dostali k necemu, co spis vypadalo jako reka a tam uz bylo zjevny, ze odsud susi neodejdeme, hladina byla vsude prilis vysoko a nikde nic po cem by se dalo prehopsnout. Museli jsme primo vletet do vody. Ale navleky vodu trochu pribrzdily, takze jsem sice mel v botach mokro, ale necvachtal jsem. :)) Zatim. Zahy totiz prisla 100% reka, sirsi tok, vyssi hladina (nad kolena), silnejsi proud… Tam uz mi navleky byly uplne na prd, vodu jsem mel vsude, boty budou asi jeste nejakej ten den cvachtat. Mozna je to pro to, ze jsem si tady tu reku prosel hned trikrat, poprve, kdyz jsem si prenasel svoji krosnu a pak jeste dvakrat, kdyz jsem pres proud prevadel El. :)) Ale to promoceni melo i svoji vyhodu, ted uz nam byla okolni voda uplne ukradena, uz jsme mohli klidne vlezt do jakekoliv louze, mokrejsi uz jsme byt nemohli. :) Ale stejne bychom nemeli na vyber, protoze zaverecny prudsi vystup z lesa nahoru do sedla vedl primo korytem potoka.

Sice jsme byli naprosto promoceni, ale nastesti nebyla zima, takze jsem si to vlhko i docela uzival a strasne se mi v tom krasnym nacucanym lese libilo! Citil jsem se mozna podobne jako maly dite bezstarostne skakajici z kaluze do kaluze. :)

Z brozeni bohuzel zadne fotky nemam, na foceni jsem v tech chvilich rozhodne myslenky nemel. :)

Z lesa jsme vylezli az po 5 hodinach do sedla McKellar Saddle (945m). Bylo to mimochodem jedine misto Caples Tracku s vybudovanou pevnou cestou. Pres mraky jsme ale moc nevideli, tak jsme hned pokracovali. Radeji jsme spechali, abychom byli v chate pred stmivanim, kdy uz by nas chlad urcite pekne potrapil.

Sestup od sedla k chate McKellar Hut uz nebyl tak pekny, sice to byla relativne sucha cesta, ale nejak se mi tam nelibilo, cesta tu vypadala jako cesta a ne jako dzungle jako doposud. :) Ale dzungli jsme tu zase citili v podobe popadanych stromu pres cestu, ktere nam cestu trochu protahli, dostat se pres nektere z nich nebyla uplna sranda. Navic tu cestou vsude strasne hlasite vrzaly okolni stromy, takze jsme nevedeli, kdy na nas padne nejaky dalsi.

Do chaty jsme prisli odhadem po 7 a pul hodinach chuze.
V mistnosti tu visi obri tabule, varujici pred cestou, kterou jsme prave absolvovali, pri silnych destich. Ale my to zvladli! :)

Ani tady nejsme v chate sami, jsou tu 3 lovci, kteri tu 5 dni relaxuji. Mozna si sem utikaji odpocinout od manzelek. Mnohem stylovejsi nez utek do hospody. :))
Neco dnes ulovili, a dle zakrvavene bundy soudim, ze neco velkyho. :)
Na ceste, kterou zitra pujdeme, pry zahledli krasneho velkeho bileho jelena, treba na nej taky budeme mit stesti.

Promocene boty jsme dali na noc pobliz krbu, ale dle jejich hmotnosti soudim, ze si asi moc nepomuzeme.

Vecer zase zaclo silne lit, pekne to busilo do strechy. V noci uz to byla opet poradna bourka, hromy po zablescich buracely jeste dobrych 10s, celkem zazitek. :)

8.9.2012 (sobota)

Boty byly samozrejme i rano porad stejne promoceny, ale nebylo zbyti, museli jsme do nich vlezt. Nastesti ani dnes nebyly teploty pod nulou takze i kdyz to zpocatku dost studelo, dalo se to vydrzet a netrvalo dlouho a nohy jsme si i zahrali.

Dnes uz vedla cesta vyhradne po Greenstone Tracku a teren tam byl snadny podobne jako predvcerejskem, sli jsme prevazne udolim a nekdy zabrousili i na okraj lesa.

Prset samozrejme cely den neprestalo, takze plastenky jsme ani na okamzik nesundali. Rozhodne to byl nejvlhci den, brodu bylo jeste vic nez vcera! Vsechny byly sice bezpecnejsi nez ty vcerejsi, proudy tu na rovine byly o neco slabsi, ale suchou nohou nesel projit temer zadny! Zeme tu dnes byla vlastne jedna velka louze.

Zda se, ze je tu vic vody, nez na co jsou tady zvykli, potkali jsme totiz jeden most, ktery byl uplne zaplaveny, ja si jej pod tou vodou temer nevsiml. Ale vstoupit jsme se na nej neodvazili, radej jsme si nasli jinou vlhkou cestu. :)

Puda tu byla tak nacucana, ze na nekterych mistech byla trava zespodu tak natlakovana vodou, az se nafukovala a tvorila tak neco mezi vodni posteli, polstarem a trampolinou. Tezko se to popisuje, kazdopadne byla docela sranda se po tom projit. :)

Pocasi zjevne dost zkomplikvalo zivot i zdejsimu dobytku, videli jsme v proudu lezet mrtve tele. Mijeli jsme i kravy, ktere byly vodou zatlacene na kamenite podlozi, kde jim urcite nebylo nejlip. Navic to bylo v tesne blizkosti reky, ktera sem tam kus tech sutru strhla, takze to nebylo nejnebezpecnejsi misto. My tudy museli jit taky.

Obcas jsme se museli zastavit, napr. kvuli piti, jidlu, zachodu… a v tom okamziku ihned prisla zima, kdyz se promocenej clovek prestane hybat, tak je to vazne zlo. :) V jednu chvili jsem se dostal do faze, kdy mi zimou uplne ztuhly a zpomalily se cele ruce, brrrr… nicmene fazi svaloveho tresu jsem uplne vynechal, takze ac jsem si temer nedokazal zapnout batoh, zima me az tak netrapila. :)

Ale opet se mi dnesni cesta libila, byla zase jina, jen je skoda, ze pres dest a mraky nebylo vubec nic videt z okolnich zasnezenych hor. Za lepsi viditelnosti to musi byt krasa.
Dnesni trek mel dle ukazatele trvat 4.5 – 6.5h. My se zasadne drzime hornich hranic! :) Kolem pate jsme prisli do chaty Greenstone Hut.
Jsme tu sami, rozdelali jsme ohen v kamnech a snazime se susit. Ale je zjevne, ze neususime. :)
A zase prsi, nejsem si jistej, jestli zitra dostaneme auto zpet pres brody…
V noci ale prset prestalo! Ze by prislib lepsiho pocasi?

9.9.2012 (nedele)

Prd, zadnej prislib, prestalo prset jen proto, ze zacalo snezit! :( Kam oko dohledlo, vsechno bylo rano pod snehem a stale snezilo! A protoze boty i ponozky byly samozrejme porad promoceny, bylo jasny, ze dnes umrzneme! :) Jeste, ze nas dnes cekal posledni a zaroven nejkratsi den celeho treku. :)

Ale nakonec to nebylo tak hrozny, sice to po nazuti vazne dost studelo, ale celkem rychle jsem se zahral chuzi, takze to nakonec nebyl zas tak velkej problem, jak jsem cekal. Kdyz clovek nema na vyber, tak si celkem rychle zvykne. :)

Vetsina dnesni ani ne ctyrhodinove cesty vedla lesni cestou a byla vazne snadna. Kdybychom meli suche boty, tak by se dokonce i dala cela prekonat suchou nohou! :)
Kdyz jsme se dostali z lesa, tak nas prekvapilo pocasi, najednou bylo krasne! Celou dobu nam tady prsi a je mizerna viditelnost a na zpatecni ceste par hodin pred cilem zacne byt nadherne! El trefne poznamenala: „Tady je krasne, skoda, ze jsme nic nevideli!“ :D Za pekneho pocasi musi byt trek skutecne super. Ale nestezuju si, byla to dobrodruzna cvachtarna! :)

A i nase auto na zpatecni ceste zvladlo prekonat vsechny brody. Dokonce snaz nez pri ceste sem, uff…

I kdyz byla dnesni cesta nejsnadnejsi za posledni dny, stacil jsem si vymknout kotnik. Na treku jsem to jeste rozchodil a bylo to v pohode, ale po prijezdu do kempu v Glenorchy se kotnik probudil a ted uz na nej temer nemuzu doslapnout. Mam strach, ze moje dny na NZ jsou secteny. Namazal jsem to konopnou masti, zpevnil obinadlem a cekam, ze se pres noc dostavi zazrak.

5 komentářů u „Země slz“

  1. hele tak nevim jestli ses utajeny prislusnik SAS nebo proste magor nebo snad oboji. To videjko tomu nasadilo korunu. Docela hustarna teda!
    Kotnik drzim palce aby byl lepsi.

  2. To je fakt masakr. Myslim ze tu na NZ si urcite sahate na vrchol svych moznosti. Smekam teda.
    Hlavne abyste vsechno ve zdravi prezili!!! No ten kotnik jeste do toho..
    Tak at je druhej den uz jen trosku bolavej a vse je ok!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.