Ostuda, ale az o tomto vikendu jsem poprve v zivote absolvoval prechod ferrat. Konecne. :-)

Kde? Hned za rohem – v Rakouskych Alpach, konkretne v pohori Raxalpe. 

Prijemna zalezitost. Priroda, krasny vyhledy, pohoda…
Ale, presto, ze se sesla moc prijemna sesticlena parta, se mi potvrdilo, ze jsem v srdci asi samotar, z prirody dokazu proste nejvic tezit o samote. Ne, ze by to se spolecnosti bylo spatny, to vubec ne, rad to tak absolvuju znova, jen je to proste trochu o necem jinym. Nevim, jak to definovat. Jsem asi divnej. :-)

Predem jsme byli pouceni, ze kdyz prsi, tak se na ferraty neleze… no, samozrejme, ze dest se vzdy spustil v okamziku, kdy jsme se k ferrate pripnuli. :-)
Bylo to fajn, tesim se na dalsi ferratovani. Moje kolena uz ale min. :-)

Fotak jsem s sebou nemel, tak aspon par mobilnich vikendovych cvaku: