Tak se konecne zas dostavam ke psani svych novozelandskych pameti… :) A zacnu asi tim, ze bych tady mel min fnukat, po mym minulym prispevku se totiz ozvalo par lidi s nabidkou penez… :) Moc diky! Na rceni „V nouzi poznas pritele“ asi neco bude. Kazdopadne vsechny ujistuju, ze zatim dokazeme prezit ze svych vlastnich „zasob“. :)

Momentalne jsme tedy ubytovani v Hastings v AJ’s Backpackers. Je to v podstate vetsi rodinny dum, ktery je cely obydleny batuzkari. A je nas tu pomerne dost. Pani domaci (jmenuje se pravdepodobne Maurine :) ) je hodne ukecana zenska, ale to je ji prd platny, my ji totiz nerozumime :D ale na podstatnych vecech se nastesti nejak domluvime. :)
Narodnostni vetsinou tu jsou Nemci. Mam na ne nejaky stesti, prvni firma, ve ktere jsem pracoval, byla nemecka, v dalsim zamestnani jsem byl zase v nemeckym teamu… Ale tentokrat je to za trest, mam pocit, ze to je ten nejprotivnejsi narod, je to strasnej rozdil oproti vsem tem milym lidem, ktere jsme na ceste potkali…

Pak je tady chlapek, ktery se nam predstavil jako Karl, ale ja mu rikam Kurt, protoze ma spravny cobainovsky styl! :)) Porad chodi ve stejnem otrhanem grunge svetru a posloucha svoje kapesni radio. :) Taky si kazdou chvili v kuchyni zapaluje cigaro o varic a cca kazdych patnact minut si vari kafe. Tohle dela cely den a kazdy den! Jen obcas to ozivi lahvacem nebo plechovkou pivka. Myslim, ze mi hodne pomuze s mym dilematem „co chci v zivote delat“. :D
Ze zacatku si se mnou chtel dost povidat, ale brzo pochopil, ze jeho jazykem nehovorim a prestal. Ale mozna jsem ho jen urazil, kdyz jsem si s nim nechtel dat jointa. :D Kazdopadne doufam, ze si jej nez odjedem stihnu jeste vyfotit.

Hned prvni den v Hastings jsme si zasli na Fish n Chips, vzali jsme si druhy nejlevnejsi balicek, co nabizeli a doufali, ze se z toho oba najime… Ale nakonec nas servirovana porce mile prekvapila, dostali jsme tri flakoty ryby, hromadu hranolku a dva parky, porce tak pro 4! Takze jsme meli obed i na dalsi den, super. :)

Druhy den (2011-12-08) jsme se rozhodli hledat zamestnani, zamerili jsme se na vinice. Navstivili jsme jich spoustu, ale vsude jsme se jen dovedeli, ze nikde momentalne neni zadna prace, dostali jsme jen par kontaktu, na ktere se obratit na prelomu ledna a unora, to uz pry bude do ceho pichnout. Nicmene vinice jsou tu krasny. Byly jsme z naseho neuspesnyho patrani po praci tak otraveni, ze jsme zbytek dne jen proflakali.

Dalsi den (2011-12-09) jsme se rozhodli zkusit stesti v jablonovych sadech. V hostelu jsme se zmocnili seznamu sadu v okoli 50km a na rozdil od ostatnich, kteri sady jen telefonicky obvolavaji, jsme je vyrazili opet navstivit osobne. A hned v prvnim sadu jsme uspeli a dokonce nas na zkousku rovnou zaprahli! :)) Mame za ukol protrhavani. Zajimavy je, ze i po protrhani se pry z jednoho zdejsiho stromu nasbira prumerne 500 jablek! To je pro me celkem vysoky cislo. :))
Dostali jsme se do skupiny s Thajci, na prvni pohled jsou to sympataci, porad jsou vysmati a casto si u prace (pomerne dobre) zpivaji. :)

V sobotu (2011-12-10) nas cekala prvni plnohodnotna osmihodinova sichta. A docela to slo, prace nas celkem bavila, problem ale byl, ze jsme za smenu zvladli udelat jen 17 stromu (ani ne polovinu toho, co bychom meli zvladat – 40), snad se zlepsime. :) Ale na zacatek to pry neni uplne nejhorsi. Po tech osmi hodinach jsme ale meli poradne zniceny ruce, reknu vam, krev pod nechty, to neni nic prijemnyho! :)
Nase „sefova“ je sympaticka starsi dama, zda se dokonce, ze jsme ji nejak padli do oka, hned nam dala tip, kde koupit zeleninu levneji nez v supermarketu. :)

V nedeli (2011-12-11) jsme meli volno, tak jsme navstivili dvacet kilometru vzdalene mesto Napier, ktere bylo v roce 1931 totalne zniceno zemetresenim a nasledne bylo cele znovu vybudovano ve stylu Art Deco. Tady jsme narazili na blesi trhy, kde se prodavalo hlavne ruzne harampadi (hledaci pokladu na starych zaprasenych pudach by zasli) a sem tam nejake rukodelne vyrobky (nevim, jak lip to nazvat :)) ). My si tam za super cenu poridili moc pekne polstare, takze na cestach uz nemusim spat na mikine atd. :D

Ve meste jsme nakoukli do Art Deco shopu, kde nas pani prodavacka ihned odchytla a pozvala na promitani filmu o zdejsim Art Deco stylu. Film a cely tento styl me nadchnul, vazne krasa! Po shlednuti filmu jsme aspon vedeli, na co se ve meste zamerit a vsimali si vic detailu. Skoda, ze ted uz se takto nestavi domy, je videt, ze si tenkrat dali na kazdem detailu zalezet, ne jak ty nase dnesni krabice… Skoda.

Navstivili jsme jeste foto-galerii (v kavarne) a teda na to, ze je to pry siroko daleko jedina podobna galerie, to za moc nestalo. El se udelalo spatne a tak jsme nas vylet zkratili a podivali se jen na vyhlidku na zdejsi nakladni pristav.

V hostelu jsme se jeste zakecali s italem a holandanem, docela se divili, ze jsme praci nasli tak snadno :) Nizozemci jsem dal kontakt, kde by mohl zkusit stesti a poptat se po praci… podekoval a od te doby uz jej nikdo nikdy nevidel, takze jej asi vzali. :)
Pak jsme sli spat, abychom byli fit na novy pracovni tyden.
A opet to slo ztuha, zvladli jsme ve dvou protrhat 26 stromu a to jsme se vazne neflakali! To je pocet, ktery prumerny Thajec natrha sam. :)
V utery (2011-12-13) nam sefova nabidla, ze se zepta dcery, ktera ma dum u Napier, jestli by pro nas nahodou nemela loznici. :) Asi se totiz vydesila, kdyz jsme ji rekli, kolik za ubytovani platime v hostelu ( a to je to to nejlevnejsi ubytovani ve meste).
Tesne ke konci smeny nas cekal presun na novy blok, kde jsou vazne obri stromy! Obri obri stromy! Mam trochu strach, co nas tady ceka!
V hostelu se pani domaci rozhorcovala nad tim, jaci jsou ti nemci prasata… a my mohli jen souhlasne prikyvovat, protoze v tomto nam asi zrovna cetla myslenky, mame momentalne uplne stejny nazor… :D
Den zkoncil uzasne, ve „spolecenske mistnosti“ se promital film Harley Davindson and the Marlboro man! Yeaaah! :))
Dnes (2011-12-14) nas teda cekala prace na novem bloku… a je to teda vazne sila! Tolik jablek jsem pohromade nikdy nevidel!! :) No jde to ztuha…
Sefova se ptala dcery a pry by nejaky ubytovani snad i slo, dostali jsme telefonni cislo, tak drzte pesti, at to vyjde!
Ke konci smeny jsme dostali novou radu stromu a vedle nas zrovna zacal s protrhavanim francouzsky par, to bude aspon vyzva! Musime tem frantikum ukazat jak se jablone protrhavaji po cesku! Zitra se ukaze kdo s koho. :))
Po praci jsme navstivili nedaleke prodejsi zeleniny (tip od sefky) a ceny jsou tam vazne suprovy! Poprve v zivote jsem se prezral brokolice! :D