11.10.2012 (ctvrtek)

Rano jsem se sel znovu podivat na misto, kde mel pramen vyverat a pres to, ze tam bylo vsechno zahalene v pare, tak jsem jej tentokrat nasel.

Odtud pramen o teplote 98 stupnu celsia vyvera a nasledne je soustavou kaskad (a kdo vi ceho vseho jeste) postupne chlazen az na cca 35 stupnu, takze tak akorat do bazenu. :)

Znovu mi tady po dlouhe dobe nekdo (tentokrat jihoafrican) rekl, ze vypadam jako Alexander Supertramp z filmu Utek do divociny… je to muj hrdina, takze proc ne, jen doufam, ze me tady neceka uplne stejny osud, jako jeho… :) Ale uz za mesic budu doma v CR, tak snad to doklepu ve zdravi. :)

Myslel jsem, ze jsem na NZ zhubnul, ale asi jsem se spletl, dnes mi praskly kratase od prdele az po… proste moc. :D Takze mam zase o kus textilu snazsi baleni na zpatecni cestu. :))

Dnes jsme meli v programu navstevu termalni oblasti Wai-O-Tapu. Hned po vkroceni do arealu nas privital sirovodik. Takze nehorazny smrad! Chvilemi jsem z toho mel nutkani zvracet, ale vsechno jsem nakonec nastesti udrzel v sobe. :)
Bylo tam nadherne, cela oblast byla poseta propadlymi kratery, kaskadami tvorenymi usazenymi mineraly, ruzne barevnymi vodnimi plochami se studenou i horkou (az 300 stupnu) vodou, vsude to bublalo a kourilo, zeme sycela… casto i stromy byly od mineralu obarvene do rezava…

Hlavne bylo ale vsechno neskutecne barevne… bila, zluta, oranzova, cervena, zelena, modra, hneda, ruzova… snad kazda barva tu mela zastoupeni…

Horke prameny a sopecne plyny tady prenaseji do vody ruzne mineraly, ktere znemoznuji zivot rybam, proto ve zdejsich rickach a jezirkach zadne nenajdete. Ale docela jsem se divil, ze se v takovem prostredi libi ptactvu, toho tam bylo pomerne dost.

Zlatym hrebem byl The Champagne Pool. Je to nejvetsi pramen v cele oblasti, meri 65m v prumeru a je 62m hluboky. Voda na hladine dosahuje 74 stupnu celsia. A je proste nadherny, vic se k tomu snad ani napsat neda! :)

Na rozloucenou jsme se jeste zasli podivat na Mud pool, takze dalsi prdici kaluze bahna. Ale tentokrat to byly poradny pecky, plyn si tady s bahnem pekne pohrava. :)

Verejnosti je pristupna jen nepatrna cast cele termalni oblasti, ale i tak to rozhodne stoji za to, byl to uzasny zazitek, doporucuji! :)

Vic jsme dnes v planu nemeli, proto jsme se hned utaborili v Brett Road Conservation Campsite u Lake Rerewhakaaitu. Jelikoz bylo hezky a ja mel dost casu, rozhodl jsem se, ze si zkusebne sbalim krosnu do letadla. A vysledek me tedy hodne vydesil! Ze tady budu muset nejaky veci nechat, jsem tak trochu tusil, ale ze jich bude tolik… :( Krom jineho tady necham mikiny, nejaka trika, kalhoty, dokonce boty… ale vesmes jsou to nastesi uz dost obnosene veci. A treba spodni pradlo a ponozky se mi tam nevlezli skoro zadny.. :D

A i tady jsme potkali nekoho z CR… Magdu, ktera po NZ cestuje se svym spanelskym pritelem Mariem. A hadejte co! Taky se jim nechce zpet, chteji tady zustat! :) Asi na tom Zelandu vazne neco je. ;) Nadchnuli me svym planem… na severu je pry nejaky budhisticky chram, kam se jedou na nekolik dnu (mozna tydnu) ucit meditovat! To by me sakra taky lakalo! Ale ne, meditovat si nekdy odskocim treba do Tibetu. :))

12.10.2012 (patek)

Zajimavy. Puvodne jsme na NZ zacinali na dvou saccich ovesnych vlocek ke snidani a ted jsme najednou na peti. Nejak jsme se rozezrali nebo co. :) Treba jeste do navratu skutecne priberu na puvodni hmotnost. :))

Prijeli jsme do mesta Rotorua. Pry je to hodne turisticke mesto, ale sezona teprve pomalu zacina, takze to nebylo tak hrozne. Bylo tam hezky. Teda az na ten smrad, termalni prameny maji samozrejme i tady, takze si tu a tam nejakej ten sirovodik ze zeme uprdne. :) Ve meste jsme si s Eli udelali radost a kazdy jsme si koupili nausnice. :)) El nejakou barevnou paradu a ja vetsi roztahovak, nehodlam totiz ze Zelandu odletet, aniz bych si do ucha dokazal narvat tuzku. :D A aby te radosti nebylo malo, par minut jsem stravil i kochanim se pohledem na kytary v hudebninach. Mit neco v penezence, tak to tam asi necham… :)

Navstivili jsme maorskou osadu Ohinemutu, kde jsme obdivovali budovu Marae, coz je neco jako Maorska spolecnenska mistnost. Je cela pekne ozdobena klasickymi maorskymi motivy… bohy atd.

Zajimavy byl i anglikansky kostel. I ten byl vyzdoben v maorskem duchu, coz se mi zdalo hodne zvlastni… krestansky kostel s motivy puvodnich maorskych bohu… ale proc ne, funguje jim to spolu. :)

Potom jsme jeste chvili ocumovali desitky cernych labuti, ktere se flakaly u mola. Asi poprve v zivote jsem tady videl maly labuti prcky. :) Pri dnesnim pocasi by se tu u vody dalo sedet hodiny… ale my meli jiny program…

Na kraji mesta jsme navstivili maorskou vesnici Whakarewarewa, kde momentalne zije 25 maorskych rodin. Prijeli jsme tam akorad vcas, abychom odchytli pruvodce, ktery nas casti vesnice provedl. Poradne jsme tu ochutnali maorske kultury. Konecne jsme se dozvedeli, k cemu vsemu slouzi Marae. Nejen, ze je to jejich spolecensky dum, je to jejich hlavni budova, takovy obecni urad, probihaji zde mimo jine i svatby a pohrby. Pri pohrbu tady pozustali 3 dny a 3 noci truchli u zesnuleho. A zvlastni je, ze ani v teto situaci nebrani vstupu turistum!
A i tady se prolina krestanstvi s puvodnimi maorskymi zvyky. Je zajimavy, ze se jim tu podarilo skloubit dve na prvni pohled ruzne viry…

I vesnice lezi v geotermalne aktivni oblasti. A Maorove se toho naucili dokonale vyuzit! Na ulici je to plne ryzne velkych jezirek, ktere vyuzivaji napr. k vareni. To maji vychytane suprove, kazde jezirko ma jinou teplotu a teplota se meni i s hloubkou a mistni uz predem vi, jakou potravinu kam ponorit, aby byla uvarena rychle a tak jak ma byt. :)
Vyparu jdoucich z podzemnich pramenu zase vyuzivaji na neco, co bych nazval mikrovlnkou. :) Proste otevrou na ulici poklop a hodi tam napr. kytu pripadne zeleninu a za chvili maji hotovy obed… prakticke, zdrave a ekologicke! :)
Ze nektere prameny vyuzivaji ke koupelim, je snad jasne.. Vybudovali si tam neco jako skromne venkovni lazne, ktere ale logicky vyuzivaji jen v dobe, kdy je tu neocumuji turiste. :)

Diky tomu, ze je cela vesnice nad podzemnimi termalnimi prameny, je tu tepleji nez jinde, vsude syci ze zeme horke pary a i kdyz se nektere misto zda byt mimo dosah pramenu, tak se staci dotknout zeme, rozpalena je zespodu skutecne vsude! Diky tomu neni uplne snadne pestovat tu zeleninu. Ale i to maji vychytane, maji vytvorene odvetrane vyvysene nadzemni zahonky. :) A ze stejneho duvodu nejsou jejich mrtvi pohrbivani do zeme, ale odpocivaji na povrchu v necem, co pripomina betonove hrobky. Spoustu zajimavosti jsme se dovedeli.

Meli jsme stesti, ze jsme zrovna stihli i „kulturni vystoupeni.“ Sestice Maoru nam zapela nekolik jejich pisni a zrovna nam k tomu i zatancovali. :) Prislo i na bojovy tanec Haka, ktery slouzi k zastraseni protivnika jeste pred samotnym bojem. V soucasne dobe je ale k videni asi uz jen pred zapasy novozelandskeho rugbyoveho tymu. :)
Na zaver jsme ve vesnici navstivili sperkare, ktery z ruznych kamenu tvori krasne privesky s maorskou tematikou. Eli se dlouho rozmyslela, jestli nejaky koupit… ale nakonec jsem ji trochu nakopl spravnym smerem… takze koupila. :) A panovi jsme byli asi sympaticti, protoze nam k tomu daroval i dalsi dva krasne nezpracovane kusy kamene. Takze jeste vymyslet, jak jej dat na provazek a uz mam privesek i ja. :)

Uzasny! :)

Na noc jsme se usadili na brehu jezera Okareka (nedaleky DOC byl totiz zavreny), kde jsme po dlouhe dobe opet prespali v aute, stany tu jsou zakazane.

13.10.2012 (sobota)

Od rana prselo, takze dnes jsme zadny program nemeli. (Ono toho uz ted vlastne ani moc v planu neni, mame poslednich par dnu cestovani a tak cestou k Aucklandu ted uz spis improvizujeme.) Jen jsme se kratce stavili ve meste Tauranga, kde jsem si zaslintal ve foto-krame. :)

Potom jsme se hned presunuli do kempu Omokoroa Thermal Holiday Park. Recepcni nas varoval, ze nocovani ve stanu dnes moc nedoporucuje, blizi se pry silny dest… ale s nasim rozpoctem ten stan risknem. :) Ale pravdou je, ze dest zesilil uz ted a poradne zacalo ficet…

V arealu kempu jsou opet termalni bazenky, sice skromnejsi nez minule, ale porad luxus! A jelikoz jsou v cene, tak jsme nevahali a trochu si uzili prijemne teplyho rochneni. :)

V podvecer dest ustal, slunce zacalo pomalu prosvitat pres mracna a tenkymi paprsky zacalo osvetlovat siluetu hor v dali. Paradni podivana! Fotku nemam, nekdy je lepsi jen se divat a zasnout, nez hledat fotak… ;)
Moc dlouho ta krasa ale nevydrzela, par desitek minut pote se zatahlo a vse zcernalo. Vichr taky pekne posilil, mam strach, co nas v noci ceka…