Severní vítr je krutý…

Hned po navratu z tracku zpet k nasemu autu mi ztuhly svaly v celym tele, najednou me vsechno bolelo… je zajimavy, jak je psychika propojena s fyzickym telem… ctyri dny na tracku to bylo relativne v pohode a vterinu po navratu telo automaticky vypne… :)
Jsem divnej, nejvic jsem se tesil, az si po navratu otevru konzervu fazoli! :D Koupil jsem si extra palive (mnam) a po ctyrdennim testovinovem maratonu (i kdyz sem tam prolozenym tunakem) jsem si je vazne vychutnal!

Hned na parkovisti jsem se jeste v notebooku pokusil zachranit fotky ze zmrsene pametove karty… a mel jsem stesti, podstatnou cast jsem z te karty skutecne dostal… Bohuzel ne vsechny, ale lepsi neco nez nic! Aspon trocha stesti v tom nestesti. Nicmene po tom, co jsem se pozdeji na ty fotky podival, si rikam, ze kdybych je nezachranil, nic by se asi nestalo, za moc totiz nestoji… :) No ale necham je ulezet a uvidime…

Pred odjezdem jsme jeste navstivili muzeum v informacnim centru venovane prevazne sopkam a novozelandskym skudcum z rad fauny a flory… zajimava podivana.

Rozhodli jsme se, ze drazsiho kempu si z uspornych duvodu doprejeme az zitra, dnes stravime noc v DOC kempu u mesta Ohakune, kde sice neni sprcha, ale za 4$ je tam aspon zachod a pitna voda. Sprcha nam sice chybela, ale vydrzeli jsme bez ni ctyri dny, takze patej by nemel byt problem. :))
V DOC kempu nas cekalo mile prekvapeni, dostali jsme obrovskou pizzu od dvou milych francouzek, ktere ji samy nemohly zdolat! Tohle rozhodne potesilo, nacpali jsme si pupky a jeste mi zbylo na dalsi den… :)) Na oplatku jsme nabidli pivo a sli za nimi na chvilku pokecat… No puvodne jsme chteli jen na chvilku, ale nejak se to protahlo. :) Pozdeji se k nam pridala slecna z Kanady, ktera nam dala tip na levny hostel (Rowina’s lodge) ve Wellingtonu, odkud zrovna prijela. Cesta ji pry trvala jen neco pres ctyri hodiny… takze jsme se rozhodli, ze zitra se kemp konat nebude, rano prejedeme primo do Wellingtonu a relaxovat se bude az tam.

2.4.2012 (pondeli)

Jeste nez jsme se rano stihli sbalit, kemp uz stihli vycistit zamestnanci DOC… je az neuveritelny, jak skvelou delaji praci (nejen tady)! O to smutnejsi je, ze ac tu bylo vecer plno, zaplatili jsme pravdepodobne jen my… plati se tu totiz jen do „pokladnicky,“ a tak na to spousta lidi kasle…

Pred odjezdem jsem si jeste prosadil navstevu muzea automobilu, ktere jsem vcera cestou zahledl asi deset kilometru odsud. A i kdyz to, spis nez muzeum, bylo vrakoviste, jsem rad, ze jsme si tam udelali zajizdku. Bylo to obrovsky, stovky krasnych aut v ruznym stupni rozkladu! :) A vstupne dobrovolne s tim, ze budou radi za 2$! :) Dokonce jsem tam nasel i dve skodovky! Jedno stary eMBecko a druhy jeste starsi (puvodni felicia?). Docela by me zajimalo, jak se sem dostaly…

Cestou me pak jeste zaujala budova Muzea novozelandskeho vojenstvi, na parkovisti meli vystaveny tanky, ktery jsem samozrejme musel omrknout! :) Nicmene dovnitr jsme se na expozici z financnich duvodu nepodivali. Treba cestou zpet… :)
Asi po peti hodinach cesty jsme dorazili do Wellingtonu, vetrneho mesta. Z mesta jsme ale ten den nic nemeli, v planu bylo jen nalezeni onoho hostelu, sprcha (konecne!) a odpocinek. Nevim, jak je to mozny, ale hostel jsme nasli bez navigace, a to jsme jeli pres cely mesto! :) Takze momentalne stanujeme v hlavnim meste Noveho Zelandu! :))
Vecer me zaclo trochu pobolivat v krku a v noci se to jeste zhorsilo, takze z odpocinku moc nebylo…

3.4.2012 (utery)

Utery byl pro me strasne dlouhy den, nemohl jsem totiz spat, takze jsem vstal podstatne driv, nez jsem mel v planu. Aspon jsem mel dost casu omrknout na internetu ceny ve zdejsich prodejnach fotoaparatu, dnesnim cilem totiz bylo sehnat nahradu za myho neboztika. Coz bych ale nemohl, nebyt pujcky z domova (diky, mami! :) )!
Po vytipovani nejlevnejsich obchodu se vyrazilo do mesta. Puvodne jsem chtel koupit nizsi radu fotaku, ale nakonec jsem, po dlouhem premytani, sel prece jenom do te vyssi (i kdyz porad nizsi, nez jsem mel), at jej muzu pripadne vyuzit i doma na nejaky to „komercni“ foceni. :)

A vic jsme toho v meste nemeli v planu, me bylo jeste hur nez vcera a i El potrebovala relax, takze jsme se vratili do hostelu podstive se venovat nicnedelani! :) A ac jsme toho z mesta moc nevideli, na prvni pohled se mi moc libilo… pusobilo na me tak nejak „brnensky“, citil jsem se tam skoro jako doma. :) Vic jej omrkneme snad zitra, doufam, ze mi uz bude lip.
Cely den jsme tedy stravili v jidelne, ktera je tu jednou ze spolecenskych mistnosti. :) Ja se konkretne cely den venoval konzumaci paralenu a tepleho caje a seznamovani se s novym fotakem. A myslim, ze jej budu mit rad! Je poznat, ze je technologie pokrocila, umi neuveritelny veci! :) A toci i uzasne kvalitni video, nemuzu se dockat, az to vyzkousim v terenu! No, mam novou hracku! I kdyz uprimne bych byl radsi, kdybych privedl zpet k zivotu myho starika, prece jen i on ma v rukavu nejaky trumfy… :) Zkontaktoval jsem dokonce novozelandske zastoupeni firmy Canon, ktera mi ochotne nabidla opravu, ale jedine servisni misto je na druhe strane ostrova a oprava by trvala 2-3 tydny, takze jsem tuto variantu musel zavrhnout a rozhodl se, ze se na jeho streva podivam sam… zitra koupim naradi a budu operovat! :)

4.4.2012

V noci mi opet bylo hur, az do rana jsem se venoval tomu, ze jsem z hromad posmrkanych kapesniku, ktere jsem kolem sebe postupne rozhazel, hledal ty, ktere by se daly jeste pouzit… :)) A nas stan v noci svedl opet ukrutnou bitvu s vetrem! A vyhral! Porad me prekvapuje! :) Nocni vitr a posmrkane kapesniky naznacovali, ze ani tento den z prohlidky mesta nic nebude… A taky, ze jo, celej den bylo hnusne a ani ja se jsem se necitil ve forme (ale trochu lip mi je).
Takze dnes jsme jen dopoledne objeli mesto kvuli poslednim nakupum pred odjezdem na jizni ostrov. Nakoupili jsme zasoby tunaku na treky, na jiznim ostrove jsou pry drazsi potraviny, tak se zasobime radeji tady.
Ja jeste poridil nahradni baterii pro novy fotak a sterilni rukavice a kvalitni sekundove lepidlo pro opravu toho stareho. No fakt! :)) Sice jsem nemel dobre pocity, kdyz jsem se mu hrabal v utrobach, ale zda se, ze muj zakrok zabral, uz zase jakztakz vidi! :) Ale je pravdepodobne, ze je to jen docasne reseni a behem par dnu az tydnu to zrcatko upadne znovu… No ale ja jsem na to pripravenej, nejaky lepidlo mi jeste zbylo! :D
Ted uz ale musim jit spat, zitra totiz vstavam uz na pul sestou, mame totiz zabookovany brzky ranni trajekt na jizni ostrov!

2 komentáře u „Severní vítr je krutý…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.