Řada šťastných příhod

Chci napsat prispevek o radosti ze zivota a na uvod dam takovou fotku z koncertu… divny, ze? Jenze na tomto konkretnim koncertu mi docvaklo, kolik stesti me denne potkava. Sice nejsem zadnej spisovatel, ale rad bych ze sebe to uvedomeni ted dostal… 

Asi vterinu po vstupu do klubu moje oci zamerily stolek, od ktereho ke me vysilali usmevy kamaradi Aja a Tom. Zakotvil jsem u nich, a tam to zacalo. Nas rozhovor zacal tim, ze mam stesti, protoze je u vstupu sacovali skutecne dukladne (vcetne prohlidky obsahu krabicky od tabaku apod.), kdezto me jen letmo prohledli batoh a treba kapsy mi nezkotrolovali vubec. Od toho okamziku mely ten den vsechny nase hovory spolecnou nosnou linku – „stesti.“
Pokecali jsme o tom, co se kolem nas deje. Zmeny. Nas i lidi v nasem okoli v posledni dobe potkavaji dobre veci. Zmeny k lepsimu. Neco se proste deje. Ja si diky tem dvema tu noc uvedomil, kolik uzasnych prihod me ted denne potkava…

Tak strucne treba jen nektere „obycejnosti“ tohoto tydne (me „radosti“ jsem zvyraznil tucne):

Pondeli 29.2.2016

  • Presto, ze jsem uz mesic z duvodu priprav na nadchazejici cestovatelske obdobi dobrovolne nezamestnany, v unoru jsem nekolikrat sveho byvaleho zamestnavatele navstivil, abych svym nastupcum usnadnil prevzeti me byvale pracovni naplne. Vzdy se tam ke me chovali jako ke cloveku, nabidku pomoci jsem tedy bral jako samozrejmost. Delal jsem to nezistne. A to vetsi bylo moje prekvapeni, kdyz jsem zjistil ze 29.2. jsem byl povolany jen pro to, aby mi zamestnavatel (zdravim, pane Vranku! :-) ) nabidl za moji pomoc vyplatu a popral mi stastne cesty. Vas by to snad nepotesilo? :-)
    Rovnou jsem se zastavil za (byvalymi) kolegy s prosbou, zda nemaji nejake prebytecne krabice, ktere bych mohl vyuzit na stehovani. Prisel jsem zrovna v dobe „kdybys prisel za 10 minut, uz by byly vyhozeny.“ Dokonaly nacasovani. Krabice jsem dostal navic krasne slozeny a svazany pro ten nejsnadnejsi prenos.
  • Ozvali se Udo a Hanka. Projevili zajem o moji Felicii, kterou prodavam, bo na cestach za oceanem mi bude na prd. Nakonec ji nevzali, ale pozvali me k nim do Blizkovic. To zni mozna jako banalita, ale pro me neni. Ja ty dva videl vlastne jen jednou v zivote (byvala pritelkyne jim pred dvema lety trenovala kone), ale i tak muzu rict, ze je mam rad. Jedni z prvnich lidi, u kterych jsem po navratu z novozelandskeho raje „sem“ ucitil neco jako „stejne naladeni.“ Ti dva si poridili stary rozpadly mlyn a vlastnima rukama z nej udelali NECO! Stale mam v zive pameti me tehdejsi prozitky – pratelska atmosfera, kone, rozlehla zahrada plna zelene, susteni korun letitych stromu, jejich tri uzasne deti, teplo vecerniho taboraku, nocni vyti pocetne smecky psu husky, prvni kontakt se slackline… No, mozna ze nase breznove cestovani zapocneme cestou do Blizkovic. :)
  • Pisnickarka Nada me poprosila, jestli by mohla pouzit nejakou moji fotku na obal sveho pripravovaneho CD. Umelec chce dat na nosic svoji tvorby obrazek ode me, chapete?!

Utery 1.3.2016

  • Od Aji prisla pozvanka na patecni reggae koncert. Vim, ze je to divny, ale ja na „regecku“ nikdy nebyl a pritom po tom uz dlouho touzil, takze me pozvani rozhodne zacalo zajimat (a zjevne jsem jej nakonec prijal). :-)
  • V pet hodin velka akce. S Jinci jsme usporadali velkou rozlucku s nasimi kamarady. Dny pred nasim odjezdem se totiz krati a jelikoz neni v nasich silach rozloucit se se vsemi kamarady jednotlive, usnadnili jsme si to a nahnali je vsechny na jedno misto – do naseho oblibeneho podniku, Bajkazylu, kde pro ne byla rezervovana cela mistnost. Dostavila se nadherna „smeska“ znamych tvari. Myslim, ze tady vznikla i nejaka nova pratelstvi, uz jen proto mela tato akce smysl. V jeden okamzik jsem si napr. povidal se skupinou cca 7 lidi, z nichz se ani jeden neznal s nikym dalsim z teto skupinky. Nadherna povedena akce, dekuju, kamaradi! Jen me mrzi, ze jsem nemohl vsem venovat jednotlive tolik casu, kolik bych chtel. Nejradsi bych tady vyjmenoval vsechny, kteri prisli, protoze kazdy z nich mi svoji spolecnosti udelal neuveritelnou radost (i ted se mi objevuje usmev na ksichtu, jen si vzpomenu na vase tvare), ale to by tento prispevek byl tak dlouhy, ze bych ja sam byl liny ho po sobe cist, natoz nekdo jiny. Dekuju! Jo a na vecirku si ode me Zita, (byvala) kolegyne z prace, koupila 20×30 cm tisk moji fotky. :)

Streda 2.3.2016

  • Z Kromerize za mnou do Brna prijel zajemce o moji Felicii. Prodej pro me dopadl nejlip, jak mohl. Prijel slusnej clovek, auto prohledl (shodou okolnosti automechanik), vyzkousel, souhlasil s cenou, sepsali jsme smlouvy, spolecne odjeli na evidencni kontrolu a ten samy den auto prepsali na noveho majitele. Ten me pak jeste hodil jeho novym bourakem domu. Penize dal na ruku a pri louceni mi venoval placacku palenky. Jen tak, na chut. :)
  • Prodaval jsem toho vic, napr. i nepouzivane kalhoty na motorku. A zase pohoda, az ke mne domu si pro ne prijel pan Michal. Dle outfitu na prvni pohled nejaky manazer. Vyklubal se z nej realitni makler z rodinne firmy. Presto, ze moje podvedomi automaticky „realitaky“ zarazuje mezi lidi, pred kterymi je potreba mit se na pozoru, Michal je sympatak, budil ve me duveru. Trosku jsme se zapovidali na tema „cestovani.“ Driv taky stopoval (a mel dredy :) ). Shodou okolnosti cestoval tam, kam bychom my chteli dostopovat prave v druhe polovine brezna, takze jsem s vdekem prijal par dobre minenych rad. Setkani, ktere pro me bylo energetickym prinosem.
  • Posledni dny v CR bych si rad uzil, takze jsem se rozhodl, ze v nedeli vyrazim na koncert Glena Hansarda, ktereho jsem uz spoustu let nevidel a neslysel. Nemile bylo zjisteni, ze uz davno jsou pryc doby, kdy se na jeho koncert dalo dostat za tri stovky. A navic byl koncert vyprodany. Behem chvile jsem ale narazil na inzerat od slecny, ktera listek prodavala se slevou. Vstupenka prisla pohodlne e-mailem.
  • Ve stredu jsem se definitivne odstehoval ze sveho brnenskeho pokoje na Ksirove. To samo o sobe je na prd, bo to misto a vsechny spolubydlici mam vazne rad, na druhou stranu je ale super, ze do „meho“ pokoje jde kamarad Petr, coz je moc fajn clovek, takze nepochybuju, ze bude zachovana pratelska atmosfera domu, kde se zije ne nepodobne stylu serialu Friends. A to je dobre. :)
  • Majuli, nejlepsi kamaradku a spolubydlici pod sluncem, jsem vecer vzal na veceri (nejeden masozravec by nepoznal, ze to jidlo bylo veganske). Spolecny cas s blizkymi je darem.
  • Presne o pulnoci prisel e-mail od Alice. Velice sikovna hudebnice a organizatorka kulturnich akci, jejiz psani je balzamem na dusi. Slova plna citu. Nabidla mi usporadani vystavy mych fotografii na miste, ktere uz z fotek vypada primo magicky. To neni malo. Dle jeji reakce na moji odpoved soudim, ze moje zprava ji udelala stejnou radost, jako mne ta jeji. Nadhera.

Ctvrtek 3.3.2016

  • Dalsi umelec projevil zajem o moji fotku. Zanetka, vyborna hracka na akordeon a vila, si koupila 60×60 cm obrazek a ma v planu jej povesit na cestne misto v obyvaci mistnosti (!!).
    Predani probehlo v Bezcukrarne, kde ted obcas vypomaha. Chystal jsem se tam uz nejakou dobu a tohle byla vyborna zaminka k navsteve. Je to vlastne utulna kavarna s veganskymi cukrovinkami bez pridaneho cukru. Ze to nemuze byt dobry, rikate si? Pche! Vyzkousejte osobne! Vynikajici! :)
  • Uklidil jsem se do Chajovny. Po vyrizeni e-mailu jsem napsal kamaradce Jane K., kterou jsem uz par tydnu nevidel a rad bych se s ni rozloucil osobne. Mela zrovna cas (bydli pobliz Chajovny) a bylo z toho velice prijemne setkani a povidani. Pozdeji se k nam pripojila Majule, ktera me prisla vyzvednout cestou na koncert (na ktery se nechala po mesicich ukecat). Ty dve se videly poprve v zivote, ale bylo zjevne, ze si maji co rict a predat. Myslim, ze pro obe bylo jejich setkani obohacenim.
  • Cestou na koncert jsme potkali Michala R., byvaleho kolegu z prace. Dobra duse. Ac jsme prohodili jen par vet, moc rad jsem ho potkal, zahralo to. Navic jsem mel pocit, ze stejne tak mel z naseho setkani radost on.
  • Koncert Marka Gondy na Sklenence byl mysticky.
    Gong, pistaly, bubny, sterchatka, kora,… vsechny nastroje vytvarely uvolnenou spiritualni atmosferu, ktera, jak bylo videt, Majuli maximalne sedla. Mise splnena! :)
    Po koncertu si k nam prisednul Honzik (Honzika hledejte tam, kde je pozitivni energie :) ). Zapovidali jsme se o jeho chaticce v lesich, ve ktere uz nekolik mesicu zije. Mezi reci si „povzdechl,“ ze bydleni je to sice super, ale bez bicyklu je trochu z ruky. Tak me napadlo, ze mu nabidnu moje kolo, do Kanady si jej beztak brat nebudu, tak je skoda, aby se na nej prasilo nekde v garazi. Souhlasil a mel z toho radost. Ty mas radost, ja mam radost. :) (Vice lidem jsem v posledni dobe dal do opatrovani par veci, myslim, ze kdyz muzou veci delat radost, mely by se pouzivat. )
    Prisedla si k nam i Stepanka. Osoba s krasnou energii. Prave jsme se poznali, presto mi nas kratky spontanni rozhovor dal hodne dobra. Marek Gonda neprodukuje jen zvuky, hudebni nastroje primo i vyrabi. Konkretne ruzne pistaly, fujary a koncovky. A jak na potvoru s sebou mel nekolik kousku na prodej. To se mi (moji penezence) vubec nehodilo! Ale pramalo jsem s tim zmohl, nechal jsem se svest, na prvni pohled mezi nami preskocila jiskra… je hypnoticka! Proste jsem si koupil novou pistalu. Budu ji rikat Gondice. :) No a co, ze na ni neumim hrat, mam z ni obrovskou radost. :)
  • Abych nezapomnel, uz mam listek na patecni reggae. Slecna, ktera ho prodavala, mi jej privezla az pod nos na Sklenenku.

Patek 4.3.2016

  • Rano zacalo tridenim a uklidem prestehovanych veci. Prace mi krasne nastartovala premyslivou planovaci naladu a kreativitu.
  • Musim se priznat, mam doma pomerne sirokou sbirku hudebnich nastroju (akusticke kytary, elektricke kytary, mandolinu, ukulele, kalimby, pistaly, koncovku, brumli, djembe a dalsi rytmicke nastroje,…). A to pres to, ze na zadny z nich neumim hrat (jen na kytaru zvladnu par akordu), coz je trochu frustrujici. (Asi mam nejakou nemoc, ktera se projevuje tim, ze casto propadam charizmatu nastroju a musim je mit.) Dnes me ale napadlo neco uzasnyho. Zkusim se nadrtit na nektere z nastroju aspon nejake kratke uryvky pisni a prepadnu na zakladni skole hodinu hudebni vychovy, kterou vede moje kamaradka. Deti by mely snad prijemnou zmenu a ja bych jednak videl kamaradku, rozsiril nekomu hudebni obzory a zaroven zabojoval s jednim z mych nejvetsich bloku, kterym je jakekoliv vystupovani pred lidmi. Just do it! :)
    To mi pripomina, ze v patek jsem se jeste vic nez ve ctvrtek zamiloval do svoji nove gondice. Dobrou hodinku mi zpivala (i kdyz „zpivani“ v mem podani… :)) ) v rukou a bylo to… (ani nenachazim vhodny privlastek!).
  • V Kanade mam domluvene prvni foceni! Nastavajici kanadske novomanzele neodradila ani ukazka moji prace, ani cena, ani me vlastni mineni o moji praci. Takze na zacatku cervence premiera – foceni prvni cizokrajne svatby. Jsem z toho sice nervozni, moje anglictina stoji za prd a do zahranici si s sebou beru hodne limitovanou foto vybavu, ale tesim se!
  • Strasne rad bych moji Jancu (Jinci) necim prekvapil. Domu se ma vracet az v nedeli, coz byla puvodne cara pres rozpocet, protoze jsem mel za to, ze v sobotu je koncert Glena Hansarda, kam jsem ji chtel vzit. Chyba lavky, ukazalo se, ze koncert je az v nedeli! Na netu jsem opet zacal patrat po vstupence na tento vyprodany koncert a nasel ji dokonce jeste za lepsi cenu nez tu svoji. Jenze tentokrat slo o tistene vstupenky, ne o „digitalni,“ bylo nutne vyresit osobni predani. Slecna prodavajici listek mela na predavku cas jen v 19h na brnenskem hlavnim nadrazi. A osud to zaridil, nacasoval a sesynchronizoval krasne, protoze ja do Brna prijel vlakem v 18:52. Listek mam. :)
    (Ted mi doslo, ze to pro Jinci asi moc prekvapko nebude, kdyz jsem to ted vysypal na blog. Snad budu mit stesti a nedostane se do te doby na net.)
  • Cely den nebyl moc cas na jidlo, zaludek me tedy potom vyhnal do Dobre Cajovny (maji tam vyborne zvance). Hned ve dverich jsem narazil na Michala K., se kterym se uz nekolik tydnu marne domlouvame na schuzce. Ma v cajovne brigadu. Michala jsem dnes videl podruhe v zivote a je o dost mladsi nez ja. Neco v nas ale tepe na stejne frekvenci. Co se tyce pristupu k zivotu, je ve dvaceti tam, kam ja jsem se dostal o 10 let pozdeji nez on. Tusim, ze je na dobre ceste. Oba jsme se ten vecer navzajem radne namotivovali do zivota. :) Zazrcadlil jsem si v nem, ze mam jit za tim, co mi dela radost, ne za tim, co si vetsina mysli, ze je spravny.
  • Vecer vecirek, ktery odstartoval cely tento clanek. Reggae s Ajou a Tomem a stastne hovory o stesti, ktere nas obklopuje. Vypravenim jako bych vsechno to stesti prozival znovu, ten vecer byl jeden velky raus. Uzasny je, ze to dobro se nedeje jen kolem mne, ale i kolem mych kamaradu.
    Z moji strany se vypraveni z velke casti opiralo hlavne o Kanadu. O to, jakou radou stastnych prihod se mi k ni otevrela cesta (o tom ale blize nekdy priste, tento pribeh si zaslouzi svuj vlastni prispevek). Vsichni tri jsme byli na regecku poprve v zivote. A presto, ze muzika byla skvela, pozdeji jsme se jednohlasne shodli, ze pravym duvodem, proc tam jsme, je to, ze vesmir proste chtel, abychom se sesli a neco si predali. Svoji pritomnosti nas nemalo obohatili i kamaradka Peta s pritelem, na ktere jsme tam narazili.
  • Z klubu jsem v noci vyrazil k Majuli (bohuzel uz nemuzu psat „domu“). Sel jsem 6 km pesky, coz opet nadherne spustilo moje kreativni myslenkovy pochody (mozna jsem se prilis nadychal reggae vyparu ;) ). V ten okamzik jsem byl ten nejpozitivneji smyslejici clovek s tunou napadu a s jasnym uvedomenim, jaky stesti vlastne mam. Jako pri kazde zimni prochazce Brnem jsem zaroven vnimal usmevne pohledy kolemjdoucich – jsem totiz jeden z tech lidi, kteri zpravidla cely rok nenosi dlouhe kalhoty. V zime kratasy, v lete bosochuze, ten prece nemuze byt normalni. :) Sam nechapu, jak je mozny, ze je mi teplo i v dobe, kdy ostatni klepou kosu pod kabatem. Dostal jsem hlad a stavil se v nonstop bistru pro nudle. Sotva me mila asiatka privitala, pta se: „Tofu?“ :) Zjistuju od ni, ze pry vsichni dredati jsou vegani. Zajimavy poznatek. Zjevne pravdivy. :) Uzasne se bavila chovanim opilych zakazniku. Nikoho neurazela, jen se jimi nechala mlcky bavit. A ja se bavil s ni. :)
    Nejvic jsem cestou myslel na Jinci. Na to, jakou mam uzasnou zenskou. Mam toho na ni rad spoustu (na tohle tema bych mohl napsat prispevku nekolik), ale pokud bych mel vybrat jednu vec, ktere si na nasem vztahu vazim nejvic, tak je to to, ze se navzajem nechavame dychat. Nesmirne dulezity dar. Mozna to tak navenek nevypada, ale jsem z velke casti samotar, spoustu radosti v mym zivote mi umoznuje prave moznost uzavirani se do sveho sveta. Pokud bych vedle sebe mel nekoho, kdo by mi to neumoznoval, vnitrne bych chcipnul. Diky, Jinci! Za to, ze jsi, jaka jsi, ze obohacujes, duverujes,… (Ja ti to vsechno radsi reknu osobne :)) )
  • U Majule na me cekal komfortni nocleh. Jelikoz uz tam nemam vlastni pokoj a Majule mela na navsteve neter, ustlano jsem mel v kuchyni. :D Ale fakt luxus!
    Nemohl jsem usnout, hlavou mi stale proudila spousta pozitivnich myslenek, napadu a vjemu z toho dne. A presne v okamziku, kdy jsem uz pomalu zacal usinat, se tmou rozezvucel sileny neustavajici ramus. Sam od sebe se zapnul Majulin elektricky odstranovac zmolku! Jsou veci mezi nebem a zemi! :) A potom dalsi sok! Prisla za mnou spici Majule. Ne, neprepsal jsem se, fakt prisla ve spanku. Plne se probudila az v prubehu naseho hovoru. Myslim to vazne tak, jak to pisu. Proste ze spanku uslysela zvuk „odzmolkovavace“, tak se vydala zjistit, co se deje a probuzeni si nechala az na pozdeji. :) Kouzelny zazitek. Dobrou noc.

Sobota 5.3.2016

  • Spolecna snidane byla tim nejlepsim vkrocenim do noveho dne. Uzil jsem si i pripravu obedu, ktery si holky s sebou vzaly na sobotni vylet, a dokonce i nadobi jsem myl rad! :))
  • Ja v poledne vyrazil za Jindriskou, od ktere jsem si pred vycestovanim nechal upravit dredy. :) Tusim, ze nekde v hloubi mam zapsano, ze u kadernic se vedou jen plytky rozhovory. Jsem rad, ze ja to tak nemam. A jeste radsi jsem, ze moje „kadernice“ neni kadernice, je to kamaradka (a vyborna kucharka – muzete se presvedcit sami u Tri Ocasku). Tech pet hodin strasne rychle uteklo. Moc prijemnej otevrenej pokec.
    Pustili jsme si film Brooklyn. Vubec jsem ho neznal (ja na „romantarny“ moc nejsem :) ), ale byla to pecka, rekl bych ze presne ten film, ktery jsem v tu dobu potreboval videt. Je o novych zacatcich. V jednu dobu byla hlavni hrdinka v situaci, kdy ji vsechno vychazelo do takove miry, ze mi bylo jasny, ze musi nastat nejaky zlom, ze se musi neco stat… a ono jo (nechci vykecat dej, mrknete na ten film!). Az me to privedlo na myslenky, ze mam z podobneho zlomu strach i ja, momentalne se totiz vse az podezrele dari…
    Trochu jsem se obaval, jestli povidani o mych kazdodennich radostech nemuze znit jako nejake vychloubani, to bych vazne nerad, protoze tak to nevnimam, nastesti me ale Jindriska ujistila, ze to tak nepusobi. Pry nemusim mit strach, protoze lidi nejsou hloupi a poznaji, kdy se clovek chlubi a kdy to jde od srdce. Kez by to bylo takto citit i z textu, ne jen z osobniho rozhovoru.
    Tak, dready mam opraveny, sikula! Dekuju! (Ted mi dochazi, ze nevim, jestli jsem dostatecne podekoval osobe, ktera mi moje dredy pred necelym pulrokem vytvorila. Diky ni mam na hlave asi poprvy v zivote neco, co citim, ze tam patri. Takze jeste jednou diky, Eli!)
  • Cestu z Brna jsem si uzil, diky krasnemu pocasi jsem mohl z Brna odvezt posledni vec, kterou jsem tam mel – moji motorku. To byla jiiiiiizda! :)

Nedele 6.3.2016 (dnes)

  • Sotva jsem se probudil, takze zatim jsem nestihnul nic prozit, nicmene dnes se po peti dnech vraci Jinci a vecer jdeme na zminovany koncert Glena, takze i posledni den tohoto tydne ma predpoklady byt super. :)

Takze tak. Nejradeji bych vsem (nejen kamaradum a nejen tem, ktere tady zminuju) osobne podekoval. Ale nebojte, ja se zase zklidnim. :)) Mozna se zitra probudim a pod vlivem teto pozitivni vlny uz nebudu… Takze sup s tim na blog, dokud na ni jsem. :) Ten clanek musi asi pusobit hodne naivne, ze? Momentalne se citim byt cistokrevnym slunickarem. :) Jen doufam, ze se mi zaroven dari dobro sirit i kolem sebe, ne ho jen prijimat!

Jak to, ze se ted tak dari? Rada stastnych prihod se dle me spustila tim, ze jsem vykrocil z komfortni zony. Dal jsem vypoved v zamestnani, vzdal jsem se jistoty a vrhnul se do neznama. Vyplaci se to, ziju ted a tady. Pritom jeste nedavno jsem premyslel o tom, ze vlastne presne nevim, kdy jsem se naposledy citil fakt stastnej. Je frustrujici, kdyz na toto nenachazite odpoved. Ted ale citim, ze stastnej jsem prave ted. Zivot je krasnej. Samozrejme se za posledni tyden staly i mene pozitivni prihody. K tem se ale momentalne vracet nechci. Na druhou stranu i tech dobrych se stalo vic, nez zminuju. Tak si rikam, jestli se ted deje neco jinak nebo se proste jen dokazu vic radovat z veci, ktere jsem driv nevnimal?

Co dodat na zaver?
Pamatujete, jak jsem rikal, ze mam strach, ze prijde nejaka podpasovka (viz film Brooklyn)? Kdyz jsem se v sobotu rozloucil s Jindriskou a zavrel dvere jejiho bytu, prisel mi na mobil mail z kanadskeho imigracniho, ve kterem stalo:
You no longer meet the requirements for an Electronic Travel Authorization (eTA). As a result, your eTA has been cancelled… You should not plan or undertake any travel to Canada.“ Coz v praxi jednoduse znamena, ze se mi pred nosem zavrely dvere do Kanady. :( Nicmene stale jedu na pozitivni vlne, takze nepochybuju o tom, ze jde jen o omyl, ktery se brzy vyresi a teto moji konkretni ceste skutecne nebude nic stat v ceste… (Divna veta, ze?) :-)

Preju Vam, at jedete na stejne vlne!

7 komentářů u „Řada šťastných příhod“

  1. Můj oblíbený zpěvák Pavel Helan v jednom hovoru řekl, že máme dělat co nás baví, pokud cítíme, že je to muzika, máme ji dělat, on to tak dělá.. a z jeho koncertů jde cítit velký pokoj a radost :o) úplně jednoduché a úplně prosté. Věřím, že tvoje štěstí není chvilkové a jasné, strach o to že o své štěstí příjdeme, v sobě máme všichni.. myslím, že radost kterou cítíš, je právě součástí cesty, kterou ses vydal, protože je to ta správná :o) Jeden moudrý příběh na konci praví, že: nic netrvá věčně. Což může být trochu smutný, pro toho kdo je šťastný, nadějné pro toho kdo se trápí, ale hlavně, myslím, je to o tom, že vnímáme momentální chvíle jako velký dar :o)
    Mimochodem, hodně mě zaujala část o výstavě!! ježkovovoko, to je paráda a moc se těším :o) zasloužíš si to!
    Pro mě si tímto článkem naplnil tu část příběhu, z filmu, ty víš jakého :) který končí „štěstí je tehdy opravdové, je-li sdílené“, jeho cesta končila, tvoje začíná…hodně štěstí, Bůh Vám žehnej :o)
    Náměsíčná Majule :o)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.