Půlka

Tak to mam za sebou, absolvoval jsem svuj prvni pulmaraton. Nejsem zavodnik, doposud jsem nikdy takovou vzdalenost neubehl, takze mym jedinym cilem bylo proste dobehnout do cile… 

Vetsina 22 km trasy vedla lesem lednicko-valtickeho arealu, takze mel zavod predpoklady byt velice prijemnym zazitkem… Ja si ale bohuzel okolnich prirodnich kras prilis neuzil, zhruba od pateho kilometru az do cile se moje hlava spis intenzivne zaobirala otazkou: „Proc jsem si sakra s sebou do kapsy nevzal i nejakej hajzlpapir?“ :D Byl to boj, co Vam budu povidat. :))
(Ze zkusenosti, ktere nasledovaly behem dne po dobehnuti soudim, ze jsem prisel na objev, ktery jiste obohati lidstvo – pulmaraton zarucene musi byt tim nejspolehlivejsim lekem na zacpu! :D )

No, takze jsem to prezil. Sam pro sebe jsem vitezem. :) Je to fajn. Jen ted budu minimalne cely nasledujici tyden potrebovat nejakeho osobniho asistenta – tusim, ze vlastni silou nebudu schopen pohybu. Nejaky dobrovolnik? :)

Po dobehnuti jsem mel jasno – takovou blbost uz nikdy neudelam – kdyz behat, tak maximalne 10 (vyjimecne 15) km! Ale ted, s odstupem nekolika hodin, si rikam, ze jednou dvakrat rocne bych to mozna prece jen zkusit mohl… :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.