2016-03-20

Příliš krátká předehra

Zaspasoval jsem si s amsterdamskou „majorankou“, propadnul jsem couchsurfingu, jel jsem v Mustangovi, cestou jsme inspirovali par lidi, moje fotka bude v nemecke odborne publikaci…
Vylet sice probehl kapku jinak, nez jsem planoval, ale… 


Odjezd na nasi cestu po Evrope se trochu posunul. Nejdriv nam nepralo pocasi, potom byla Jinci nemocna, a kdyz se dolecila, tak jsem onemocnel pro zmenu ja. Jelikoz brnensky byt jsme kvuli planovanym dlouhodobym cestam pustili, na lepsi podminky pro vycestovani jsme vyckavali na vesnici u mych rodicu. Jinci je akcni, po tom, co si v obecnim rozhlasu vyslechla, ze se zrovna kona mistni turnaj v kulecniku, rozhodla, ze se pujde porvat o diplom… :D

Jinci promysli viteznou taktiku.
Jinčí promýšlí vítěznou taktiku…

Bohuzel se ale provalil fakt, ze tago drzi v ruce cca podruhe v zivote, a do finale ji mistni stamgasti bohuzel nepustili. :))

Jinci se pere o diplom.
Jinčí se pere o diplom.

Janca vyuzila volneho casu a pilovala pisnicky na busking (poulicni hrani), coz je neco jako nas plan B – kdyby slo do tuhyho a my byli bez penez, budem na lidi na ulicich chrlit „umeni“. :))

Řehole. :)
Řehole… :)

Ja se zase rozhodl, ze si zkusim „oducit“ par hodin hudebni vychovy ve zdejsi zakladni skole. Ja, kterej v zivote nezazpival! Ja, kterej zpravidla chyta hysterickej zachvat, kdyz ma neco predvadet verejnosti. Ale tohle me fakt lakalo, mam totiz celkem zajimavou sbirku hudebnich nastroju (rekneme, ze je to sberatelska uchylka, protoze na ne neumim hrat. :) ), tak jsem si rekl, ze by to mohlo byt pro deti vazne zajimavy zpestreni a ve vysledku by to mohl byt prinos pro obe strany. (Jen pro info – Samozrejme si nemuzete nakracet do jakekoliv skoly s tim, ze si chcete zaucit, tak to samozrejme nefunguje. Mam ve vedeni skoly kamarady, tak jsem se proste jen slusne zeptal, jestli by to bylo mozne, a vyslo to.) Uzil jsem si to. Deti byly nadsene a az prekvapive zvidave. Ptaly se na otazky nejen stran hudebnich nastroju, ktere jsem prinesl (kytaru, ukulele, mandolinu, kalimby, fletny, koncovku, harmoniku, brumli, zabu…). Zajimaly se o vsechno… spousta otazek ohledne dredu, cestovani, veganstvi… velice prijemne se to zvrhlo. A na posledni hodinu se k nam pridala i Jinci, doslo tak i na zpivani. :)

Jen, co jsme se s bacily rozloucili, zvedli jsme kotvy. Zacali jsme 19.3. zastavkou v Trebici (coz je prekvapive sympaticke mesto), kde jsme navstivili mamu Jinci, a pak se presunuli do Ceskych Budejovic, kde nase cesty konecne zacaly… (Konec prologu. :)) )

Společná fotografie před začátkem výpravy.
Společná fotografie před začátkem výpravy.

Nedele 20. 3. 2016

Po krmeni jsme v Budejovicich sli najit vhodne misto ke stopovani. (Ulice tu jsou plne kontrastu – treba prave v techto dnech tam otviraji novou veganskou RAW restauraci, ktera sousedi s reznictvim… :)) ). Zdalo se, ze na stopovani mame jeste dost casu (Janca se totiz zrovna vcera z chytreho casopisu naucila, jak pomoci pozice slunce, horizontu a dlane urcit, kolik hodin zbyva do zapadu slunce.), nicmene slunce zapadlo dvakrat rychleji, nez jak bylo dle exaktnich mereni predpokladano. :D Stopovani se nedarilo, tak jsme podel rychlostni silnice doslapali (celkem asi 9 km) az do vesnice Dasny, kde jsem predpokladal priznivejsi podminky pro stopovani nasim smerem.

Podminky tu byly fakt lepsi (zuzena silnice, padesatka v obci), ale takto pozde uz tu skoro nic nejezdilo! A aby toho nebylo malo, ani zdejsi obecni hostinec nefunguje! :)) Ale nakonec to netrvalo tak dlouho a zastavila nam tady 68leta pani. Tak jsme jeli. No, z jejiho rizeni jsem mel trochu strach, obcas jsem mel pocit, ze je ji silnice prilis uzka a dokonce se s nami dokazala ztratit… Ale vzapeti se zase nasla a po 30 km nas ve zdravi vyhodila u vchodovych dveri putiky ve Vodnanech. No, tak jsme vstoupili, no. :) Povecereli jsme pivko a na hajzlu jsme se zateplili na noc (Verim, ze mam mezi kamaradama minimalne jednoho jedince, ktereho tato neskodna veta dokaze pobavit. – Zdravim, Petane! :)) ). Kratce jsem se v hospode zakecal se stamgastama. Kouzelny – v senku ve Vodnanech si Budejicak, Prazak a Olomoucak povidaji s Brnakem o tom, jak mu zavidi, ze jde spat pod sirak.
Za tmy jsme pesky vyrazili do obce Prazak (3 km), kde jsme prenocovali u zastavky CD. Budka byla obsazena, tak jsme si ustlali opodal na travniku a pro jistotu jsme postavili i provizorni pristresky z plastenek (skvela prakticka vec!). Vlaky tu jezdi sporadicky, takze nas v noci nerusily. Jedna lokalka nam zahoukala pred pulnoci na dobrou noc, druha nas rano, pred tim nez spolkla do skoly cestujici skolaky, zahoukanim definitivne vytahla ze spacaku.

Pondeli 21. 3. 2016

Prekvapilo me, ze presto, ze teplota nebyla nijak zvlast nizka (tusim, ze tesne nad nulou), nemuzu rict, ze by mi v noci bylo vylozene teplo. Jinci se v noci dokonce radeji obalila termofolii, kterou jsme puvodne brali spis pro nouzove pripady. :D

Dobré ráno! :)
Dobré ráno! :)

Hodinu jsme se line balili a dalsi 3/4 hodiny snidali. Nase ranni ritualy proste musime jeste kapku zefektivnit. :)
Spali jsme jen 50m od silnice, takze jsme hned zacali stopovat. Vzal nas typek, co jel pro barvy do Bavorova (6km), odkud by se melo dat lip stopovat. Pekna ves. Na okraji obce jsme stopli prijemne otevreneho a zcestovaleho pana (stravil rok v Africe a kdo vi, kde jeste). Pry takto v podstate splaci dobu, kdy sam stopoval. Ale nacestoval toho driv autostopem tolik, ze neveri, ze by to za svuj zivot mohl stihnout splatit vsechno. :) Vzal nas na konec Vimperku (30 km), smerem k hranicnimu prechodu s Nemeckem.
Teoreticky se zdalo, ze je to pro stopovani skutecne idealni misto. Bylo tesne pred koncem obce, rovna silnice do kopce, stali jsme na krasne prehlednem rozsirenem miste… presto nam 2 a pul hodiny nikdo nezastavil, takze jsme tam neprijemne vymrzli (v okolnich lesich se jeste povaloval snih). Nechapu to, dokonce jsem zkusil rozjet show s moji novou fletnou (na kterou neumim hrat), presto nas kolemjedouci uspesne ignorovali. :)

Vimperk
Vimperk.

Nakonec jsme vymekli, stali jsme kousek od zastavky, tak jsme popojeli 20 km busem do obce Strazny (hranicni prechod) najit lepsi misto ke stopovani. Teda, to je vazne hodne divny misto. Kasina, trznice a sexualni turistika tu zjevne dobre kvetou. Obsadili jsme benzinku za obci, ktera byla u sjezdu nasim smerem. A dalsi 2 hodiny jsme tam mrzli. Nakonec nas vzal kamionak Roman. Ukecany metalista, byvaly bubenik. Ze zacatku se cukal, protoze pry nemuze vzit 2 lidi (coz je logicky, kdyz ma v kamionu jen jedno misto pro spolujezdce), ale nakonec svolil a Janca se tedy vezla pekne vzadu vleze, schovana pod bundou pred poldama. :D Jsem rad, ze vzal nas a ne opodal stojici prostitutky (ktere nam tesne vyfoukli nejlepsi strategicke misto pro „stopovani“). Vzal nas do Pasova (Passau, 60 km), vyhodil nas na odpocivadle na dalnici za mestem. Bohuzel to bylo v protismeru, proste hodne blby misto.

Německý up-the-ground under-road. :)
Německý up-the-ground under-road. :)

Podlezli jsme dalnicni most (prekvapive prijemna zakouti!) a vydali se hledat benzinku, ktera by dle pubertalnich Nemek, ktere jsme minuli, mela byt cca za 5 km. Cestu podel dalnice (samozrejme v bezpecne vzdalenosti za svodidlama) nam prerusil policajt. A jeste, ze tak, kdo vi, jestli cesta byla vubec pruchozi (mozna proto nas vyhnal). Sice jsme se pekne prosli (museli jsme to hodne obchazet), ale tesne po setmeni jsme se dostali za mesto na benzinku s obrim odpocivadlem pro kamionaky. Prakticky nic tady nejezdilo, coz se nam v tuto vecerni hodinu vazne nehodilo, protoze nas uz davno ocekavala kamaradka Tereza v Regensburgu. Janca cosi placla o modlitbe, mavla rukou a… zazrak! Myslim, ze tomu ani jeden z nas neveril, ale zastavilo nam nabliskane Audi A6! Takovi trhani se povezou v nove audine… :) Za volantem sedel sympaticky recky tricatnik Costa. Zdalo se, ze z nas byl nadseny a uprimne nam fandi. Ma pocit, ze na rozdil od ostatnich, my zivot zijeme. On sam se do Nemecka prestehoval za praci, ma tam vlastni business s kamiony, privesy a auty. Rocne pry vystrida cca 7 aut, aby vedel, na co si u daneho modelu dat pozor, co a jak nakoupit a prodat apod. Nakonec si udelal par kilometru zajizdku a vyhodil nas po 130 km v Regensburgu (Pentling/Grossberg) primo u domu kamaradku Terezy. Ze nas vyhodil primo u jejiho domu jsme se dozvedeli az potom, co jsme vystoupili z auta a zavolali ji, nikdo z nas nevedel, kde presne bydli! Uzasny, ne? :)

Terka je byvala Jancina spolubydlici. Uvitala nas skutecne velkolepe! Uuuuzasnou veceri! :)) Ryze s cockou a zeleninou! Hummus! Cockova pomazanka! Veganskej raj! Jeste ted se mi sbihaji sliny, diky! :) Domaci nejsou vegani, ale presto jim rostlinny pochutiny, ktery kvuli nam ukuchtili, chutnali. Obcas otevrenym masozravcum rozsirujeme obzory ve strave, to je fajn.
Strasne prijemnej byl vecerni pokec s Terezou a jejim manzelem Ondrou, bylo mi s nima moc dobre. Mam pocit, ze nase cesta mozna trochu inspirovala i je. Mluvili jsme o vsem, o zivote. Prekvapive hodne jsme se ponorili do ruznych duchovnich a nabozenskych temat (coz bezne nevyhledavam) a kupodivu i to bylo velice obohacujici (presto, ze jsem byl v mistnosti jediny neverici lump). Opet doufam a myslim si, ze pro vsechny strany. Hodne me prekvapila Ondrova poznamka, ze lide jako ja jsou neco, co on nekdy nazyva „poloandele“ – ja si to prelozil jako „Nekdo, kdo dokaze zit dobre i bez potreby obracet se k jakemukoliv Bohu“ nebo jako „Osviceny pohan“. :))

Utery 22. 3. 2016

Rano, jak ma byt! V obklopeni krasnych slecen – Laury a Julie. Jedna me se zjevne pokousela me svest svyma kukadlama! :))

2016-03-22-082628

2016-03-22-092345

Ale ani Jinci si toho rana neprisla zkratka… :))

Že by...?
Že by…?
Julie a Jinčí zkrášlují. :)
Julie a Jinčí zkrášlují. :)

Zkouseli jsme na last minute zkontaktovat nejake mistni Couchsurfery, radi bychom totiz zustali ve meste jeste jeden den a porozhledli se centru. No a v tom se Ondra nabidl, jestli nechceme jeste jednu noc zustat u nich. S povdekem jsme prijali. Po poledni jsme se s Ondrou svezli do centra mesta. Mustangem! The Muscle Car! (Pozn.: Jedem Mustangem a Jinci cumi do mobilu! Chapete to?! :)) Ja si jizdu uzival, a to nejsem z tech, co maji pro auta slabost – me potreby vzdy dosyta uspokojila moje Felicie nebo bicykl.) :)
Na nemeckych mestech se mi libi, jak mysli na cyklisty. Jak se s nimi na zdejsich silnicich pocita, je pro ne dostatek mista a krasne to funguje. Kez by se toto dostalo do CR.

Ve meste jsme navstivili peknou katedralu.

Katedrála v Regensburgu (Dóm sv. Petra)
Katedrála v Regensburgu (Dóm sv. Petra)
Regensburg.
Regensburg.

Ulice jsou plne peknych obchudku s handmade vyrobky. Samozrejme sem tam najdete i obchod plny blbin…

Fotografe, je libo vánoční ozdobu ve tvaru foťáku? :)
Fotografe, je libo vánoční ozdobu ve tvaru foťáku? :)

Pozn.: Poznatek z ulice – i muslimky se umi oblect jako sexy kocky! :) Fotku bohuzel nemam, nejsem dostatecne pohotovej a drzej.

2016-03-22
Tahle ale měla taky zajímavej outfit. :)

Mala Julia je nemocna a ja zacinam mit intenzivni pocit, ze jsem to chytnul taky. A nebo pravdepodobneji jsem nestihnul dolecit nemoc pred vycestovanim z CR. No, snad se z toho vyspim…

Streda 23. 4. 2016

Dopoledne me Ondra poprosil, jestli bych mu nevyfotil par portretu, protoze potrebuje fotky do nejakeho odborneho casopisu (je zubar). Tak jo, proc ne. :) Ondra jde trosku proti proudu, neordinuje napr. v bilem, jako jeho kolegove, tak jsme i fotky zkusili udelat trochu mene sterilni. Na pozadi jsem nechal obrazy, ktere maloval jeho otec a na hlavu si dal satek, ve kterem ordinuje. Je to totiz zubarsky rebel. :))

Ondra. Zubařský rebel. :)
Ondra. Zubařský rebel. :)

Zkontaktoval jsem Nemku Magdu. Nikdy jsem ji osobne nevidel, ale nedavno si se mnou zacla psat po tom, co si na netu vsimla, ze budu mit touto dobou cestu do Nemecka. Rada by se totiz vrhla do Couchsurfingu – pro ty, co nevi, jde v podstate o to, ze u sebe doma nechavate prespat uplne cizi lidi a jste za to radi. :) Super zalezitost! Rezonuje to se mnou. Az budu velkej a usadim se, taky budu hostit svet. Vice informaci o CS na wikipedii zde.  Magda bydli ve 400 km vzdalenem meste Kassel, coz je presne uprostred Nemecka, takze to mame v podstate po ceste do Holandska. Stavime se za ni.

Po snidani jsme se sbalili a rozloucili se s „rodinou“. Doufam, ze se nevidime naposledy.
Prosli jsme se nedalekym lesem (nakonec jsme zjistili, ze to byla zbytecna, ale zaroven velice prijemna, zachazka) a zacali stopovat za kruhacem nedaleko najezdu na dalnici. Stopovali jsme smerem na nejblizsi velke mesto Nurnberg. Uz po 10 minutach nam zastavil stavebni inzenyr Alex, ktery nejel jen do Norinbergu… vzal nas az do nasi 400km vzdalene cilove stanice! Do Kasselu! :) Pry jsme meli stesti, bo tudy nasim smerem bezne nikdo nejezdi, protoze vyuzivaji vhodnejsi najezd v jine casti mesta. :) Je to vazne zvlastni, Alex proste dostal spontanni napad navstivit rodice (Vesmir dokaze byt fajn). Cestou nam rozsiroval hudebni obzory, nemeckych kapel jsme moc neznali.
Pustte si ke cteni napr. The Moonband: :)

Nemoc se probouzi, cestou me prepadla hodne neprijemna slabost, skrabe me v krku a i streva trosku zlobi. Je to jasny, bacil me fakt bacil a bude se mi snazit cestu poradne zneprijemnit.
V Kasselu jsme zaparkovali v nejblizsi kavarne, ktera nas zaujala – NEU. Pekny misto. Zanedlouho nas tam vyzvedla nase couchsurferka, shodou okolnosti jsme si vybrali zrovna jeji nejoblibenejsi podnik ve meste.
K ni domu jsme se vydali MHDeckem. Na cerno. Pry nema cenu si jizdenku kupovat, tady revizori radi hlavne o vikendu. :)) Zajimavy, mam pocit, ze u nas je to prave naopak. Kazdopadne nam to vyslo. V tramvaji jsem prijemne pokecal s nejakym pankacem, ktery uz ma taky neco nacestovano (rok stravil narazovymi pracemi ve Francii). Ted chce najit praci, nasetrit penize, koupit autobus a zit v nem. Kazdy mame svy sny. A mne je ten jeho hodne sympatickej a svym zpusobem blizkej. Snad mu to brzo vyjde.

Magdin byt je fakt krasnej, malej, ale moc utulnej. Je v klidnejsi casti mesta. Byt, ve kterem si zive dokazete predstavit vysedavani v gauci s cajem a knizkou nebo ranni a podvecerni pohledy z okna na hrejivy zapad slunce. Utulno s dusi. Pokoj pusobil tak nejak prijemne umelecky. Nicmene Magda o sobe tvrdi, ze umelec neni (Nicmene pritomnost piana a jejich kreseb prozradily opak.) :)
Pozdeji jsme se vsichni tri vydali na prochazku po okoli. Doslova za rohem domova uz je priroda. Tak to mam rad.
Nase hostitelka bere nasi navstevu jako znameni. Citi, ze zacina nova kapitola jejiho zivota, ve ktere chce vic cestovat a poznavat neve lidi. Je mi cti. :) Byli jsme pro Magdu prvni zkusenost s couchsurfingem a ona pro me vlastne taky. Nemohlo to zacit lip. Magda je uzasna etericka bytost.

Vecer jsme se ponorili do uzasneho obohacujiciho rozhovoru. (Ktery narusil jen Jancin vystup, kdy se omylem pokusila sama sebe upalit vazne silnou chilli paprickou.)
Zkusili jsme nasi hostitelce taky rozsirit hudebni obzory – pousteli jsme hudbu ceskou (napr. Beatu Bocek), nemeckou (viz tipy od Alexe) i polskou (moji oblibeni Hey). Magda je puvodem Polka, takze ji dost pobavilo, ze zrovna Cesi ji pousti pro ni neznamou polskou a nemeckou hudbu. :)
Mam pocit, ze mi nas vecerni pokec trochu dobil baterky a potlacil projevy nemoci. Kez by tato tendence vydrzela.

Ctvrtek 24. 3. 2016

Magda zmizela v sedm rano do prace s tim, ze pokud budeme chtit odejit, mame za sebou jen zabouchnout dvere. A nebo se pry jeste muzeme videt kolem poledne, dneska ma zkraceny den (dela asistentku telesne postizenym – super!), protoze jsou Velikonoce. (Jen pro info: V Nemecku maji deti velikonocni prazdniny 2 tydny. :) )
Dopoledne jsme jen odpocivali a zevlili. Po poledni jsme vyrazili k nedalekemu „hradu“, kde jsme si domluvili s Magdou schuzku. Hrad davam zamerne do uvozovek, protoze se jedna o „fake“ hrad. Je to proste „atrapa“ stredovekeho hradu vybudovana na konci 18. stoleti. Hrad se nachazi v obrim parku, kde je „fake“ skoro vsechno – zricenina stredovekeho hradu, zamek, umele vytvorene skaly, pyramida, jakasi rotunda… :) No zajimave. Misto je to kazdopadne krasne, atmosferou mi park trosku pripomonal brnenske Luzanky. Dle wiki je horsky park Wilhelmshöhe nejvetsi v Evrope a druhy nejvetsi na svete.

Fake zámek.
Fake zámek.
Fake zřícenina. (Ti ptáci jsou naštěstí real.)
Fake zřícenina. (Ti ptáci jsou naštěstí real.)
Naše reálná hostitelka Magda. :)
Naše reálná hostitelka Magda. :)
Stromy tu jsou naštěstí pravý (živý) a zajímavý.
Stromy tu jsou naštěstí pravý (živý) a zajímavý.
Fake pyramida.
Fake pyramida.

Zkusili jsme zkontaktovat par dalsich mistnich couchsurferu, radi bychom totiz ve meste zustali jeste jeden den a Magda se dnes uz musi pripravovat na velikonocni vylet (jede prazdninovat se segrou), tak tady nechceme prekazet. Snad s nasi hostitelkou nevidime naposledy. (Tohle mi v hlave na cestach zni zda se pomerne casto. :) )

Nakonec se nam ozvala Ute. Padesatileta couchsurferka, jejiz byt je tak velkej, ze jsem mel pocit, ze jsme v luxusnim hotelu. Meli jsme dokonce svuj vlastni pokoj pro hosty. Vecer jsme pokecali u dobreho vina. Mimo jine jsme se dozvedeli, ze ve meste tady pry aktualne maji celkem cca 2000 imigrantu… A hadejte, jakej vliv to tady melo na zvyseni kriminality! Zadnej! (Ceskej fobik neuveri, co? ;) )
Jelikoz bych rad utekl nemoci, sel jsem brzo spat. Jinci s Ute jeste klabosily.

Ute.
Ute.

Patek 25. 3. 2016

Je mi podstatne hur, je to jasny, bitvu s bacilem jsem definitivne prohral, jsem marod. Ute nam nabidla, ze tu bez problemu muzeme zustat vice dni, takze jsem celej den lezel pod perinou a cetl. Vylezl jsem jen na vybornej veganskej obed, kterej Ute s Jinci ukuchtili. Falafel, rajcatovocizrnova omacka, kuskus a cerstvy zimni salat dnes utrzeny z vlastni zahrady. Po jidle jsme si dali jeste nejaky nemecky film (s ENG titulkama) na DVD a ja zas zapadnul do postele.

Sobota 26. 3. 2016

Rozhodli jsme se, ze ze zdravotnich duvodu se posuneme verejnou dopravou do Haarlemu (u Amsterdamu), kde zije Janneke, kamaradka Jinci, ktera se na nas uz tesi (no dobre, spis asi na Jancu). Prece jen by bylo prijemnejsi vylezet se u nejakych znamych lidi (presto, ze Ute s nama nemela problem).
V autobusu nas oslovili nejaci Nemci, jestli s nima nepujdeme v Amsterdamu na party. Skoda, ze na to zrovna nemam energii. :) K Janneke jsme se dostali vecer zrovna v okamziku, kdy koncila oslava narozenin jeji dvoulete dcery. Nastesti pro nas, hoste nestihli sporadat vsechno jidlo a my tak meli vybornou veceri. :))

Nedele 27. 3. 2016

Celou nedeli jsem proflakal v posteli – konkretne prosmrkal, prochrchlal a prokaslal (nastesti jsme meli svuj pokoj). Za cely den jsem se byl jen jednou projit na nejblizsi lavicku ve meste, abych se nezblaznil z izolace mezi ctyrma stenama, na vic jsem nemel silu. Nikdy jsem nechapal ty reci o „chlapske rymecce“, rikal jsem si, co to muze byt za chlapy, kdyz je skoli obycejna ryma, s tim ja problem nemam! No, tak mam, ta mrcha rymecka me zda se taky dostala do kolen. :D Doslo mi, ze takto to vyletovani asi vazne nema cenu. Zbytecne budu na cestach prechazet nemoc, nic z toho nebudu mit a nakonec bych diky tomu mohl byt nemocnej i v termin odletu do Kanady (12. 4.). Rozhoupal jsem se k nemilemu kroku – tento vylet radeji prerusim, at se hodim do pohody, a zarezervoval si na nasledujici vecer jizdenku z Amsterdamu na Cech. :-/
Janca se rozhodla, ze s cestovanim bude jeste pokracovat. Jeste pobude s Janneke a pak se na par dni presune za dalsi kamaradkou do Utrechtu. (Miluju samostatny zensky. :) )

Janneke, jeji manzel Issa (puvodem z Mali) a jejich mala jsou moc mila banda, skoda, ze jsem je nestihl kvuli marodeni bliz poznat.

2016-03-28
No není ten prcek rozkošnej? :)

Pondeli 28. 3. 2016

Rozhodl jsem se, ze kdyz uz jsem tak blizko Amsterdamu, tak se tam jeste pred odjezdem podivam. Bus mi jel az v 22h, takze jsem pul dne stravil trajdanim po Amsterdamu. Coz vzhledem k mymu stavu nebylo vzdy uplne prijemny. Cas od casu jsem si potreboval odpocinout. Pri mem prvnim odpocinku na opustene lavicce ke mne prisel Ind, podal mi ruku a pry jestli si vedle me muze sednout. No jasne, sedej, kamo! :) Ukazalo se, ze je to „pruzkumnik“, podle me testoval, jestli jsem pratelskej clovek. Kdyz zjistil, ze problemovej asi nebudu, poprosil o spolecnou fotku. V tom se z niceho nic zjevil jeho kamarad mirici na nas mobilem. Capli jsme se kolem ramen a nechali se zvecnit. :) „Nice look“, pochvalil mi muj zjev muj novej kamos. :)) Nevim, co presne ho zaujalo (Dready? Kratasy v teto rocni dobe? Pohory? Obri krosna? Vsechno dohromady?), ale sotva mu podekuju za pochvalu, uz si vedle me seda dalsi Ind… a dalsi… a dalsi… byl jsem jako atrakce, najednou se se mnou proste potreboval vyfotit kazdej z kolemjdouci skupinky indickych turistu! :)) (To samy se mi stalo v Hong Kongu, jen tenkrat to bylo o trosku prijemnejsi – to jsem byl v oblezeni peknych Cinanek. :D )

Vazne neuveritelny veci se dejou! Pred chvili jsem psal o tom, jak jsme byli v nemecnem meste Kassel ubytovani u Magdy… no a ted jsem ji potkal uprostred Amsterdamu! To proste nevymyslis! No a kdyz jsem se o nekolik hodin pozdeji vydal do vzdalenejsi casti mesta, abych si oddechnul od davu lidi, tak jsem ji tam potkal znova! :)) Vlastne by me to nemelo ani moc prekvapovat po tom, co jsem v Bulharskych horach potkal spoluzaka ze stredni skoly a ve vesnici na Novem Zelandu zase spoluzacku z vysoke… :))

Celkem jsem ten den stravil cca 10 hodin v ulicich Amsterodamu, takze byla jen otazka casu, kdy se ozve volani divociny a ja budu muset na malou… Jenze ono nebylo kam! Kdyz uz jsem byl v hodne hodne kriticke fazi, vtrhnul jsem do prvniho coffe shopu, ktery jsem potkal, a dral se k zachodu. (Nahodou jsem vybral podnik s peknym nazvem Rockland – nicmene tam rozhodne nechodte, je to pajzl!). Mistr za barem me okamzite pohotove zastavil s tim, ze tady to je vyhradne „smoking area“. No, jelikoz jsem mel uz vazne na krajicku, tak jsem si jen v rychlosti objednal caj a nejslabsi joint z nabidky a utikal vykonat uz skutecne neodkladnou potrebu. Pak jsem sednul k caji a uzival odpocinku. Vsichni kolem tam fakt hulili, tak jsem si rekl: „Kdyz uz jsem tady, ze bych si tu amsterdamskou „majoranku“ taky dal?“ :) A jo, taky jsem se do jointa pustil. Jenze jen, co jsem si dal druhyho praska, vedel jsem, ze je zle… vsechno se se mnou tocilo… tohle ma byt ten NEJSLABSI joint v nabidce?! Bylo me jasny, ze bych se neudrzel na nohach, natoz, abych se zvladnul rozejit s tim mym 20 kg baglem na zadech! Jen co bych si ho pokusit vyhodit na zada, lezel bych zapichnutej nekde mezi barovyma zidlickama. Proste jsem to radeji tipnul a pockal, az se svet dotoci. :) (Pozdeji mi doslo, ze to bylo pravdepodobne tim, ze ty nejslabsi jointy jsou hodne „naredeny“ tabakem a na ten ja jakozto nekurak proste nejsem zvyklej a dost me rozbiji. :) )

Je sranda pozorovat kuraky v coffe shopu… jak se vsem postupne zuzuji oci do tipicky asijskeho vyrazu. :)) Vedle me sedela slecna, ktera se taky prala s jointem. Po kazdem sluku se z jejich mohutnych plic ( ;-) ) ozval dunivej kasel, az jsem mel strach, jestli to rozdycha. Ale ona to nevzdavala, jen co dochrchlala, uz tam rvala dalsiho sluka a nakonec se prokaslala fakt az na konec jointu! Obdivuju, silna to zena! :D A jak tak priblble cumim na prazdnej salek caje, najednou od te slecny slysim „I like your dreads!“ Pry uz videla dost dredu, ale narozdil od tech, ty moje se ji libi, pry je mam pekne upravene a ciste. Kdyby jen tusila… :D

No ale kdyz uz je clovek v Amsterodamu, tak by proste nejakou tu kvalitni zelenou bylinu proste zkusit mel, ne? Myslim tim neco KVALITNIHO, ne to nejslabsi, co maji, ne? ;) :) Rozhodl jsem se, ze taky nejakou dobrou travu teda koupim (samozrejme z ciste vedeckych duvodu). :) Dlouho jsem chodil po meste a rozhodoval se, ze ktereho z tech desitek (nebo stovek?) coffe shopu si odnesu nakup. Nakonec me zlakal mensi coffeshop „Hugo de Groot“ (te krasne cernosce za pultem vazne neslo odolat). Vim, ze se Canabis deli na dva zakladni druhy – Sativa a Indica – s tim, ze kazda z nich ma na cloveka jine ucinky, takze jsem vzal nejkvalitnejsi zastupce z obou druhu, ktere byly v nabidce. Konkretne odrudy Lemon Haze a Chocolope (tusim). Az ty rostlinky podrobim laboratornim testum, dam na blog moji odbornou studii. (Vazne si nejsem jistej, jestli toho na blogu nevykecavam verejne az prilis mnoho. :)) )

No ale nebudu zatloukat, jeden vzorek jsem malinko testnul hned vecer na miste. :) A nemel jsem to delat. Bohuzel jsem zrovna vybral matros, kterej cloveka dostane trosku „high“, coz v praxi znamenalo, ze mi to dost nastartovalo mozkovnu. Takze jsem pak celou noc cestou z Holandska do Ceska prakticky nespal. Tohle nebyl dobrej tah. :)


 

Znameni! Do Brna jsem se vratil zrovna v den, kdy bylo po kratke pauze znovuotevreno moje toho casu nejoblibenejsi brnensky doupe – Bajkazyl. To nemuze byt nahoda, moje rozlucka byla totiz posledni akci Bajkazylu pred tim, nez byl nedobrovolne uzavren. Tak doufam, ze jim to zas nekdo nezatrhne s mym odjezdem. :))

Vazne hodne me mrzelo, ze jsem musel nakonec ten vylet takto predcasne ukoncit. Ve stredu 30. 3. uz mi to ale smysl davalo. Ja se musel vratit, abych stihl koncert Lenky Dusilove! Jeste odpoledne jsem netusil, ze na nejakej koncert pujdu, ale osud mi do cesty poslal poulicni plakat! Lenka Dusilova byla vedle Alice s Danem Bartou druhy interpret, ktereho jsem si pral pred smrti stihnout nazivo. A že s ni hraje zrovna Longital? Jasny znamení z hury!

Lenka Dusilová.
Lenka Dusilová.

Longital s „nove“ rozsirenou sestavou jsem slysel už dřív. Tenkrat jsem si rikal „jo, super, ale pravej Longital je pro me duo.“ Po tomto koncertu ale uz chapu. Bubenik Marian do jejich hudby skutecne prinesl novy rozmer! Navíc bych nikdy neřekl, že Longitalu bude sluset velke podium… Oni prece patri do komorniho klubu! Do prostoru, kde publiku pri hrani prakticky dychaji na ramena! Chyba, menim nazor. Longital dokaze bez problemu hudebne i emocialne naplnit i prostory formatu brnenskeho Sona. Prostě mi to velice sedlo.
Lenka Dusilova s Baromantikou nezklamaly moje vysoke ocekavani! Co vic napsat… asi nemam slov. (Mimochodem, prekvapilo me, ze hudebnik formatu Lenky dokaze byt pred lidma stale nervozni. Krasne. Lenka je, zda se, taky clovek! A to je bozi!). Diky.

Takze vse je nakonec, jak ma byt. Uvidime, co bude dal. :)

4 komentáře u „Příliš krátká předehra“

  1. Mrrco, móóc fajn čtení na sobotní ráno a pak i odpoledne :D Ta rýmečka je pěkná sviňa zákeřná! Snad Ti pomůže ten náš rýmovník… udělej si čajíček, inhaluj a pak podej hlášení. Těším se na další čtení… nepřestávej, jde Ti to ;)

  2. Ahoj Martine.Pěkný a zajímavý čtení.Přeji brzké uzdravení a šťastný let do CNDy.Vím,co ta chlapská rýma dovede,taky s ní teď bojuju:-) A bacha na medvědy,prej sou tam na každým rohu,jsou hladoví a nejsou vegani :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.