Prd Bahenní

5.10.2012 (patek)

Tak dnes to byl poradnej zaber, ve wellingtonskem muzeu jsme dnes stravili dalsich 5 hodin vcetne prestavky na bagetu. Je to tam monstrozni! Nema cenu psat, jake expozice tam jsou, je tam toho tolik, ze bych na spoustu veci zapomnel. Kdyby to nekoho zajimalo tak muze pohledat na netu. Mrzi me, ze neco podobneho nemame v CR, bylo to proste super! Pokud nekdy pojedete do Wellingtonu, tak si na toto muzeum vyclente minimalne cele 3 dny, at muzete vse v klidu projit! :)

Noc jsme preckali v kempu Waikawa Stream Recreation Area, 90km od Wellingtonu.

6.10.2012 (sobota)

20km odtud zacinal 5 denni trek, na ktery jsme chteli, ale dle predpovedi melo prset (coz se v noci potvrdilo, malem nam uletel stan), takze jsme to opet vzdali, abychom se zbytecne nezdrzovali, a presunuli se o 250km dal, do mesta Stratford, kde jsme se ubytovali v kempu Top Town Holiday Park Stratford.

Udelali jsme si radost a odpoledne tam zasli do kina. Vstupni hala byla vyzdobena starymi filmovymi promitackami, plakaty a stohem knih s filmovou tematikou. V sale byli puvodni (pohodlne!) sedacky… Byl to proste pekny stary biograf, zadny multiplexovy hnuj bez ducha. Uz se tesim do Brna, na Lucernu, Art a Scalu! Snad nam tam jeste dlouho vydrzi…

7.10.2012 (nedele)

Rano jsme opet po delsi dobe potkali Cechy. U snidane jsme narazili na sympaticky vyskovsky par. :)

Chteli jsme tady udelat 2-3 denni track kolem sopky Mt Taranaki (2518m) ktera se tyci kousek od mesta, ale jak uz je posledni dobou zvykem, na informacich nam rekli, ze se o to nemame pokouset, porad se opakuju, ale: pocasi nam ani tady nepreje. :)
Hodne nas to mrzelo, protoze jsme videli fotky teto sopky a ty byly vazne uzasny. Ale pro nas by ten vylet momentalne skutecne nemel vyznam, nejen, ze stezka neni kvuli snehu pruchozi, ale cela hora byla zaborena v mraku, takze nebylo nic videt.

Ale prosli jsme si aspon dva kratsi hodinove treky nize pod horou. Cestou se nam spicka hory na chvilicku ukazala, ale nez jsem stihnul vytahnout fotak, uz byla zase za mrakem.

Jako prvni jsme prosli Kapuni Loop Track vedouci k vodopadum Dawsons Falls a nasledne Wilkies Pools Loop Track. Oba treky nas zavedli na pekna mista, ale ja jsem prd fotograf, takze jsem nejak nevymyslel, jak to pekne vyfotit. :) Ale musim vam aspon ukazat, jak krasne chlupatej zdejsi les je. :))

Vubec se nam nechtelo odjizdet, aniz bychom videli celou sopku, takze jsme se rozhodli, ze ji celou objedeme autem a pri trose stesti se hora casem aspon na chvili mraku zbavi a my se budeme moct pokochat… No a mraky nakonec neustoupily, my si jen udelali zbytecnou 100km zajizdku. :)

Takze jsme bez ulovku pokracovali, po silnici Forgotten World Highway (nazev vazne sedi!) jsme se posunuli zase o kus dal. Prespali jsme v kemp Te Wera Valley Lodge, kde nas privital personal vencici na voditku male tele a jehne. :)) Takze jsme meli poprve moznost pohladit si ovci aniz bychom ji zpusobili srdecni kolabs. :)

8.10.2012 (pondeli)

Pocasi bylo opet na prd, je tu v okoli sice par treku, ale ani tady nam neni prano, po Forgotten World Highway jsme urazili dalsich 200km az do mesta Taupo. Projizdeli jsme i uzemim Tangarakau Scenic Reserve, kde se tato (pry) dalnice z niceho nic na nekolik kilometru zmenila na uzkou sterkovou cestu… Takze to tam byl povrch jen o trochu horsi nez na ceske D1. :))
Celou cestou jsme projizdeli zajimave kopcovitou krajinou, i pres hnusny pocasi radost pohledet. :)

Cilem dnes bylo taboriste Reids Farm kousek za mestem, kde zustaneme 2 noci. Je to tam sice gratis, ale cena je vyvazena smradlavyma hajzlikama. :)) Od rana stridave poprchavalo, takze dnes byl jen cteci odpocinkovy den.

9.10.2012 (utery)

Na zachod jsme si rano odskocili do mesta, nejsme takovi hardcore tvrdaci, abychom zvladli ten u taboriste. :))

Dopoledne jsme omrkli vodopady Huka Falls vzdalene jen nekolik stovek metru od naseho stanu. A to byl rachot, reka Waikato tudy vali strasne rychle! Vyteka primo z jezera Taupo a je to nejdelsi NZ reka.

Odpoledne jsme vyjeli kousek za mesto a vyskrabali se na horu Mt Tauhara (1088m). Pocasi nas sice celou cestu strasilo a i malou sprchu jsme dostali, ale nakonec nam prece jen dopralo vrcholu a super vyhledu na Taupo. I z teto vysky je toto nejvetsi novozelandske jezero tak obri, ze si myslite, ze cumite na more…

Po navratu ke stanu jsem sledoval neco, co jsem do ted nikdy nevidel… opodal se v trave praly dve mysi… sel jsem se podivat bliz a oni to byli uplne jini hlodavci! Lasicka (asi) a obri krysa! Fuj! Moje zvedavost je od sebe nakonec odtrhla a obe se daly na utek, coz jsem si teda poradne vycital, protoze me nedelala dobre predstava, ze se nam kolem stanu prohani takovej fesak… :)

Ale naladu nam spravila dalsi navsteva. V kempu jsme narazili na dalsi cesky par, Veru a Romana. :) Vera mi byla od zacatku povedoma a taky ze mela proc, na vysce studovala stejnej obor! Ten svet je vazne strasne malej! :)) Nejak jsme se s nima zakecali, do stanu nas vyhnala zima az kolem desate vecer. :) Zaplakali jsme si spolu, jak je to na NZ vsechno super a jak na hovno to je naopak v Cesku… Takze na tom neco bude, fakt to tak nevidime jen my! :) Zpet se mi chce zase o neco min. :)) Oba tu krome cestovani a pracovani taky hodne surfuji, coz je mazec. Ze se tu rozhodli zustat a do CR se uz nevracet se rozhodne nedivime…

10.10.2012 (streda)

Eli uz neumi vubec pit! Dala si ctyri maly piva pred spanim a celou noc pak prostenala… Mam strach, ze navrat do CR bude pro jeji zaludek a jatra fatalni! :))

Od Very a Romana jsme dostali tip na koupani v horkem pramenu v parku na kraji mesta, tak jsme po dlouhe dobe oprasili plavky a rano tam vyrazili. Koupani jsme nasli v pohode, uz z dalky byla videt para, ktera se zvedala z keru, ale uz tam bylo obsazeno, takze jsme sli kousek dal proti proudu a nasli si jiny misto. Tam jsme byli sice sami, ale zase tu byla vic horka voda, a tak jsme tam vydrzeli jen par minut. Ale bylo to super!

Ale znova uz bych tam nevlezl, az potom, co jsem vylezl z vody, jsem si vsimnul, ze o tri metry dal lezi rozbita lahev od piva, coz mi prozitek docela zkazilo, nerad bych se tu rozparal. Co se da delat, prasata jsou asi vsude.

Potom uz jsme mesto Taupo opustili. Hned za mestem jsme mijeli spoustu dalsich horkych pramenu, poznate to podle oblaku pary zvedajicich se vsude kolem. Jakoby horelo.

Navstivili jsme Orakei Krako, unikatni termalni oblast. Byl tam sice placeny vstup, ale (ac to tam dost smrdelo :) ) stalo to za to! Stravili jsme tam asi 2 hodiny. Videli jsme krasne barevne utvary, ktere se tam usazuji z vyverajicich termalnich pramenu, od bile barvy, pres zelenou, zlutou, oranzovou, hnedou, a nekdy az po ruzovou. :) A vsude kolem prskaly a probublavaly gejziry… parada!

Ale nejvetsi uspech u nas melo asi prdici bahno! :))

Nakonec jsme asi pul hodiny cekali, az se k zivotu probudi tamni (asi) nejvetsi gejzir, ktery saha az do vysky 8m. Ma splouchat kazdy 2-3h ale my to stesti nemeli, nam nezaprskal. Samozrejme se k zivotu probudil hned par minut po nasem odchodu, coz jsme poznali podle oblaku pary stoupajiciho z lesa. :)

Dnesek mame cely ve znameni horkych pramenu, prenocujeme totiz v kempu Waikite valley Thermal Pools, kde je v cene i navsteva termalnich pramenu! Horke prameny jsou tu ocividne vsude, hned za stanem se kouri, jako by tam horelo a vsude kolem jsou varovne napisy „pozor, vrouci voda!“ :)

Do bazenu jsme vleteli hned, co jsme postavili stan a nakrmili se. Bazenu je tu nekolik, prvne jsme vlezli do toho nejvetsiho, ten vypada jako klasicky plavecky bazen, jen podstatne teplejsi. Potom jsme zkusili i mensi utulnejsi bazenky a tam uz to bylo vazne teply hodne, voda tam ma 37-39 stupnu, takze ac jste pod vodou, poradne se potite. :) Ale je to super veget, jen jsem byl z toho tepla nejak mimo, jak sjetej. :)) Vsechny bazenky jsme nestihli prolezt, ale treba to stihneme jeste zitra, check-out je totiz az v poledne a bazeny se otviraji uz v sest rano. :)

Sousedi nam vecer dali tip na kratkou stezku, ktera vede hned za bazenky a vede mistem, kde vyveraji prameny, ktere bazeny zasobuji vodou. Byla tma, takze jsme uz skoro nic nevideli, ale uz samy ty oblaka horke pary vsude kolem staly za to a pusobily az desive. Zitra to musime omrknout znovu za svetla.
Cim vetsi zima ted v noci je, tim vic je cely kemp v pare… mazec. :)

Posledni dobou se mi zdaji moje prispevky nejaky nudny, jednak je to tim, ze nam kvuli pocasi nevychazi vylety, co chceme, ale taky mozna i tim, ze uz jsem myslenkama castecne v zaplivane ceske hospe u tocene jedenactky. Omlouvam se, lepsi uz to asi nebude. :))

5 komentářů u „Prd Bahenní“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.