Spousta kamaradu vi, ze jsem zmizel do Kanady, ale vetsina vlastne nevi nic vic. Takze co tady vlastne delam?

 

Pome na ranc. Gladstone Mountain Ranch.

Na ranc nas osud zaval vtipne (uz jsem to strucne zminoval v jednom z minulych prispevku). S Jancou jsme chteli vypadnout nekam do zahranici, bylo nam jedno, kam. Nejake moznosti byly, ale nic nebylo jiste, tak jsme se zeptali pana Facebooka, jestli nekdo o „necem“ nevi. A ono jo. Ozvala se Sarka (Dik, Salino! :) ), ze pred nejakou dobou jeji kamaradka shanela pro kamaradku (a tak dal :D ) vypomoc na ranci v Kanade. Tak jsem se dostal ke kontaktu na Ivu s Aaronem, kteri se o ranc staraji. Vymenili jsme si par emailu a ukazalo se, ze si lidsky sedime a spolupraci by obe strany uvitaly. A osud/vesmir (nazvete si to jak chcete :) ) to zaridil tak dokonale, ze Iva s Aaronem a jejich detmi Arwie, Ronym a Orim meli zrovna cestu do Ceske Republiky! Dokonce si to namirili zrovna do Brna! Sesli jsme se tedy osobne a (jak uz vite) vsechno sedlo jak prdel na hrnec,  placli jsme si, ze se za 2 mesice potkame v Kanade. (Mimochodem, Aaron opakovane zduraznuje, ze na ranci rozhodne nejsme nahodou.) :)

Mezi tim jsem si vymenil nekolik mailu s Ondrou, ktery podlehl Kanade a uz rok na ranci taky vypomaha. Mezi reci z nej vypadlo, ze se v Kanade v cervenci zeni a bodnul by mu fotograf. Takze mam kseft. :)) Diky Ondrovi jsem si na posledni chvili zazadal o kanadska pracovni viza (jen necely tyden pred otevrenim kvot), no a ono to vyslo na prvni dobrou. :) Zbytek nasi cesty do Kanady uz znate z minuleho prispevku.

Tak jsme tady.
Momentalne bydlime v obrovskym srubu (elektrifikovanym, zateplenym :) ). Kdyz napisu, ze jsem se tady prvni tyden parkrat ztratil, tak vazne nekecam.  :)
Pokud pocasi zrovna dovoli, snidame a obedvame na schodech pred domem, odkud mame krasnej vyhled na okolni kopce a lesy.

Nejblizsi civilizace je odtud pul hodiny autem (tady se vzdalenost nepocita v kilometrech, ale v hodinach. :) ).

Je tu krasne!

2016-04-30-DSCF6527

2016-04-18-012751

Nas ranni vyhled.
Nas ranni vyhled.
2016-04-21-002442
Je libo samotu u jezera? :)
2016-04-21-DSCF6281
Ano, vlastni jezero samozrejmosti. :)
2016-04-30-DSCF6523
Mame i hotel. :) Pripravujeme jej na sezonu. Zadny trpytivy hnus, vsechno pekne ve dreve.
Vyhled z terasy "hotelu".
Vyhled z terasy „hotelu“.

Fakcenko

Minule jsem psal, ze jsme na ranci „prislibili pomocnou ruku“. Tak co tady delame? No… ja tady prozatim… ryju, oru, hrabu, prehazuju hlinu a hnuj, teleportuju kyble, trham plevel, macham lopatou, kopu jamy, sazim stromy, zalevam bylinky, vrtam srouby, vrtam diry, tmelim, krotim Johna Deera, uklizim, pomaham… (Taky bych mohl napsat, ze ranc proste pripravujeme na novou sezonu a prijezd navstevniku, ale to by byla nuda. :) ) Proste denne prichazi neco novyho. Nenudim se tady. :)
Aaron si ze me dela srandu – pry se v mym pracovnim zivotopise bude krasne vyjimat obzvlast polozka „shit shoveling“. :D Souhlasim a uz ted se nemuzu dockat, az mi v budoucnu pomuze k nejakymu fajn fleku. (Vazne premyslim, ze si to do toho CV napisu.) :))
Mimochodem, Aaron ma slusnou zasobu zakladnich ceskych slovicek nutnych k pripadnemu preziti v CR. Kdyz jsem napriklad prvni tyden nerozumnel, co znamena slovo „manure“, bez vahani strelil prstem od boku, ukazal na kopu hnoje a hlasi: „Hovno!“ :D

2016-04-30-DSCF6487

Sklenik, nase kralovstvi. :)
Sklenik, nase kralovstvi. :)

Po praci nekdy smrkam hnuj. :D A presto me to bavi. Mam pocit, ze delam neco, co ma smysl (ted uz nemluvim o smrkani), neco uzitecnyho. Vidim za sebou plody svoji prace. To je pro me dulezity, uz dlouho, a cim dal vic, si to uvedomuju. Vim, asi jsem znovu objevil Ameriku, ale ja z toho mam fakt radost. A asi to je na me videt, od „sefa“ jsem dostal oceneni „Hard worker & happy worker“. :)

Jsem rad, ze delam manualni praci, krasne se u ni premysli a cisti hlava. Na to jsem se vazne tesil. Kdyz si vzpomenu, co vsechno mi prislo na mysl pri sazeni vinohradu na Novem Zelandu, nemuzu se dockat, co vsechno vyplodim tady. :)

Diky pestre praci taky znovuobjevuju svaly, o kterych jsem zapomnel, ze je mam. A je fajn citit, ze tam furt jsou. Ma to ale i nezadouci vedlejsi efekty – napr. na zachode jsem obcas nervozni, protoze mam predlokti tak namozeny, az mam pocit, ze nezvladnu manipulaci s papirem (drzim ho jeste nebo uz ne?). :D

Po robote

Kdyz jsem si jeste v Cesku snil o zdejsich volnocasovych aktivitach, tesil jsem se predevsim na treky a potulovani se a nocovani po okolnich kopcich a lesich (fakt nadhera tady)… Jenze kdyz se vam par desitek metru od Rance objevi pres noc velky medvedi hovno, tak takovy vylety proste trosku prehodnotite. :) Fakt je ten, ze do lesu tady nikdo nevychazi bez specialniho obranneho spreje proti medvedum. Tady nebezpeci muze cihat za kazdym stromem. Zajimavosti je, ze obycejny peprak, jaky se da v CR na kazdem rohu bezne koupit pro sebeobranu, je tu zakazany, ale ten vetsi proti medvedum u sebe mit muzete.

Kdyby vas zajimalo, jaka zvirata se tady v okoli vyskytuji, tak jsou to napr. medvedi (hnedy i grizzly), vlci, kojoti, pumy, losi, bizoni, orlove… Proste je tady plno zvirat, ktere bezne u brnenske prehrady nepotkate. :)) A schvalne, ktera 2 zvirata z tech jmenovanych myslite, ze tady pro cloveka predstavuji nejvetsi hrozbu? Hmm? Medvedi a vlci, ze? Nene, bacha si musite davat predevsim na pumy a losy! Nevim, jak vas, ale me to celkem prekvapilo. Pumy jsou zabijaci, maji to proste asi v krvi, pry se za vama muzou pul dne plizit, aniz byste o nich vubec vedeli, a v ten nejmene strezeny okamzik zautoci zezadu na vas krk (dokonce se kvuli nim vyrabi specialni „neprokousnutelne“ limce). No a losi tady dokazou byt taky pekne nasrani, jsou zaznamenany pripady, kdy zabili par lidi. Kdyz budete mit smulu, proste vas zadupe do zeme. Kdyz budete mit trosku stesti, nabere vas na parohy a pred smrti si jeste trochu zalitate.

Nejistejsi je mit s sebou psa, ten udajne spoustu zvirat vcas zazene. No ale nevim, my tady mame k dispozici jen maxipsa Fika (kratkosrsty bernardyn) a ten se dokaze vycerpat uz po minute hratek s minipsem Chelsea (Russel terrier). :) No, abych to shrnul, v lese jsme tady zatim poradne nebyli. :) Nicmene sprej „medvedobijec“ nam domaci uz dali k dispozici, takze to asi brzo prubneme. Kdyz vidite tu nadheru (okolni hory trcici z lesu), proste vas to do prirody tahne. Premyslim, ze misto „neprokousnutelneho limce“ si kolem krku omotam Chelsea, to by mohlo fungovat. :D

 

Tak co tady delame, kdyz zrovna nedelame? Tak ruzne, napr.:

Treba jsem tady byl uz 2x v kostele. Ja, pohan. :)) (Tim „tady“ myslim „45 minut odtud“.) Je to skvela prilezitost, jak poznat novy lidi, a to ja delam moc rad. Zdejsi mse jsou diametralne odlisne od tech, co znam z ceskych kostelu. Tak nejak zivejsi, komunitnejsi, veselejsi, pratelstejsi a nestereotypni. Kdyz se vam zrovna chce, muzete si pri msi malovat a nikoho to nebude poburovat. :) A navic se po ni jde hromadne na kafe. :)) Zdejsi krestanska komunita na me pusobi hodne rodinne. Kdyz ma nekdo nejaky problem, ktery ho tizi, verejne se s nim sveri ostatnim, ti s nim pak jakoby sdili utrpeni. Tezko popsat slovy. Doteky se tady nesetri. Pusobi to na me hodne pozitivne, a to presto, ze nesdilim „viru“. Mam pocit, ze takhle by to mohlo a mozna i melo ve spolecnosti fungovat, nehlede na vyznani. Celkem me to dojima. Obecne jsem z tech jejich msi celkem rozkopnutej, to sdileni a empatie me vazne dostava.

Cestou do/z kostela mijime obrovskou hromadu sutru v Crowsness Pass – Frank Slide. Pred 110 lety tady spadla hora (!!!) na nejakou vesnici a pohrbila vsechny obyvatele, kteri pod temi sutry porad lezi. Prezil jen jeden kojenec, ktereho v sutinach nasli. Puvodni obyvatele Kanady (Indiani – korektne tedy spis „Natives“) pod tou horou vzdy odmitali spat (natoz se tam usadit), odjakziva tu horu nazyvali „horou v pohybu“, proste to z nejakeho tajemneho duvodu tusili… pohrbeni tady tedy jsou vyhradne belosi.

Minulou nedeli (2016-04-24) nas Ivca nas vzala na Kananaskis Pro Rodeo. Velka spolecenka udalost.

Tough cowboys everywhere. :)
Tough cowboys everywhere. :)

Jakozto milovnik (tepelne neupravenych) zvirat jsem mel strach, co me ceka, obaval jsem se, ze budu svedkem tyrani zvirat. Nicmene rodeo by se konalo at uz bych tam byl nebo ne, tak jsem si rekl, ze jednou za zivot bych to zazit mohl… A jake byly pocity? Hned na uvod se na „stadion“ vritilo deset nadhernych koni osedlanych deseti slecnami (bohuzel netusim, jestli to byly kocky, byl jsem uchvacen krasou zvirat). To vam bylo neco tak nadhernyho! Ty ladny pohyby, ta sila a majestatnost, souhra… Nekecam, vazne me to dojalo a musel jsem se hodne snazit, abych zamacknul slzu. Dokonaly zacatek. No a pak prislo na radu rodeo. Jizda na „divokych“ konich, jizda na bycich, chytani zvirat do lasa atd… Krome slalomu bylo z meho pohledu skutecne vse hodne o tyrani zvirat. Zkusenost to byla zajimava, vykony „uctyhodne“, ale jednou stacilo. Jasne, oproti tem spanelskym jatkam je to cajicek, temto zviratum se na pohled skutecne nic nestalo a odesla po svych se vztycenou hlavou, ale… je libo trosku pritahnout slabiny? ;)

2016-04-24-DSCF6396

Kazdou stredu vecer se v 45 minut vzdalenem klubu The Green Hill (v Blairmore) konaji verejne hudebni jamy. Oba mame s Jancou po muzice abstak, tak jsme vyrazili. No, malem vlastne nevyrazili, zjistili jsme totiz, ze mame prazdny penezenky… a bez penez jam nejez. :) Domaci nebyli doma, takze jsme si nemeli od koho pujcit. Na stesti pro nas ale nekdo ztratil par drobnych v knihovne, tak jsme si je pujcili. :)) Ke „kradezi“ jsme se ale samozrejme pozdeji priznali a vse vratili. No, kazdopadne jsme diky tomu nalezu meli kazdej na jedno pivo (ktery stoji 5 CAD) a mohli tak vyrazit. :)
Jam byl super! Prekvapive prijemny zazitek. Presto, ze to byla akce, kdy si k mikrofonu nebo nastrojum (kytary a bici) muze stoupnout prakticky kdokoliv, tak to melo hodne vysokou uroven. Poradatel hned poznal nase ksichty z kostela, slovo dalo slovo a Janca uz po nekolika minutach stala na „podiu“. A ze ji to slo! Za jeji vykon jsme dokonce dostali dalsi 2 piva na ucet podniku a nejaky stamgast Janci vrazil do ruky pet dolaru. :)) Janca si za ten vecer na podiu vystrihla cca pet kousku a kdyz jsme v pul jedne rano odjizdeli, vypadala hodne spokojene. Na mobil jsem nahral, jak Janca rozjela Smells like teen spirit od Nirvany, ale dostal jsem zakaz zverejneni. :)

2016-04-27-DSCF6473

Obcas se na ranci vzajemne bavime s prckama.
Janca napr. pravidelne uci zpivat a hrat na kytaru malou Arwi.

2016-04-23-022033

Arwi se taky stala Jancinou osobni vyzazistkou. :) Coz nas, kluky, samozrejme nebavi…

2016-04-27-DSCF6463

…takze se radsi treba… schovavame do gauce. :))

2016-04-27-DSCF6467

Skvela zprava pro me byla, ze na ranci maji slackline! Tak jsme ji jeden den s Ronym a Orim otestovali. Ti dva se nekdy umi pekne postuchovat (jako kazdi brachove), ale na lajne bylo videt, ze jsou sehrana dvojka – Rony Oriho parkrat na lajnu zvednul a behem nekoordinovane chuze jej nekolik metru pridrzoval, aby jej udrzel ve vzduchu. Orimu se pak diky tomu paradne rozsvitily oci, kdyz zjistil, ze z nas tri dosel vlastne nejdal (na brachovu podporu v te euforii zapomnel). Rony ho v tom pocitu nechal. Radost tohle sledovat. :)

Kdo na fotce najde stydlina Oriho? :)
Kdo na fotce najde stydlina Oriho? :))

A na konec jeste zviratka, tentokrat pozitivne. Abych o zdejsich dravcich nemluvil jen negativne, tak musim zminit, ze dokazou byt i uzitecni. Treba tento tyden jsem u „naseho“ jezera nasel mrtvyho ptaka… teda zbytek, co z nej zbyl… konkretne jedno kridlo… ehm… fragment kridla… No proste se nam hodilo, orval jsem mu peri, at se muzem paradit. Konecne mame nejake ozdoby do dredu. :D

Kdybyste nevedeli, kam v lete na dovolenou, mel bych pro vas tip... :)
Kdybyste nevedeli, kam v lete na dovolenou, mel bych pro vas tip… :)