Nudle tady, nudle tam

V HK jsme meli cca 14 hodin cas do dalsiho letu, coz zni super, clovek by rekl, ze bude aspon cas na prohlidku Hong Kongu… ale tak snadny to neni. My mame viza jen na NZ, takze na HK muzeme zapomenout, celych 14 hodin jsme travili na letisti. :)



Zacali jsme snidani, dali jsme si nejake cinske nudle s omackou podobne bolonske. A jelikoz jsme v HK, tak se samozrejme zadna vidlicka nekonala, dostali jsme jen hulky. Ale kupodivu to slo, za par minut jsem mel pocit, ze jsem v krmeni se hulkama profik :)
Na letisti se to celkem tahlo, nebylo tam co delat, jen jsme ruzne posedavali a polehavali.
Kdyz prisel hlad, skocili jsme si znova na nudle, ale jelikoz jsme uz byli pokrocili nudlari, dali jsme si menu… A to vam byla hruza! :D El to mela pomerne v pohode, jeji nudle chutnali podobne jako ty minuly, ale ja mel nudle plavajici v nejakem vyvaru s kusy masa a kosti a monstroznimi houbami… A najednou me hulky vubec neposlouchali! Myslel jsem, ze se nenajim! Nakonec jsem to do sebe nahrnul lzici :) Dostali jsme k tomu i „zakusky“, ten muj vypadal jako krizenec chobotnice a kurecich kridel a byl hnusnej! El dostala zakusek, kterej vypadal lip, skoro jako sushi. A byl taky hnusnej! :D Fuj.
Nicmene jsme den na letisti nejak prezili a dockali se naseho letu do Aucklandu. Ten trval pres 10 hodin, ale narozdil od minuleho letu to diky podrimovani uteklo pomerne rychle a my byli kolem druhe odpoledne tamniho casu v Aucklandu.

Jeste na letisti jsem si koupil novozelandskou sim-kartu a jelo se do centra ubytovat.
Abych pravdu rekl, mel jsem pocit, ze nejsem v Aucklandu, ale porad v Hong Kongu, vsechny obchody jsou tady popsany nudlovym (cinskym) pismem, zvlastni.
Ubytovani mame na tri noci a v pokoji s nami je dalsich asi 10 lidi. Ale jinak celkem pohoda. Na veceri jsme si koupili jen nejake pecivo, dzus a mleko. Mleko tady chutna uplne jinak nez u nas, nemuzu rict, jestli lip nebo hur, proste jinak. Dzus je tady takovej dzusovatejsi, podstivejsi. :) No a po veceri (kolem osme) jsme sli spat. Spi se tu dobre (i kdyz po te ceste bych mozna spal kdekoliv), vzbudil jsem se „az“ ve ctyri rano. A jelikoz uz asi neusnu, tak pisu blog. :)
No nic, musim koncit, El taky nemuze spat a uz sem padi… :)

Létající bar


Nocovani v cabine nebylo nejprijemnejsi, sice jsme si priplatili 5EUR za topeni, ale presto mi byla dost kosa. Az rano se ukazalo, ze topeni El v noci ztlumila, protoze ji bylo (u topeni) moc teplo. Grrrrr! :))
Vecer se nam uz nechtelo do sprchy, tak jsme do ni vlezli az rano. Samozrejme jsme si rucniky nechali v krosnach, ktery uvidime az v Aucklandu… ale El nastesti jmenovala rucnikem sve triko (dokonce mi jej pujcila – asi se citila provinile kvuli vypnutemu topeni :D ).

Na letisti jsem si vsimnul, ze jsem ztratil prvni vec, muj oblibeny satek. :( Snad to byla prvni a posledni ztrata.
Let z Amsterdamu do Hong Kongu trval 12 hodin, ale presto ubehl celkem rychle. Hodne tomu pomohlo to, ze na kazdem sedadle je monitor, na kterem si muzete kratit chvili sledovanim spousty filmu. Ja za cestu zvladnul dva.
Hodne lidi si stezuje na stravu, ktera se v letadlech podava, to ja ale nemuzu, ja si pochutnal :) Navic mi prinesli pivo, vino, kafe, caj… No pohadka :)
Jen skoda, ze jsme behem letu neusnuli… Z Amsterdamu jsme odletali kolem poledne a pri priletu bylo v HK zrovna cca osm rano, takze jsme preskocili noc a jsme ted tak trochu zivi mrtvi :)

Red light district

Po vydatnem spanku (ktery jsem uz dlouho potreboval) jsme vyrazili na letiste a ac jsme jeli hodne brzo a meli tak spoustu casu na odbaveni, nestihli jsme ani foto-vystavu, ktera tady zrovna probihala… Tak jsem si alespon cast z ni z dalky vyfotil :)

Let do Amsterdamu je tak rychly, ze si clovek ani nestihne precist noviny, trva polovinu co cesta busem Brno-Praha :))
V Amsterdamu jsme nemeli zadny konkretni program a tak jsme se proste jen toulali ulickami a samozrejme jsme nezapomneli navstivit Red Light District, kde bylo zbozi ruznych barev a velikosti ihned k dispozici :))

Na kazdem rohu (spis jeste casteji) je tady nejaky sexshop a velikosti zde prodavanych pomucek nas celkem zarazila… ale El na to nakonec prisla, pravdepodobne maji uplne jinou funkci, nez jakou by si cesky chlipak predstavoval… jsou to asi vesaky na obleceni nebo tak neco :))

Ze vsech tech udu kolem se mi zachtelo na zachod, coz je vzdy dobra zaminka k navsteve hospody!

Po male pivni ochutnavce jeste nakoupit snidani a hura do campu do nasi „cabiny“.

PS: Pri ceste z hospody tady hodne ocenite, ze se da koupit listek na mhd kreditni kartou, a to na nastupisti i primo v busu. Prakticke :)

Balička

Posledni dny pred odjezdem se toho delo tolik (baleni, louceni,…), ze jsem z toho tak mimo, az nevim, co k tomu napsat. Ale jedno vim urcite: Louceni bych zakazal! :)

Nicmene se mi podaril jeden kousek, ktery mi odjezd aspon trochu zprijemnil. Noc pred odjezdem jsem na rozloucenou obalil cele kornakovo auto smrstovaci folii, abych se rozloucil, jak se slusi a patri. Jako tresnicku na dortu jsem cele auto jeste dukladne navlhcil, aby na nem dobre drzela mouka, kterou jsem mel shodou okolnosti u sebe :D Skoda, ze jsem si s sebou nevzal fotak, abych si to svy umelecky dilo vyfotil.
No, snad na me Kornak bude vzpominat v dobrem :D Dalsi den tam auto stalo porad ve stejnem stavu a celou nasi vypravu na ceste do Prahy radne pobavilo. A dle sms, ktera mi pak od Kornaka prisla, zabavilo i jeho :))

PS: Vetsinu prispevku budu psat na mobilu, proto pisu bez diakritiky.

letem Brnem za „cvajglem“

Den odletu na NZ se blíží, utíká to jako voda, za 10 dní už budeme na cestě. Takže je vhodná doba, začít něco dělat pro to, abychom mohli v klidu pláchnout. Ne, že bychom neměli nic zařízený, už máme letenky a ubytování na první tři noci v Aucklandu, ale přece ještě zbývá zařídit pár věcí…

Takže jsme dnes začali zřízením kartičky zmocněnce pro rodiče, aby nám měl kdo vybírat poštu. Další krok byl výpis z účtu. Při příletu na NZ totiž musíte být schopni prokázat, že s sebou máte dostatek financí (cca 60 000 Kč), abyste pro NZ nebyli jen přítěží. Nenapadá mě, jak jinak, kromě výpisu z účtu, to pánům na letišti dokázat. Zajímavý je rozdílný přístup jednotlivých bank. Po mně „moje“ Česká spořitelna za výpis nic nechtěla (i když, možná se budu ještě divit :o) ), ale výpis mi byli ochotní udělat jen v češtině a navíc, přesto, že je hodně podrobný, na něm chybí měna! To Eliška je na tom, líp, ta té tam měnu dali. Ale taky si řekli o 400 Kč! Navíc zcela zdarma dokument přeložili do nesrozumitelné česko-německo-anglické verze. No budou z nás mít na letišti asi radost. :oD

Momentální plán po příletu do Aucklandu je takový, že pořídíme auto, ve kterém budeme přespávat různě po kempech, parkovištích atd. Jednou z nevýhod takového způsobu přežívání ale je absence elektriky, což, pokud chci udržovat tento blog naživu pomocí mobilu, který vydrží nabitý jeden den, je skutečně problém. To chce nějak vyřešit!
No a jelikož jsme chytří a moderní cestovatelé, tak jsme to taky vyřešili (no dobře, poradil mi brácha :o) ). Pořídili jsme solární nabíječku. Hurá, budeme on-line! :o)

Závěr dne byl víc než příjemný. Poseděli jsme v nekuřácké hospůdce s (teď už ex-) spolubydlícími, Lenkou a Ondrem. Bydlel jsem s nimi tři a půl roku v jednom bytě a teď, den po tom, co jsem se odstěhoval, jsem s nimi poprvé v hospodě! Paradox. Nechápu, jak je to možný, ale je to vážně tak. :o) Bylo to fajn, mlelo se a pilo se (Zweigel byl fakt luxusní). Už teď se těším na vítací posezení! :o) Budete mi chybět!
Že zdravím Flidais! ;o)

Lenka s Ondrem nad „cvajglem“ :o)

loučení za loučením

Tak je to tady, dnes po necelém roce a půl dobrovolně opouštím naši nadnárodní korporaci a od zítřka se stávám nezaměstnaným. Ne, to zní blbě, stávám se volným. :oD Super je, že při odchodu necítím žádnou zášť, nemůžu říct, že by mě tam někdo vyloženě sra..štval. :o)) Naopak jsem měl to štěstí, že jsem se dostal do pravděpodobně nejmíň problémového teamu, co jsme mohl. I vedení se všemi jednalo férově a slušně, což (po zkušenosti z minulého zaměstnání) rozhodně není všude zvykem.
Tak dik „kolígs“ a doufám, že se občas ozvete!

Poslední vykročení z IBM

Aby toho loučení nebylo málo, ještě ten den jsme se museli odstěhovat z bytu, protože ještě ten samý večer se tam stěhovali noví nájemníci. Byl jsem tam cca 3 a půl roku, po odchodu od rodičů bylo toto první místo, které se dalo nazvat domovem, chybět mi bude hodně.
Žabovřesky, podle mě nejlepší brněnská lokalita. 10 minut trolejbusem do města, 10 minut pěšky do lesa, 10 minut pěšky do práce… a co je hlavní hned za rohem KD Rubín s cca 5 hospodami. :oD
Bude mi chybět ten úžasný výhled na Brno, jeden z nejhezčích v Brně vůbec. Chybět mi budou určitě i spolubydlící, moc fajn lidi, se kterými jsem nikdy neměl žádný problém.
No, nebylo to pro mě snadný loučení.

Posledni pohled na „doma“


mrrca má nový blog – proč?

Vy, co mě znáte, víte, že jsem od 1.1.2011 spustil foto-blog Foto365.cz (již nefunkční) – můj první pokus o Projekt 365.
Původní myšlenka byla taková, že přidám každý den jednu fotku. Co možná nejkvalitnější fotku. Zároveň jsem chtěl ke každé přidat nějaký průvodní text, aby tento web sloužil zároveň jako můj deník, mám totiž celkem bídnou paměť a tohle by byl ideální způsob, jak svoje vzpomínky někde uchovat.
Zpočátku mě to vážně bavilo, měl jsem občas pocit, že si najednou všímám věcí, který mě do té doby unikaly, ten lov jsem si užíval a některé fotky z té doby se mi dost líbily. Postupně se z toho ale bohužel stala tak trochu povinnost a tak se web chtě nechtě začal plnit obrázky, ke kterým bych se raději vůbec nehlásil, proto jsem se 23.3. rozhodl, že tam už fotky nebudu přidávat za každou cenu každý den… raději méně jakžtakž koukatelných fotek než hromada odpadu.
Jenže kvalita se potom bohužel už moc nezvedla. Fotky jsem začal přidávat jen výjimečně, když jsem byl někde na výletě nebo jsem měl pracovní focení (svatby atd.) a z toho důvodu se taky rapidně snížila návštěvnost webu (ne, skutečně se nedivím :-) ).
No řekněte, má takový foto-blog nárok na život? No, nemá! :-)

No a jelikož 12.11.2012 odlétám na rok pracovat a cestovat na Nový Zéland, což je pro mě dost zásadní krok v životě, tak jsem se rozhodl, že je to zároveň ideální příležitost ke změně přístupu k blogu. Takže už ne pouze foto-blog, ale klasický blog, kromě nudných obrázků i sem tam nějaký ten text o mých dojmech z mého putování u protinožců.
Ale samozřejmě doufám, že mi to vydrží déle.

Pro psaní mám dokonce ještě menší nadání než pro focení, takže nečekám, že si tento blog najde mraky čtenářů… je možné, že se sem občas mrkne jen rodina a hrstka kamarádů, co chtějí vědět, jestli ještě žiju… ale ono to stačí! ;-)

weirdo's weird world