O zdejsi pohostinnosti

Dopoledne (2011-11-24) to vypadalo, ze nikam nepojedem ani nepujdem, vydatne prselo. Ale do obeda se najednou pocasi docela umoudrilo, tak jsme vyrazili. Z delnika se vyklubal… jak to nazvat… lesni pracovnik? Cistokrevny maor a moderni drevorubec. :D
Chtel nas vzit na nejakou plaz… to jsme ale jeste netusili, ze toho s nim zazijeme mnohem vic! ;)
Prvni zastavka bylo misto, kde pracovali jeho kolegove. Tezkymi stroji tam zpracovavali pokacene stromy. Mozna to zni nudne, ale my z toho pohledu byli nadseni! Hrali s temi stromi jako se sirkami! Strasne fajn bylo, ze jsme nikoho svoji pritomnosti neobtezovali, chlapi nam z tech masin mavali a i ti nejvetsi vazbouni se usmivali. :)

Pak jsme vyrazili smerem na slibovanou plaz. Byla to hodne dlouha cesta lesem, cesta, kterou by nase auto rozhodne neprezilo. Bohuzel jsme si moc nepokecali, protoze nase uz tak chaba anglictina mela problem s jeho prizvukem. Ale nejak to slo. :)
Cestou jsme mijeli obrovske jiz vykacene oblasti, byl to celkem smutny pohled. Nastesti ihned po vykaceni aspon sazi nove stromy.
Nakonec (preskocim navstevu opustenych maorskych osad uprostred lesa :) ) nas privezl az na pobrezi, kde na nas cekala krasna pisecka plaz poseta velkymi cernym kamenim. Uzasne misto a nebyla tam ani noha. Ale neni se cemu divit, od kempu (ktery je sam o sobe uz v pustine) sem pesky trva cesta pry minimalne ctyri a pul hodiny (dle cesty bych rekl, ze i vic :) ). Autem se sem nikdo nedostane, protoze uprostred lesa je na ceste zamknuta zavora (od ktere my meli klice :D ).
Skoda, ze nam nevyslo pocasi na hezci fotky.

Po vyletu jsme vdecne podekovali… jenze nas pruvodce nas jen tak nepustil… pozval nas jeste s chlapama z jeho smeny na pivo! :D A takove pozvani my proste neodmitame. :) To jsme jeste netusili, jak daleko nejblizsi hospoda je… byla to vazne streka, netroufam si radej odhadovat. V cili jsme meli pocit, ze jsme v hospudce na divokym zapade, melo to tam specifickou prijemnou atmosferu. Dostali jsme dva lahvace (jeden tu mel 745ml), ktere nam ani nebylo dovoleno zaplatit, udelali jsme fotku a zase se jelo. :)



(Tak a tento mini-odstavec preskoci rodice!) :)
Samozrejme, ze pili vsichni, vcetne ridice. A co vic, ten jeste cucal lahvaca po ceste zpet. :D

Byli jsme plni dojmu, prijemne prekvapeni zdejsi pohostinnosti, to ale nebyl konec, jeste nas cekala jedna zastavka. Nas maorsky pritel totiz chtel pozdravit svoje zname, tak jsme jeli na navstevu. :) V cili nas cekala takova provizorni chaloupka na samote na kopci. Samozrejme bez elektriky. Nikdo ze zdejsich nebyl otraveny z nasi pritomnosti, naopak nam jeste s usmevem nabidli caj. Lidi tu jsou proste fajn. :D



V kempu jsme opet podekovali za uzasne zazitky a rozloucili se. Vzali jsme si ingrediencre (testoviny :) ) na veceri a vyrazili do kuchynky. A tam jsme potkali koho? Opet drevorubeckou bandu. :D Dopijeli piva, ktery v hospode nakoupili. Hned jsem dostal dalsi pivko. :D K veceri nam jeste prinesli chleba a salam k zakusovani. Neuveritelny, ze? :) Vic, nez prijemny den. A to jen diky nahodnemu setkani u snidane… rano to vypadalo, ze se budem cely den schovavat v aute pred destem. :)
Cely tento den byl mnohem uzasnejsi, nez se z mych kecu zda, jen ja proste nejsem spisovatel. :)

Po ranni sprse jsme se sbalili a jeli se podivat na obri stromy Kauri, predevsim na majestatniho Tane Mahuta. Neuveritelny gigant!

Jinak byl cely nasledujici den ve znameni cestovani (to rizeni me tady vazne nebavi, je to nekonecny a clovek se nemuze kochat). Navecer jsme rozbalili stan v kempu Matai Bai. Je tu hezky. Jak jinak. :)

7 komentářů u „O zdejsi pohostinnosti“

  1. Zdravím, je to fakt na cestopis, úplně závidím nevšední zážitky. Napřed jsem se lekla, že si chceš přivydělávat jako dřevorubec :-), ta představa mě dost pobavila, nakonec to vše dobře skončilo – u piva (nečekaně). Hodně super zážitků. Vossina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.