Nudné čtení o palačinkách

1.5.2012 (utery)

Vyrazili jsme smerem k mestu Murchison, dle mapy to melo byt vetsi mesto a tak jsme se rozhodli, ze tam udelame pauzu a na dva dny si zaplatime ubytovani nekde v teple, pod strechou.
Bylo ale uz pozde a tak by se nevyplatilo platit za celodenni ubytovani v hostelu, proto jsme se nakonec utaborili jeste pred mestem, v Owen River Tavern & Motels. Bylo to taboriste u ktereho nebylo nic, jen hospoda… takze idealni misto! :) Na novozelandske pomery to tu bylo hodne levne (levnejsi uz je jen DOC) a byly tu dokonce teple sprchy! :)
Smyli jsme ze sebe pot za posledni tyden a sli se obstastnit do hospody. :) Tam nas cekal krb (a pivo), takze se nam odtud zpatky do stanu moc nechtelo, venku byla totiz poradna kosa… Ale penezenka uz po druhym pivu zavelela ke spanku… :)
Stan uz byl za tu kratkou dobu namrzly! Brrr! I cela noc byla mraziva, nejak se mi nedarilo zahrat promrzle nohy…

2.5.2012 (streda)

Rano jsme se „probudili“ do mlhy… poradne mrazive mlhy! Byla nam porad takova kosa, ze jsme se rozhodli odlozit snidani a rychle se prepravit do mesta, kde se konecne ubytujeme v miste s vytapenou kuchyni, kde si neco v teple dame. :)
V Murchisonu jsme ale plany zmenili a rozhodli se, ze popojedeme jeste dal, do Westportu, vetsiho mesta.
Pred odjezdem jsme nakoupili snidani a posnidali aspon ve vyhratem aute. :) Nahodou (pri hledani verejneho WC :)) ) jsme tu narazili na velky antikvariat, ktery jsme zrovna prosmejdili a nasli spousty hezkych zbytecnosti. Odolali jsme a koupili jen anglicky vykladovy slovnik za dolar! Jestli tudy ale pojedeme zpet a ja u sebe budu mit nejakym zazrakem balik penez, koupim si tu nejaky retro fotak! :))

Ve Westportu jsme se na informacich poptali na ubytovani a slecna nam hned ochotne obvolala zdejsi hostely, aby nam zjistila ceny. Vyhral to samozrejme ten nejlevnejsi, Basil’s Hostel, kde jsme si zaplatili dve noci v peknem dvouluzkovem pokoji s topenim! :)) No topeni to byt melo, ale na zahrati mistnosti potrebovalo minimalne dvanact hodin, takze zadna slava… ale nefoukalo a neprselo sem, takze super! :))

Jeste pred naprostym odevzdanim se flakani se jsme udelali kratky vylet do mesta a dali si v jednom z lokalnich fastfoodu jejich specialitu – pecene brambory! A to byla basta! Spousta zeleniny, jogurtovy dressing, smetana, houby, slanina… mozna ty ingredience zni, ze se k sobe vubec nehodi, ale bylo to vazne vyborny! V tomto pripade mi ale vubec nesedi pojmenovani „fastfood,“ melo to tu atmosferu… pekne prostredi, z radia se linula hudba padesatych az sedesatych let… na obrazu namalovana Marilyn poslouchajici Elvise hrajiciho na kytaru u zapadleho neonoveho baru… Mel jsem skoro pocit, ze jsem v nejakem atmosferou nasaklem americkem cowboyskem zapadakove… :)) Ale mozna jsem nebyl zase tak daleko od pravdy… dobytka se chova i tady spousta a country tady leti mnohem vic nez jinde… takovy novozelandsky divoky zapad. :))

Na vecer jsme si udelali slevnenou pizzu ze supermarketu a pak uz se nedelo nic. :)

3.5.2012 (ctvrtek)

Ani dnes se tempo nezmenilo, vetsinu casu jsem stravil upravovanim fotek v posteli. :)
Ve meste jsme jeste dokoupily zasoby plynovych bomb do varice. Nastesti jsme je nevzali v predrazenem outdoorovem obchodu, ale sehnali jsme je v obchodu ala Baumax za temer polovicni cenu.
V kramu „Vse za pusu“ jsme poridili i nejake svicky, abychom si na trecich meli v chatach cim svitit.
Navstivili jsme i zdejsi „charitativni second hand,“ nevim jak jinak to nazvat, je toho plny cely NZ… proste se tu da koupit ruzne pouzite zbozi a vytezek pak jde na charitativni ucely. My tam koupili asi osm cisel casopisu National Geographic po dvaceti centech. Super cteni s peknyma fotkama za jeste hezci cenu, co na tom, ze jsou to dvacet let stara vydani. :)

Jinak se vazne nedelo nic. :)

4.5.2012 (patek)

Tak nam flakaci dovolena ve Westportu skoncila, je cas se hnout dal. Pred odjezdem jsme chteli jeste navstivit festival Country hudby, ktery tu mel dle plakatu v devet rano zacinat. Sice country neposloucham, ale myslim, zed by to mohl byt fajn zazitek. Festival mel ale asi hodne pomaly rozjezd, nikde ani noha (ani organizatori), takze jsme to vzdali a vyrazili na cestu.

Chteli jsme navstivit naucnou stezku v Dennistonu venovanou historii zdejsi tezby uhli. Zastavili jsme ale na parkovisti u zacatku trasy a zjistili, ze trasa je jen jednosmerna, trvala by tak sest hodin a vse zajimave je pritom az nakonci, kam se dalo zajet taky autem. Takze jsme se rozhodli, ze popojedem na druhou stranu a prozkoumame to jen tam.
Takze z parkoviste couvam… couvam… a najednou sup do prikopu! :D Uprostred parkoviste byl hluboky prikop plny bahna a vody, ktery nebyl nijak ohraniceny a ani ve zpetnym zrcatku nebyl videt… No proste jsme tam uvizli. :) Padli jsme tam tak pekne, ze zadek byl cely zaboreny v bahne a predek majestatne trcel vzhuru (mame nahon na predni :) ). El ani nemohla otevrit svoje dvere. Ty moje ale otevrit sly a tak jsme se (pres bahno) dostali ven. Kolem nebyla ani noha, jen dva nebo tri domy opodal, takze jsem se vydal tim smerem hledat pomoc. Nastesti jsem ji ale nasel, kdyz jsem zacal pani licit, co se nam stalo, tak se pousmala, bylo ji to hned jasny, pry nejsme zdaleka prvni. :)) Po chvili prijel na pomoc jeji manzel s malou ctyrkolkou, kdyz ale videl nase auto trcici ze zeme, otocil se a jel radej pro neco vetsiho, poradnej Jeap s nahonem na vsechny ctyri. :)) Prisli se podivat i sousede… no byla to sranda :)) Ale happy end, auto je venku, je cely a zatim stale jezdi. :)

Prejeli jsme tedy na druhou stranu Denniston Walkway, kde nas cekala docela zajimava expozice mapujici historii zdejsi tezby uhli od konce 19. St. Cela trasa je venovana prevazne unikatni monstrozni kolejove draze, po ktere se zde na vagonech spoustelo uhli z prudkeho svahu dolu. Prazdne voziky se zespodu tahali ocelovym lanem protivahou plnych voziku nahore, takova monstrozni kladka. Obcas se mechanismus pouzival k doprave lidi nahoru… a dost lidi se tam taky zmrzacilo, pripadne zabilo…
V dobe nejvetsiho rozkvetu mela zdejsi uhelna osada pres jeden a pul tisice obyvatel, dnes uz tu nezije nikdo. Uhli se v okoli ale stale tezi.

Po vetsine domech zbyly jen krby

Dalsi zastavku jsme udelali v Millertonu, dalsim uhelnem mestecku. Vedl sem dokonce „Grant Canyon“ – hodne strma silnice vyhlodana do skal. (Samozrejme, ze cestou zpet jsme si tu opet pripalili brzdy. :) ) Mela tu byt dalsi naucna stezka, ale nasli jsme jen pozustatky neceho… neurciteho. :)

Stezka vedla jen na vyhlidku na kopci, ktera ale nestala za tu drinu. :)

Cestou na sever jsme jeste narazili na muzeum country hudby. Lakala nas navsteva, ale odradilo nas vstupne 5$ (za to uz je skoro noc v DOC kempu :) ). Pan nas dokonce nechal nahlednout za dvere na expozici v domneni, ze nas tak nalaka, ale spousta plakatu cizich lidi po stenach a stohy nicnerikajicich gramodesek nas nepresvedcily. No mozna to mohlo byt i zajimavy, ale prachy jsou prachy. :(

Stan jsme tentokrat postavili v kempu Gentle Annie Beach Cowshed & Caffe. Byl to takovy raj u more a byli jsme v celem kempu sami, asi uz je vazne na kempovani zima (tss, blbost! :) ). Dokonce ani majitel se dlouho neukazoval, byl tam jen vzkaz, ze se mame zapsat do knihy a ze on uz si nas casem nekdo vsimne… :) Byla tu dokonce sprcha a free wifi! Roli spolecenske mistnosti tu plnila opustena kavarna. :)

Maji tady mapu celeho sveta, do ktere navstevnici zapichuji spendliky podle toho, odkud pochazi… no a diky nam uz je tam i spendlik z CR! :)

Puvodne jsme chteli zustat jen jednu noc, ale je tu tak prijemne, ze si priplatime i druhou. Asi lenivime nebo na nas uz leze zimni spanek. :)

Ne zrovna prijemnou spolecnost nam u stanu dela ptak Weka, je to neletava otravna bestie… takova oprskla exoticka slepice, ktera si pro kus zvance zaleze klidne az do auta! :)

5.5.2012 (sobota)

Cely den jsem se flakal a cumel jsem do notebooku i kdyz jsem tam vlastne ani nemel poradne co delat. Free wifi je strasny zlo! :) Ale ne, ze bych to na tom webu jen tak proflakal, taky jsem omrknul par uzitecnych malickosti… ( Ale o tom konkretne treba po navratu do CR, at nepredbiham… )

Az na vecer jsme se sli projit podel plaze. Vysli jsme zrovna v idealni cas a stihli tak ten nejkycovitejsi primorsky zapad slunce! Az ty fotky uvidite, rozplacete se dojetim! :D

O kousek dal jsem mel pocit se more poradne rozburacelo, obri vlny tady vazne budily respekt. Dosli jsme az k fotogenickym skaliskum, kde jsem si chtel udelat obrazek rozboureneho more, ale nakonec jsem to radej vzdal, vlny na me az moc dorazely. :)

Po prochazce jsem jeste vyuzil wifi a poklabosil s domovinou.
Vecer jsme jeste chteli kousek popojet a navstivit jeskyni, ktera nam byla majitelkou doporucena, protoze tam ziji cervi, kteri v noci sviti, ale lenost opet zvitezila. :( Snad na cerviky narazime jeste nekde jinde. :)

6.5.2012 (nedele)

Dnes jsme se konecne dostali do Oparara Basin, oblasti, ktera byla tady na severu nasim hlavnim cilem a kde jsme chteli udelat par kratickych snadnych treku.

Poslednich 16 km opet vedlo po uzke sterkove ceste. Ale tentokrat se tak klikatila po kopcich, ze jsme tam nekde ztratili poklici od jednoho kola. Snad v tom rozkladu auto nebude pokracovat.

Prvni pesi trasa nas zavedla k Oparara Arch – majestatni skalnaty oblouk, ktery se nam najednou uprostred lesa tycil nad hlavami. Bylo to tak obri, ze jsem nevedel, jak to vyfotit, zblizka se to neveslo do zaberu a zdalky uz zavazel les. Grrr!

Ale cesta sem vedla podel fotogenicke zelezite cervene reky, takze jsem neco cvaknul aspon tam. Dokonce jsme tam videli par Blue Duck. Je to vzacny druh kachny, ktery zije jen na NZ a nikde jinde na svete nema zadne „pribuzne,“ zije jich poslednich nekolik tisic, takze jsou prisne chranene. Krome barvy jsou zajimave i tim, ze samice piska a samec vrci (nebo naopak), zadny „kvak kvak.“ :)

Dalsi trasa nas zavedla k Moria Gate Arch – tento oblouk byl sice mensi, ale nemene zajimavy, cesta k nemu vedla skrze peknou jeskyni. Docela pohadkove misto.

Vychod z jeskyne pod oblouk

Cestou zpet jsme mijeli jezero Mirror Tarn uprostred lesa. Hladina tu byla tak dokonale klidna, ze to skutecne pusobilo jako zrcadlo. Skoda, ze jsem pres stromy prd videl. :)

Po sterkove ceste jsme pojeli jeste kousek dal a navstivili dve jeskyne. Povinnou vybavou tu byla celovka, bez te by se tam clovek ponoril do absolutni tmy (coz jsem samozrejme taky vyzkousel :) ).
Prvni byla jeskyne Crazy Pavement Cave, mensi jeskyne, ktera byla zajimava tim, ze tu ziji chraneni pavouci. Ty jsme sice nevideli, ale jejich kokony s vajicky visely vsude kolem. :)
Druha jeskyne, Box Canyon Cave, byla uz rozsahlejsi a bylo v ni i par mensich rozvetvenych klaustrofobickych chodbicek, tady by mi nebylo zrovna nejlip, kdyby mi prestala svitit celovka. :) A i tady pry zije najaky unikatni „bezbarvy slepy zivocich,“ ale my nic nevideli, asi je bezbarvy tak moc, az je neviditelny . :))

Na noc jsme popojeli do DOC kempu Kohaihai u Great Walk Heaphy Track.

7.5.2012 (pondeli)

Zdejsi petidenni Heaphy Track jsme uz driv zavrhli, jeho nevyhodou totiz je, ze zacina a konci na uplne jinem miste a doprava zpet by stala sileny penize… ale kdyz uz tu jsme, tak si projdeme aspon kousek.
Prosli jsme se tedy po treku az na Scotts beach – krasnou plaz plnou skalisek… bylo by tu vazne krasne nebyt zase tech nenasytnych krvelacnych Sandflies! Ty bestie by nas sezrali zaziva, po par minutach jsme museli prchnout!

Nakonec jsem rad, ze jsme Heaphy Track jen takto ochutnali, z toho, co jsme videli, se zda, ze by to nebylo nic pro nas… uz jen to, ze je po cele delce sjizdny na kole… Proste nuda. :)

Nejak jsme se zdrzeli, dalsi kouty tady na severu dnes uz prosmejdit nestihneme… vlastne se nam uz asi ani nechtelo. :)
Jedeme, vyrazime smerem k Pancake Rocks u Punakaiki v oblasti Narodniho Parku Paparoa. Jsou to pry skalni utvary, ktere svym vzhledem pripominaji palacinky naskladane na sebe. Tak uvidime.

Do oblasti NP Paparoa jsme prijeli uz pomerne pozde a na „palacinky“ jsme se chystali hned dalsi den dopoledne, proto jsme dnes za nocleh nechteli zbytecne platit a tak to zapichli na jednom peknem odpocivadle u silnice. Byl tu z vysky pekny vyhled na more (dle mapy to pravdepodobne bylo odpocivadlo nad Irimahuwheri Bay).
Tady jsme, jako spravni bezdomovci, rozdelali krabicovy vino (proste jsme to chteli zkusit, no :)) ) a uz jen odpocivali. Ja toho rizeni mel uz plny kecky. Stan jsme tu samozrejme rozdelat nemohli a tak jsme prehazeli veci na predni sedadla a uzpusobili auto ke spanku. Me ale predstava spanku v aute trochu znervoznuje, prece jen tam neni toho mista moc, takze jsem si venku nasel misto, kam nesviti svetla projizdejicich aut a natahl se venku jen tak pod sirym nebem. Vyjmecne se vecer nedelalo vlhko a nemrzlo, takze no problemo. :)
Ale moc jsem toho nakonec neneaspal, sice mi bylo teplo a lezelo se mi pomerne prijemne, ale furt me nekdo otravoval… Zacala to ta otravna slepice Weka… kdyz se ta uklidnila, tak ji vystridal nejaky dravec na strome, ktereho jsem musel v noci odhanet, protoze se rozhodl, ze tu bude vyrvavat az do rana… :) potom se kolem prehnal nejaky gang chlapu na ctyrkolkach a jeden zabloudil az k nam… samozrejme me obcas probudil projizdejici kamion… a kdyz uz bylo vse v pohode, tak mi spanek zneprijemnoval mesic, ktery svitil tak intenzivne, az to bylo neprijemny. :) Nastesti bylo ale dost zatazeno, takze se obcas schoval a ja aspon neco malo pospal. Ale fakt jen chvili, sotva jsem zabral, tak uz meli budicek Sandflies a hned mi jich par zacalo sat krev! Ale diky tomu, ze dost foukalo, jsem jejich obcasny nalety dokazal odrazet. :) I tak mi tam ale na vzduchu bylo fajn. :))

8.5.2012 (utery)

Rano jsme jeste popojeli kousek zpet, cestou sem jsem vcera kousek odsud zahledl docela pekne skalnate misto na pobrezi, ktere jsem chtel omrknout.

Pak uz jsme se ale vydali na „palacinky.“

Je to vylozene turisticke misto… kupodivu tam sice nikdo nevybira vstupne, ale pred vstupem najdete jak kavarnu, tak obchody s upominkovymi predmety… Ale hezky tam bylo, to zase jo… teda kdyz se clovek snazil nevnimat Asiatky fotici se na padesat zpusobu u kazdeho kaminku, co potkaly… Ja tohle proste asi nepochopim. :) Ale jinak to byly pratelske sympatacky z Malaisie. Kdyz jsme jim rekli, ze na NZ chceme zustat rok, tak malem omdlely zavisti. :))

V dobe prilivu tady dokonce dochazi k necemu jako „vodnim erupcim,“ kdy tlak vody uvnitr site tunelu ve skalach je tak velky, ze to tu sploucha a boucha jak o silvestrovske noci… My si schvalne pockali az do casu prilivu, ale bohuzel jsme nemeli stesti, voda mela sice neuveritelnou silu a do skal budila tak mocne, ze kdyby tam byl clovek, asi by to neprezil, ale zadnych cakancu jsme se nedockali. :/

Tak jsme se pokochali a ted vyrazime smerem k Nelson Lakes, kde chceme podniknout posledni velky (sestidenni) trek pred tim, nez zacneme hledat zase praci.

Byla to zase nekonecna cesta za volantem… a obcas mi ji i „zprijemnovali“ ridici nervozne se lepici na nase line auto… kdyz jsem takto chtel jednoho pustit pred sebe, odbocil jsem na odpocivadlo, kde se shodou nahod nachazela dalsi „unikatnost“ – nejdelsi visuty most na NZ. Problemem ale bylo, ze aby se clovek na tuto „atrakci“ dostal, musel zaplatit vstupne 5$ do arealu. Nevim, co se stalo, asi se mi nejak zakalila mysl, ale nakonec jsme skutecne zaplatili… a rozhodne to za to NEstalo! Podobne mosty prechazime na kazdem druhem treky a jsou zadarmo, akorat me to otravilo. V arealu byla jeste kratka pesi stezka a i ta stala za prd. Asi si v cechach nekde postavim naopak nejkratsi most na svete a budu taky vybirat vstupny za jeho omrknuti… to bude podobny byznis! ;)

Kdyz uz jsme takto vyhodili penize, tak jsme chteli opet usetrit aspon na ubytovani a i dnes zustat na odpocivadle. Ale dnes jsme nemeli stesti, bud stalo za prd misto (moc blizko u silnice) nebo tam byla cedule se zakazem nocovani… takze jsme nakonec popojeli az do DOC kempe Kawatiri Junction. Ale nakonec jsme meli stesti, byl to prvni DOC kemp, ktery byl zadarmo! :) Ale abych pravdu rekl, dnes bychom mozna poprve nezaplatili ani kdyby zadarmo nebyl (plati se vzdy do obalek a na kontrolu narazite jen obcas).

9.5.2012 (streda)

Tak jsme konecne tady, v „meste“ Saint Arnaud u jezera Lake Rotoiti odkud zitra vyrazime na sestidenni trek. Za posledni tyden jsme najeli stovky a stovky kilometru… zacinam byt alergickej na volant!
Na informacich nas ale nepotesili, maji byt prehanky. :( Ale pry se mame stavit jeste zitra pro novejsi presnou predpoved. Taky nas informovali, ze se tu zaclo krast, jen minuly tyden tu trampum vykradli 4 auta. To jsou teda vyhlidky. :( A jako tresnicka na dortu byla informace, ze v jednom miste na treku velka voda strhla most, takze budeme muset tezce brodit. :) Adrenalin bude! ;)

Je tady jediny obchod a hodne toho zneuziva, ceny jsou tu o 30% az 60% vyssi nez je obvykle! Proste zlodejina! Takze asi budeme muset sahnout do nouzovych zasob (kde ale rozhodne nemame nic chutnyho). :))

Na jednu noc jsme se jeste ubytovali v hostelu Travers-Sabine Lodge, dame si tu posledni sprchu pred cestou a v klidu a teple se na trek pripravime. Jsme prvni Cesi, ktere kdy majitel videl. Ale slevu za to nemame. :)

Na internetu jsme tady zjistili podrobneji predpoved pocasi – a je to vazne bida – za tri dny budou v horach silny bourky s pravdepodobnosti deste 95%! Dle pani na informacich je dobre pocasi pro prechod nezbytne, takze trek musime bohuzel zkratit na pouhe tri dny. :( Nejak se nedari. Ale lepsi neco nez nic, ze?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.