5.4. 2012 (ctvrtek)

Tak brzy jsem na NZ snad jeste nevstaval, v 5:30 uz jsem byl na nohou! :) Ale radej driv vstat, nez nenajit cestu k trajektu a nechat si jej odplout… Bohuzel se s Wellingtonskym hostelem loucime nemile… vecer jsme v jidelne zapomneli termosku, kterou si do rana stihnul nekdo privlastnit… :/ Co se da delat.

Hledat trajekt jsme vyrazili pro jistotu driv, ale cestu jsme nasli snadno, nejzassi nalodeni melo byt v 7:30, my tam prijeli uz 7h a byli jsme tam mezi prvnimi, za coz jsem byl pozdeji, kdyz jsem videl ty kolony aut, vdecny. Za to, ze jsme si privstali a zaroven za to, ze prave proto v cili budeme muset cekat, az se vylodi vsichni ti, co prijeli po nas, jsme dostali 10% slevu na pristi plavbu, coz se bude urcite jeste hodit.
Bylo to takovy maly mesto na mori, najdete tu kavarnu, kino, fast food, obchod s upominkovymi predmety… My jsme meli stesti a zabrali asi nejlepsi mista na pridi, pekne v teple za oknem, venku strasne fucelo. :) Takze jsme se cestou mohli kochat vyhledem na more a pozdeji i uziny Queen Charlotte Sounds (Totaranui). Po cca trihodinove plavbe nas uvitalo Marlborough Sounds a mesto Picton.

Hned u pristavu jsme se stavili na informacich, potrebovali jsme zjistit podrobnosti o zdejsim Queen Charlotte track, ktery jsme chteli zdolat. Problemem tohoto treku (a mnoha dalsich) je, ze to neni okruh, ale v cili se musite otocit a jit zase ty 3-4 dny zpet. Jelikoz tento trek vede vyhradne mezi uzinami, tak ma tu vyhodu, ze v cili si muzete zaplatit „vodni taxi“, ktere vas odveze zase zpet. A to byl taky nas plan, nechat nase auto v meste Anakiwa, nechat se odvezd do Ship Cove a potom jit cely trek zpet k nasemu autu. Proto jsme se potrebovali informovat o cene taxi. Jenze cena 60$ za osobu nas od tohoto planu okamzite odradila, podekovali jsme a odesli s tim, ze musime najit jine reseni…

Na pobocce DOC (neco mezi ochranari prirody a ministerstvem zivotniho prostredi) jsme si jeste poridili Backcountry Hutt Passy. Za necelych sto dolaru na osobu nam umoznuji na pul roku vyuzivat znacnou cast chat podel novozelandskych treku, ktere vetsinou stoji 15$, takze by se nam to melo jasne vyplatit.

Na dve noci jsme zakotvili v pictonskem kempu Alexander’s Holiday Park, oba jsme totiz porad nejak nemocni, tak potrebujeme odpocinek pred dalsim putovanim. Takze cely dva dny byly jen o flakani, sledovani serialu (Californication) a dobijeni elektroniky. Nas stan lezi v tesne blizkosti zeleznicni trati a dokonce pres kemp vede zeleznicni most, takze nas nekolikrat za noc budil poradne dlouhej vlacek motoracek. :)) V kuchyni jsem mel „stesti“, narazil jsem na starsiho osviceneho cloveka, ktery mi chvili povidal o tom, jak pujde cely svet do haje. Jedna z jeho teorii byla ta, ze pri spalovani paliva v motorech se vlastne zuzitkuje jen 10% paliva a zbytek vyjde vyfukem do ovzdusi… takze se nase ovzdusi neustale plni horlavymi plyny a az uz jich bude moc, tak bude stacit jedna raketa vyslana do vesmiru, ktera vsechen ten plyn zazehne… a cela zemekoule exploduje! To jen abyste vedeli, jakym zpusobem vsichni vyhyneme. :))

7.4.2012 (sobota)

Dostal jsem silenou chut na jablecnej strudl! Kralovstvi za strudl od babicky! :D No nic, necham si zajit chut, jsem na NZ, tady moc dobre nepecou… to jen tak mimochodem. :D

Premysleli jsme, jak zdolat trek bez nutnosti platit za vodni taxi a vymysleli jsme, ze nechame auto ve meste Anakiwa (jako puvodne), ale nepujdeme az do Ship Cove, ale trek zakoncime uz v Kenepuru Saddle. Tim se sice pravdepodobne pripravime o nejhezci cast treku, ale skoncime v miste, odkud vede zpet silnice, v planu jsme totiz meli zpet se dostat stopem! ;) Takto by to porad vyslo na 3 dny chuze, coz je tak akorat. Jenze tak jednoduchy to nebude, znovu jsme se sli poradit na informace a slecna nam sdelila, ze v Anakiwa auto nechat nemuzeme a navic ze ta silnice je tak malo frekventovana, ze bychom se odtud stopem nejspis vubec nedostali! :( Tezko rict, jestli mela pravdu… ja mam pocit, z nas proste jen chteli dostat prachy. Kazdopadne se tim nase plany uplne zhroutili. Meli jsme chut odejit, zdalo se nam nechutny davat tolik penez za moznost jit tento trek (60$ za vodni taxi, 12$ za vstupenku – trek totiz vede i pres soukrome pozemky, 6$ za kazdou noc stravenou v kempu na treku), ale to by nas asi mrzelo, takze jsme se nakonec rozhodli pro nejlevnejsi (i kdyz porad drahou) variantu, kterou nam na informacich nakonec nabidli… Jet autem jeste dal, do Torea Saddle, kde se da nechat auto a hlavne je sem potom levnejsi vodni taxi (35$) z Kenepuru Saddle, trek by to byl asi na dva dny. Byli jsme z toho dost otraveni, ale nedalo senic delat. Chteli jsme si trochu zlepsit naladu a tak jsme zasli do muzea… ale kdyz jsme videli, ze za 5$ nabizi v podstate jen par starych zehlicek, tak jsme se otocili a sli najit dalsi muzeum, ve kterem se mela nachazet devata nejstarsi lod na svete… a tam nas zase omracila cena vstupneho, takze nic… Hned vedle bylo ale akvarium, takze bylo rozhodnuto, ze se zklidnime tam… Ale ani tam pro nas nebyla prizniva cenovka, takze nic, nasrat, jedem. :D

Do Torea Saddle jsme dorazili po asi 50km, cesta byla vazne klikata, nemohl jsem tak spustit oci ze silnice a kochat se vyhledy, ktere tady vsude kolem byly. Skoda, ale snad si to vynahradim na treku.
V cili nas cekal DOC kemp Cowshed Bay, kde bylo dnes pomerne dost lidi (no jo, vikend). Ze zdravotnich duvodu jsme se rozhodli jeste dnes na trek nevyrazet a dat si jeste voraz. :) Byl zrovna odliv, tak jsme se mohli kratce projit po tamni kamenite plazi. A z te prochazky mam do ted trauma! Temer co krok, to krup! Bylo to tu plny malych sneku! A kdyz jsem se snazil vyhnout jednomu, tak to schytali dalsi dva! :( Takze jsem prochazku radej zkratil, uz ted se mam za masoveho vraha. :)

8.4.2012 (nedele)

Neuveritelny, jsem uprostred prirody a snad teprve tady jsem rano zazil frontu na WC! Neskutecny! :D
Sbalili jsme si krosny (dle propoctu El je ta moje minimalne o 8kg tezsi kvuli foto vybaveni – stativ, 2 fotaky, 3 objektivy, baterie… :D ) a konecne vyrazili na Queen Charlotte Track.
Track zacal vyslapem, abychom se radne zahrali na provozni teplotu. :) I kdyz jsme podstatnou cast sli po hrebenech, cela cesta vedla lesem, takze jsme z okolnich vyhledu temer nic nemeli, jen obcas se les otevrel a my mohli pozorovat hezke vyhledy na okolni zatoky.

I kdyz bylo hezky, bylo to pro me zklamanim, cekal jsem asi vic. Uplne jinak by si to tu clovek pravdepodobne uzil na kole, cely trek je totiz sjizdny…
El se nejak pritizilo (nemoc si s nama porad pohrava) a tak jsme se utaborili drive nez jsme cekali, stan jsme postavili v taboristi Bay of Many Coves Shelter. A opet jsme tu nebyli sami… Teda byli jsme tu jedini lidi, ale kolem pobihali divni opereni tvorove velikosti slepice… nevim, co to bylo, ale Kivi ne. :)
Asi jsme byli vazne unaveni, protoze si nepamatuju, kdy naposledy jsem usnul uz v osm vecer a spal pak jedenact hodin! :) Prijemne to bylo!

9.4.2012 (pondeli)

Rano se pohled na okolni kopce naprosto zmenil, okolni kopce byly uplne pod mrakem! Skoda, ze tu neni poradny vyhled!
Diky zklamani z tracku jsme se rozhodli v treku nepokracovat, nic totiz nenasvedcovalo tomu, ze by se trek zmenil, celou dobu mel vest lesem bez vyhledu… a k te nejlepsi casti bychom stejne nestihli dojit. Navic El bylo stale spatne a aspon bychom usetrili 70$ za vodni taxi. Skoda, ale asi to tak bude nejlepsi. Takze jsme se stejnou cestou vratili zpet k nasemu autu a vyrazili smerem k mestu Nelson, ktery je kousek od naseho dalsiho planovaneho treku v Narodnim Parku Abel Tasman.

U mesta jsme narazili na dalsi z krasnych zapadu slunce, uplne jiny nez ty predchozi, ale taky az neuveritelny! Chtelo se mi zastavit a fotit, ale nebylo kde, byl jsem na hlavnim tahu na mesto. :( Kez by byly stejny svetelny podminky i zitra! Na prvni pohled vypada mesto Nelson skutecne moc hezky, takze jsme se rozhodli zustat tu dve noci. Ubytovali jsme se na dvore utulneho a cisteho hostelu Accents On The Park, jsme tady jedini blazni ve stanu, necekane. :)