Aaron kazdorocne pro sve kamarady porada panskou jizdu v podobe vikendoveho vyslapu do prirody. Ja mel tu cest byt v jeho letosnim deseticlennem „tymu“. Banda chlapu od triadvaceti do sedesati let, ktera vyrazila tentokrat k jezeru za sedmero horama a sedmero rekama – k jezeru Cardona Lake…
Dle planu jsme meli naslapat 15 km, v prubehu jsme to upravili na 17.5 km, abychom nakonec v nohach meli 21 km. :) Asi jsme sli dle starych map – to vite, kontinenty jsou porad v pohybu. :) A to jsme trpeli uz pred patnactym kilometrem. Neslo se sice zadnym narocnym horskym terenem, vetsinou jsme sli lesy a udolimi, ale kombinace neustale peciciho slunce a vysoke vlhkosti se na unave radne projevila. Jarek a ja jsme si s sebou v baglu nesli slavnostni plechovku piva, abychom se meli cim odmenit po prichodu do cile. No, Cesi, no. :) Je to vlastne tak trochu doping, vykonostne nas vyhlidky na orosene pivo v cili znacne posilily. :))
Kdyz jsem dosel do cile, polozil jsem svoji krosnu a sel zpet pomoct Erniemu, ktery se se svym baglem trapil jeste nekde vzadu. Krosnu jsem mu sice nesl jen ani ne kilometr, Ernie ale od te doby neustale tvrdil, ze jsem mu tim zachranil zivot. V az protivne kratkych intervalech se me potom ptal, jestli mam co pit a jist, ze by mi kdyztak neco obstaral. Proste od te doby nezalezi nikomu na svete vic na tom, jestli mi nahodou neco nechybi, nez Erniemu. :) Kdyby byl Ernie zenska, zcela jiste by mi ten den nabidla sve loze. :))
Takze lidi, pokud se vam nechce ostatnim pomahat kvuli nim, tak to delejte aspon kvuli sobe, obcas z toho neco kapne. :))
Taborime na miste, ktere je z jedne strany ohraniceno lesem a z druhe strany ledovcovym jezerem. Ze vsech ctyr svetovych stran trci krasne hory. Na kazde strane pritom maji jiny charakter. Napravo se tyci hory posete na jednotlivych kamennych terasach osamocene rostoucimi stromy. Nalevo jsou mohutne hory pripominajici zriceninu hradu nebo dokonce Machu Picchu. Za zady nad lesem cni hory tak zvlastne spicate, az mi pripominaji nejake temne pekelne hlidkove veze. A primo naproti mame vyhled na majestatni hory, o ktere se opira krasny ledovec. Kdyz se podel jezera dostanete k ledovci trosku bliz a za spravnych svetelnych podminek se na nej zadivate, muzete videt, jak na prvni pohled ciste bilym ledem prostupuje namodraly nadech. Vyjimecne misto, podivana i energie. Mam vazne stesti, ledovec tady asi uz mnoho let nebude, takze jsem moc rad, ze jsem mel tu cest se s nim pozdravit. Vyjimecnost tehle situace mi potvrzuji i chlapi tvrzenim, ze na tomto miste nebyla spousta domacich, natoz nejaci zahranicni „turiste“. Kdo vi, mne se tomu ale chce verit. :)
Rozdelali jsme ohen, povecereli, poklabosili, polenosili a polena nosili. :)
Vsechny vyhlaseny turisticky mista Kanady bych vymenil za takoveto. Nedotcene, opustene, souznici. (Pokud by se nekomu me texty zdaly byt nesrozumitelne, porucha pravdepodobne neni na vasem prijimaci.)
K veceru jsem vyrazil na obhlidku jezera. Fascinovalo me uplne vsechno, nejvic ale asi odrazy na hladine…
Priroda kolem pusobila az dojemne krasne. Natahnul jsem se na hamaku a jen se nechal unaset tou nadherou. Teda jen do doby, nez sebou vedle me se slovy „Hey! Squize!“ prasknul Aaron. :)) Znervoznel, kdyz si uvedomil, ze jsme na sobe v provesene hamace nalepeni jako milenci, ale pak jen mavnul rukou a rika: „Ale co, vsak se zname uz dost dlouho.“ :) Hned na to ale dodal: „To me tlaci tvuj fotak nebo ses tak rad, ze me vidis?“ :D Moc dlouho nepobyl. Presto, ze to byl fakt fotak. :))
Abychom se vyhnuli nocni navsteve medveda, vecer jsme sli par desitek metru od taboriste povesit vsechno nase jidlo na strom. Nepochopitelny, je nas deset chlapu a pritom mame na vikend snad 60 kg jidla! :) Privazali jsme vsechno na lano a heeeeej RUP…. a RUP. Lano prdlo a sedesat kilo jidla se zritilo z dvou metru na zem. Jarek to schytal lanem do bricha. Par dumyslnych uzlu a druhy pokus… a RUP! Lano zase prasklo. Jidlo sebou opet prasklo ze dvou metru na tvrdou zem a Jarek tentokrat schytal svihnuti lanem do predlokti. Myslim, ze po tomto vikendu vypadal jak po navsteve SM salonu. :D Jidlo by spravne melo byt aspon pet metru vysoko, my to ale po dvou neuspesnych pokusech vzdali a na potreti ho nechali viset ve dvou metrech. Nastesti to tentokrat stacilo, jidlo jsme tam nasli i dalsi den rano. (Celkem se divim, ze vsechna ta Grahamova rozbita vajicka nepusobila jako vabicka na zvirata.) :)
Cela sobota byla vyhradne o relaxu. A kazdy relaxoval po svem. Nekteri sli chytat ryby, nekteri skakali z utesu do jezera, nekteri zustali v taboristi a celej den na stridacku prokecali a prolezeli… Ja se vydal lozit na okolni skaly. A pak se kochal vyhledy.
Kazdy delal neco jinyho, ale pritom to, myslim, pro vsechny byla dokonala dovolena. Panska jizda dle myho gusta. Bez alkoholu. Celou dobu jsme pili jen vybornou vodu z ledovcoveho jezera.
Chtel jsem vylezt az na vrchol, ale zacaly trochu hrozit mraky, tak jsem radeji slezl driv a natahl se pod svuj pristresek vyrobeny z meho milovaneho ponca Jurek. A to bylo to nejlepsi, co jsem v ten okamzik mohl udelat… to, co se potom prihnalo, to byl mazec. Kroupy! Dvoucentimetrove kroupy bubnovaly uplne do vseho! Pohadka.
Potom zase spousta historek u ohne. Ernie je neunavny generator tezko uveritelnych historek.
Byla to panska jizda, takze se kecalo o vsem. I o hovne. Doslova. :D
Mimochodem, vite, jak poznate, ze jste na ciste chlapskym vyletu? Je to presne tak, jak zpiva Jarek Nohavicuj v jedne svoji pisnicce:
„…ze zadku vychazi prdy co ctvrthoodiinuuuuu
vcera jsem nesral a tak si ted hned uuseeruuuu…„
Me se to netyka, ja mel stolici v poradku, ale… ne, nebudu na nikoho donaset. :D
Aaron svoji lamanou kanadskou Cestinou sobotu uzavrel slovy: „Dooobro noc. Dobra spi.“ Cesi jsou tady v minorite, ale mam pocit, ze vsichni rozumneli. :)
Kolem pul druhe v noci se spustila poradna bourka. Blesky litaly doslova vsude kolem nas. Myslim, ze to praskalo primo do tech kopcu, co nad nama trcely, protoze to byly pecky, jaky jsem snad jeste neslysel. Fakt, ze mezi zableskem a zahrmenim obcas ubehla skutecne jen vterinka dve, z toho delal vazne adrenalinovy zazitek. Nebudu kecat, mel jsem strach. Ale bylo to boziiii! :D
Strach jsem puvodne mel zejmena z medvedu Grizzly, tohle je pry oblast s jejich vysokym vyskytem. Nikde po nich ale nakonec nebylo ani stopy (az na dve stopy :)) ).
Dalsi den bylo vsude vlhko. Ani zima, ani teplo, idealni pocasi na cestu zpet. Opet prselo, ale vlastne to nicemu nevadilo. Narazil jsem na sebe ponco a spokojeni a zrelaxovani jsme vyrazili. Tech zpatecnich 21 km ubehlo celkem rychle. A zas to praskalo, jeden blesk se dokonce oprel primo pred myma ocima do skaly asi kilometr naproti nas. Priroda umi krasny kousky..
Recent comments
Rouzek 8 roky ago
Martine super, jenom tiše závidím.
Zdravíme Tě z Popůvek.
Jindra 8 roky ago
…a já závidím nahlas :-)… moc pěkné Marti.
Iveta 8 roky ago
Skvele napsane, pri cteni jsem se bavila.
Janica 8 roky ago
Já furt že teplé keaje, teplé kraje… ale ta Kanada taks nevypadá úplně špatnĕ… Dobře ty!
mrrca 8 roky ago
Diky! :)
Jo, Kanada je super. Priroda je uchvatna (a to jsem videl jen zlomek) a lidi nadherni…
mmnkJ 8 roky ago
Martine, ty obrázky hor jsou nááádhernééé…, jiskřivé, posilující záběry. Obojí psaní čtu taky moc ráda, vždy se těším na další:), mmnkJ
Helena 8 roky ago
Zase velmi velmi sympatické a zajímavé povídání, tedy vlastně psaní. Bouřky jsou úžasné, když se přežijí. Letos jsem zažila velkou bouřku v Alpách, poprvé v životě jsem pocítila, jak se při úderu blesku zachvěla zem.
Zdraví Helena.