Jaro? Léto a zima! A nic mezi nima.

Stale na kanadskem ranci. Bez stereotypu. Porad se neco deje a kazdy den prinasi nove zkusenosti… tu malem utopim „kamose“, tam mi spadne strom na hlavu… :)) 

Nejen rancem ziv je clovek

Abych nekecal, nejsem porad jen na ranci…
S Ondrou jsem se jeden den svezl do Calgary, kde jsem si na uradu vyridil Social Insurance Number (SIN), ktere mne (spolecne s pracovnimi vizy) umoznuje legalne pracovat. Zkusenost se zdejsimi uredniky mam prozatim stejnou, jako na Novem Zelandu – vsichni jsou dobre naladeni a nikdo neni ze svoji prace otravenej. Tak bychom to meli mit vsichni. Ja to tak tady nastesti mam taky. Jakmile na me prisla rada, oficiality jsem mel do 10 minut vyrizeny. Bajo.
Kdyz jsem se vratil z uradu za Ondrou, mile me prekvapil – napsal mu jeho kamarad, ze ho zaujal blog o Kanade, ke kteremu se nejakou nahodou dostal, a pry jestli Ondra cirou nahodou nezna autora. Asi ho hodne prekvapilo, kdyz mu prisla odpoved „jo, zrovna sedi vedle me“. :)) Takze vam vsem chci podekovat – dik, ze to nepisu jen pro sebe, dik, ze ctete! :) Vazne hodne me to tesi!

Hlavnim duvodem, proc jsme se vydali do Calgary, byl Jarek, pro ktereho jsme jeli na letiste. Kdo to je? Stastlivec, kteremu po mesicich (vlastne letech) vyrizovani vyslo dvoulete pracovni vizum a je uz jen maly krucek od trvaleho pobytu v Kanade. Posledni 3 roky jezdi na ranc pomahat a zda se, ze tentokrat uz letenku zpet potrebovat nebude.
Po tech dvou tydnech, co ho znam, bych ho popsal jako neuveritelneho dobraka a poctivce s velkym srdcem. Je to typ cloveka, u ktereho hned vite, ze mu muzete verit. Jo a taky je to chlap jak hora. Ne ze by to byl nejakej extremni cahoun, jen se na jeho telesne konstituci znacne podepsala celozivotni prace v lesnictvi – do krizku bych se s nim dostat nechtel (nicmene si jej nedokazu predstavit v nejake konfliktni situaci). :) Do Kanady priletel sam, ale koncem cervna bude mit na ranci uz i vsechny tri svoje zensky. Nene, Jarek neholduje mnohozenstvi, jen uz ma 2 dcery. :) Ta mladsi bude ted maturovat, coz je taky duvod, proc nepriletely s nim. Jeho vztah s rodinou me fascinuje a dojima. S manzelkou Petou jsou spolu uz 24 let a presto tvrdi, ze jejich vztah se stale vyviji k lepsimu. Je na nem videt, ze mu ty tri vazne chybi, vlastne se tim vubec netaji a priznava: „Ja jsu na tech svych zenskych zavislej“. Je to krasny, az budu velkej, taky to chci tak. :) Urcite jsou to taky super lidi, mrzi me, ze se s nimi na ranci prakticky mineme. I kdyz nekdy jejich lasku doslova citim na vlastni kuzi… treba kdyz jsme kaceli stromy a Jarek mi poslal na hlavu topol. :D Okamzite se omlouval se slovy „Promin, ja mel zrovna plnou hlavu Peti“. :))
(Mami, neboj se, byl to mladickej tenkej topol, takze to vypada, ze nebudu mit trvaly nasledky. Kdyz Jarek kaci velky stromy, vzdycky se predem ujistuje, ze jsou vsichni v bezpecne vzdalenosti, fakt neboj! :)) ) Jo a Jarek pece nejlepsi chleba na svete, cehoz radi a casto zneuzivame. :))

Minuly tyden jsem s Jarkem jel do banky v Pincher Creek. Neni si jeste jisty anglictinou, tak si me s sebou vzal jako pojistku, ze vse v pohode vyridi. A vsechno slo jako po masle, obslouzila nas stejna mila pani, u ktere jsem ucet otviral i ja. Jen si rikam, co si asi myslela, kdyz nas uvidela ve dverich, minule jsem se s ni totiz loucil s tim, ze priste privedu pritelkyni. :D

Jarek v akci.
Jarek v akci.

Trosku mi tady chybi sport, tak jsem u Janci prosadil vylet na kolech. Abych nas poradne namotivoval k vyslapnuti, urcil jsem cil – nejblizsi hospoda. :) Vyrazili jsme do Beaver Mines, coz je v podstate kousek obydlene silnice o stech obyvatelich. Bohuzel tady nemaji toceny pivo (toceny je v okoli nedostatkovy zbozi, zda se), ale pani Stella (majitelka) nam k lahvacovi na uvitanou prinesla olivy, mozarellu, rajce a hrozny, takze cucani piva z flasky zas tak moc nebolelo. :) Presto, ze jsme naslapali jen neco pres 25 km, tak nam cesta dala zabrat, zdejsi kopecky a sterk jsou pri slapani znat. Nicmene kdyz se clovek unavi, krasna priroda v okoli primo vybizi k zastaveni – na kochani se okolnimi horami, na podrbani koni nebo pohlazeni krasnyho „sousedova“ pasteveckyho psiska, kterej se rozhodl, ze nas kousek doprovodi,…

20160501-DSCF6561

Chvili po navratu se ve dverich objevil Aaron s tim, ze me vytahne na mensi vybeh. Odmitl jsem s tim, ze jsem unavenej a navic cerstve „full“ a spokojene jsem si poplacal nacpany bricho. Na coz mi Aaron lamanou cestinou odvetil „liny a tlusty!“ :)) Pche… vybehli jsme dalsi den rano pred praci. Vzali jsme bear spray, prvni (a posledni) pomoc proti pripadnemu utoku medveda, a vyrazili na 4km okruh po lese. Kratsi vybeh, ale malem jsem tam nechal plice, na takovej zvlnenej povrch holt nejsem zvyklej. A nebo jsem fakt jen linej a tlustej. :))

Kdyz uz pisu o mistnich kopcich, tak musim zminit, ze presto, ze mezi nimi zijeme, tak mam abstak po nejakym poradnym treku. Jsme mesic v Kanade a jeste jsme nebyli na poradnym vyletu do prirody. :-/ Pro zacatek (a nedostatek casu) jsme si v nedeli dali kratsi vyslap k vodopadum Star Creek Falls. Nenazyval bych to ani trek, spis to byla kraticka prochazka peknym lesem zakoncena prijemnym vodopadem. Skoda, ze jsme tu nebyli za lepsich svetelnych podminek (bylo ostre svetlo). Taky tady musi byt krasna noc, vodopad je prakticky ze vsech stran uzavreny vysokymi skalisky, takze tu dle me musi byt krasnej pohled na hvezdy. Ale moc se mi tam spat uprimne nechce, cestou k vodopadum jsem potkal dva mistni a prvni otazka, kterou mi cestou polozili, byla, jestli tu je dnes nejaky medved (mysleli si, ze jdu uz z lesa). (A taky jsem od nich zjistil, ze nekde hloubeji v lesich jsou trosky letadla, ktere tam spadlo ve ctyricatych letech. Zkusime zjistit vic a treba priste.) Bohuzel jsem pred cestou nemohl najit bear spray, takze jsme sli bez nej. Jak na potvoru ten den nefungovala ani druha zbran proti medvedum – Janca. Jindy porad mele, zpiva, nevhodne zvuci, a dneska, kdyz by se to nejvic na zaplaseni skodne hodilo, stavkovala a nevydala temer ani hlasku. Svet je nekdy nespravedlivej. (Zensky!) :)

20160515-DSCF7491 20160515-DSCF7492 20160515-DSCF7516 20160515-DSCF7539

Cestou z vyletu jsme se v Colemanu stavili u Bruce, ktereho jsem poznal na hudebnim jamu, o kterem jsem psal minule. Bruce nam nabidnul, ze u nej muzeme bydlet! Planuje vyjet na par mesicu do USA a byl by rad, kdyby se mu nekdo duveryhodnej mezitim postaral o dum. Je mi cti, ze zrovna nas ma za ty duveryhodne (a to se temer nezname). Bruce ale poznamenal, ze bydleni u nej je spis jen pro pripad nejakych nesnazi. A je to tak, interier domu se zatim v podstate sklada z matrace a staveniste. :) Nicmene to nezavrhujeme a bereme to jako zajimavou alternativu, kdyby pro nas na ranci uz nebylo misto/prace. Myslenka, ze mu dum v jeho nepritomnosti zvelebime a prekvapime ho tak po jeho navratu, se mi hodne zamlouva. Je to ale jen nouzove reseni. Uvidime, kde se nam pozdeji postesti sehnat praci, od toho bych se asi odpichnul.
Nase navsteva se necekane protahla, s Brucem jsme se zapovidali o zivote, historii a ruznych duchovnich, mystickych a dokonce konspiracnich teoriich. Tento zvlastni zajimavej chlapek s vizazi rockove hvezdy bohuzel nemel zrovna snadnej zivot… Ale zda se, ze fakt, ze se z mesta prestehoval do zdejsi krasy, bere jako obrovsky dar a jeho zivot tady nabral novy lepsi smer… Prejeme mu to moc!

20160515-DSCF7637

V sobotu jsem prozil neco, na co od te doby denne myslim – branding – jeli jsme pomahat sousedum znackovat telata. V Kanade se znackovani bohuzel stale provadi vyzehem, takze se znacka vypali rozzhavenym kusem zeleza na kuzi zvirete. Je to hnus. V EU je to zakazany a je to dobre. Predem mi bylo jasny, ze je to neco, na co asi nebudu rad vzpominat, nicmene branding by se uskutecnil i beze me, tak jsem tam s ostatnimi vyrazil a treba svoji pomocnou rukou aspon napomohl k urychleni akce a tak ke zkraceni stresu zucastnenych (nemluvim o lidech). Jak to konkretne probiha? Lide se rozdeli do dvojic. Prvni clovek chytne tele za zadni nohu a odtahne jej od stada na bezpecnejsi misto (pro cloveka, samozrejme), druhy clovek (to byla moje role) pak zvire povali na bok, nohou zaklekne zvireti krk a rukama zkrouti predni koncetinu tak, aby se tele nemohlo hybat. Dalsi clovek pak prijde a zelezem vypali cejch. Pak puch palenych chlupu a kuze, vzdor a nepopsatelny vyraz v ocich zvirete. :-( Oznackovali jsme cca 250 telat. :-/ Snazil jsem se vsechno delat tak setrne, jak jen to bylo v ten okamzik mozny, ale dobrej pocit z toho nemam, vlastne mi ze sebe samotnyho bylo celkem blbe. A porad se mi to vraci. Jo, mam vycitky a spatne se mi z toho dela, jen o tom pisu. Moje role byla branit v pohybu mucenymu zivymu tvorovi a silou jej drzet u zeme ve chvilich nejvetsi bolesti! WTF?! Dobrou chut. (Mimochodem, kdo rika, ze jsou vegani posahani, at si liskne za me!) Jo, sice se zdalo, ze sotva je obet propustena ze sevreni, tak zadnou bolest neresi, resi jen jak se rychle dostat ke svoji mame… (coz je ji nastesti umozneno, protoze na rozdil od evropskych chlivu si tady krome znackovani ziji kravy na velke pastvine zdanlive stastne az do konce), nicmene ospravedlnovat tim vyzeh je alibismus. Jeden z kolegu to pri znackovani schytal primo do rozkroku… a uprimne, myslim, ze vsichni zucastneni bysme si minimalne takovej kopanec do kouli zaslouzili.

20160514-DSCF7457 20160514-DSCF7435

Kultuuuura

Neni to tak dlouho, co jsme navstivili galerii Crowsnest Pass Public Art Gallery, ktera se venuje propagaci umelcu z peti okolnich obci. Inspirativni misto (galerie i cely Crowsnest Pass). Hodne me zarazilo, kolik talentovanych umelcu tady tvori. Galerie v soucasne dobe podporuje cca 50 umelcu, coz je dle me vysoke cislo vzhledem k tomu, ze vsech pet obci ma dohromady jen 5.500 obyvatel. Netvrdim, ze jsou to vsechno veledila, nicmene talentovanych je tam fakt hodne. Ze nektere znam uz i osobne, beru jako dar.

Janca me kope do toho, abych galerii zkusil nabidnout nejaky moje fotky. Samotnyho by me to rozhodne nenapadlo, ale je fakt, ze lidi tu prodavaji leccos a zrovna fotografove tady jsou asi slabsi (az na jednoho mistra), takze by treba nebylo nemozne neco prodat. Popremyslim, uvidime. Coz mi pripomina, ze bych si mel konecne udelat nejake svoje foto-portfolio, treba se mi tady podari sehnat nejaky foto-kseft. Sice se spis nez za fotografa mam za prumerneho majitele fotaku, ale je fakt, ze posledni dobou mam vicero pozitivnich zpetnych vazeb na to, co mi z te krabicky leze, tak si rikam, ze bych prece jen mohl zkusit vyjit s kuzi na trh, treba by se mi podarilo spojit prijemne s uzitecnym. Pokud by to nekde mohlo vyjit, tak tady.

Od sympaticke pani z galerie jsme se dozvedeli, ze se o vikendu kona prvni rocnik akce Artists Studio Tour of Crowsnest Pass, v ramci ktere nekteri mistni umelci zpristupnuji sve ateliery (a nekteri cele domy) a navstevnikum tak umoznuji nahlednout pod poklicku svoji tvorby. Byl to nabity inspirativni vikend plny rozlicne tvorby – malby ruznymi technikami, fotografie, kolaze, vitraze, plastiky, keramika,… celkem jsme za vikend navstivili 15 soukromych studii. Potkali jsme a mluvili se spoustou zajimavych lidi s ruznymi zivotnimi osudy. Tato akce je rozhodne jednim z hrebu poslednich dnu. Pokud budete pobliz v dobe konani nektereho z dalsich rocniku, urcite si jej nenechte ujit.

20160508-Katy-Drijber-by-mrrca.cz 20160507-Jean&Walter-by-mrrca.cz

Jelikoz se jednalo o dvoudenni akci a bylo tak zbytecne jezdit domu na ranc, prespali jsme v Colemanu – konkretne v kostele. :D Zdejsi pastor Al je proste pohodar. :) Je to moderni kostel s wifi, takze jsme si v sobotu udelali odpocinkovy vecer na internetu. A pohodu jsme si udelali maximalni – stavil jsem se do Liquor storu pro „kastl“ mistnich piv. V hospode vyjde tretinka cca na 5-6 CAD, takhle jsme ji meli za 2 CAD. Chlast a kostel? Dle me to jde krasne k sobe. Viz mesni vino, ze? :))

Kostelni wifi dychanek. :)
Kostelni wifi dychanek. :)

Aby si Janca doplnila deficit umelecke tvorby, odvezl jsem ji jeden vecer na neco, co bych nazval „damsky umelecky dychanek„. Panum byl vstup zakazan, tak jsem si sednul do vedlejsi mistnosti a psal blog, zatimco damy tvorily veledila. Sotva se sesly, zacalo se ozyvat zenske chichotani… a ja byl vdecny, ze tam mam vstup zakazan! :D

Na poslednich par minut jsem byl vpusten, tak mam aspon fotku. :)
Na poslednich par minut jsem byl vpusten, tak mam aspon fotku. :)

Oba mame taky „hudebni deficit“, takze jsme navstivili bar Coleman Grand Union, kde se kazdou nedeli kona hudebni jam. Je uplne jiny, nez ten stredecni, na ktery jezdime do Blairmore. V Blairmore jsou spis mladi lide, kteri se proste bavi v hospode a nekteri z nich se hudebne vyradi na podiu. Sem do Colemanu naopak chodi stari rockeri (to nemyslim nijak hanlive), kteri hraji predevsim klasicky rockovy valy. Na zacatku na me kombinace vyslouzilych rockeru a (dle me klasickeho) venkovskeho severoamerickeho baru (takhle si je pod vlivem Holywoodu predstavuju) pusobila silene depresivne, ale nakonec mi to hodne sedlo. Je super, ze tito starsi panove misto nadavani u televize nebo u skopku muziciruji a delaji tak radost sobe i lidem okolo. Byla to sranda, melo to drive! No a s Jancou to tepalo jeste vic nez se mnou, takze se samozrejme na par songu (asi 6?) ke kapele pridala na podiu. A sklidila uspech jak od muzikantu (bubenik po svem setu prinesl podepsanou palicku :D ), tak primo od majitelky podniku.

Janca - mezinarodni superstar. :)
Janca – mezinarodni superstar. :)
Kdyz muze Janca, tak muze cela hospoda! :))
Kdyz muze Janca, tak muze cela hospoda! :))

A co se teda deje na ranci?

Pocasi je tady fakt sileny. Jeden den stravite v kratasich a triku v teplotach olizujicich tricitku a druhy den se brodite v gumacich ve 40 cm snehu. Kazdy den prekvapko, to me bavi. :)

20160504-DSCF6572-Pano 20160513-DSCF7257-Pano

Ad pocasi: Hadejte, kterej chytrak si dokaze vzit na celodenni praci tenke ponozky do gumaku a pak se v noci budi bolesti puchyru na nohach? Ja! A taky jsem si pres gumaky chytre pretahnul kalhoty, abych vyzral na snih, kterej do nich padal… Jo, ochranilo me to proti snehu, ale zase mam kolem obou lytek vydreny krvavy kruhy. Chytrak. :) Kruh je mi ale hodne sympaticky symbol, vypada to celkem dobre, treba si je tam nakonec necham vytetovat. Z Noveho Zelandu jsem si privezl originalni kerku, tak proc ne z Kanady. :)) Odskocim: Kruh mi pripomina, ze kdyz jsem testoval jeden amsterdamsky vzorek (info viz ZDE), tak jsem prisel na to, ze IQ krivka je kruznice. Protoze ten, kdo je dle ni v podstate debil, muze byt ve skutecnosti jen natolik inteligentni a mit vsechno tak na haku, ze ho ten „inteligentni“ jedinec proste jen nemuze pochopit. Debil. Mozna jsou v ocich toho druheho navzajem proste debilove oba. Tak. Z cehoz plyne, ze jsme vsichni debilove. Toliko k pocasi. :D

20160505-DSCF6939

Ale zpet k ranci. Tento patek jsme taborakovali – Ondra se rozloucil s dvackou a privital tricitku, tak jsme slavili. Rozhodl jsem se oslavenci ukuchtit dort. V CR jsem casto delal bananovo-kokosovy RAW dort, takze to pro me mela byt brnkacka na ctvrthodinku. Omyl, mel jsem k dispozici dva ruzne mixery, ale oba se rozhodly, ze mi pripravu co nejvic zkomplikuji. Dopadlo to tak, ze jsem v mixeru mixoval primarne vareckou. Po hodine se ale zadarilo a ja na oslavu prinesl aspon mensi dortik. A mel uspech, nikdo by nehadal, ze nebyl nijak tepelne zpracovany a je v podstate jen ze dvou ingredienci. Jen si ted, jak se tak divam na varecku, rikam, kdo asi v dortu nasel ten kousek dreva, ktery na ni chybi. :D
Byl to paradni vecer plny povidani, smichu a rodinne atmosfery. Ac jsem byl spis v roli pozorovatele, pekne jsem si to uzil. Jsou tu uzasni lidi.

20160513-DSCF7301 20160513-DSCF7369 20160513-DSCF7352

A kdo je vlastne ten Ondra? Kdybych ho mel predstavit kratce v jedne vete, tak je to vecne usmevavy dobrak od kosti, ktery by se pro ostatni rozdal. Jo. Rada stastnych prihod ho poslala na kanadsky ranc, kde potkal svoji zivotni lasku Amy. A fakt pekelne v tom lita! :)

20160513-DSCF7337

Co na ranci dela? Rekl bych, ze vlastne uplne vsechno, co si dokazete predstavit. Tu postavi tohle, tam spravi to… V CR pracoval u Microsoftu, ale ted tvrdi, ze by v kanclu pracovat nemohl. Myslim, ze chapu, on tady totiz pri praci proste ZIJE. Nevim, jak bliz to definovat. A ja to chci uz dlouho stejne. Rekl bych, ze je proste dulezite se vymanit z „Rat race„. Kez by se to podarilo vsem.

Mimochodem, ukazalo se, ze mame s Ondrou spolecne zname, kteri sem maji v cervenci priletet z USA na jeho svatbu. Svet je malej. (Znovu mi to pripomina moje „nahody“, kdy napr. v Bulharskych horach potkam spoluzaka ze stredni, u vesnice na Novem Zelandu spoluzacku z vysky, nebo v Amsterdamu slecnu, u ktere jsem dva dny predtim nocoval v Nemecku…) :) Haluz.

A dalsi haluz. Na ranci se nedavno konala tridenni konference na tema Leadership. Vedl ji Howard, skotska duse spriznena s rancem, muz mnoha umu (uzasny recnik, kytarista, zpevak, bavic,…) a vubec fajn chlapek. Na posledni chvili jim odreknul ucast fotograf. No a hadejte, kdo u sebe zrovna nahodou mel fotak a konferenci nakonec fotil? :))

20160506-DSCF7063 20160504-DSCF6733 20160504-DSCF6607 20160504-DSCF6776

Druhy den odpoledne se konala pro me asi nejprijemnejsi cast konference – spolecny vyslap ucastniku do lesa. Ale nebyla to jen tak obycejna prochazka, mela jedno podstatne pravidlo – az do cile (chata) se nesmelo vubec mluvit. A to ja rad! Prave kvuli prozitkum „v tichu“ jezdim na dovoleny zpravidla vzdy jen sam. Clovek v tichu vnima proste jinak. Ucastnikum to melo pomoci (a myslim, ze pomohlo) ke vstrebani dosavadnich dojmu a myslenek z konference a nasati atmosfery zdejsiho okoli.

20160505-DSCF6832 20160505-DSCF6833 20160505-DSCF6875

Srandista Aaron. Malou upravu jsem si nemohl odpustit. :))
Srandista Aaron. Malou upravu jsem si nemohl odpustit. (Klikni na fotku. ;-) )

Fotek z tridenni akce jsem na konec na muj vkus odevzdal vazne hodne (pres stopadesat) a mely (pro me necekane) pozitivni ohlas. Dokonce takovy, ze mi Howard posleze foceni relativne stedre zaplatil presto, ze jsem s focenim nepomahal ze zistnych duvodu. Takze jsem dostal svoji prvni kanadskou vyplatu! Oslavili jsme to nakupem jidla a spankem s nacpanym pupkem. :))

Co se spanku tyce, spim uz vyhradne na zemi, bo na posteli na me prilis dorazi slecna Insomnia. Parkrat jsem spal i venku pred chatou, kde nespavost tolik nevadi, protoze pokazde, kdyz otevrete oci, uvidite tu trpytivou nadheru nad kopcema (nekdy se musim premluvit, vylezt ze spacaku a vyfotit to). Co je ale na outdoorovym spani prijemny min, jsou ranni probuzeni bernardynem Fikem, ktery absolutne neakceptuje, ze vy na vstavani jeste myslenky rozhodne nemate. A aby to nebylo malo, tak si nasledne, kdyz uz pracujete, provokativne lehne o metr dal a zacne nahlas chrapat. Je to proste provokater a prerostle stene. Resp. je to uz dospely maxipsisko, jen si to bohuzel neuvedomuje a nebo si to proste nechce pripustit (jak ja ho chapu :)) ). Je s nim sranda, jen to obcas boli – zjevne netusi, kolik vazi, takze nechape, proc mate problem s tim, kdyz na vas celou svoji vahou padne. :)

Taky mi od minula pribyly nejake nove zarezy do kanadskeho pracovniho zivotopisu.
Napriklad:

      • Sazec ertepli.
      • Povlekac posteli.
      • Myc (Bjuken)oken.
      • Stavec kamennych cest a zahonku.
      • Sekac. ;-) (Mame monstrozni sekacku, kdyz do ni vlezu a secu travu, pripadam si jako Ripleyova v prvnim dile Vetrelce.)
      • Ridic sedmilitrovyho trucku. Celkem rozdil oproti moji stare litrove Felicii, pripadam si v tom jak kamionak. Prumerna spotreba tesne pod 15L, ale stupnici ukazuje od nuly do ctyriceti litru! Snazil jsem se spotrebu drzet nizko, ale parkrat tam ta ctyricitka blikla. Sileny! To obri auto mi pripomina, ze v Kanade je obrovsky zpravidla vsechno – auta, karavany, komari, mravenci, klistata, tetrapaky (a baleni potravin obecne), medvedi,… :)
      • Lesocistic. Sbiram vetve a polena (kaceni je na profikovi Jarkovi), pripravujeme kus lesa na obsazeni letnim taborem. Nekdy se u teto prace citim fit jako pred 10 lety (jen tenkrat jsem prehazoval zelezo v posilovne a ne drevo), krasnej slastnej pocit! Ze je mi o 10 let vic (tzn. tolik, kolik mi je), se ale ukaze vzdy jeste ten samy vecer – kdyz uleham do postele, tak jsem z toho dreva celkem solidne zdrevenelej. Proste se ozyva dalsich par zapomenutych svalu. :)
      • Malir, naterac, skrabac. (Jsem nadsenej z toho, ze se tady denne ucim novy veci, radost mi dela i blby lepeni malirske kryci pasky.)
      • Orac – level „expert“.
        Minule jsem psal, ze me tady prace bavi, bohuzel ale ne vzdy jde dle mych predstav… Nedavno jsem treba pul dne rozhazoval hnuj po zahonku a na zaver jsem celej zahonek poradne zaoral. Mel jsem z te prace vazne dobrej pocit, rotavator jsem uz celkem solidne zkrotil. Kdyz jsem dooral posledni radek, namiril jsem si to s rotavatorem ven ze zahonku… a v okamziku, kdy jsem z poorane zeminy vjel na pevnou neoranou pudu, to najednou udelalo skub, trh, skok, let, zblunk… rotavator proste vzletl a zamiril si to primo do vedlejsiho „rybnika“… Svet se v tom okamziku zastavil (nebo spis asi tisickrat zpomalil) a ja slysel, jak v myslenkach zpomalene rvu S-S-S-S-S-T-T-U-U-U-U-UUJJJJJJ KKUURRRRVAAAAAA! Ale rotavator na moji telepatii nereagoval a dal kopiroval svoji puvodni trajektorii… o petinu vteriny pozdeji jsem si rekl, ze kdyz neposloucha, vydam se za nim a zachranim ho… vzletnul jsem za nim a v letu skubnul za jeho madla do strany… jasne, at si zaplave, kdyz chce, zaslouzi si to po dobre odvedene praci, ale nechtel jsem, aby se pod vodu dostal jeho motor, to by byl asi pruser… nastesti skubnuti zabralo a muj mechanickej partak se do (nastesti relativne melkeho) okraje rybnika zaboril prdeli dolu, takze motor zustal nad hladinou. Uff. Dobry bylo, ze ja si nezaplaval, vlitnul jsem jen po kotnik do bahna. Blby bylo, ze plnej bahna byl i rybnik, takze z vody jsem svyho kamose ne a nemohl dostat. Kdyz jsem o par nekonecnych minut pozdeji potkal Aarona, pokorne mu hlasim: „Aaron, I`ve got a little problem…“ Kdyz to uvidel, zacal se od srdce rehtat a shanet se po fotaku! :)) No, uspesne jsem zatajil, za mam o par metru dal schovany mobil, takze zadne zaznamenane dukazy nejsou. Muzu tedy klidne rict, ze jsem si to vsechno vymyslel, abych trochu zatraktivnil muj nudny blog, protoze mne by se neco takovyho nikdy nemohlo stat…! :)) Nicmene, abych ten vymysleny pribeh dokoncil… Aaron nastartoval svyho Bobcata (bagr) a utopence jsme spolecne zachranili. :) Hned jsem se ho jal startovat, abych si mohl oddechnout, ze je skutecne v pohode a funkcni a… nic. Nenaskocil. :( Ale jen me chtel trochu napnout, darebak, trosku jsem mu pritahnul oteze a jede jak novej! Skoro urcite bych rekl, ze lip nez predtim! ;) :)) (Takhle to cely mozna zni jako sranda, ale kdybyste jen tusili, co ja prozival… :D)
        Ten den byl vubec celej divnej, vsichni jsme meli tak trochu smulu. Janci jsem vytahnul velky prisaty kliste. Ondrovi se podarilo cestou na ranc prorazit pneumatiku auta (vcetne disku) obrim hakem, ktery lezel ve sterku na silnici. Aaron zase odjel s truckem pro cerstvou varku hnoje k nekolik kilometru vzdalenemu sousedovi a pri navratu mu dosel benzin. No a Jarek utopil Bobcata v blative bazine. :))
        To se stane. Pres vsechny trable si ale vsichni udrzeli usmev na ksichtu. Ten samej den jsem slysel v ranci rev, tak jsem vysel pred sklenik a co nevidim – Aaron s Ondrou prijizdeji na Gatoru (neco mezi malym nakladakem a golfovym vozitkem) a krici: „Kral Jarek is comming!“ Kdyz projeli, tak se divam na korbu a vidim, ze vezou obri kreslo a v nem se jako pan veze Jarek… :D Samozrejme okamzite padam na kolena a zacinam se klanet. :D Spolecnost vecnych deti mi naprosto vyhovuje. :))

20160515-DSCF7643-Pano

Zdravi vas mrrca, prace vseho druhu… :)

14 komentářů u „Jaro? Léto a zima! A nic mezi nima.“

  1. Joooo! Moc děkuju za sdileni :) Když jsem si četla předchozí článek, usla jsem a zdálo se mi, že jsem tam za váma dojela a vy jste nevěděli kdo jsem! :D
    Mrrco, kdyby tobě se nedělo, co se děje-viz ta věc na orání-bylo by možný, že to za tebe píše někdo jinej, protože takový věci se dějou jen tobě :)

  2. Zdravím do Kanady,

    super článek a pěkné fotky.
    S přítelkyní máme WH víza a nyní plánujeme brzký odlet a práci v podobném stylu – ranč, farma v přírodě. Vypadnout od práce na počítači k manuální práci, navíc jsme vyrostli na vesnici, tak máme nějaké zkušenosti a baví nás to.
    Kdyby jste na ranči hledali nové pracanti, dejte vědět.

    1. Ahoj a diky, Denisi. :)
      Na „nasem“ ranci uz brzy pravdepodobne nebude prace ani pro nas, uz tady budou stali pracanti (viz Jarek a jeho rodina), nicmene verim, ze s WH nebudes mit problem praci najit. Farem je v Kanade spousta, par jich objedes, a ono neco klapne! Me taky ceka dalsi hledani.
      Tak se pak ozvi, jak valcite. :)

  3. Boží, boží, boží a ještě jednou boží, Mrrrco…. krásně sepsané suprové zážitky …. Díky Ti za ně :)

  4. Uplne vidim, jak makas a Fik vedle chrape.. :) Suprove to popisujes, zacina me to privadet k myslence, ze hned jak se vratim z dovolene v Cesku, vrhnu se zas na blog (Ondra at se zdrzi nevericich komentaru!). A ranc je proste uzasny misto s fajn lidma. Vzdycky, kdyz premyslim, jestli ta Kanada, veci, co mi tady chybi a vsechny utrapy ohledne work permitu stoji za to, vzpomenu si na Gladstone a mam jasno. Uz abychom nebyli uvazani ve meste a mohli vypadnout z Calgary! Ahoj na svatbe!

    1. Nevěřím!!! Teda upřesním, nevěřím tomu, ze Petra začne znovu psát pindy z Knady. Všemu ostatnímu ano, jen škoda, ze jsem neviděl utopeného Martina a stroj, to muselo byt parádní :)) je to tu zkratka úžasné, díky Martine za blog, bavím se.

  5. Čau Martine,
    tvůj blog je super a tvoje veselá příhoda mě moc pobavila :-)))
    Už se těším na další čtení. Držím vám oběma pěsti, ať máte štěstí a dobře se daří.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.