Na dnesni trek jsme si privstali, budik nas ze stanu tahal uz v 6:30! A vstavalo se do mrazivych teplot a mlhy, tak jak to mame radi. :) Verte mi, nic se nevyrovna rannimu posezeni na studenem prkynku v promrzle kadibudce! :D A jeste vetsi pozitek je baleni navlhleho stanu v techto teplotach! Malem mi u toho dnes umrzly prsty! Takze, zacatek byl dnes narocnejsi. :) Driv jsme si privstali proto, ze nas planovany trek mel trvat 8 hodin a my jsme chteli mit jeste dostatek casu na presun a ubytovani do dalsiho kempu.

Kolem osme uz jsme stali na startu Alex Knob Tracku. Je to 17km dlouhy trek, ktery vede na misto (1303m) s krasnym vyhledem na ledovec Franz Josef Glacier.

Vetsina trihodinove cesty nahoru vedla lesem. Sice to byl ten hezky zelene chlupaty exoticky les, ktery se mi libi, ale prece jen jsem spis doufal, ze tu uvidim ledovec… Vyhlidky na nej byly ale po ceste jen dve.
Ale bylo to tak proto, ze to nejlepsi si pro nas trek schovaval az na konec! V cili na hrebenu u Alex Knob Lookout prisla odmena, ledovec se nam ukazal v cele sve krase!

Meli jsme tu shora vyhled na siroke okoli a tak nas ten vyhled okouzlil, ze jsme se tu hodinu zdrzeli.

1.9.2012 (sobota)

Soukani ze spacaku bylo dnes o poznani prijemnejsi… teplota v plusovych cislech, budicek az na 7.30 (i kdyz snesl bych i pozdejsi cas :) ), caj a snidani jsme si mohli doprat v teple kuchyne a hlavne nas cil, Fox Glacier Guiding, byl asi minutu jizdy od kempu. V planu byla totiz pruvodcovana prochazka primo po povrchu ledovce Fox Glacier!

Po tom, co jsme na zakladne nafasovali macky, nepromokave boty, bundy, kalhoty a batohy, jsme uz v pul desate sedeli i s pruvodcem v mikrobuse, ktery nas odvezl na zacatek nasi trasy.

Cestu k ledovci jsme zacali vyslapem lesem po okolnich skaliscich. Nastesti jsme tam narazili na pramen, ze ktereho jsme si nabrali pitnou vodu, ta byla totiz mnohem lepsi nez ta zluta tekutina smrdici chlorem z kempu! :)

Netrvalo to dlouho a sestoupili jsme primo na povrch ledovce Fox. Muj prvni ledovec! :)
A poprve jsem na sobe mel i macky. Ty se mi vazne zalibily, citil jsem se diky nim chvilemi na tom ledu jisteji nez v obycejnych botech na obycejne ceste, parada!

Hned jsme se zacali skrabat po ledu smerem nahoru. Neveril bych, jak krasne muze na ledovci byt. Clovek by si myslel, ze je to proste jen obrovska masa ledu, na ktere neni nic zvlastniho, ale opak je pravdou, je to uzasny! :)

Krome trhlin jsme si prolezli i par tunelu provrtanych vodou uvnitr ledovce, proste paradni zazitek. I kdyz jeden byl uz tak uzky, ze jsem zacinal byt trochu nervozni, abych se tam nezaseknul. :)

Nahore na ledu byla celkem kosa, navic, ac jsem mel vsechno nepromokave, jsem byl mokrej, z rukavu a nohavic mi totiz trochu trcela spodni vrstva, ktera nasavala ledovou vodu pod nepromokavou vrstvu. :) Navic jsem si zapomnel rukavice, takze jsem mel co delat, abych rozhybal prsty. Ale kdyz jsem videl ostatni, jak si z rukavic zdimou vodu, tak si rikam, ze je mozna i dobre, ze jsem je nemel. :)

Pruvodce nam prubezne rikal zajimavosti o ledovci vcetne historie. Oproti minulosti je to momentalne prcek. Led mizi vazne rychle, jen za poslednich 5 let zmizela takova masa, ze se tomu nechce verit. Na skalach a okolni vegetaci je pekne videt, jak led postupne ustupoval.

Ac toto sestihodinove putovani bylo nasim nejdrazsim trekem, tak penez nelitujeme, byl to super zazitek a navic, kolikrat za zivot se clovek projde po ledovci? No, vlastne i uvnitr ledovce. :)

Po navratu na „zakladnu“ jsme dostali teply caj a rucnik na vysuseni. El se hned prevlekla, ale ja zustal v mokrych vecech, protoze jsem doufal, ze za hodinu cesty k dalsimu kempu v naute oschnu. A nastesti se zadarilo, topeni valilo celou cestu na plny pecky. :)

Na noc jsme zakotvili v kempu Lake Paringa a protoze dest silil a dle predpovedi nemel polevit a veskere travnate plochy byly promocene, rozhodli jsme se, ze prespime v aute. Kdyby neprselo, tak by prestehovani veci do predni casti auta byla pohoda, ale ze jsme nechteli zmoknout, museli jsme to vse zvladnout uvnitr a to nebylo vubec snadny, vzalo to snad hodinu. :) A noc stala za prd, auto proste nbeni pro nocovani to pravy. Kor, kdyz vam do nej celou noc busi silny dest.

2.9.2012 (nedele)

I rano porad lilo, ale presto jsme se presunuli ke kratkemu Monro Beach Tracku, ktery vede k plazi, kde ziji tucnaci! Chvili jsme vahali, jestli jej v desti jit, ale byla to prvni prilezitost, kdy videt ty prcky volne v prirode, takze jsme vzali plastenky a sli. Kdybych si ale nenechal gumaky, co jsem si kdysi poridil na praci ve vinohradu, tak bych tam suchou nohou rozhodne nedosel, dest na ceste vytvoril poradna jezera.

Cesta vedla peknym lesem, takze tam ani moc neprselo, ale jen jak jsme se dostali na pobrezi, tak zacalo prset snad ze vsech stran, vitr tady fucel takovou silou, ze jsem mel co delat, abych si plastenku udrzel na tele. Vlny tu poradne radily a pro nasi smulu byl zrovna zjevne priliv (zapomneli jsme si predem zjistit, kdy ma byt), takze jsme se dal nez par metru nedostali. A tucnaci samozrejme nikde, narozdil od nas nejsou tak hloupi, aby se v tomto pocasi poflakovali po plazi. :)

Takze jsme meli smulu. Zbytek dne uz jsme stravili jen presunem do dalsiho kempu, tentokrat u jezera Hawea pobliz (relativne) mesta Wanaka. Cestou jsme mijeli desitky peknych vodopadu valicich z okolnich kopcu. Dest je pekne prikrmil, takze jsem byl trochu nervozni, aby s sebou voda ze skalisek neurvala i par sutru (coz se tu stava), ale meli jsme stesti. Pres husty dest jsme meli celou cestu mizernou viditelnost, takze vlasne ani nevim, jakou krajinou jsme projizdeli. Poslednich sest kilometru pred kempem Kidds Bush Reserve vedlo po promocene sterkove ceste, pres kterou valily potoky destove vody. Doufam, ze hladina na ni uz nebude stoupat, dest polevi a my se odsud zitra dostanem bez ujmy i zpet! :)

Stejne tak podmaceny byl i cely kemp, nemelo ani cenu vylezat z auta a hledat misto pro stan, museli jsme opet prenocovat v aute. Ta predstava se mi tedy vubec nelibila a tak, zatim co El si ustlala v aute, ja jsem se rozhodl, ze se vyspim na lavicce v pristresku, ktery byl v arealu kempu. :) Plan mi ale zhatily desitky pavouku visicich mi nad hlavou, z toho mi nebylo uplne do… spanku. :) Takze jsem si vzal stan a pod tim pristreskem jej postavil. :)) A noc to byla tentokrat paradni! ;)

3.9.2012 (pondeli)

Rano uz tak silne neprselo, ale porad bylo hnusne, mrholilo a viditelnost byla hodbne mizerna.
Kvuli pocasi jsme museli vynechat zdejsi Sawyer Burn Track po okolnich kopcich a vydali se na prohlidku mesta Wanaka.

Ve meste jsme ale dlouho nepobyli, jen jsme dokoupili jidlo, plynove bomby a po dlouhe dobe i vino (juch!) a jeli dal za mesto, omnrknout dalsi trek na Roys Peak. Bylo stale hodne zamraceno, ale jiny plan jsme nemeli a tak jsme to zkusili.

Vyhled byl zpocatku hezky, ale netrvalo to dlouho my se ocitli primo v mraku, kde bylo prd videt, a tak jsme i tento trek museli neuspesne predcasne ukoncit. :(

Nechceme to tu ale vzdat bez boje a tak jsme se rozhodli, ze najdeme v okoli levny kemp a zkusime to zitra znovu. Na kemp jsme meli stesti, narazili jsme na taboriste v arealu kriketoveho klubu ve vesnici Luggate, kde za pouhych 8$ mame i teplou sprchu a moznost dobiti nobotebooku. Tak drzte pesti, at se nam zitra konecne vycasi! ;)