Končíme!

10.5.2012 (ctvrtek)

Tak dest si nejak pospisil, prselo uz od rana. Nicmene jsme se i pres to rozhodli, ze trek aspon zkusime, vylezeme nahoru a podle pocasi se rozhodneme, jestli pujdeme celou dnesni planovanou cestu dal – k chate Angalus Hut (6 hodin), nebo si budeme muset trek zkratit a projdeme se jen k chate Bushline Hut (cca 2,5 hodiny). Aspon trochu treky v Nelson Lakes NP ochutname.

Pred cestou jsme jeste koupili predrazeny chleba a na informacnim centru si pro jistotu dali do uschovny veci s cenostma a vyrazili jsme na parkoviste Mount Robert Car Park, vychozi bod naseho treku, kde jsme nechali auto. Jak uz jsem psal, krade se tady, parkoviste je samozrejme v prirode mimo civilizaci, takze je nehlidany, doufame ale, ze se zlodeji tomuto regionu pro tento tyden vyhnou. :/

Cestu jsme zacali Pinchgut trackem, bylo to docela dlouhe a strme stoupani, ale cesta byla upravena, takze zadna velka vyzva. Behem dvou hodin jsme vystoupali do cca 1300 m n.m. Celou cestu to vypadalo presne tak, jak jsme cekali, z krasnych vyhledu na jezero a siroke okoli nic nebylo, pres dest a mraky jsme toho moc nevideli.

Nahore na hrebeni Roberts Ridge dost foukalo a dest stale neustaval, takze jsme se rozhodli pro nouzovou kratsi variantu a po Paddy’s track jsme vyrazili k chate Bushline Hut. Prece jen nechceme riskovat bourku a chumelenici v 1700 m n.m. X hodin od nejblizsiho pristresku. Teda ja bych to mozna i risknul, ale to bych tam musel byt sam. :)

U chaty jsme odsud byli cobydup, jeste pred polednem, takze jsme pro dnesek meli padla podstatne driv, nez jsem doufal. Ale co se da delat, porad doufam, ze se zitra pocasi umoudri a my budeme moct absolvovat aspon ten zkraceny tridenni trek. Pokud bude ale porad hnusne, tak nam nezbude nic jinyho, nez se vratit dolu aniz bychom tady cokoliv videli. :/

Hned na zaprazi u chaty jsem si vsimnul podlahy z drevenych lati… Je to presne takovy to misto, kde se snadno ztraci klice a dalsi drobnosti, co cas od casu vypadnou z kapes, takze me napadlo, ze se podivam zblizka a treba tam najdu nejake poklady… :) A taky ze jo, videl jsem tam pekny outdoorovy pribor, vidlicka kombinovana se lzici, mnohem hezci, nez mam na treky ja! :D Za pomoci dratu, ktery jsem nasel v chate, jsem se ji snazil za kazdou cenu dostat do mych sparu a asi po pulhodine se mi ji podarilo dostrkat k mistu, odkud uz sla vytahnout. Je moje! :) No a kdyz uz jsem byl v tom lovu, tak jsem odtud vytahl jeste dalsi tri klasicke pribory, ktere nechame v chate, treba se nekomu budou hodit. :) Abych nezapomnel, vydoloval jsem odtud i dve dlouhe svicky, ktere se nam zrovna hodily, my ty nase zapomneli v aute. :)) „Pokladu“ tam bylo vic, ale pro dnesek se „zlatokopectvim“ koncim. :)

Rozdelali jsme ohen v kamnech, ususili na nich veci, udelali si caj a neco k snedku a pak uz nedelali nic, jen cumeli do blba a obcas cetli, vic pocasi nedovolilo. Teda abych nekecal, kdyz dest na chvili polevil, tak jsem si odskocil odlovit kesku, ktera byla schovana jen 30m od chaty. :)

Pred pul sestou jsem si z okna vsimnul neceho zvlastniho, zpoza hory prosvital tenky pruh jasne cervene zare… nekde v dali se asi roztrhly mraky a zpoza nich takto efektne vykukovalo zapadajici slunce… Dest zrovna polevil, takze jsme hned popadli fotaky a „vystrelili“ ven. Ja z toho byl tak vyjevenej, ze jsem si zapomnel vzit ponozky a boty a lital po kopci s fotakem jen v pantoflich. :)) Nez jsme vylezli z chaty, slunce spustilo jeste velkolepejsi divadlo, bylo to uchvatny! Radej uz nebudu psat, ze to byl ten nej zapad slunce, to uz by bylo asi trapny… :D Ale vazne to byla nadherna podivana… a to jsme vlastne slunce ani nevideli. Uplne jiny zapad slunce, nez na jaky jsem zvykly.

Pekny, tak at uz bude zitra jakkoliv, prece jen ta cesta nebyla zbytecna. :))

11.5.2012 (patek)

Rano bylo pocasi o poznani lepsi, sice bylo stale zatazeno, ale vubec neprselo a v dalce byly mraky krasne roztrhany! A ta viditelnost! Nadhera, dnesek mel byt krasnym dnem, muzeme pokracovat v nahradnim tridennim treku!

Odskocil jsem si… a z hajzlu jsem vylezl opet do mraku! :( Behem te chvile (no dobre, mozna jsem se zacetl… :D ) se krajina naprosto zmenila, vypadalo to jeste hur nez vcera! :(

Tak tohle jsme videli z okna :)

Po chvili zacalo i prset, takze nebylo zbyti, museli jsme to zabalit, z puvodne zamysleneho sesti az sedmi denniho treku po horach se tak stala jen kratka prochazka po kopci. Po Paddy’s Tracku jsme to vzali zpet dolu a za hodinu a pul byli u auta.

Mrak jsme meli i v aute :))
Myslim, ze obvykle byvaji na pozadi hory… :)

Napadlo nas, ze opet prespime v tom DOC kempu, co byl zadarmo, ale jelikoz jsme se vratili hodne brzy, byla by to ztrata casu, zbytecne bychom tam proflakali cely den… Pojedeme tedy dal smerem na Christchurch, do mesta Hanmer Springs, kde navstivime Anetu, moji byvalou kolegyni, ktera tady momentalne pracuje jako manazerka v kavarne. Je to horske stredisko, takze se tu mozna zaroven porozhlednem po praci. I kdyz ja si myslim, ze snadnejsi bude hledat praci az v Christchurch… uvidime.

Po 200 km jsme dojeli do cile a ubytovali se v nejlevnejsim kempu Alpine Holiday Apartrments and Camground za mestem. Co budeme delat zitra jeste presne nevime, skarede je i tady, i kdyz momentalne aspon neprsi.
Mimochodem, dnes je to presne pul roku od doby, kdy jsme opustili CR. Toto leti… :)

12.5.2012 (sobota)

Cely den tady dnes bylo jasno, uz od rana ani mracek… To nastve, kdyby takto bylo u Nelson Lakes, mohli jsme se jeste kochat prirodou na treku… Co se da delat, obobi cestovani nam skoncilo, ted je na case najit praci…

Dnes jsme meli sraz s Anetou, pokecali jsme v restauraci, kde pracuje. Mimo jine nam dala na kontakt na Cecha, ktery pracuje v Christchurch na stavbach, po zemetreseni je tam spousta zdemolovanych domu, takze je pravdepodobny, ze minimalne ja tam praci najdu, tam je ted bohuzel asi kazda ruka dobra…

Byla tak hodna, ze nam v praci vytiskla nase zivotopisy, takze zitra zkusime jeste obehat zdejsi lazne, restaurace, hospody a hotely, treba se nam postesti a neco najdeme uz tady. I kdyz nevim, co ja bych tady s moji anglictinou delal, spis se vidim na te stavbe… :))

Taky jsme zjistili, kde hledat dobryho tattera (Anet ma novou ozdobu na pazi), takze pocitejte s tim, ze se vratime cely pokerovani! ;)
A jako tresinka na dortu po prijemnym posezeni bylo placeni uctu… sleva na pivo potesi vzdycky! :)) Diky, Anet! :)

Aneta

No a aby toho nebylo malo, pozdeji nam jeste volala, protoze v restauraci byla potreba narazova vypomoc. Takze El si odskocila na ctyri hodiny umyvat nadobi a ja se flakal u fotek… :))

Takze to na 99% vypada, ze s cestovanim na nejakej ten mesic skutecne koncime, pocasi uz skutecne nepreje… Ale verim, ze zazitky budou i tak… ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.