10.4.2012 (utery)

Tak pry je tohle petihvezdickovy hostel pro batuzkare! Zajimavy. :)) Ale je pravda, ze co se tyce interieru a hygieny, tak je to zatim to nej, co jsme videli. Navic tady mame zdarma k dispozici chutny chleba ke snidani, coz se taky pocita! :)

Stavili jsme se do mesta na informace, potrebovali jsme zjistit nejaky informace ohledne treku v Abel Tasman National Parku, chteli jsme jej totiz vzit vedlejsi trasou (Inland track), protoze bychom tam mohli spat v chatkach, ktere bychom meli zdarma, protoze jsme si koupili Hut Passy (ktere bohuzel na hlavni trasy, tzv. Great walks, neplati). Usetrili bychom, nemuseli s sebou tahat stan a zrovna se vyhnuli vetsine turistu na hlavnim treku Abel Tasman Costal Walkway! Bohuzel nam ale bylo sdeleno, ze drtiva vetsina naseho alternativniho treku je zalesnena a tak vyhledu na okoli je skutecne jen pomalu. Takze jsme nas plan zavrhli, nerad bych, aby se opakovala zkusenost z Queen Charlotte Track, bohuzel si s sebou budeme muset tahat stan a zaplatit si mista na prenocovani. Co se da delat, setrit se bude jindy. :) Ale tentokrat nam nikdo nevymlouval stopovani, takze to pravdepodobne zkusime stopem zpet z tracku, snad budeme mit stesti. A pokud ne, je tady krome vodniho taxi i o neco levnejsi varianta v podobe autobusu. Dalsi podstatnou informaci byla ta, ze na zadnym treku se tady vubec nedoporucuje pit vodu bez radneho prevareni, ze to neni zadna sranda a nase travici ustroji by nam za to rozhodne vubec nepodekovalo… Takze jsme ve meste zrovna koupili tablety na cisteni vody, at si varic setrime jen na jidlo. :)

V podvecer jsme vyrazili na pobrezi, doufal jsem, ze se bude opakovat vcerejsi uzasne barevny zapad slunce, ktery v kombinaci se siluetami zakotvenych lodi, vypadal skutecne az neskutecne. :) No a co myslite? Dopadlo to presne tak, jak jsem cekal, tesne pred zapadem se slunce schovalo za mracna a z podivane nebylo vubec nic. :) Takze z toho plyne ponauceni: Co muzes vyfotit dnes, neodkladej na zitra! :D
Tak jsme tady aspon koupili Fish&Chips a v klidu tam pri soumraku povecereli. :)

Vecer jsem jeste vyuzil elektriny v hostelu a zpracoval par fotek, protoze uz mam trochu vycitky… uz si ani nepamatuju, kdy jsem na blog naposledy nejaky fotky vlozil… Az narazim na nejaky schopny pripojeni k netu, tak to snad napravim! Ale to muze byt vecnost… :)

11.4.2012 (streda)

Rano zacalo prset a zdalo se, ze nehodla prestat, takze jsme si rano zpestrili balenim stanu v desti, to me naramne bavi. :))
Pred odjezdem jsme jeste navstivili Christ Church Cathedral, anglikanskou katedralu v tesnem sousedstvi hostelu. Pry ji staveli ctyricet let, protahlo se to nejprve kvuli financni krizi a pozdeji kvuli tahanicim dvou taboru lidi, prvniho, ktery ji chtel dokoncit dle puvodniho navrhu, a druheho, ktery ji chtel zmodernizovanou (jestli jsem to dobre pochopil). A vysledkem je katadrala, ktera ma trochu z obou navrhu. :) Diky desti jsem ji ani poradne nevidel z venku, ale interier stal za to, velke prostory, krasne vytraze a vsemu vevodily majestatni varhany! Skoda, ze jsem nemel to stesti slyset je hrat.

Vyrazili jsme tedy smerem na mesto Motueka, ktere je jakousi branou do Narodniho Parku Abel Tasman. V Richmondu jsme se jeste stavili do supermarketu, je tady totiz nas oblibeny retezec Pack’n’Save, ktery je pravdepodobne nejlevnejsi a na jiznim ostrove je jich jen nekolik, tak jsme toho museli vyuzit.

El se trochu pritizilo a tak nebylo dnes v planu nic velkeho, vlastne jen odpocinek. Stan jsme pro tentokrat chteli postavit ve vesnici Mapua, z mapy jsme zjistili, ze tady je kemp (ktery je mimochodem jedinym mistem, kde si na NZ muzete doprat nudistickeho kempovani :D ), ale byl pro nas moc drahy, coz pani na recepci hned poznala a poradila mi, ze par minut odsud je levny DOC kemp.
A tak jsme prejeli do kempu Mc Kee Memorial Reserve s peknou „doc“ cenou 6$ za noc. :) Je na pobrezi Ruby Bay, s vyhledem na mesto Nelson na druhem brehu… My ale videli naprostej prd, celej den totiz skutecne neprestalo prset, rozprselo se dokonce tak huste, ze jsme ani nemohli vylezt a postavit stan. Prijeli jsme sem neco po poledni a v aute jsme diky desti sedeli az do vecera, kdy jsem se premohl a v desti stan postavil. Spechal jsem tak moc, ze se mi podarilo postavit stan tak, ze kazda vrstva mela vchod na druhou stranu. :D V aute jsme nakonec stravili skutecne cely den, stihli jsme jeden film (skoro, pet minut pred koncem chcipla baterka :D ) a spoustu cteni. Do stanu jsme se presunuli az v 21h.
Jinak jsme se dohodli, ze delsi trek presuneme az na pristi tyden, o vikendu se nam tam nechceme brodit mezi turisty. Az se El ulevi, podnikneme ted jen par kratsich jednodennich treku po okoli.

12.4.2012. (ctvrtek)

Rano prestalo prset a najednou je krasne, uz vidim na druhy breh! :)
Dnes jsme se podivali jen do mesta Motueka, meli jsme tam totiz sraz v hospode s Pavlem, Cechem ktereho znam uz leta virtualne z netu a ktery v CR bydli jen 7 km od me hrodne hroudy, ale osobne jsme se setkali az ted tady na NZ! Je to normalni? :))

Vecer jsme se opet vratili zpet do Mc Kee, kde jsme nechali nas stan, je tu levne a hezky, tak proc nevyuzit toho, ze tu muzeme 2 dny v tydnu stanovat (delsi pobyt neni v DOC kempech povoleny).

13.4.2012 (patek)

To byl ale divnej sen! Zdalo se mi, ze jsem se vratil zpet do CR. Ale bylo mi tak na nic z toho, ze nevim co s sebou, kam patrim a co chci delat, ze jsem hned zase odjel pryc… usadil jsem se nekde v horach v anglicke vesnici odriznute od okolniho sveta. Zdejsi obyvatele se sem pred davnymi dobami presunuli z uzemi Cech a cas jakoby se tu zastavil nekdy v 19. st. A i tam jsem tusil, ze ani tady nebudu stastnej… Nemate u sebe nekdo snar? Muzete mi to diagnostikovat? :))
Asi o pul hodiny jsem rano prosvihl vychod slunce, ktery ocividne mohl stat za to! Sakra! Ale i tak se dalo nafotit par hezkych fotek odlivu v rannim svetle, je tady vazne hezky.

Vydali jsme se na kratkou prochazku podel plaze ve meste Kaiteriteri, prijemne fotogenicke misto, obzvlast pri rannim svetle tady musi byt krasne. Bohuzel se tady ale nemohlo nocovat a bylo to trochu z ruky, takze mi musely stacit fotky se svetlem, jake jsem mel… :)

Dalsi prochazkou melo byt pobrezi ve meste Motueka, kam jsme meli opet cestu kvuli dalsi navsteve informacniho centra, ale nejak asi lenivime, uz se nam na zadny vylet nechtelo, takze jsme na informacich jen zjistili, kde se v okoli nachazi dalsi nejlevnejsi kempy a vyrazili zrovna hledat nocleh.
Pro dnesek jsme si vybrali deset minut vzdalene misto, ktere nam doporucil Pavel. Pry je zadarmo, takze pro nas ideal! :) No a nezda se, ze by to melo byt nejake taboriste, je to jen vetsi pozemek, na kterem stoji dva autobusy, ve kterych zije jeden starsi pan. :) Absolutne netusim, jak to tady vlastne funguje, ale mam pocit, ze to je proste jen jeho soukromy pozemek, na kterem si skromne farmari a preziva a obcas tady necha nekoho z dobre vule prespat. Ale kdo vi… Kazdopadne nas tu na noc nechal, poslal nas trochu dal od autobusu (pozemek je to zda se celkem velkej), takze jsme tu uplne sami (navic tady nikdo jiny nekempuje), ale nic tu neni, ani zachod, jen priroda… :))
Postavili jsme stan asi kolem ctvrte a pak uz se opet jen flakalo a cetlo. Ja dnes dokonce v mobilu precetl celou knihu „Na jih od hranic, na zapad od slunce.“ :)

A pak to prislo… Zaclo me byt nejak tezko… Neco se se mnou delo… Tlacilo to… Musel jsem jit… Zkratim to… Ve svych sedmadvaceti letech jsem konecne dospel, poprve v zivote jsem si odskocil vykonat potrebu do lesa! :D Uz jsem vazne velkej kluk! ;) Dobrou noc.