30.9.2012 (nedele)

Je sakra znat, ze uz nejsme v horach, v noci uz mi nemrzne zadna cast tela, dokonce uz muzu spat i s rukama ven ze spacaku! :)) A v mikine uz je naopak horko, tak to ma byt! :) Ale stejne jsem toho moc nenaspal diky tomu, ze jsem az do tri hodin v noci pracoval na minulem prispevku blogu (a stejne jej odflaknul) a diky posunu casu jsem spal jen tri hodiny. Nastesti me dnes necekal zadny narocny fyzicky vykon, takze to zas tak nevadilo, jen jsme se posunuli dal do dalsiho kempu, tentokrat do Peel Forrest Campground. Je pravda, ze puvodne jsme tam i dnes chteli podniknout mensi prochazku, v okoli je totiz dost kratsich treku, ale nakonec prece jen zvitezila lenost (ale budu rikat radej unava :) ) a my se z kempu nehli. Nastesti tady vubec nebyly musky sandfly, takze se tu dalo bez problemu vegetit v trave. Byla to idylka, jen jsem sledoval, poslouchal a obcas i trochu nakrmil ptaky prohanejici se kempem, ocichaval okolni kvetouci stromy, usrkaval piva a trochu cetl. Parkrat priletel na navstevu i Wood Pigeon, lesni holub, ktery je tu chraneny, je to jediny ptak, ktery dokaze roznaset velka semena zdejsiho lesniho porostu (jinym ptakum by ta semena asi zpusobila zacpu :)) ). El byla trochu zklamana, ze holuba nevidela, ale neni se cemu divit, byla zamestnana poustenim draka. :) Ale bohuzel se ji nepodarilo ho zkrotit, vitr moc nespolupracoval. Dobre nalade prispeli take ostatni pratelsti camperi, zejmena pozitivni „jihoafricky australan.“ :) Jak rikam, byla to idylka, super flakani. :)

1.10.2012 (pondeli)

Dnes jsme se rozhodli absolvovat sestihodinovy okruzni trek na horu Little Mt Peel (1311m) v Peel Forest Reserve. Dle predpovedi melo dnes prset, ale dopoledne na nebi nebyl ani mracek, tak jsme to riskli a vyrazili jen na lehko bez plastenek. Hned na zacatku jsme se zastavili u pekneho vodopadu Emily Falls. Prvni polovinu treku jsme se splhali po South Ridge Track.

Cesta byla zpocatku celkem utrpenim, po zime nebyla vubec proslapla a tak jsme se museli prodirat zdejsimi spicatymi travinami, od kterych jsem mel pekne „rozpichane“ nohy. Moc me to nebavilo, porad jsme meli na ocich vrchol, na ktery jsme se chteli dostat, coz me stvalo, protoze to bylo sakra daleko. :) Posledni cca hodinu jsme uz vice splhali nez sli a to uz me bavilo, bylo to zazivnejsi a kolem se zaroven otevrely hezci vyhledy. Po cca trech hodinach jsme se na vrchol Little Mt Peel dostali, v pristresku Tristram Harper Memorial Shelter jsme si dali svacinu a pak uz se jen kochali vyhledy.

Cestou nahoru se nam poradne zatahlo a z vrcholu bylo videt, ze opodal uz prsi, takze jsme byli trochu nervozni, ze nas chytne dest, ale nastesti se nam obloukem vyhnul. Dolu jsme pak slezli po ceste Deer Spur Track. Tady to bylo mnohem jednodussi, nebylo to tak strme, jako na hrebenu po ceste nahoru a hlavne cesta tu byla pekne udrzovana. Takze jsme byli zpet driv, nez jsme cekali, cely okruh vcetne zastavky nahore a pomaleho courani se dolu nam nezabral vic nez pet a pul hodiny.

Potom nas nas or posunul o 200km dale, do kempu u Amberley Beach, kde nam na dobrou noc zahrala sousedka par krasnych (asi) irskych pisnicek na pistalu. :)

2.10.2012 (utery)

Tady uz jsme zadny trek nepodnikli, dnes uz se bohuzel jen presouvame 300km na sever do mesta Picton, odkud nas zitra vezme trajekt z jizniho ostrova na severni. Dnesnich 300km vedlo podel vychodniho pobrezi, takze jsme meli krasny vyhled na ocean. Nema cenu vam to popisovat, to byste museli videt. :)) Cestou to na me dolehlo, zacal jsem si uvedomovat, ze odjizdime, zitra opustime jizni ostrov… ach jo. Skoro jsem si zafnukal. :) Zastavili jsme se ve meste Kaikoura, to je taky takovy maly raj na zemi, je hned u pekne plaze a pritom hned na dohled tu jsou krasne zasnezene hory… dopoledne si muzete zalyzovat, odpoledne zaplavat v mori. :)) Kratce jsme se pak zastavili i ve meste Bleinheim, tam se nam ale nijak zvlast nelibilo. Ale pokud by muj blog nahodou cetl nekdo, kdo se chysta na NZ, tak bych navstevu tohoto mesta zvazil, pry je tu dostatek sezonni prace.

Nakonec jsme tedy dorazili do Pictonu, kde jsme se ubytovali v kempu Alexander’s Holiday Park. Stary znamy kemp, bez dvou dnu je to dnes skoro presne pul roku, co jsme se tu na dva sny ubytovali po tom, co jsme pripluli ze severniho ostrova. :) Pamatoval jsem si, ze mi tu minule nekdo rikal, ze nekde pobliz je misto, kde jsou k videni Glow Worms (svitici cervy), takze jsem se hned poptal jednoho domorodce a zjistil cestu. Hned po jidle jsme za nimi vyrazili. Sipky nas zavedli na okraj lesa v tesne blizkosti kempu. Ale nikde nic, nikde zadna jeskyne, kde bychom cervy mohli zahlednout… takze jsme nic nevideli. :(
V kempu jsem pak potkal chlapika, ktery mi tu pred sesti mesici povidal o jeho predstave konce sveta. :) A i dnes me dost poucil. Dozvedel jsem se, ze v pocitacich je plutonium, ktere zpusobuje sterilitu. Takze se omlouvam rodicum, ale ode mne se vnoucat asi uz nedockate. :)) Taky mi rekl, ze synteticke textilie jsou zlo, pokud chcete zivot prezit ve zdravi, tak musite nosit 100% prirodni materialy, vlnu atd. ;) A jak to vse vi? Protoze driv pracoval v nuklearnim vyzkumnym centru! :))

V noci jsem opet zkusil stesti a vyrazil na lov svetelkujicich cervu. Vydal jsem se s celovkou na to same misto, kde jsme pred tim nic nenasli. A tentokrat jsem nasel! Nemohli jsme je najit, pritom byli vsude kolem! Stacilo sem zajit v noci a jen vypnout svitilnu, svetelkujici „provazky“ tu vysely snad z kazdeho stromu. :) Potme jsem se tam citil jako o vanocich! Bylo mi dobre. :)
Fajn rozlouceni s jiznim ostrovem.

3.10.2012 (streda)

Rano jsme se nalodili na trajekt a po pul roce opustili jizni ostrov. :(
Pocasi se povedlo, takze jsme cestou mohli obdivovat krasu uzin Marlborough sounds, posledni kus jizniho ostrova, ktery jsme videli.

Na severnim ostrove nas privitalo mesto Wellington, kde jsme opet postavili stan u hostelu Rowena’s Lodge a potom se sli projit do centra. Zjistili jsme, ze jsme si od mest dost odvykli, najednou tu toho na nas bylo moc, moc lidi, moc vseho… :)
Wellington je hlavni mesto NZ, a tak jsme trochu omrkli i budovy parlamentu, jedna z nich napadne pripomina vcelin a proto se ji tak taky rika – Beehive. Vsak si to vygooglete. :) Na informacich jsme jeste zjistili program galerie, muzea a kin, abychom meli nejaky program na zitra. :)

4.10.2012 (ctvrtek)

Fnuk! Posledni mesic! Presne za mesic uz se budeme muset s celym NZ rozloucit a nastoupit do letadla! Ne, ze bych se netesil na rodinu a kamose, ale prece jen mi z toho neni do zpevu… :/

Jako prvni jsme dnes navstivili City Gallery. Omrkli jsme fotky, malby, sochy, tetovani… od kazdeho trochu. Kecal bych, kdybych rekl, ze jsem vsechno pochopil. :D Ale bylo to prijemne pokoukani. Budeme dokonce na webu jednoho z vystavujicich, ktery si nas vyfotil, jak zirame na jeho dilo. :))

Galerie byla velka tak akorat, ale prece jen nas to hodne unavilo, takze jsme se rozhodli, ze si dame pauzu a nez se pustime do navstevy muzea, tak sedneme na lanovku (cable car) a nechame se vyvezt k botanicke zahrade, odkud je vyhled na mesto. Zahrade jsme nakonec moc nedali, projit se tam toho dalo mnohem vic, my ocichali jen zlomek rostlin. :)

Potom jsme se posilnili kebabem a vyrazili do Te Papa National Museum. O tom asi ani nema cenu ted psat, chystali jsme se totiz do kina a tak jsme na muzeum meli jen 2 hodiny… a za ty jsme stihli projit jen zlomek expozic! Cele muzeum ma sest pater a my stihli jen narychlo projit dve z nich! Takze zitra sem jdeme znovu, pak treba napisu vic. :) Kazdopadne se ceska muzea maji jeste hodne co ucit, ta novozelandska je strci hrave do kapsy, jsou interaktivni, rozmanita a rozhodne nikdy nenudi! A Cech jiste oceni, ze jsou vsechny zdarma. :D