4.11.2012 (nedele)

Tak je to tady, po roce se loucime s Novym Zelandem, nasim milovanym rajem. Jeste nam to uplne nedochazi, ale je jasny, ze to bude tezky, za ten rok uz jsme se tam citili skutecne jako doma, jako bychom tam proste patrili. Navrat do ceske reality bude urcite hodne tvrdy. Nechci pusobit jako nejaky ufnukanek, co si stezuje na vsechno cesky… ale myslim, ze kdybyste Novy Zeland zazili na vlastni kuzi, tak na tom budete podobne. Vetsina Cechu, ktere jsme na NZ potkali, to meli skutecne stejne jako my. Nekteri uz byli definitivne rozhodnuti, ze se do ceskyho bordelu a tamniho sveta protazenych tvari uz nevrati. I my si zahravame s myslenkou, ze jestli se do nekolika let nas pohled na CR nezmeni, tak si sbalime saky paky a vratime se do „sveta“…

Na to se ted ale snazim nemyslet, to je hudba vzdalene budoucnosti, ted nas ceka ctyrdenni zastavka v Hong Kongu! :)

Asi nema cenu popisovat let a vse kolem nej, stejne tak, jako pri priletu, i ted jsme si jedenactihodinovy let zprijemnili filmovym maratonem. I jidlo bylo stejne jako loni, vyborny! Bylo z novozelandske produkce, tak jeste aby ne.
Malem bych zapomnel, ja se do letadla malem ani nedostal, protoze jsem samozrejme u rentgenu zapomnel svoji letenku! Nastesti se ale nasla. :) I El si u rentgenu zazila trochu adrenalinu, vzali si ji stranou, kde musela vysypat cely batoh a taktak, ze ji nesacovali. Mela totiz v batohu muj popruh na drzeni fotoaparatu, ktery je z poctive litiny, takze na rentgenu vypadal podobne jako granat. :) Nicmene El vse zvladla uspesne vysvetlit a tak jsme se do letadla i do Hong Kongu nakonec dostali!

Po priletu do Hong Kongu jsem po navsteve WC na letisti trochu znervoznel, pisoary tu maji proklate nizko! Jak pak bude vypadat moje postel?! Tam se proste nemuzu vejit! :)) (BTW Pisoary byly znacky American Standard :)) )

Hostel jsme meli zabookovany predem pres internet. Primo k nemu nas z letiste zavezl autobus, cesta trvala asi pres hodinu. V busu je gratis wifi, ale to byste asi od HK i cekali. Hned po vystoupeni nas cekal prvni sok, z poklidneho Noveho Zelandu jsme se dostali na neskutecne prelidnene misto! Davy lidi proudily ze vsech stran, az nam z toho bylo i trochu uzko. Do budovy Chungking Mansions, kde se nas hostel Welcome Guesthouse nachazel, jsme to ale nastesti meli jen par kroku. Ale hned po vkroceni do budovy nas cekal dalsi sok, sesypaly se na nas ruzne pochybne existence a nutili nam, ze prave ten jejich hostel je ten pravy a ze se s nimi musime jit na jejich pokoj aspon podivat. Chungking Mansions je totiz 16 pater vysoka budova o nekolika blocich, kde se nachazi vyhradne hostely, byly jich tam snad desitky. Nicmene my odolali, uz tahlo na pulnoc a my se tesili na postel, takze jsme na nejaky cachry s ubytovanim nemeli naladu. Vyrazili jsme primo do Welcome Guesthouse. Ale u vytahu dalsi sok! Tady se na vytahy stoji bezne pomerne dlouha fronta! V kazdem bloku jsou vytahy dva, jeden zastavuje jen v lichych patrech, druhy v sudych. Nastesti jsme na radu prisli uz v druhe jizde, dele bych to tam s tou nalozi na zadech snad ani nevydrzel.
Cela budova je uvnitr nepekna, pusobi strasne neciste, nas pokoj byl ale nastesti cisty. Jen byl hrozne maly, postel byla velka tak pro jeden a pul prumerneho Evropana. :) Navic byla kratka, takze kdyz jsem se na ni natahnul, dotykal jsem se chodidly i hlavou okraju. Po tom, co jsme si vedle postele odlozili bagaz, jsme meli co delat, abychom se tam sami vlezli, pokoje jsou skutecne malicke. Ale na preziti to stacilo, zaplatili jsme si dve noci (250HKD na den) s tim, ze potom uvidime, co dal. Vtipne pusobila i sprcha, ta byla spolecna se zachodem, nad zachodovou misou proste jen trcela sprcha a to je vse. Melo to tak zjevne tu vyhodu, ze jste se mohli sprchovat primo pri srani. :D Nadruhou stranu jsme ale meli neomezene wifi zdarma a v pokoji byla klimatizace. Bez te by v Hong Kongu asi ani neslo prezit, diky vlhkosti je tam takove dusno, az je to k neuvereni! A to tam momentalne neni leto!

5.11.2012 (pondeli)

Rano jsme se z hostelu vydali radeji pesky po schodech, dostat se dolu vytahem chce obcas dost trpelivosti. :) A schodiste bylo teda peknej hnuj! Usti do uzke ulicky mezi domy, do takove te zaplivane, jak ji znate z kazdyho spravnyho asijskyho filmu. :)
Jelikoz jsme vecer nemeli silu na hledani nejakeho jidla, byli jsme rano pekne vyhladoveli. Nemeli jsme energii na hledani nejake pekne vykrmny a tak jsme vlezli do McDonaldu. Ano, stydim se za to, ale snad me omlouva to, ze ty jejich sracky jim jen v pripadech nejvyssi nouze. :) Prece jen to bylo nejsnazsi reseni, byl hned naproti, tak jsme tam do sebe narvali par muffinu a kafe. Cekal bych, ze McDonald bude plnej Evropanu, ale nakonec me docela sokovalo, ze byl plny mistnich lidi, osobne totiz nechapu, proc do sebe nekdo dobrovolne tyhle „pochouky“ cpe. Cizincu tam bylo minimum, spocital bych je na prstech jedne ruky. Ale ukazalo se tam , jak je ten svet malej, jednim z toho mala cizincu byl totiz brat zo Slovenska, ktery si dopraval snidani hned vedle nas. :)

Plan byl jasny, najit informacni centrum. Diky pripojeni k internetu zdarma jsme nemuseli bloudit, ale sli jsme najisto na pobrezi Tsim Sha Tsui, na Victoria Harbour, kde se informace nachazely. Byl odtud krasny vyhled na Hong Kong Island. Slecna na informacich byla ochotna, dala nam vycerpavajici informace a vsechno nam zatrhla v mape. Mozna jsme se toho dovedeli i vic, nez jsme chteli, najednou se ukazalo, ze je tu programu na tydny a ne na nase skromny 4 dny!

Prosli jsme se podel brehu, po Avenue of Stars, coz je zdejsi obdova hollywoodskeho chodniku slavy, najdete tu na zemi desitky pemetnich desek (hvezd) se jmeny a otisky rukou slavnych cinskych hercu. My samozrejme neznali temer zadneho, jen tri – Bruce Lee, Jackie Chan a Jet Li. :)
Narazili jsme na velke muzeum umeni a zjistili, ze ve stredu maji vstup zdarma, takze program na pozitri je jasny. ;)
Chteli jsme zazit atmosferu mistnich marketu a najit vyhlasene „jidelni ulicky“ plne restauraci s pravym HK jidlem a tak jsme se je vydali pesky hledat.

Na kazdem rohu me oslovuji lide s nabidkou usiti obleku na miru. Asi vypadam, ze potrebuju novej nebo co. :)) V CR by mi s moji soucasnou vyzazi na ulici tak maximalne hazeli drobny. :))
Pro mistni jsem v HK atrakci, casto se za mnou lide otaci, pripadne jeste s usmevem zduchnou do kamarada, aby se na to stvoreni (me) taky podival. Jsem tu hold asi jedinej „chlupac.“ :))
Ale zato tady maji zvlastne chlupaty stromy! Normalne, fakt, stromy, kterym rostou koreny z vetvi!

Hong Kong je plny ruznych pachu, obcas narazite na vuni, ale v drtive vetsine jsou to vylozene nechutny smrady, ze kterych se obcas az navaluje. Dobry ale je, ze obcas podle konkretniho smradu muzete poznat, ze jste na danym miste uz byli. :))

Cela mestska cast Kowloon (a hlavne „nase“ ulice Nathan Rd) je nacpana foto obchody, je to foto-raj! Vsude jsou vylohy nacpane tou nejkvalitnejsi technikou a nejhorsi na tom je, ze vse je cca o 30-40% levnejsi nez u nas! Nejeden cesky foto-nadsenec by zde plakal stestim. Ja, vzhledem ke stavu moji penezenky, tu muzu tak leda uronit slzu smutku. :)
Ale Eliska si udelala radost, poridila si tam novy objektiv, konecne se ji toho do hledacku vic vleze.

Nikde jsme nenasli obchod s pozivatelnymi potravinami, zato ruznych susenych potvor je tu na kazdem rohu hromada. Bohuzel jsme moc poserove na to, abychom zkusili neco, co ani nevime, co je, natoz, jak se to pripravuje. :)
Jak uz jsem psal, v HK je neuveritelny dusno, teploty se momentalne drzi kolem tricitky a v kombinaci s silenou vlhkosti je to fakt mazec, clovek pomalu zacina lepit uz po opusteni sprchy. Byli jsme z toho pekne vyprahli a tak si v trafice koupili nejaky ledovy caj na zahnani zizne. Ale bylo to tak hnusny, ze jsem to musel skoro plny vyhodit, zda se, ze chute tu maji fakt diametralne odlisny. Nastesti jsme ale koupili i dzus, ktery chutnal jako dzus! :)

Hodne zajimave nam prislo, ze veskere leseni tady stavi jen z bambusu. Na nas to pusobilo hodne krehce a nebezpecne, ale jelikoz to tak delaji i na hodne vysokych budovach, tak to asi bude celkem pevny.

Po rychle prohlidce ovocneho trhu jsme vyhladoveli vtrhli do „jidelnich ulicek,“ konkretne Hilwood Rd. Najit vhodny podnik nebylo vubec snadny, nebyli jsme si jisti, jestli najdeme misto, kde by bylo mozny objednat si jidlo, ze kteryho bychom nemeli strach. :) Ale nakonec se zadarilo a my zapadli do restaurace, ktera nam byla docela sympaticka. Na prvni pohled jsme si nebyli jisti, jestli to pro nas neni moc nobl podnik, ale ceny nas presvedcili, ze ne. :) Bylo tam plno, ale samozrejme my dva jsme byli jedini turiste v celem podniku! :) Sotva jsme si sedli, uz jsme meli na stole polevku, tak jak to zname z Cech, kdyz jdeme na „menu.“ Byl to nejaky vyvar, kde krome vody byl jen maly kousek dyne. :) Ja si objednal nejake testoviny s veprovym masem a El si dala smazenou ryzi s mletym masem, ktera byla ve vysledku pekelne paliva, takze jsem ji vetsinu snedl ja. Jidlo vam v HK zpravidla prinesou na talirich, ale porce si pak nabirate do misek, ktere vam zbydou po polevce, takze sdileni jednoho jidla mezi vice lidmi neni vubec zadny problem. Chteli jsme vyzvat hulky, precejen jsem se uz zacinal citit jako profik, ale chyba lavky, dnes to vubec neslo! Nastesti jsme krome hulek meli i lzice, tak jsme se chopili jich a uspesne se naobedvali. :)

Pote jsme se opet vydali na pruzkum okolnich ulic.
V jedne ulici v Mong Kok to byl jeden obchod s elektrem za druhym, doslova na kazdym kroku se prodavala elektronika jako jsou nejnovejsi mobilni telefony a tablety… Sileny je, ze kazdy obchod byl narvany nakupujicimi zakazniky, zda se, ze je to bohate mesto. A nebo se sem sletaji nakupovat lide z celeho sveta. :)
Nedaleko jsme nasli uzkou dlouhou ulici, kde byl dalsi market, konkretne Lady’s Market. A to byl pravy asijsky market se zbozim vseho druhu, kde je naprosto bezne smlouvani o cenu. Najdete tam vsechno, od obleceni, pres sperky, bryle, hodinky, hracky, az po nebezpecne veci typu laseru, ktery je tak silny, ze paprskem svetla dokaze propalit umelou hmotu, coz jsme i na vlastni oci videli. Ja si tam za par korun koupil redukci na elektrickou zasuvku, abych tu mohl pouzivat svuj novozelandsky notebook. Eli si usmlouvala a za stovku (v prepoctu) poridila pekny hodinky. Az kdyz jsme stanek opustili, jsme si vsimli, ze ty hodinky nefungujou. :) Po uspesne vymene za funkcni kus se pri jejich zapinani ihned utrhlo jedno poutko. :) Ale hodinky zatim drzi i bez nej, tak jsme se uz nevraceli. Proste kvalita. :)

Znaveni chozenim a pocasim, ve kterym se skoro nedalo dychat, jsme po ctvrte odpoledni zapadli zpatky do hostelu. Na „nasi“ ulici mi tentokrat vsichni nabizeli drogy… Kdyz jsem odmitl marihuanu a hasis, tak nabizeli i tvrdsi… To me ale prekvapovalo trochu min, nez kdyz mi nabizeli ty obleky. :) Cestou jsme dostali nabidku na levnejsi bydleni, ale nakonec jsme se na to vykaslali, jednak jsme byli lini prenaset vsechny nase veci jinam, ale taky se nam podarilo ukecat malou slevu na dalsi 2 dny v tom nasem.

Asi byste cekali, ze z Hong Kongu publikuju vic fotek, nez jen techto par cvaku, ale ja z toho mesta byl tak nejak vyplasenej a navic vecne unavenej, takze jsem spis jen tak cumel kolem sebe. Omlouvam se. :)

Chteli jsme se jeste stavit na vecerni trh, ale El se udelalo spatne, a tak jsme omezili vylet jen na navstevu laserove show, ktera se kona kazdy den v osm vecer na Victorie Harbour. Je to „show“ pri ktere jsou ruzne osvetlene budovy na Hong Kong Island a vsechno to blika do rytmu hnune hudby, ktera to doprovazi. Jako u komediantu. :) Nam se to nelibilo. Byl jsem linej tahat stativ, takze fotky jsou mizerny.

Vecer jsme s hruzou zjistili, ze nam na pokoji prestala fungovat klimatizace. Nastesti funguje aspon ventilator, tak jsme si pred spanim pokoj trochu provetrali, snad to prezijem a neupotime se k smrti.

6.11.2012 (utery)

Oproti ocekavani se v noci rapidne zmenilo pocasi, z okna foukal studeny vzduch a zacala byt poradna zima. Rano jsem uz dokonce musel zavrit okno, abychom neumrzli! Jenze ono foukalo dal, i pres zavreny okno! Ukazalo se totiz, ze se klimatizace zazracne rozjela a pravdepodobne jela celou noc :))

Abychom si usnadnili cestovani po celem meste, koupili jsme si v metru tzv. Octopus Card, kartu, kterou nam doporucila pani na informacich. Je to v podstate obdoba prazske Opencard, jen s tim rozdilem, ze funguje a funguje dobre! Plati na vsechny druhy zdejsi mestske dopravy, metro, autobusy, tramvaje, lanovky, lode, a dokonce si za ni muzete nakoupit i v nekterych obchodech a restauracich!
Metro tu maji moc hezky, dokonce bych rekl, ze je mnohem snadnejsi se v nem orientovat nez v tom skromnym prazskym, okamzite se zorientujete a jedete na jistotu.

Prvni zastavku jsme dnes udelali v zahrade Nan Lian Garden. Krasna klidna zahrada, ktera byla uzasnym kontrastem ke vsem tem mrakodrapum, ktere se tycily vsude kolem. Bylo to pekne misto k odpocinku, dokonce se tu ze stromu linula meditacni cinska hudba. :)) Zajimava byla expozice tradicni cinske architektury.

Hned vedle jsme navstivili Chi Lin Nunnery, klidne duchovni misto se sochami budhy a ostatnich svatych. Ty bylo ale zakazane fotit.

Potom jsme se vydali do chramu Sik Sik Yuen Wong Tai Sin Temple, je to misto, kde se schazi vyznavaci tri ruznych nabozenstvi (Taoismus, Budhismus, Konfucionizmus). Vedle davu modlicich se lidi tam byly jeste vetsi davy turistu. Az to nebylo prijemne. Vsude horely „modlitebni“ tycinky, vsechno bylo barevny, zajimavy! Pry je to nejpopularnejsi chram v HK. Bohuzel nas trochu otravil jeden turista, ktery si nas hodne neprijemne natacel na kameru. Kdyz jsme mu utekli, tak si nas obehl a natacel znovu. Mel jsem jen krucek k tomu, abych mu tu kameru rozflakal o jeho hlavu, ale nastesti jsem vychladnul, nemuzu byt preci tak agresivni, kor v chrame. :))

Metrem jsme potom prejeli do dalsi oblasti, ktera je znama neprebernym mnozstvim restauraci (Kowloon City Food District), chteli jsme opet ochutnat mistni jidlo. Dlouho jsme nemohli najit zadny podnik, kde by bylo aspon sluvko napsane anglicky, ale nakonec se zadarilo a my do jedne mensi restaurace zapadli. Kazdy jsme si objednali ryzi na jiny zpusob a ja k tomu zkusil lahvove pivo Saigon Export. :) Pivo bylo moc dobry, mnohem lepsi nez vsechny novozelandsky lahvace. :) Ale chut moji ryze, to bylo neco! Citil jsem v ni jeden z tech neprijemnych smradu z ulice, takze jsem to nedojedl, protoze bych jim to tam s dalsim soustem pravdepodobne zvratil. Nastesti jsme se ale i tak oba najedli. To horko nas opet nejak zmohlo, takze jsme si hned po jidle jeli odpocinout zpet do hostelu.

Ja ale jestre pred tim obesel okolni foto obchody, potreboval jsem se trochu pokochat. :) Byl jsem hodne nalomenej, ze si neco koupim, prece jen bych usetril 40% oproti nakupu v CR (i kdyz i tady se ceny lisi obchod od obchodu), ale nakonec jsem odolal.

Pred rokem jsem na blogu psal, ze kratce po priletu na Novy Zeland jsem se potkal s Shumem, klukem z Hong Kongu, ktery mi byl tak vdecny za to, ze jsem mu na notebooku opravil nastaveni wifi, ze nam hned nabidl, ze jestli se nekdy vyskytneme v HK, tak jej mame kontaktovat a on nas rad provede. :) No a my jej samozrejme pred nekolika tydny kontaktovali a dnes jsme si s nim domluvili schuzku.

Sesli jsme se v 16:30 u mesity nedaleko od hostelu. Je to asi jedno z mala mist, kde nejsem vousatej sam. :))
I po tom roce jsme se v tom davu nastesti navzajem ihned poznali (asi taky diky tomu, ze zname svy ksichty i z facebooku).

Ptal jsem se ho, proc se na me tady tak lidi koukaji, proc jsem tu jedinej vousatej. :) Pry je to proste jina kultura, on sam se pry musel oholit, aby mel vubec sanci najit praci (a to mival jen strniste). Ale mozny pry je, ze jim pripominam muslima, ktere tady nemaji moc v lasce. Proste typickej terorista. :)

Koupil nam prave cinske pivo a dlouho jsme pak kecali na Victoria Harbour, kde jsme videli moc hezky zapad slunce. Po setmeni nas vzal trajektem na druhy breh, do centra Hong Kong Islandu. Cestou nam koupil zdejsi oblibene deserty, byly to rekneme vajecne kosicky a nechutnali spatne. Nechteli jsme, aby za nas platil, ale on si proste nedal rict! A to jsme jeste netusili, kde vsude nas pohosti…

Na Hong Kong Islandu je to uplne jiny svet, Hong Kong je tam o poznani cistejsi. Ale lidi jeste vic a vsechno je tu drazsi! Je to vlastne business centrum, takze je tu plno kravataku a hodne se tu specha. Vsde jsou mrakodrapy, jejichz vyska az bere dech. Diky tomu, ze je tu tolik lidi na tak maly prostor, tu maji i tramvaje dvoupatrove! Nejen autobusy, vsechno tu ma patra! :) Bohuzel jsme spechali, takze jsme nemeli moc casu na pokochani se a foceni. Pridal se k nam Shumuv pritel Roy a spolecne jsme se vydali do ulice Lam Kwai Fong, coz je takova zdejsi obdoba ostravske Stodolni, tady se proste chlasta. Pry, kdybychom tu nebyli, tak jsme nezazili HK. :)
Dali jsme si 2 cinska piva (dobry!) v prijemne hospode a dobre jsme pokecali o vsem moznym, cestovani, praci, jidlu, rozdily mezo Evropou a Asii atd.

Potom nas vzali do „knedlikarny,“ ochutnat Chinese Dumplings je pry proste v HK nutnost! :) To vam byl zazitek! Nejprve jsme si dali dva druhy cinskych knedliku, potom objednali nejake korenene kureci maso a na zaver praseci kolena na cinsky zpusob.
Knedliky s vinnym octem se docela daly snist, nebylo to spatny (i kdyz Evropan by si je asi bezne neobjednal), jsou o poznani mensi a lepkavejsi a vubec uplne jine nez ty ceske. Jedny byly plnene skopovym s necim zelenym a druhy hovezim a celerem. Kureci maso bylo taky dobry, to bych si klidne objednal znovu. Ale koleno na cinsky zpusob, to byl hardcore, na to jsem ja ani El nemel odvahu. Nebylo tam zadny maso! Jsem si jistej, ze kdybych to strcil do pusy, tak to tam neudrzim! :) Ale Shum a Roy se obetovali a pochutnali si na tom sami. :)
Ja se tam celkem nacpal, ale oni trvali na tom, ze nesmime odejit, aniz bychom zazili pravou cinskou nudlarnu. Takze jsme sli do dalsiho podniku. :) Ja byl plnej (a navic jsem mel strach, ze by mi to nemuselo chutnat), takze jsme si dali s El porci napul. A jeste ze tak, ani tak jsme to nedojedli, byl toho kotel. Ale spatny to nebylo, takovy masovy vyvar z hoveziho se zvlastnim typem nudli. Shum mi pozdeji prozradil, ze si tam o me u vedlejsiho stolu povidali jako o „Lvim muzi.“ :) Coz je v pohode, lev pry symbolizuje silu. :)) Oba podniky byly ciste cinske (nikdo tam neumi anglicky) a zapadle v ulickach, takze je nepravdepodobne, ze by sem bezne zavitali Evropane… o to vetsi to pro nas byl zazitek!

Cely den za nas Shum skutecne platil a nedal si vymluvit, ze bychom neco mohli zaplatit my, pry je to soucast jejich kultury. Na zitrek nas pozval na tradicni cinsky obed, to je pry dalsi vec, bez ktere z HK nemuzeme odletet. Pozvani jsme radi prijali, ale jen pod podminkou, ze zitra naopak budeme platit my.
Potom uz nas doprovodili na metro a my kolem jedenacte padli do postele jako mrtvoly.
Byl to paradni vecer!

7.11.2012 (streda)

V deset dopoledne jsme vyrazili do muzea umeni. Bohuzel byla zrovna polovina muzea uzavrena z duvodu prestavby expozic, ale i tak jsme toho videli vic nez dost. Vetsina muzea je plna ruznych historickych artefaktu, pergamenu s cinskou kaligrafii, keramiky apod. Byly to pekne veci, ale zadny „wow efekt“ se nekonal. Ale na zaver jsme navstivili oddeleni historicke malby a to bylo proste WOW! To byl skutecne zlaty hreb cele vystavy, to byla nadhera nepopsatelna! Mit misto v krosne, asi bych si tam i koupil knihu o cinske malbe! Parada! Rozhodne doporucuju!

Ve 12h jsme se opet sesli s Shumem a vydali se do tradicni HK restaurace. V celem meste uz pry zbyly jen dve posledni. Chvili nam to trvalo, ale nakonec jsme ji nasli. Cizinec by se tam sam nemel sanci dostat, budova je popsana pouze cinskym pismem a nic nenasvedcuje tomu, ze se uvnitr v druhem patre da najist. Ze tam nikdo neumi anglicky jsem pokladal za samozrejmost, ale ze nemaji ani zadne jidelni listky (ani v cinstine) to uz me celkem prekvapilo. :) Mistni proste vi, co si na takovem miste muzou objednat a tak zadne menu nepotrebuji. Takze jsme vse nechali na Shumovi a plne mu duverovali. Celou dobu po restauraci projizdela pani s vozikem, na kterem mela spoustu specialnich bambusovych nadob, uvnitr kterych pak je samotne jidlo. Objednava se primo od projizdejici pani. :)
Restaurace byla naplnena k prasknuti, meli jsme stesti, ze jsme sehnali jeden volny stul. Ze jsme tam byli jedini ne-mistni snad zduraznovat nemusim. :))

Hned nam prinesli hulky, salek, misku, konvicku caje a maly kyblik. Co byste s tim delali? Ja osobne bych asi zacal tim, ze si do salku naliju caj… ale to ne! Prvne si musite oplachnout cajem hulky, potom si caj nalejete do misky a v ni si pak vymachate a peclive omyjete salek! Pouzity caj pak vylejete do kybliku. :) Caj pry totiz pomaha odstranovat mastnotu. Nadobi je sice samozrejme ciste, ale je to takovy zvyk, ktery vsichni, vcetne nas, dodrzuji. Potom uz jsme mohli nalit caj do salku a pit. Meli jsme muj oblibeny typ, Pu-Erh, a byl neskutecne vyborny! Vylozene mi bylo lito, ze jsem jej tolik musel spotrebovat na myti. :) Po tom, co se konev dopije, staci jen spravne odlozit jeji vycko a personal uz vi, ze chcete udelat dalsi nalev caje. Ptal jsem se, kolikrat je mozno udelat dalsi a dalsi nalev a pry nevi, pry se nikdy za jedno posezeni nedostal do stadia, kdy uz by dalsi nalev nebylo mozne udelat. :) Caj je to tak silny, ze k nemu bezne davaji dalsi konvici s cistou vodou na zredeni. Uz jsem rikal, ze byl vyborny?! :)

Pak prisla rada na samotne jidlo! Nevim, kde zacit, byl to mazec! Nakonec jsme meli celych sest chodu! Ve trech lidech je pry ale bezne mit vic nez deset chodu, takze to neni tak, ze bychom my byli nejaci nenazranci nebo co. :)) A s jidlem se tu bezne nespecha, normalni je jist i 2 hodiny, obed je pro ne totiz casto take spolecenskou udalosti, pri kterem se sejde a povida si cela rodina. Coz se mi zda fajn.
Neexistuje tady moznost objednat si pribor, vse musite zvladnout hulkama! My to tentokrat uz zvladli dobre, konecne nam totiz mel kdo vysvetlit spravne drzeni! Dokonce nase drzeni hulek prostrednictvim Shuma pochvalila pani, ktera v restauraci rozvazela jidlo, coz pro nas bylo velkou poctou. A pozdeji nasi techniku pochvalil i Shum, hec! :)

Ale zpet k jidlu. Techto 6 chodu jsme zvladli:
1. Prvni vec, kterou Shum objednal, mi docela nahnala strach, vypadalo to proste nejedle. :) Ale nakonec se ukazalo, ze to obri zelene „cosi“ je velky list, ktery slouzi jen jako obal pro samotne jidlo. Uvnitr byla lepkava ryze (Sticky Rice), ktera ve svych utrobach drzela mlete maso vcetne nejakych vnitrnosti.
2. Chinesse bread, tedy cinsky chleb, bylo neco, co nam hodne pripominalo klasicky cesky knedlik, jen to bylo nasladlejsi a uvnitr se skryvala dalsi masova smes, tentokrat se zeleninou.
3. Tasticky z tenkeho a jakoby pruhledneho testa nam vzhledem pripominaly vcerejsi chinesse dumplings. Plnene byly krevetami.
4. Kulicky z hoveziho masa, ktere jsme si namaceli ve vinnem octu.
5. Petrzelovy dort. Pro nejlepsi chut se spetkou vinneho octu.
6. Sladkost s vajecnou naplni a prichuti podobnou vanilce (ale pry tam nebyla). Bylo to podobne jako sladke ceske knedliky.
Uz pred tim, nez jsme do restaurace vkrocili, jsme meli z jidla celkem strach, a potom, co jsme jej zahledli, mozna jeste vetsi, ale nakonec nam vse chutnalo, nic po nas nezbylo a pekne jsme se nacpali! :)

Chodu si tu muzete objednat nespocet a kazdy je uplne jiny, my ochutnali skutecne jen zlomek nabidky. Vsechny chody jsou pritom soucasti tradicniho menu (nazev zkusim dodatecne zjistit od Shuma). Ucet vam tu nepisi rucne, ale razitky na predtisteny kus papiru. Chteli jsme si ho nechat na pamatku, ale nebylo to mozne, protoze je zaroven pouzivaji pro ucetnictvi. :)
Bezne se tu stul sdili s ruznymi lidmi a i k nam si pozdeji nejaci prisedli. Apon jsme tak videli, jak vypadaji dalsi chody, ktere jsme neochutnali. Mimo jine si pochutnavali na kurecich paratech a plicich. Jsem rad, ze nam je Shum neobjednal. :D S cistotou se tu zakaznici moc neparou, jidlo jim bezne pada po celem bilem ubrusu. Ale personal po kazdem zakaznikovi ubrus vymeni za cisty.

Tolik caje jsem snad jeste na jedno posezeni nikdy nevypil, byla to delikatesa. K dokonalosti tam chybela asi uz jen klimatizace. :D Ale ne, s ni by to nebylo ono, to dusno a vlhko k tomu proste patri. :)) Cely obed pro nas byl nepopsatelnym zazitkem… jidlo, atmosfera, prostredi, lide… vsechno bylo unikatni! Verim, ze je to jediny obed, ktery si budu pamatovat az do konce zivota. :)

Na nasi vcerejsi podminku, ze obed platime my, dnes Shum nakonec nehodlal pristoupit a tak i dnes platil on. Doufam, ze se brzy ukaze v CR, abychom mu to mohli oplatit! Jen mam strach, ze nic takto unikatniho nabidnout nemuzeme. Velky dik nasemu hostiteli!
Jak uz jsem psal, kdyz jsme prichazeli, byla restaurace plna lidi… kdyz jsme odchazeli, nebyl tu uz nikdo! :)

Potom nam Shum ukazal, kde ve meste si muzeme koupit kvalitni caj. My ale nakonec bohuzel zadny nekoupili, nemeli bychom jej kam dat. Pak nam ukazal par osvedcenych foto-obchodu, v tech, co jsme doposud videli, by pry mistni nikdy nenakupovali, protoze je tam plno podvodniku. Jen jsme se tam poohledli po nejakych vyhodnych nakupech, ale nakonec nic nekoupili. Ale neodesli jsme s prazdnou, Shum El koupil tocenou zmrzlinu. :))

Potom jsme se jeli opet podivat na Hong Kong Island. Tam nas Shum vzal na onu dvoupatrovou tramvaj, my si to proste museli zkusit! :)) Byla to prijemna vyhlidkova jizda, uz jsme byli dost unaveni a tak jsme ji potrebovali. Navic byla neskutecne levna, zaplatite jen 2.5HKD a muzete se nechat vozit klidne cely den. :)

Chvili jsme pobyli i v novem mestskem business centru, kde jsme byli uplne paf z okolnich mrakodrapu. Shum se tomu hodne divil, rikal, ze by jej nikdy nenapadlo, ze se nam zrovna toto bude libit. :)

Potom jsme sedli na lanovku a nechali se vyvezt na Victoria Peak, misto s pry nejhezcim vyhledem na Hong Kong. Uz samotna lanovka byla silnym zazitkem, misty to byl totiz spis vytah nez lanovka, ten sklon byl neuveritelny!

Nahore na kopci je citelne chladneji, neni divu, ze tam driv bydleli pouze Britove, kterym nevyhovovalo podnebi dole v HK. Dokud tady nebyla lanovka, tak tam Brity nosili Cinani. Lenosi anglicti! :)

Nahore jsme si chvili uzivali krasneho vyhledu na vecerni Hong Kong. Samozrejme i tady byla spousta lidi, ale Shum nas vzal na misto, kde jsme se s nimi nemuseli tlacit.

Zpet jsme uz nejeli lanovkou, ale levnejsim autobusem. Samozrejme dvoupatrovym. :) Byli jsme uz hodne vycerpani a slabi a autobus se v zatackach hodne houpal, takze se El udelalo hodne spatne. :( Ve meste jsme se potkali s Davidem, dalsim pritelem Shuma, ktery rad poznava cizince. Ukecanej chlapek, ktery se k nam dnes mel pripojilt na veceri. Po ceste trajektem se ale ve meste udelalo El tak spatne, ze jsme se z vecere museli omluvit. :( Bylo nam to blby, protoze si pro nas oba vyhradili svuj cas, ale nedalo se nic delat.
Ale ti blazni nam presto koupili veceri a donesli nam ji az do hostelu do pokoje! :) Neuveritelny! Mysleli jsme si, ze HK bude takovy mezistupen mezi dobrotou NZ lidi a neprijemnyma Cechama, ale nakonec tu na nas lide byli stejne hodni, jako na Zelandu! To neni fer, jak ma potom clovek bez ujmy prezit navrat do ceske reality? :( :)

Po veceri si El lehla ja jeste vyrazil k molu vyfotit nejakou posledni fotku.

Pri foceni si me vsimly 2 slecny a zacali se se mnou fotit… To zpusobilo retezovou reakci, najednou se se mnou chtel fotit temer kazdy kolemjdouci, byl jsem jak holywoodska hvezda! :) O moc lepsi pocit, nez kdyz se na vas kolemjdouci divaji jako na divne exoticke chlupate zvire! :D Kdyz se mnou ve meste neni El, tak se ke me lide chovaji proste jinak. :D

8.11.2012 (ctvrtek)

El bylo rano trochu lip, ale porad to nebylo ono, takze jsme se do mesta moc nehrnuli. Ja teda rano jeste na chvilku vyrazil do mesta, nakonec jsem si totiz v jednom foto-kramu prece jen udelal radost a neco malyho si koupil. ;)

Ve 12h jsme meli v hostelu check out, takze jsme na sebe opet nabalili vsechny saky paky a jeli opet na letiste. Nas let odletal az po pulnoci, takze jsme puvodne chteli cely den procestovat po ostrove Lantau, kde se letiste nachazi, ale El bylo porad spatne a tak jsme cely den stravili na letisti v bezpecne vzdalenosti od hajzliku. :)
A pak jsme odleteli. Zpet do Cech. :(