24.9.2012 (pondeli)

Tato noc me hodne potrapila, nemohl jsem spat, protoze me zimou stipaly palce na nohach. Az doposud to byla vzdy El, komu byvala zima, klepala kosu i kdyz mne bylo krasne teploucko… ale posledni dny se to nejak obratilo a to se mi vubec nelibi! Netusite, cim to muze byt? Ja to prozatim vidim na dlouhodoby nedostatek kvalitniho alkoholu a doufam, ze se vse opet vrati do normalu po navratu do CR. Sice vam tam, jak jsem slysel, zrovna radi prohibice, ale to nevadi, ja jsem stejne spis na moky s hladinou alkoholu pod 20%. :))

Ranni namraza nastesti dlouho nevydrzela, pocasi bylo dnes super. Zacali jsme prochazkou po Pukaki Flats k rece Pukaki River. Byla to odpocinkova cesta, porad rovina… bylo to tak snadny a jednotvarny, az nas to prestalo bavit a radej jsme se vratili. K rece jsme ani nedosli. Byla to jen takova zdravotni prochazka po ranu na zahrati. :)

Poobedvali jsme na odpocivadle u silnice SH8, kde byl nadherny vyhled na horu Mt. Cook v dali za jezerem.

Kousicek odtud zacal hodinu a pul dlouhy Pukaki Kettlehole Track, na ktery jsme se vydali. Byl to okruzni trek kolem obri jamy, kterou tu kdysi do zeme vyhlodal ledovec. Dnes uz tu zadny ledovec neni, zato tu je hezky vyhled na Jizni Alpy, prdevsim na Mt Cook National Park.

Nasim hlavnim dnesnim cilem mela byt chata Baikie Hut. Vcetne navratu je to petihodinova prochazka, my si ale naplanovali, ze dnes dojdeme jen tam, prespime v chate, zitra se tam porozhledneme a pomalu vyrazime zpet… jenze se vyskytl zavazny problem! Lenost! Posledni dny jsme oba na stridacku tak nejak bez stavy, bez jiskry… nic se nam nechce! :( Chvili jsme jen tak sedeli v aute na „parkovisti“ odkud trek zacinal a ve vzduchu bylo citit napeti… bylo zjevny, ze oba cekame na to, az ten druhy rekne, ze se mu nikam nechce a tak, ze nikam nepujdem a pojedeme radeji dal… :)) No a jsem rad, ze jsem vydrzel dyl a El to vyslovila jako prvni! :D Ale hrdi na to nejsme, dost nas stve tahle momentalni ztrata zivotni energie… zda se, ze pojem „jarni unava“ skutecne neni vymysl! :)

Takze jedeme do Mt Cook National Park a kdyz se nam tam podari nacerpat sily, tak se na tento trek zkusime znovu vrhnout pri zpatecni ceste. :)

Zastavili jsme v Aoraki/Mt Cook NP Visitors Center, informacnim centru narodniho parku. A zda se, ze ani tady to nebudeme mit snadny, zitra ma cely den prset a pozitrku pro zmenu jeste vic! :( Navic nam tady kvuli snehu nevyjde nejdelsi trek k Mueller Hut, bez zkusenosti a radne vybavy se tam v techto podminkach pry vydavat nemame. :( Ale presto zakotvime v nedalekem DOC kempu, pocasi se tu meni ze dne na den, tak budeme doufat, ze predpoved nevyjde a my si udelame aspon par kratsich vyletu.
V infocentru jsme jeste omrkli expozice venovane hore Mt Cook a horskym zachranarum. Predevsim jsme se sekli u filmoveho dokumentu venovanemu jedne zachranne akci… bylo to hodne silny kafe. Zabery primo z terenu pri pokusu o zachranu chlapika, ktery se na vrcholu propadl trhlinou v ledu. Po dlouhem boji se jej podarilo dostat do nemocnice, kde ale dalsi den zemrel. Hodne surovy dokument, pri kterym si clovek uvedomi, jaci hrdinove ti zachranari jsou… Ale pred ocima to mam jeste ted. :(

K veceru jsme se utaborili v kempu White-horse Hill, je to zatim nejdrazsi DOC kemp, na jaky jsme narazili, 10$ na osobu! Ale zase jsou tu splachovaci hajzliky, pitna voda a velky pristresek, kde si muzeme uvarit aniz bychom museli bojovat s vetrem. Byla tam spousta lidi, krome nas odhadem dalsich deset aut, ale vsichni meli obytne dodavky, blazni ve stanu jsme tu jedini. :)
V noci zacalo prset, predpoved vysla. :)

25.9.2012 (utery)

Dopoledne jsme museli evakuovat stan, vsude kolem se tvorily kaluze a zacali se rozsirovat i pod stan. Presunuli jsme jej o kousek dal, kam louze jeste nesahaji, tak snad tam vydrzi suchy.
Vetsina aut behem dopoledne zmizela a nakonec tu s nami zbylo jen jedno, lidi to tu kvuli pocasi vzdali.

Dnes jsme tedy diky pocasi nikam nesli, cetli jsme a „uzivali“ si odpocinku na stridacku v pristresku a aute.

V dali na jiznim obzoru bylo ale modro, takze jsme se rozhodi, ze pokud tady zitra neprestane prset, tak se vratime zpet k Baikie Hut Tracku (ktery jsme predvcerejskem z lenosti vynechali), prespime tam a pak se vratime zase sem.

V noci bylo v dalce slyset hrmeni lavin z okolnich hor, dest a snih to tam pekne rozpohybovali. Nastesti kemp by mel byt mimo jejich dosah.

26.9.2012 (streda)

Protoze rano porad chcalo, nechali jsme v kempu stat stan, sbalili se na dvoudenni putovani a vratili se zpet k mestu Twizel absolvovat Baikie Hut Track. Je to sice 100km (2×50) zajizdka, ale aspon nebudeme muset drepet dalsi den jen v aute.

Blby bylo, ze dnes uz bylo skarede i tam a kdyz jsme prijeli na zacatek treku, tak zrovna zacinalo prset. Ale to nas neodradilo, natahli jsme plastenky a sli jsme. Cesta se nam docela tahla, odhadem dve a pul hodiny jsme sli po rovine a vzhledem k tomu, ze se cestou poradne rozprselo, ani z vyhledu jsme moc nemeli.

Chata samotna byla moc pekna, mala a skromna, ale utulna, neprselo tam. :) Jelikoz jsme diky plastenkam byli mokri jen trochu, nerozdelaval jsem ani ohen, nebylo by odkud doplnit zasoby dreva a tak jsme jej radeji nechali, kdyby sem po nas prisel nekdo v nouzi.
Nicmene i tak jsem ze zvedavosti nahledl do krbu a nasel jsem tam mrtveho ptaka, vrsek kominu totiz z dalky vypada jako krmitko se striskou a to se mu mozna stalo osudnym. Hrozna smrt! :)

(Nasledujici odstavec radeji preskocte! :) )
Cestou jsem docela dost hladovel, z kempu jsme totiz vyrazili jeste pred obedem, a tak jsem do sebe po prichodu zacal hned hazet jeden salam za druhym… a asi jsem to s tim hltanim prehnal, protoze mi v jednu chvili zaskocilo a ja se v puli „polku“ zakaslal a vystrelil si tak peknou davku salamu do nosu! :D To byla situace pekne na prd, protoze zpatky se mu proste nechtelo! :D Takze bylo jasny, ze jej musim vysmrkat! Problem byl, ze salam byl asi vetsi nez moje nosni dirky, takze jsem se u toho pekne nadrel! :D Ale nakonec jsem poradne zabral, ozvaly se dva tlumene vystrely a ja je prorval ven! Nastesti salam vyjimecne nebyl ani moc koreneny, takze to nemelo ani zadne nasledky. :D Omlouvam se za nechutny odstavec, ale ja se o to podelit musel. A verte, ze ve skutecnosti to bylo stejne tak nechutny, jako ve vasich predstavach. :))

Zbytek dne jsme prolezeli v posteli v chate u cteni.
Ja se na mobilu jeste pred spanim podival na stary cesky film Obchod na korze. Je vynikajici! Kdo nevidel, tak at to napravi, to by melo patrit k zakladnimu vzdelani! Jeste dlouho mi lezel v hlave, silny…

27.9.2012 (ctvrtek)

Nepohodlna postel a s ni spojena bolest zad me vytahli z postele jeste pred sedmou, tak jsem se sel pokochat ven okolni krajinou. Dest se pres noc vyradil a bylo videt, ze dnes uz bude krasne.

Po snidani jsme pomalu vyrazili zpet k autu. Tentokrat mi cesta ubihala mnohem rychleji, vcera jsem si totiz na cestu pribalil i ukulele a tak jsem jej ted vytahl a za celou cestu neodlozil. Asi by to pro ostatni nebylo poslouchatelny, ale ja si dobre zamuziciroval. :)

Kdyz jsme se blizili zpek k Mt Cook National Park, tak bylo uz z dalky videt, ze tam porad prsi, coz nas teda vubec nepotesilo… ale nastesti nakonec jen trochu pokapavalo a mraky byly uz pekne protrhane. Stan tu pobyt bez nas nastesti preckal bez ujmy.

Konecne tu byla dobra viditelnost a tak jsme mohli obdivovat nad kempem se tycici masu skal a ledu – horu Mt. Sefton (3151m). Taky jsme tu na okolnich kopcich zahledli padat 3 laviny! Moje prvni laviny! :) Nastesti vsechny v bezpecne vzdalenosti. Hrmi to teda poradne. Jedna mensi padala nepretrzite dokonce nekolik minut… az jsem nechapal, odkud se vsechen ten snih bere.

Po rychlem obede jsme hned vyrazili na dalsi trek. Hned kousek od kempu zacina skrz udoli Hooker Valley trek k jezeru Hooker Lake a ledovci Hooker Glacier. A uz po par minutach bylo jasny, ze se cekani na lepsi pocasi vyplatilo! Tady je tak krasne! :) Sli jsme podel mlecne zabarvene reky, vsude kolem majestatni hory, do kterych se opiralo slunce… no, co vam mam povidat. :)

Po hodine a pul jsme byli v cili a tam to bylo jeste krasnejsi! Zastavili jsme hned u jezera, ktere vzniklo z ledovce, ktery zacinal opodal, a za nim se v pozadi tycil sam velky Mt Cook, nejvyssi novozelandska hora (3754m).
Vrchol mel bohuzel vetsinou schovany v mracich, ale i tak mu to sluselo a nakonec nam jej i na chvili ukazal.

Po navratu do kempu jsem jeste nemel dost a rozhodl jsem se, ze Mt Cook zkusim vyfotit jeste z dalky z pet minut vzdaleneho vyvyseneho mista, kde je tzv. Alpine Memorial, pomnik venovany obetem techto hor. Vyhled tam je krasny a ve svetle zapadajiciho slunce odtud Mt Cook vypadal nadherne!

Jak jsem tam tak preskakoval ze sutru na sutr, abych nasel co nejlepsi zaber, tak mi z brasny vypadl fotak! :( Ja si toho bohuzel vsiml az diky rane po dopadu… poskakoval si tam po sutrech jak tenisak, bylo mi jasny, ze toto ve zdravi neprezije. :( A taky ne, slunecni clona se rozpadla na nekolik kusu a polarizacni filtr se vmacknul dovnitr objektivu tak nestastne, ze nesel vytahnout… :(
Na foceni jsem se samozrejme hned vykaslal a rychle se vratil do kempu „opravovat.“ Mel jsem strach, ze objektiv znicim, prece jen filtr je kovovy, ale predni cast objektivu je „jen“ tvrzeny plast. Ale nakonec jsem jej pomoci kuchynskeho noze odoperoval. :))

Hura, objektiv ostri, fotak foti! :) Musel jsem bohuzel zariznout kousek zavitu na objektivu, ale zkousel jsem tam nasroubovat na zkousku jiny filtr a drzi! :) Takze se zda, ze jsem „jen“ chudsi o dalsi polarizak. Ale ma to i sve pozitivum! Uz driv jsem psal, ze mi u fotaku nefunguje displej… no a tim dnesnim padem se to spravilo, uz pracuje tak, jak ma! Proste stesti v nestesti jak ma byt! :)
Abych nezapomnel, z toho plyne ponauceni! Nestaci fotoaparat ulozit do brasny, je treba brasnu zavrit! :)
(Kdo cte blog od zacatku, vi, ze podobna nehoda, jen v mensim rozsahu, se mi na NZ uz stala. :) )

28.9.2012 (patek)

Pro zmenu zima a plny mocovy mechyr me i dnes vytahli z postele driv, tentokrat uz v sest. Vyuzil jsem toho a vyrazil na ranni prochazku spojenou s lovem vychodu slunce. Bohuzel pri vychodu neni Mt Cook svetelne tak zajimavy, jako pri zapadu (aspon ne ted a tady), ale nevadi.

Cestou zpet jsem se stavil na misto, kde jsem vcera rozflakal foto, abych uklidil zbytky slunecni clony, v tom soku jsem je tam vcera nechal. Nakonec jsem nasel 95% ostatku, coz mi vnuklo myslenku, ze je zkusim slepit zpet do puvodniho stavu. :) Jeste mi zbylo nejake sekundove lepidlo z doby, kde jsem do sachty fotaku prilepoval zpet zrcatko a tak jsem se do toho pustil. :)) Bylo to sice jako narocnejsi puzzle, ale nakonec se mi to skutecne povedlo! Sice ma ted par vetracich otvoru navic, ale clona je pouzitelna, kdo by to byl rekl! :)

Pak jsem si po dlouhe dobe musel zastrihnout knir, dostal jsem se totiz do stadia, kdy bylo nemozne ukousnout si chleba s maslem aniz by mi vetsina masla zustala pod nosem… :D Takze ted uz muzu opet jist bez zbytecnych ztrat! ;)

Potom jsme autem popojeli do udoli Tasman Valley, po kterem jsme po devate ranni vyrazili na trek Ball Shelter Hut Route. Dle uvodni informacni tabule vede vetsina treku lavinovym uzemim a dnes je zvysene riziko lavin, my se ale rozhodli to zkusit, na okolnich horach se zdalo byt na prvni pohled snehu malo.

Cela cesta vedla udolim podel jezera Tasman Lake a nasledne podel ledovce Tasman Glacier, my je ale vetsinou vubec nevideli, byly totiz schovane za horou sutru, co sem ledovec natlacil. Takze jsme se zpocatku vazne hodne nudili, proste pres ty hromady nebylo vazne nic videt!

Ke konci jsme se ale po nekonecne ceste ze zapadle cesty vyskrabali nahoru na kamenitou pesinu, odkud uz jsme na nejvetsi novozelandsky ledovec i jezero Tasman videli. Bohuzel to nebyl moc „cisty“ ledovec, byl cely pokryty kameny z okolnich hor, ale i tak zajimava podivana.

(Cela ta tmava spodni polovina fotky je ledovec :) )

Teda videli jsme neco z okoli, ale pesina sama o sobe videt moc nebyla, videli jsme vzdy jen v dali znacku, ke ktere jsme se po kamenech snazili co nejsnazsi cestou dostat. Kotniky dnes dostaly hodne zabrat. O kazdym kroku jsem musel premyslet, spatne doslapnuti by na tomto kamenitem uboci bolelo…

Celou cestu jsme poslouchali praskani ledovce a sesuvy kamenu na jeho druhe strane.

Po 4 hodinach a 10km slapani kamenu jsme prisli do cile, k chate Ball Hut. Pekna mala chata v miste s krasnym rozhledem na okolni hory. Hodne nas oba mrzelo, ze nas nenapadlo vzit si sem s sebou spacaky a prespat tu, vychody i zapady slunce tu musi byt pohadkove!

Kousek od chaty jsme se kochali a cpali si u toho zaludky, kdyz v tom se ozvalo hlasite buraceni! Nedaleko od nas se z kopce spustila lavina kamenu! V miste, kudy jsme pred pul hodinou prochazeli, se z kopce prohaneli kameny velikosti Elisky! Jen jsme na to nevericne cumeli a sviraly se nam zaludky… uplne nas preslo nadseni z te krasy kolem, dostali jsme strach, protoze jsme vedeli, ze stejnou cestou musime i zpet! Byl jsem trochu v soku, takze se mi podaril vyfotit jen mrak prachu, ktery se z toho mista vznesl.

Radeji jsme se hned vydali na zpatecni cestu, meli jsme totiz strach, ze to mohlo nekoho trefit, a tak jsme se radeji vydali na pomoc. Nastesti tam ale nikdo zrovna nesel (za celou cestu jsme dnes potkali jen jednu dvojci).
Pri pohledu nahoru jsme si vsimli, ze kameny strhla mala snehova lavina, ktera se nam pred tim zdala tak neskodna… Ani jednomu znas nedoslo, ze ta trocha snehu muze povolit mnohem vetsi masu kamenu… Desivy!

Zpet jsme sli jen neco malo pres 2 hodiny, strach o zivot nas pekne popohnal. :)
Zijeme! Ale jit tudy o pulhodiny driv, tak uz tento blog mozna nenapisu…

Od auta jsme si pak jeste na pul hodiny odskocili na vyhlidku Tasman Glacier View, odkud byl lepsi pohled na ledovec nez na samotnem treku! To nastve! :) Ale rozhodne toho vyslapu nelitujeme.


A na zaver dne jeden poznatek:
V zasobach mame porad dost jidla, ktery je proste hnusny a tak se nam do nej nechce, ale zaroven je nam lito ho vyhodit… tak jsme premysleli, co s tim, a dnes jsme prisli na figl! Zjistili jsme, ze kdyz k hnusne cinske ryzi pridate plechovku hnusnych fazoli a pridate k tomu dalsi plechovku fazoli dobrych, tak z toho vznikne prekvapive pozivatelne jidlo! :)

29.9.2012 (sobota)

Zlatym hrebem naseho pobytu v blasti Mt Cook National Park mel byt puvodne dvoudenni vyslap k Mueller Hut, ale hrozi tam laviny a ke zdolani treku v soucasnych podminkach bychom potrebovali macky a cepiny, takze jsme plany museli zmenit. Sice jsme se na ten trek stejne vydali, ale planovali jsme jit jen tak dlouho, dokud to bude bezpecne.
Takovou cestu jsem tam rozhodne necekal… cely dve hodiny jsme slapali po schodech! Dokazete si to predstavit? To bylo utrpeni! :) Nakonec jsme se vysplhali na Sealy Tarns, misto, odkud jsme meli dokonaly vyhled na siroke okoli, vcetne hory Mt. Cook a jezer Mueller Lake a Hooker Lake.

Timto jsme se s Mt. Cook rozloucili a na noc odjeli za sprchou do kempu ve vesnici Lake Tekapo.