21.9.2012 (patek)

V Dunedinu je toho k videni spousta. Zacali jsme obhlidkou kostelu, tech je v centru minimalne sest, my zvladli cestou do muzea omrknout tri. A kazdy mel svuj styl. :)

Otago Museum, to byl narez… tam bylo informaci… mozna az moc na to, aby to clovek dokazal za jeden den vsechno pobrat. Hned na uvod nas uvital Sir Edmund Hillary, celovestove slavny novozelandsky rodak, jehoz expozice je prvni, na kterou tu narazite. Mimochodem, tento (nejen) dobrodruh a horolezec se mimo Mt.Everest vyskrabal i na novozelandskou petidolarovou bankovku. :))
Jako snad v kazdem NZ muzeu, i tady je podstatna cast venovana maorske kulture, ta je sice zajimava, ale mam pocit, ze uz jsem vsechno videl, takze uz me to tolik nedostava jako driv. :)
Zajimave bylo oddeleni zvirecich druhu a prirody Otaga, videli jsme tam snad vsechny zvireci druhy, od stovek brouku, motylu, pavouku az po sto let starou kostru obri velryby. Me nadchnula cast muzea venovana lodim, kde jsem obdivoval desitky dokonalych modelu historickych lodi. Expozic tam bylo mnohem vic, ale nema smysl je vyjmenovavat, to asi nikoho z vas nezajima. :) Ale o jedne se jeste musim zminit, byla to multimedialni prezentace o tom, jake ruzne zvuky dokaze vyloudit lidske telo. A to nam teda rozhodne nesedlo, ac napad je to zajimavej… :)
No, bylo tam hezky, ale paradoxne jedine minus muzea je jeho rozsahlost, ke konci uz jsme jeli z poslednich sil a asi uz ani moc nevnimali. :)

Hned vedle muzea je univerzitni kampus, ten jsme prosli taky. Je to hezky areal, tady musi byt radost studovat. Na zaver jsme se s mestem rozloucili pekne z vysky… trochu jsme potrapili auto a nasledne brzdy a zajeli si na vyhlidku za mesto, odkud jsme jej meli cele jako na dlani. Na prohlidku pivovaru ani cokoladovny jsme nakonec nesli, Eli byla pro coko, ja pro pivo, takze kompromis byl takovy, ze nepujdeme nikam a aspon usetrime. :)

Z mesta jsme vyrazili na poloostrov Otago Peninsula, ktery „roste“ do more primo z mesta. Pocasi nam konecne preje a tady je cestou rozhodne na co koukat, takze se mi krasne kochalo (v ramci moznosti ridice). :) Zapomnel jsem napsat, ze je zrovna obdobi, kdy se po loukach vsude prohani mala jehnata. Jsou to strasne roztomili prcci, nekdy mame pocit, ze vyvadi jako stenata… Je sranda sledovat, jak pobihaji po okolnich kopcich…

Hlavu jsme slozili v kempu v Postobello a zitra trochu prosmejdime cely poloostrov, El totiz zahlasila, ze odsud neodjedeme, dokud neuvidi lachtana! :)

22.9.2012 (sobota)

Jako orvni jsme vyrazili na samou spicku poloostrova – na Taiaroa Head, mista, kde muzete sledovat vzacne albatrosy. Bohuzel, pristup k nim je placeny, takze jsme nic nevideli. :) K videni tu na plazi jsou i modri tucnaci, ale ani ty jsme nevideli, momentalne se k nim nemuze, protoze v tuto dobu sedi na vejcich.

Nas „lov“ lachtanu jsme pak zacali prochazkou k plazi Victory Beach, kde se maji obcas povalovat. Z mirne zvlnene krajiny tam trci par zajimavych kopcu… nicmene lachtani na plazi nakonec zadni nebyli. :)

Pak jsme si zajeli k plazi Allans Beach. A ani tam jsem zadneho lachtana nezahlidl… jen par sutru, o kterych si El myslela, ze to jsou oni. :) Malem bych ji presvedcil, ze to sutry vazne jsou, ale ten sutr se najednou ohnal ploutvi a mrsknul na sebe sprchu pisku… zadny sutry, dva lachtani! Zuzo! :)) Tak jsme je konecne nasli! Chvilku jsme se prosli po plazi, byla nadherna, takovy maly raj na zemi, a pak jsme jeste chvilku jen tak smirovali ty dva…

Tak jsme ulovili… ale presto jsme jeli na dalsi plaz, kterou nam k pozorovani lachtanu doporucili v kempu, Sandfly Bay. A to co jsme tam videli, jsme tedy rozhodne necekali! Tam nebyli dva lachtani, tam jich odhadem bylo tak dvacet az tricet! Povalovali se po cele delce plaze! Museli jsme davat hodne pozor, abychom o nejakeho nahodou nezakopli! Jsou to strasni lenosi, jen si tam lezi v pisku, kterym se zaroven obaluji a jen obcas se pootoci a chrni dal…

Zahledli jsme tam i tucnaka. A docela jsme se nasmali… z niceho nic se v dali pred nama „rozbehl“ z duny do more, tam jej parkrat povalila vlna, tak to vzdal (mozna se chtel jen vykoupat :) ), otocil se a odtapkal si zase zpatky domu… to byste museli videt. :)

Potom uz jsme poloostrov opustili a vydali se dal na cestu. Na mape jsme nasli DOC kemp v Trotters Gorge Scenic Reserve, kam jsme na noc zajeli.

Po dlouhe dobe nas tam v noci opet vzbudilo nejake zvire. Netusim, co to bylo, ale zvuky to vydavalo desivy. Nevim, k cemu bych to prirovnal, ale jsem si jistej, ze takto nejak by znel psychopaticky vodnik v nejakem horrorovem pribehu. :D V jednu v noci se ten jejich rev uz nedal vydrzet a tak jsem se osmelil a vydal se je s celovkou zahnat. Jenze ja ty potvory (byly dve) vubec nevidel, vedel jsem presne, ze ten zvuk jde ze stromu za stanem, ale i kdyz jsem si svitil, tak jsem nic nevidel. Nejhorsi bylo, ze se vubec nebali, zkousel jsem i hazet nejake klacky jejich smerem, abych je vyplasil, ale bez jakehokoliv efektu. Primo po nich jsem hazet nechtel, abych jim neublizil, takze jsme nakonec holt museli spat i kdyz nas takto orvavali… nakonec to bud vzdali nebo jsme si na to zvykli, protoze jsme znovu vytuhli. :)

23.9.2012 (nedele)

Hned u kempu byl nejaky hodinu a pul dlouhy trek, tak jsme si rekli, ze by byla skoda se na nej nepodivat, kdyz uz tam jsme. Kousek od kempu nas zavedl k male jeskyni, dlouha byla sice jen par metru, ale i tak pro me byla zazitkem… na strope jsem tam totiz nasel hnizdo prapodivnych pavouku… byly jich tam desitky na kupe! Brrrrr… :) Stezka nas zavedla na peknou vyhlidku, byl to prijemny start dne. Vsude kolem to tam krasne sladce vonelo. Vune se necekane linula ze vsudepritomnych neprijemne spicatych bodlaku, ktere zrovna pekne zlute kvetou.

Potom jsme opet vyrazili dal na cestu. Hned po par kilometrech jsme dojeli k Moeraki boulders. Je to misto na plazi, kde je plno krasne kulatych kamenu. Netusim, jak tyto utvary vznikaji, ale podivana je to moc hezka. Ale tech turistu co se tu zastavuje! Skoda, ze jsme tady nebyli za hezciho svetla, tady by se dalo s fotakem vyradit.

Dalsi zastavku jsme udelali ve meste Oamaru. Meli jsme stesti a zrovna tam narazili na farmarsky market, kde jsme nakoupili syry a usetrili tak minimalne 30% oproti cenam ze supermarketu. Je to zvlastni mesto, tak trosku streleny. Mne se tam moc libilo, vypada to tam, jako by se tu zasekli ve viktorianske dobe a od te doby se to tu vyvijelo v duchu Steampunku. Lidi tu chodi ulitle stylove obleceni… samozrejme je to spis takova recese, ale je to super! Schvalne si vygooglete slovo „steampunk.“ :)

Potom uz jsme se chteli zase usadit v nejakem DOC kempu. Ten, ktery jsme si na mape vybrali nam uplne nesedl cistotou WC a ani umistenim (u silnice) a tak jsme pokracovali dal… A bohuzel dalsi kemp, ktery byl na mape, tak ve skutecnosti vubec neexistuje… coz me trochu rozladilo, protoze jsem za tu dobu za volantem pekne vyhladovel. Se mnou je to tezky, kdyz mam hlad, probouzi se ve me Hulk! :D
Cestou jsme jeli prenadhernou krajinou s uzasnymi vyhledy na pohori, kde trci i Mt. Cook (ke kteremu se priblizujeme), ale ja to ani nevyfotil. Hladovej proste ani nefotim! :))

Nakonec jsme hledani DOC kempu tady v okoli vzdali a museli si priplatit za kemp ve meste Twizel. Je to tu drahy a to tu ani nemaji nadobi v kuchyni! :) Ale kdyz uz jsme tady, zitra si tady po okoli udelame par vyslapu, se kterymi jsme puvodne nepocitali, treba nas to tu prijemne prekvapi.