Archiv pro rubriku: Nový Zéland

Bye bye beautiful!

29.10.2012 (pondeli)

Tak to prislo, opet musime do Aucklandu a tentokrat naposledy, bohuzel od zitrka uz nebudem pojizdni, takze tam zustaneme az do nedelniho odletu.
Kdyz jsme minule odjizdeli z Aucklandu od Dany, tak nam nabidla, ze u ni priste muzeme opet prenocovat, takze jsme nabidky vyuzili a kolem obeda u ni uz klepali na dvere (samozrejme po predchozi domluve). Ale jelikoz zitra predavame auto, tak se zdrzime jen jednu noc a pak se ubytujeme v backpackeru, abychom to meli bliz do centra.

I tentokrat jsme si pobyt chteli zaslouzit praci, takze nam Dana na zitrejsi dopoledne nejakou vypomoc pripravila. Nicmene, abych i dnes udelal neco uzitecnyho, co muze zaroven udelat radost, rozhodl jsem se, ze Dane nafotim prcka, syna Zaka. Uz minule, kdyz jsme odjizdeli, jsem litovat, ze jsem jej tenkrat nevyfotil, je to rozeny model, takze jsem si ted nehodlal nechat ujit posledni prilezitost.
A je to tak, ten kluk ma modeling proste v krvi! :)

Dnes jsme s Danou a Karlem nevecereli sami, pozvali sveho kamarada, novozelandana Juliana. Byl to super vecer, dobre jsme se bavili, lepsi hostitele jsme si asi nemohli prat.

Julian mel kdysi ceskou pritelkyni, takze dokonce umel nekolik zakladnich ceskych slov a vet pro preziti v nasich koncinach.
Napriklad:
„Jedno pivo, prosim.“
„Pekny kozy.“
„Bobr.“
(a dalsi, co si pamatuju, sem radej vkladat nebudu :D )
Byl super bavic! Ale nijak vlezlym zpusobem, proste prirozene pratelskej, hold kiwak. :) Ziskal si nas uz od zacatku, kdy nas ve dverich uvital s lahvemi ceske plzne! :D

30.10.2012 (utery)

Tentokrat jsem netrhal dlazdice, ale nocleh jsme si dopoledne odpracovali snadnou praci, balenim kalendaru. Dana je totiz kalendarovy mag, prodava je po celem Zelandu. Pokud na NZ uvidite v nejakem papirnictvi kalendare, je dost pravdepodobne, ze jsou to ty od Dany. :)

Po rozlouceni jsme jeste vyuzili toho, ze mame poslednich nekolik hodin auto a zajeli si vyridit vraceni dane, udajne totiz mame narok na vraceni az 50%, ktere jsme tu odvedli. Cele to byla brnkacka, papiry jsme meli do 10 minut vyplnene a odevzdane, dokonce po nas ani nikdo nechtel zadne doklady! Ach jo, jak ja se tesim na cesky uredniky! :-/

Potom jsme se, stejne jako pred rokem, ubytovali v Silverfern Backpackers hostelu, kde zustaneme az do nedele. Tam, kde to zacalo, tam to i konci.

Vecer jsme jeli na letiste, byli jsme domluveni s kupci naseho auta, ze je tam vyzvedneme. Predstavovali jsme si to tak, ze prijedeme chvilku predem, hned je nabereme a do pul hodiny zase zmizime… ale tak jednoduse to neslo. Bohuzel nam neposlali cislo letu, jen cas, takze jsme netusili, z ktere svetove strany je mame cekat. Ani po tom, co bylo odbaveno posledni letadlo z tech, ktere jsme meli vytipovane, se neukazali! Par Cechu jsme na letisti ale potkali a jedni nam rekli, ze par, ktery odpovida nasemu popisu, byl zadrzen hned po vystoupeni z letadla, pry kvuli nejakym problemum s vizem. Sikulove! Trochu jsme znervozneli (ale vazne jen trochu, protoze penize za auto uz jsme meli na ucte :D ). Nakonec se ale ukazali. Jen je „trochu“ vyslechli a pustili. Takze po dvou hodinach na letisti jsme se odtud konecne dostali. Nemeli predem domluvene zadne ubytovani, tak jsme je hodili do „naseho“ backpackeru. To bylo naposledy, kdy jsem ridil nase Daewoo.

31.10.2012 (streda)

Auto jsme predali, takze stacila jen posledni formalita, prepsat auto na noveho majitele. To jsme udelali na poste, stacilo vyplnit dva kratke formulare a bylo hotovo! Rychlovka! Uz jsem psal o tom, jak se tesim na cesky urady? :))

Tak a je to, uz ani oficialne zadny auto nemame! Najezdili jsme tu s nim za rok 17 000 km! Tak trochu mi ale spadnul kamen ze srdce, ze uz jsme se jej zbavili, protoze vic nez mesic jsem po Zelandu ridil bez platnyho ridicaku. :) Mezinarodni ridicak ma totiz platnost jen jeden rok od data vydani (ne od data priletu), takze jsem to nejak nevychytal.

Kupujici se nam zpocatku zdali byt celkem sympataci, ale jen do okamziku, kdy se nam pochlubili, ze si v letadle nakradli deky… hned nam doslo, odkud vitr vane… z Cech, prece! :-/

Dal jsme uz nic nedelali, sedli jsme k televizi a dali si filmovy maraton az do vecera (jehoz jsme si tady v hostelu doprali kazdy den). :)

1.11.2012 (ctvrtek)

Rano jsme zasli zrusit nas novozelandsky ucet a vybrat z nej vsechny penize. Tezko se mi s nim loucilo, cely rok nam skvele slouzil, ani jednou si nerekl o zadny poplatek! Naopak nam na nem viditelne naskakoval urok, cos se mi v Cesku nikdy nestalo, tam vsechno splachly nechutny poplatky! Ale nekde to ocividne jde i bez nich! Kdyz na NZ nebudete svuj ucet pouzivat, tak se vam s nim nic zleho nedeje, jen vam tam pomalu pribyvaji penize… Kdyz odjete naopak z CR a nebudete vubec pouzivat svuj cesky ucet, tak se stane presnej opak, i kdyz na ucet ani nesahnete, penize z nej budou pomalu mizet! Hnus velebnosti!
Coz me privedlo k rozhodnuti, ze se po navratu budu muset rozloucit s Ceskou Sporitelnou a dat sanci napr. M-bance.
Pokud mate s podobnym prechodem zkusenosti, budu rad, kdyz mi date vedet.

Pak jsme se obohatili ctyrhodinovou navstevou auklandske galerie umeni.

2.11.2012 (patek)

Dnesek jsme prozmenu cely venovali pouze aucklandskemu muzeu, ktere jsme ale bohuzel zdaleka nestihli projit cele, protoze nas z nej predcasne vyhnali, byli jsme tam totiz az do zaviracky. :)

 

Vecer na me padl smutek, zacal jsem totiz cistit penezenku od nepotrebnych papiru, ruznych slevovych karticek atd., coz mi pripomelo, ze uz pozitri budeme na ceste z Noveho Zelandu. :(

3.11.2012 (sobota)

Naposledy jsme se dnes zasli podivat k molu a trochu si tam zasmutnili.
Koupil jsem si tam sushi a na rybim trhu pak jeste krevetovy salat, ktery jsem jedl hulkama! Hulkama za chuze! Stal se ze me hulkovy profik! :))

Posledni den byl (stejne jako ty predchozi tento tyden) v poklidnem tempu, jen jsme se psychicky pripravovali na odlet.
Vecer jsme si do ulic vyrazili pro veceri – dalsi sushi. Ja rikal, ze jsem zavislej. :)

4.11.2012 (nedele)

Odlet. :(
.

Mily denicku, a to je vsechno z meho putovani po Novem Zelandu. :(

Asi by to chtelo nejaky velkolepejsi zaver rocniho novozelandskeho blogovani, ze? Ale ja na nej nejak nemam energii, jsem plnej ruznych pocitu, ale nevim, jak je dostat do vet.
(Navic, doufam, ze se sem jednou znova vratim, tak jakypak zaver?)

Tak, a ted zase zpatky… z raje do krute ceske reality…

Kriminálníkova poslední štace

21.10.2012 (nedele)

Kazdej den se nestava, ze si od vas nekdo koupi auto, aniz by jej pred tim videl osobne… a ze vam za nej posle penize na ucet vic nez tyden pred tim, nez si pro nej prijede. :) Je jasny, ze jsme to museli vecer oslavit! El si na oslavu koupila lahev vina a ja mel vyjmecne chut na neco ostrejsiho, takze jsem si koupil dostatek bourbonu s colou. :))
Kvalitne jsme to zapili. Tak kvalitne, ze me bylo celkem rychle celkem k*revsky hodne blbe! Uz ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si k sobe musel vzit kybl pro pripad nouze… Bal jsem se jit si lehnout, mel jsem vaznej strach, v cem bych se mohl probudit. Ani dobre mireny ukazovacek do krku memu utrpeni neodlehcil. :D Takze jsem jen tak sedel a podrimoval az do pul druhe v noci, kdy uz jsem byl z nejhorsiho venku a mohl se jit trochu vyspat. :) Proste miluju, kdyz se s vama muzu podelit o svoje nechutny zazitky! :D

22.10.2012 (pondeli)

Presto, ze mi po vcerejsim slaveni bylo celej den blbe, prace mi dnes sla dobre od ruky, dlazdice mi od rukou litaly rychlosti svetla. :)

Jelikoz mame auto uz prodany, ale jeste tyden jej muzeme pouzivat, rozhodli jsme se vyrazit na posledni zatah a na pozitri jsme si zabookovali navstevu White Islandu. Odpoledne jsme se rozloucili s domacimi a vyrazili na cestu. Prenocovali jsme v kempu Dickie’s Flat.

23.10.2012 (utery)

Z kempu jsme vyrazili do mesta Tauranga, kde jsme koupili nove sterace a olej pro auto. Sice uz to auto prakticky ani neni nase, ale uz to potrebovalo vymenit, tak jsme to pro klid v dusi koupili.

Jeste jsme tam omrkli jedno tetovaci studio, na ktery jsme dostali tip… co kdyby… treba… ;)

Potom jsme si udelali mensi prochazku po kopci kousek za mestem – Mt.Manganui.

Pak jsme se vratili do mesta a ja se nechal potetovat. Tak.
Asi mel prijit smajlik, aby si mohli rodice oddechnout… ale bohuzel neprisel, vazne jsem na ruce pokerovanej. Ted mi zbyva uz jen ten kriminal. :D Nebudu se ted o tetovani nijak rozepisovat, to mam v planu az casem v samostatnym clanku, tak budte trpelivi… ;)

Tetovani si ted mam dle tatera mazat kremem, ktery, jak jsem se docetl z pribaloveho letaku, je primarne urcen pro osetreni popraskanych bradavek kojicich matek a na detsky zadky. Kvalitni medicina! :D Mazat si to mam nasledujici 4 dny dvakrat denne a vzdy si potom ruku zabalit do folie.

Krem i folii jsem hned koupil v supermarketu a pak jsme se presunuli do kempu Matata Campground, kde 2 dny zustaneme. Zitra rano to odtud budeme mit jen pul hodiny do Whakatane, odkud vyplouvame na White Island.
Vecer jsem chtel ruku „prebalit,“ ale s hruzou jsem zjistil, ze folie, co jsem koupil, neni folie, ale hlinikovy alobal! Ten je mi je proti infekci na prd, sakra! Jeste, ze jsme v kempu nebyli sami, u sousedu jsem folii sehnal a jeste mi pomohli se zabalenim kerky. :)

24.10.2012 (streda)

V devet rano jsme s White Island Tour vypluli z mesta Whakatane na ostrov White Island!

Doufali jsme, ze se k nam behem hodinu a pul dlouhe plavby aspon na chvili pripoji delfini, ale bohuzel jsme nemeli to stesti, ac bylo dnes krasne, pro ne je pry jeste zima. Skoda. Ale spolecnost nam delali aspon ptaci.

White Island je od Noveho Zelandu vzdaleny 48km, ma prumer cca 2km a nad more trci do vysky 321m. To, co je videt, je ale jen spicka 1600m vysoke hory schovane pod morem. A abych nezapomnel, je to sopka. Hodne aktivni sopka! :)

U ostrova nas privitaly stovky meduz.
Na brehu jsme na hlavu poradne narazili prilby s nachystali si plynove masky do pohotovosti a vydali jsme se na prohlidku ostrova.
Vsude to sycelo a vrelo. Tezko to nejak popisovat… proste jsme se citili jako na sopce! :)

Prisli jsme az k nejvetsimu krateru ostrova.

Sotva jsme si jej vyfotili, zacal chrlit tolik dymu, ze jsme museli nasadit masky a rychle odejit. Nosy nas z te davky siry poradne palely a ani s plynovou maskou se nedychalo uplne nejlip.
Z jednoho krateru zacal stoupat namodraly dym, coz dle pruvodce znaci, ze magma je uz hodne blizko povrchu. Takze to byla vhodna chvile k navratu.


(video casem doplnim)

Pred zpatecni cestou jsme jeste obepluli cely ostrov.

Zajimavy zazitek, kdo muze rict, ze se prochazel po takto aktivni sopce? :)

25.10.2012 (ctvrtek)

Spravcova v kempu se se mnou rozloucila vetou: „A at se tetovani libi i rodicum!“ :D
Presunuli jsme se do dalsiho kempu, Saphire Springs Holiday Park, El se totiz chtela znovu vymachat v Hot Pools a dle mapy ma byt v tomto kempu teply bazen. Bohuzel ji to tady ale nevyslo dle jejich predstav, voda tu je pry studena… ja to neozkousel, podobnym vodam se ted kvuli tetovani vyhybam, abych nedostal infekci. (Ale jo, do sprchy chodim. Teda kdyz uz na nejakou narazime. :) )
Dnes jsem byl uplne mrtvej, mozna trochu pripecenej od slunce, takze jsem se jen flakal a pospaval ve stanu.

26.10.2012 (patek)

Nedaleko od kempu jsme v oblasti Kaimai-Mamaku Forest Park nasli kratsi trek na Sentinel Rock Lookout, tak jsme ho prubli a vyskrabali se lesem na skromnou vyhlidku. Bylo tam sice hezky, vyhled na lesy, ale nijak pekne se to vyfotit nedalo, tak tady mate aspon tamniho motyla. :))

A v lesech to tam taky vypada paradne.

Dalsi zastavku jsme udelali na plazi Waihi beach, kde jsme si dali fish’n’chips. Pri kupovani jidla se nam opet stalo neco, s cim v CR asi nemuzeme pocitat… pani prodavacka nam doporucila koupit si misto dvou jen jednu porci hranolku, protoze je jich takove mnozstvi, ze se z nich urcite najime oba. A mela pravdu. Mam strach, ze v Cechach by se mi snazili pro vetsi zisk prodat porce tri. :))

Prenocovali jsme opet v DOC kempu Dickie’s flat.

27.10.2012 (sobota)

Znovu jsme navstivili mesto Waihi a tentokrat si koupili listky na Waihi Gold Mine Tour – prohlidku okoli zdejsiho aktivniho zlateho dolu Martha Mine. Na rani prohlidku jsme prisli jen my dva, takze jsme meli pruvodce a cely mikrobus jen pro sebe. :)
Zdejsi dul patri k nejvyznamnejsim na svete. 280m hlubokemu povrchovemu dolu uz ale zbyva jen par let zivota, vice prohloubit uz totiz nejde, protoze by se zaroven musel rozsirit prumer cele „diry“ s to nejde, jelikoz je dul primo v meste.

Krome samotneho dolu jsme videli i vetsinu ostatnich mist, ktera jsou pro ziskavani zlata ze zdejsi horniny dulezita. Primo z dolu vede 2.7km dlouhy pas, na kterem se vytezena hornina prepravuje k dalsimu zpracovani…
Zajimavy je fakt, ze vyteznost je tu tri gramy zlata na jednu tunu horniny. To se nam sice zdalo byt strasne malo, ale na to, aby se to financne vyplatilo pry staci vyteznost jeden gram na tunu. Mimo jine je tento dul unikatni tim, ze se tu v hornine vyskytuje nejen zlato, ale dokonce vic je tam zaroven i stribra.

Z Waihi jsme se presunuli opet na na poloostrov Coromandel, do Coromandel Forrest Parku, konkretne Kauaeranga Valley, kde jsme postavili stan v DOC kempu Trestle View. Zitra tu podnikneme nas definitivne posledni trek na Novem Zelandu. :(

28.10.2012 (nedele)

Pinnacles Track nam dal trochu zabrat, sice to nebyly zadne slozite lesni prolezacky, ale dlouhy vystup do kopce v kombinaci s krasnym slunecnym pocasi nas i tak celkem potrapil. Ja mel navic s sebou mikinu, abych uchranil nove tetovani pred primym slunecnim svitem, takze jsem se pekne zapotil. Pusledni pul hodinu jsme se splhali primo na vrchol hory The Pinnacles (759m) a tam uz jsme si prolezacek a zebriku trochu uzili. Nektere tamni skalni utvary mi trochu pripominaly cesky Adrspach.
Z vrcholu jsme meli krasne vyhledy na lesy, hory a pobrezi jizniho Coromandelu.

Cely trek mel trvat 7-8 hodin, my jej zvladli za 5 a pul hodiny vcetna pauzy na jidlo, takze to s tou nasi fyzickou asi nakonec neni tak spatny, jak se zdalo. :)
Byl to moc prijemny vylet a vice nez dustojne zakonceni „trekovani“ po Novem Zelandu. :)

El si prala naposledy jeste navstivit nejaky poradny Hot Pool, takze jsme znovu navstivili Miranda Holiday Park, kde se ctyricet minut nalozila do lazne.
Zitra uz bohuzel musime zpet do Aucklandu. A tentokrat tam uz budeme muset zustat az do naseho nedelniho odletu. :(

…jak dlaždič

14.10.2012 (nedele)

Tak stan nastesti odolal desti i vichru, jen to s nim pekne hazelo. Vzhledem k tomu, co vsechno s nama za ten rok prozil, se vazne divim, ze je porad v pohode. Pani, ktera spala naproti v karavanu nas byla rano dokonce zkontrolovat, jestli jsme noc prezili bez uhony. :) Pozdeji jsme si i v novinach vsimli, ze vichr nadelal hodne skod i v Aucklandu, takze to vazne nebyl zadny vanek.

Kdyz jsme jeste pracovali v Hawkes Bay, dali nam dva kolegove z vinohradu na sebe kontakt, ze je muzeme navstivit. Takze jsme se rozhodli, ze je vhodna doba na navstevu a vyrazili za nimi na poloostrov Coromandel.

Na obed jsme se stavili na bagetu do Subway (nejlepsi fastfood!) ve meste Waihi. Chteli jsme tam omrknout dul Martha Mine, ve kterem se stale tezi zlato, ale v nedeli tam bohuzel prohlidky nedelaji. Ale i tak jsme se na dul sli podivat alespon z dalky. Obri dira! :) Pak jsme jeste dlouhou chvili stravili v muzeu dolu venovanemu.

Dalsi zastavkou byla Hot Water Beach, plaz, na ktere si muzete vyhrabat do pisku diru, ktera se nasledne zaplni spodni vodou o teplote az 64°C. Muzete si tak vytvorit svuj maly termalni bazen. Ale jen do doby, kdy vam jej smete prvni prilivova vlna. :) Je to hodne turisticke misto, takze se mi tam moc nechtelo, ale omrknout jsme to museli. A nakonec to bylo fajn, sice jsem si s sebou nevzal plavky, takze jsme do pisku „zavrtavali“ jen nohy, ale i tak to byl zazitek, chvilemi byla voda tak horka, ze to neslo vydrzet. Nebyt davu lidi, tak bych si tam i trochu pohovel. :) Narozdil od ostatnich, kteri si hloubili bazenky v pisku na mistech, kam nedosahly vlny, my si po kolena uzivali i morske vody. Toho jsem samozrejme musel vyuzit a trochu jsem oplachnul Elisku. :D Ani se nedivim, ze z toho nebyla moc nadsena, „splouch“ se mi tak povedl, ze si i zakroupala plazovy pisek mezi zubama. :D

Pak uz jsme prijeli do mesta Whitianga, kde nasi byvali kolegove, Maisie a Clive, bydli. Jsou oba uz v duchodu, ale rozhodne nesedi porad doma na zadku, dvakrat tydne chodi hrat bowling do mistniho klubu. :) A zrovna dneska meli v klubu nejaky celodenni turnaj, takze jsme je zastihli tam. Hned nas s usmevem privitali a seznamili s jejich znamymi. :) Kdybych tady bydlel, tak se asi taky stanu clenem bowlingoveho klubu, protoze tu maji (na Novy Zeland) sakra levny toceny pivo! :) Kdyz nam rekli, ze hraji bowling, tak jsme si hned predstavili klasicky indoorovy bowling, jak jej zname z CR, ale prekvapilo nas, ze tady pod pojmem „bowling“ znaji neci jineho, tzv. Lawn Bowls! Je to outdoorovy sport, takovy krizenec mezi nasim bowlingem a petanquem a hraje se s sisatymi „koulemi.“ :) Kdyz jsme se zminili, ze tu hru vubec nezname, tak nas do ni Clive s Maisi hned zasvetili a dve hry si s nami zahrali. :) Pozvali nas dokonce k nim domu s tim, ze u nich muzeme prespat, coz jsme s vdekem prijali. :) Dostali jsme pivko, vybornou veceri a zmrzlinu! :D Fajn vecer.

15.10.2012 (pondeli)

Nechteli jsme moc otravovat a tak jsme se hned rano rozloucili.
Ve Whitianze jsme se jeste rano chvilku prosli po plazi. Ta je cela poseta muslemi a tak to tam s kazdou vlnou krasne chrastilo. Prijemne rano. :)

Nejak nam preskocilo a rekli jsme si, ze pred definitivnim navratem do Aucklandu si udelame 100km zajizdku a stavime se do budhistickeho centra, kde budeme dva dny meditovat! Ne, nekecam! :) Vyrazili jsme tedy hledat Mahamudra Centre. A nasli jsme to! Ale k nasi smule byla u vstupu cedule, ze pro verejnost je centrum az do konce listopadu uzavrene, protoze zrovna probiha „retreat.“ Velka skoda, mrzi me to, mohla to byt uzasna zkusenost, ale nic se nedalo delat.
Tak jsme si do tech dvou dnu alespon trochu rozvolnili navrat do Aucklandu.

Posunuli jsme se trochu na jih a zustali v kempu Dickson Holiday Park kousek pred mestem Thames.
Byla tam herni mistnost, ve ktere jsme se trochu vyradili u stolniho tenisu. Prvni hru me El setrela, v druhe jsem se trochu sklidnil a taktak vyhral… zitra ji to natru! :)

16.10.2012

Rano jsem se nemohl dockat dalsiho turnaje, vedel jsem, ze dnes si El proti mne v pinci ani neskrtne… takze jsme se na to vrhli hned, jak nas nejaky prapodivny ptaci zpev vytahl z postele (rozumej spacaku :) )… a nerad to rikam, ale nakonec to dopadlo tak, ze jsem od El dostal pekne na prdel… :( No co, no, spatna palka… :))

Ve meste Thames jsme se stavili do pneuservisu, za ten rok dostaly predni pneumatiky pekne zabrat a uz zacinaly vypadat nebezpecne. Lepe receno, zacal jsem mit strach, ze pokud je brzy nevymenime, tak umreme bud my nebo ti, co si od nas auto koupi. :) Meli jsme stesti a narazili na servis, kde nam pneu vymenili hodne za levno. Takze uz jsem za volantem klidnejsi a i svymu svedomi jsem ulevil, ted snad muzem auto bez starosti prodat. :)
Ja si jeste ve meste udelal radost, nasel jsem v asijskym obchode levnou brasnu na notebook, uz jej mam v cem nest.

Dalsi zastavku jsme udelali u Miranda Shorebird Centre, kde jsme nechali auto a vyrazili na kratkou prochazku na Miranda Bird Hide Track, ktery vede mistem s vysokym vyskytem ruznych brodivych ptaku. Schovali jsme se do krytu a cekali, jestli se nam nejaci operenci ukazi.

Bohuzel dnes foukal silny vitr, takze se zadna velka podivana nekonala, ukazalo se jen par jedincu. Ale aspon uz vime, jaky ptak nas rano svym prapodivnym zpevem vytahnul ze spacaku. :)

Zajimave bylo, ze tam na brehu nebyl plazovy pisek, ale cele to tam bylo pokryte muslemi…

Stan jsme tentokrat postavili v nedalekem kempu Miranda Holiday Park. Byl sice drazsi, ale opet byl v cene teply mineralni bazen, takze jsme se ubytovali a hned vymachali. :)

17.10.2012 (streda)

Po ranu jsme se jeste na chvili nalozili do bazenu a pak uz vyrazili primo do Aucklandu. Privitaly nas tam samozrejme dopravni zacpy, takze nic prijemneho. Hned jsme zajeli na parkoviste v parku Erin Point, je to totiz jediny misto, o kterym vime, ze se tam da parkovat zdarma. Hlad nas pak jeste pesky vyhnal do centra mesta na fish and chips. Puvodne jsme tedy sli cilene na chobotnici s hranolkama, kterou jsme chteli ochutnat, ale stanek, kde ji prodavali pred rokem, byl zavreny a tak jsme se spokojili s rybou. :)

Pred dvema mesici jsem psal, ze se mi podarilo sehnat ubytovani v Aucklandu zdarma za praci. Nastesti tato nabidka stale platila a tak jsme jeli za nasimi novymi hostitely. Temi jsou tri sympataci – Dana, Karl a Zac – Ceska, Novozelandan a jejich pulrocni prcek. :) Domluvili jsme se, ze za par hodin prace denne dostaneme nocleh a veceri, coz je ferova nabidka. :) S praci zaciname zitra.
Vyuzili jsme toho, ze tu mame pripojeni k netu a vystavili na web nekolik inzeratu s nasim autem.

18.10.2012 (ctvrtek)

Nas prvni pracovni den po delsi dobe. :)
Domaci zrovna trochu predelavaji dum a tak se tady ze me stal dlazdic. :D Ne, ze bych tu pokladal dlazdice (to by dopadlo!), ja je naopak nicim, aby na jejich misto mohl prijit koberec… sice to neni nejsnadnejsi prace, ale ja rad nicim veci, takze me to celkem i bavi. :)

A El? Ta ma prace dve. Jednak smirkuje okenni ramy, a taky je z ni Au-pairka, obcas hlida Zaca. :) Mam pocit, ze ji to snad i bavi… naucilo ji to spoustu veci… treba, ze „kocicka dela mnau“ atd. :D Obcas to vypada, ze si hraje vic nez Zac. :D

19.10.2012 (patek)

Ozvalo se nam nekolik zajemcu o auto. Jako prvni to byl Mira z CR, na NZ sice prijede az za vic nez tyden, ale auto by mel rad poreseny uz predem. Samozrejme jsme ale vyzadovali platbu predem, abychom meli jistotu, ze k obchodu dojde… a on necekane souhlasil! Penize pry posle zitra! To by byla ta nejlepsi varianta, auto bychom meli prodane a pritom bychom jej jeste tyden mohli pouzivat a vyrazit tak na posledni kratkou staci po Novem Zelandu! :) Snad si to pres noc nerozmysli!

Po odpracovani dnesniho „najmu“ jsme vyrazili do mesta. Meli jsme sraz se Silvou a Jakubem, se kterymi jsme se potkali uz v Hawkes Bay. Stravili 10 dnu na jednom z ostrovu Tongy a dnes se vratili do Aucklandu, tak se nam ozvali. Cestou jsem narazil na levne Sushi z lososa, tak jsem mu dal sanci… a byla to basta! El se mnou ale muj nazor nesdili, jen si kousla a bylo jasny, ze ona Sushi skutecne nemuze. :) Nasli jsme hospodu, dali si dve pivka a prijemne pokecali. Tezce jim zavidime, oni si pobyt prodlouzili a tak tu zustavaji jeste dalsi 3 mesice!

Po navratu „domu“ na nas v troube cekala vyborna vecere! To si radi nechame libit. :))

20.10.2012 (sobota)

Tak Mira uz se neozval, asi si to nakonec rozmyslel a auto nechce. :( To nam trochu zkazilo naladu, protoze uz jsme byly v myslenkach zase na ceste z Aucklandu. Kdybychom to vedeli uz vcera, tak bychom dnes jeli s autem na trh, takto jsme jej ale zbytecne propasli. Ale nevadi, zitra je zase jiny trh, kde se auto da prodat. Navic se nam ozvali i jini zajemci, kteri se chteji na auto zitra podivat, tak snad budeme mit tentokrat stesti.

Domaci odjeli na vikend do Hamiltonu k rodine, takze tu budeme sami. Uzasny, zname se treti den a uz nam sveri svuj dum. Jak ja se netesim na cesky pomery… :)

I dnes jsme si odpracovali svoje, potom vypucovali auto na zitrejsi prodej, a potom uz se jen flakali.

21.10.2012 (nedele)

Budika jsme meli uz na sestou hodinu, trh zacinal v osm. Hned po probuzeni jsem zkontroloval maily a… a Mira napsal! O auto ma stale zajem a zrovna nam za nej poslal penize!! Parada!!! ;)

Ted nas ale ceka tezky ukol, shodnout se s El na tom, kam ted pojedeme. Par tipu mame, ale neni to vubec snadny rozhodovani…