Bye bye beautiful!

29.10.2012 (pondeli)

Tak to prislo, opet musime do Aucklandu a tentokrat naposledy, bohuzel od zitrka uz nebudem pojizdni, takze tam zustaneme az do nedelniho odletu.
Kdyz jsme minule odjizdeli z Aucklandu od Dany, tak nam nabidla, ze u ni priste muzeme opet prenocovat, takze jsme nabidky vyuzili a kolem obeda u ni uz klepali na dvere (samozrejme po predchozi domluve). Ale jelikoz zitra predavame auto, tak se zdrzime jen jednu noc a pak se ubytujeme v backpackeru, abychom to meli bliz do centra.

I tentokrat jsme si pobyt chteli zaslouzit praci, takze nam Dana na zitrejsi dopoledne nejakou vypomoc pripravila. Nicmene, abych i dnes udelal neco uzitecnyho, co muze zaroven udelat radost, rozhodl jsem se, ze Dane nafotim prcka, syna Zaka. Uz minule, kdyz jsme odjizdeli, jsem litovat, ze jsem jej tenkrat nevyfotil, je to rozeny model, takze jsem si ted nehodlal nechat ujit posledni prilezitost.
A je to tak, ten kluk ma modeling proste v krvi! :)

Dnes jsme s Danou a Karlem nevecereli sami, pozvali sveho kamarada, novozelandana Juliana. Byl to super vecer, dobre jsme se bavili, lepsi hostitele jsme si asi nemohli prat.

Julian mel kdysi ceskou pritelkyni, takze dokonce umel nekolik zakladnich ceskych slov a vet pro preziti v nasich koncinach.
Napriklad:
„Jedno pivo, prosim.“
„Pekny kozy.“
„Bobr.“
(a dalsi, co si pamatuju, sem radej vkladat nebudu :D )
Byl super bavic! Ale nijak vlezlym zpusobem, proste prirozene pratelskej, hold kiwak. :) Ziskal si nas uz od zacatku, kdy nas ve dverich uvital s lahvemi ceske plzne! :D

30.10.2012 (utery)

Tentokrat jsem netrhal dlazdice, ale nocleh jsme si dopoledne odpracovali snadnou praci, balenim kalendaru. Dana je totiz kalendarovy mag, prodava je po celem Zelandu. Pokud na NZ uvidite v nejakem papirnictvi kalendare, je dost pravdepodobne, ze jsou to ty od Dany. :)

Po rozlouceni jsme jeste vyuzili toho, ze mame poslednich nekolik hodin auto a zajeli si vyridit vraceni dane, udajne totiz mame narok na vraceni az 50%, ktere jsme tu odvedli. Cele to byla brnkacka, papiry jsme meli do 10 minut vyplnene a odevzdane, dokonce po nas ani nikdo nechtel zadne doklady! Ach jo, jak ja se tesim na cesky uredniky! :-/

Potom jsme se, stejne jako pred rokem, ubytovali v Silverfern Backpackers hostelu, kde zustaneme az do nedele. Tam, kde to zacalo, tam to i konci.

Vecer jsme jeli na letiste, byli jsme domluveni s kupci naseho auta, ze je tam vyzvedneme. Predstavovali jsme si to tak, ze prijedeme chvilku predem, hned je nabereme a do pul hodiny zase zmizime… ale tak jednoduse to neslo. Bohuzel nam neposlali cislo letu, jen cas, takze jsme netusili, z ktere svetove strany je mame cekat. Ani po tom, co bylo odbaveno posledni letadlo z tech, ktere jsme meli vytipovane, se neukazali! Par Cechu jsme na letisti ale potkali a jedni nam rekli, ze par, ktery odpovida nasemu popisu, byl zadrzen hned po vystoupeni z letadla, pry kvuli nejakym problemum s vizem. Sikulove! Trochu jsme znervozneli (ale vazne jen trochu, protoze penize za auto uz jsme meli na ucte :D ). Nakonec se ale ukazali. Jen je „trochu“ vyslechli a pustili. Takze po dvou hodinach na letisti jsme se odtud konecne dostali. Nemeli predem domluvene zadne ubytovani, tak jsme je hodili do „naseho“ backpackeru. To bylo naposledy, kdy jsem ridil nase Daewoo.

31.10.2012 (streda)

Auto jsme predali, takze stacila jen posledni formalita, prepsat auto na noveho majitele. To jsme udelali na poste, stacilo vyplnit dva kratke formulare a bylo hotovo! Rychlovka! Uz jsem psal o tom, jak se tesim na cesky urady? :))

Tak a je to, uz ani oficialne zadny auto nemame! Najezdili jsme tu s nim za rok 17 000 km! Tak trochu mi ale spadnul kamen ze srdce, ze uz jsme se jej zbavili, protoze vic nez mesic jsem po Zelandu ridil bez platnyho ridicaku. :) Mezinarodni ridicak ma totiz platnost jen jeden rok od data vydani (ne od data priletu), takze jsem to nejak nevychytal.

Kupujici se nam zpocatku zdali byt celkem sympataci, ale jen do okamziku, kdy se nam pochlubili, ze si v letadle nakradli deky… hned nam doslo, odkud vitr vane… z Cech, prece! :-/

Dal jsme uz nic nedelali, sedli jsme k televizi a dali si filmovy maraton az do vecera (jehoz jsme si tady v hostelu doprali kazdy den). :)

1.11.2012 (ctvrtek)

Rano jsme zasli zrusit nas novozelandsky ucet a vybrat z nej vsechny penize. Tezko se mi s nim loucilo, cely rok nam skvele slouzil, ani jednou si nerekl o zadny poplatek! Naopak nam na nem viditelne naskakoval urok, cos se mi v Cesku nikdy nestalo, tam vsechno splachly nechutny poplatky! Ale nekde to ocividne jde i bez nich! Kdyz na NZ nebudete svuj ucet pouzivat, tak se vam s nim nic zleho nedeje, jen vam tam pomalu pribyvaji penize… Kdyz odjete naopak z CR a nebudete vubec pouzivat svuj cesky ucet, tak se stane presnej opak, i kdyz na ucet ani nesahnete, penize z nej budou pomalu mizet! Hnus velebnosti!
Coz me privedlo k rozhodnuti, ze se po navratu budu muset rozloucit s Ceskou Sporitelnou a dat sanci napr. M-bance.
Pokud mate s podobnym prechodem zkusenosti, budu rad, kdyz mi date vedet.

Pak jsme se obohatili ctyrhodinovou navstevou auklandske galerie umeni.

2.11.2012 (patek)

Dnesek jsme prozmenu cely venovali pouze aucklandskemu muzeu, ktere jsme ale bohuzel zdaleka nestihli projit cele, protoze nas z nej predcasne vyhnali, byli jsme tam totiz az do zaviracky. :)

 

Vecer na me padl smutek, zacal jsem totiz cistit penezenku od nepotrebnych papiru, ruznych slevovych karticek atd., coz mi pripomelo, ze uz pozitri budeme na ceste z Noveho Zelandu. :(

3.11.2012 (sobota)

Naposledy jsme se dnes zasli podivat k molu a trochu si tam zasmutnili.
Koupil jsem si tam sushi a na rybim trhu pak jeste krevetovy salat, ktery jsem jedl hulkama! Hulkama za chuze! Stal se ze me hulkovy profik! :))

Posledni den byl (stejne jako ty predchozi tento tyden) v poklidnem tempu, jen jsme se psychicky pripravovali na odlet.
Vecer jsme si do ulic vyrazili pro veceri – dalsi sushi. Ja rikal, ze jsem zavislej. :)

4.11.2012 (nedele)

Odlet. :(
.

Mily denicku, a to je vsechno z meho putovani po Novem Zelandu. :(

Asi by to chtelo nejaky velkolepejsi zaver rocniho novozelandskeho blogovani, ze? Ale ja na nej nejak nemam energii, jsem plnej ruznych pocitu, ale nevim, jak je dostat do vet.
(Navic, doufam, ze se sem jednou znova vratim, tak jakypak zaver?)

Tak, a ted zase zpatky… z raje do krute ceske reality…

6 komentářů u „Bye bye beautiful!“

  1. Omlouvam se za pozdni prispevek, nejak driv nebyla nalada na psani. Dostal jsem se k tomu az ted, na letisti. :)
    Blog samozrejme nekonci mym odletem z Noveho Zelandu, uz mam rozepsany clanek o nasem stop overu v Hong Kongu, takze „stay tuned!“ :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.