Bába bojovník

Kdyz clovek odcestuje na rok od sve rodiny, tak at chce nebo ne, obcas pomysli i na to, ze je mozny, ze se za tu dobu doma (v CR) muze neco stat. Pokud mam byt konkretni, tak treba ja se modlil, aby se nic nestalo babickam a dedum. Prece jen uz jsou v pokrocilejsim veku, je jim pres 80. Takze kdyz se mi na Zeland doneslo, ze moje babicka mela prihodu a nevidi, tak me to logicky hodne dostalo. Kdyz jsem odletal byla relativne v pohode a ted jsem se dovedel, ze uz se na moje fotky z cest nepodiva, ze me asi uz nikdy neuvidi, ze vnima jen svetlo a tmu. To byla rana! Byl jsem rad, ze zije, ale zaroven jsem si docela zive dokazal predstavit, jak na tom musi byt psychicky. Hrozny! :( No a po mym navratu do CR prisla dalsi rana. Nedavno totiz navic jeste upadla, zlomila si nohu v krcku a je proto v nemocnici! :( Hned jsem se tam s nasima zajel podivat a nasel jsem tam lezet uplne jinou pani nez byla ta, se kterou jsem se pred rokem loucil! Bylo to tezky. Nicmene se na me babicka i pres to vsechno, pravdepodobne diky lekum, dokazala z postele usmivat! ( A zvladla si i trochu zanadavat. Kdyz je treba, tak to nase babicka umi :) ).

Neverili byste, ale babicka se nakonec doslova postavila na vlastni nohy! Z nemocnice se po nekolika dnech (tydnech?) dostala do domaciho osetrovani a dnes uz se v (hodne) omezene mire pohybuje a obcas vyleze i z pokoje. A vidi! Sice hodne spatne, jen cernobile a ne na dalku, ale vidi! Babicka je totiz bojovnik!
2013-01-27.jpg
27.1.2013

2 komentáře u „Bába bojovník“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.